Jana Kuntošová: Vesnické dobroty jsou mým splněným snem o podnikání

Máte rádi domácí džemy a inspirativní podnikatelské příběhy? Pak si nenechte ujít následující rozhovor. Jana vždy chtěla podnikat a být dobrá v tom, co dělá. Jen nevěděla v čem. Až jí podnikání spadlo samo do klína, a rovnou v podobě celé tuny jablek. Teď pěstuje ovoce na rodinné farmě a vyrábí džemy, po kterých se vždy jen zapráší.

Vyrábíte a prodáváte přírodní džemy, sirupy, mošty a další produkty pod značkou Vesnické dobroty. V čem jsou Vaše výrobky jedinečné?

Jedinečné jsou ve svém složení. Džemy obsahují vysoký podíl ovoce. Kolem 80 g ovoce na 100 g výrobku a zároveň obsahují malé množství cukru. Tím se dostáváme i do kategorie „potravina se sníženým obsahem cukru“. Ale nemusíte se bát mdlé chuti! Nejdřív jsem uvařila džem tak akorát sladký a pak až zjistila, že celkových cukrů je tam velmi málo. :-)  Sirupy jsou zase silné výluhy z bylin a jsou určené k ředění. Mošty vznikají klasicky jen lisováním našich jablek, které i díky tomu, že máme velmi staré stromy, nejsou nijak chemicky ošetřovány a na chuti moštů je to znát.

Podnikání Vám tak trochu spadlo do klína. Přesněji 1,5 tuny jablek. Jak to vlastně celé začalo?

Ano. To byl jeden z prvních impulzů. První podzim, který jsem zde zažila, jsem pomáhala manželovi sbírat jablka, která se urodila. Různé staré odrůdy, každá trošku jiná chuť, radost pohledět. Vše se sesbíralo do pytlů, odvezlo do výkupu. Cena za kg byla kolem 1 koruny! A ještě k tomu ten pocit, že výborná jablka sypeme do kontejneru a někde z nich vypálí levný technický alkohol.  Proto vznikl první nápad a to nechat jablka namoštovat. Povedlo se sehnat moštárnu, kde jsme měli jistotu, že dostaneme mošt z našich jablek a od té doby se moštuje.

Žijete a pracujete na farmě obklopena přírodou. Byla jste vždy „vesnická holka“?

Byla i nebyla. Vyrostla jsem v paneláku, ale oba prarodiče měli dům nebo chatu se zahradou a moji rodiče velkou zahradu v takové kolonii. Tudíž léto jsme dost trávili venku a moc dobře si pamatuji, jak jsem u babiček ojídala vše, co zrovna v létě dozrávalo.  Mám paměť na chutě a prostě chuť kvalitního čerstvě utrženého ovoce je něco, co třeba v zimě v obchodě nemáte šanci koupit.

Co je podle Vás nejdůležitější pro to, aby podnikání fungovalo?

Souhra milionu a jedné věci! Je to i o štěstí. Člověk si musí vybrat to své podnikání, které ho bude bavit a naplňovat. Pak se neustále něco učí, zlepšuje, zkouší. Občas něco nevyjde. Je potřeba se opět postavit na nohy a jít dál. A hlavně svému výrobku nebo službě musí věřit.

Co Vám dělá jako podnikatelce největší radost?

Když zákazníkům chutná a když se vracejí zpět. To je největší odměna. Další radost je každodenní práce na poli nebo v sadě. Pěstujeme si bylinky, jahody, drobné ovoce, zeleninu a v sadě jablka, hrušky, švestky, třešně, blumy…  Je krásné pozorovat, jak vše kvete, pučí, dozrává a při tom ochutnávat.

S podnikáním jste začala na mateřské. Prozraďte, jak se Vám daří skloubit práci a s rodinou. Máte nějaké pomocníky? Platíte si hlídání?

Mateřská dovolená pro mě bylo období, kdy jsem věděla, že jestli chci něco zkusit, tak teď! Netroufala jsem si dát v zaměstnání výpověď a vrhnout se do podnikání a ještě k tomu do zemědělství.  Bylo trošku víc času než v práci, ale zase se daleko hůř plánuje. Děti mají svůj režim a vše se tak nějak musí vejít do doby, kdy ony spí nebo může pohlídat manžel. Občas jsem vařila i pozdě večer, když nebylo kdy jindy. Ovoce nepočká. Teď už je situace lepší. Obě holky chodí do školky. Placené hlídání jsem využívala dvakrát v týdnu v době, kdy starší chodila do školky a mladší byla v kočárku. Bylo to fajn. Tedy do doby, než začaly prázdniny a starší dcera sice byla chvíli s chůvou, ale pak jí oznámila, že jde za maminkou. Tam to přestalo mít smysl a vrátili jsme se opět k tomu, že hlídal manžel, který je dokázal zabavit a nepustit za mnou.

Co pro Vás bylo nebo stále je na podnikání nejtěžší? Jakou největší překážku jste musela překonat? Musela jste se učit hodně nových věcí?

Nejtěžší je prodej. Vím, že umíme vyrobit velmi kvalitní výrobky. Stojím si za nimi. Na trzích je to fajn. Lidé kupují, mohou ochutnat, vrací se. Před rokem a půl jsme spustili e-shop, což také dost pomáhá. Ale nedaří se nám úplně dostat do obchodů. Pro mě je to i výzva a hledání dalších možností. I tak celou naši produkci dokážeme prodat a každý rok vaříme o trošku víc.

Není to tak dávno, kdy jste byla zaměstnaná. Jak to vidíte teď? Zaměstnání, nebo podnikání?

Zaměstnaná jsem byla do konce své mateřské. Pak jsme se zaměstnavatelem dohodli, že dál již ne. Zaměstnání je z mého pohledu nějaká stabilita, jistota, pravidelnost. Podnikání je občas trošku adrenalin, člověk musí víc hlídat finance, snažit se. Výplata nepřijde každý měsíc jen tak a placené volno neexistuje. I tak v podnikání pro sebe vidím strašnou spoustu výhod! V první řadě potřebuji zabezpečit dvě malé slečny. Mám čas je vozit na kroužky, logopedii a do školky vodit až na osmou ráno. To je prostě luxus, který si mohu dovolit, jen jako živnostník. Což mi samozřejmě pak bere čas na práci a snižuje mi to výdělek. Ale je to jen a jen mé rozhodnutí. Také případná rýma nebo nachlazení není konec světa. Prostě ten den se poskládá jinak.

Je Vaše práce i Vaším koníčkem? Plníte si svůj sen?

Upřímně, do svých třiceti jsem vůbec netušila, co bych chtěla dělat! Věděla jsem, že jednou budu podnikat, a že to bude pro „koncového zákazníka“. Chtěla jsem tu zpětnou vazbu. Být dobrá na základě toho, že něco dělám dobře. To se mi podařilo! A to všechno, co jsem si před tím prošla, byla super škola. Tím, že jsem potkala svého manžela a mám možnost využívat sad a pole, které jeho rodina po generace vlastní, je naprosto úžasné!!! Podnikání mě baví. Jsem často venku, pak zase zavřená v kuchyni a vařím dobroty.) K tomu samozřejmě neoblíbená administrativa, ale i to se dá zvládnout.

Máte plány do budoucna? Chystáte něco konkrétního?

Moc neplánuji. I když se to v podnikání vyžaduje, ale u nás je ta prostě jiné. Sledujeme, co našim zákazníkům chutná, po čem se ptají. Občas zkusíme něco nového. Testování trvá rok. Zpracujete ovoce, nabízíte výrobek a vidíte reakce. Do další várky stejného produktu si musíte rok počkat. Vloni jsem velmi náročným postupem vyrobila švestkový džem s vanilkou a badyánem. Je to jediný výrobek, který nemá přidaný cukr. Máme na něj speciální starou odrůdu švestek. Vlastně od prodeje se odvíjí i nějaké „plánování“. Vloni jsme měli málo jahod, džemy byly v listopadu vyprodané. Letošní jaro se vysazovaly další záhony jahod. Rádi bychom měli pokrytou nabídku většiny džemů po celý rok.

Podělte se s námi o kousek Vašeho tajemství. Co je potřeba k přípravě dobrého džemu? Která je u zákazníků nejoblíbenější kombinace chutí? A která je ta Vaše?

Základem dobrého džemu je ovoce! Nejlépe z nějaké klasické zahrady.  Nasbírat krásné vyzrálé, tak akorát, abyste ho dokázali hned zpracovat. Použít jen klasický bílý cukr (třtinový bohužel mění chuť) a nepoužívat žádné želírovací cukry, ale buď klasický pektin nebo agar, který používám já. Jen krátce povařit podle druhu ovoce, osladit tak, aby vám to chutnalo a šup do skleničky!  Pro jistotu ještě pasterovat, abyste nemuseli v zimě žádnou skleničku vyhodit.

Naši zákazníci mají rádi jak klasiku – meruňkovou, z černého rybízu nebo jahodovou, tak rádi zkouší nové chutě – třeba rebarborovou nebo kdoulovou. Děláme i pár směsí a to je třešňovo-jahodový džem nebo jahody s rebarborou. Já a starší dcera milujeme třešňovou ;)

Více se o farmě a lahůdkách, které zde vznikají, dozvíte na www.vesnickedobroty.cz.