Kamila Smutná, zakladatelka projektu Progresko: sním o tom, aby místní obchůdky nejenom přežívaly, ale místní je brali jako klíčovou součást města

Náš akční portál s radostí a respektem pomáhá zvyšovat věhlas přestižního vzdělávacího projektu Akademie pro začínající podnikatelky – Academy for Women Entrepreneurs (AWE).

Cílem Akademie je ženám, které podnikají méně než 3 roky, nebo mají podnikatelský nápad, poskytnout potřebné know-how a kontakty, aby mohly svůj podnik rozjet, zlepšit nebo posunout na vyšší úroveň.

Akademii již počtvrté v naší zemi pořádá Business & Professional Women CR (BPWCR), nezisková organizace dlouhodobě podporující ženy v jejich ekonomické nezávislosti. Za programem stojí již druhým rokem koordinátorka Michaela Melicher. Program je veden skvělými facilitátorkami, mezi které patří Julie Válková, Šárka Jiřičná a Lucie Krausová, sama absolventka Akademie. Tato výjimečná iniciativa je pořádána za podpory Velvyslanectví USA v České republice.

Absolventkou AWE je i Kamila Smutná, duše, srdce i hlava projektu Progresko, které jsme s potěšením položili pár otázek.

Jste nejenom absolventkou 1. ročníku, ale i podporovatelkou Akademie pro začínající podnikatelky AWE. Co pro vás tento projekt znamenal, když jste se do něj přihlásila, co vám dala účast a jeho absolvování a co pro vás AWE znamená dnes?

Upřímně, když jsem se před třemi lety do AWE hlásila, nevěděla jsem do čeho jdu. Šlo o první ročník, takže nebylo mnoho informací k dispozici, ale zaujala mě možnost poznat se na dálku s další čtyřicítkou žen z celé ČR. Náplň kurzu vyvinutá v Thunderbird School of Global Management, v rámci kterého krok po kroku procházíte svým podnikatelským nápadem, mi přišla praktická a v průběhu programu to bylo návodné vodítko pro rozpracování mé myšlenky. V té době ještě byla v platnosti covidová opatření a ve spojitosti s tím, že jsem tehdy byla na mateřské, mi program přišel taky jako vítané zpestření a sociální kontakt. Z programu jsem následně byla nadšená, naši skupinu mentorovala Bohdana Goliášová a získaly jsme spoustu cenné zpětné vazby.

Nejenom dámy, které AWE absolvovaly, ale i facilitátorky, ktoré jsou studentkám akademie výjimečnými průvodkyněmi, rádkyněmi i zasvěcovatelkami, mi v rozhovorech unisono prozradili, že kromě skvělé úrovně má tento projekt své osobité kouzlo skryto ve své atmosféře. Zkusme ji našim akčním čtenářkám blíže popsat.

Na začátku programu máte trochu obavy, přeci jen najednou se sejde on-line na čtyřicet různorodých žen. Postupem času, ale zjišťujete, že všechny řešíte podobné věci: „Kde najít čas, na kloubení práce a rodiny? Je můj nápad dost dobrý a najdu si dostatek zákazníků?“ V AWE na tyto otázky nejste úplně sám a získáte i podporu ostatních. I tři roky po skončení programu jsem s některými účastnicemi v kontaktu a musím říct, že propojování mi krom jiného přineslo i další spolupráci a zakázky.

Do 1. ročníku AWE jste se v roce 2021 přihlásila se svým projektem Progresko. Co bylo impulsem, který rozhodl o tom, že do toho půjdete a přihlásíte se do AWE?

Progresko, tedy program na podporu obchodníků na lokální úrovni jsem již měla nějakou dobu v hlavě, ale až v průběhu AWE se mi podařilo dát mu finální obrysy a nasměrování.

Progresko na podzim 2021 začínalo ve Frýdku-Místku, předchůdcem Progreska byl projekt Sdílko Poruba…zkusme našim akčním čtenářkám popsat, některým i připomenout tyto začátky.

Od roku 2016 jsem se podílela na projektu Sdílko Poruba. Sdílko je netradiční pop-up expozice, která se co 2 roky koná v Ostravě-Porubě a která představuje zajímavé podnikatele a projekty z Moravskoslezského kraje. Rukodělní tvůrci, designéři nebo další podnikatelé se představují v netradičním pop-up konceptu, kdy se každý den mění skladba vystavujících. Vše je navíc ozvláštněno tím, že podnikatelé a projekty vystavují ve speciálních prosklených modulech společnosti KOMA modular, takže každý podnikatel získá na den takový svůj vlastní pokojíček. Za ty 4 ročníky, kdy jsem měla na starosti propagaci projektu, jsem se potkala s desítkami podnikatelů. Viděla jsem, že řeší podobné problémy a napadlo mě, že určitá forma návodu nebo vzdělávání by jim pomohla a v ten moment se zrodilo Progresko. Program na podporu místních obchodníků a podnikatelů na lokální bázi, ať už formou vzdělávání, propojování nebo zviditelňování jejich práce.

Jedinečnost Progreska tkví nejenom v „pošťouchnutí“ byznysů malých obchodníků směrem do 21. století, ale i v propájení obchodníků navzájem a propojení těchto komunit s městy, kde působí. Daří se vám to? Protože takový ten běžný vztah malého obchodníka s městem jako institucí dle mého názoru spočívá – směrem od obchodníka ve „vybavování papírů“ a v reverzním směru v kontrole…

Vztah obchodníků s městem nemusí být jenom byrokratický, ale měl by být v ideálním případě partnerský. Vybudování každého takového partnerského vztahu a komunity ale chce čas. Není to záležitost dvou měsíců, protože si musíte získat důvěru lidí. Když účastníci vidí, že jim opravdu chcete společně s městem pomoci, nabízíte kvalitní semináře nebo obsah, pomalu si k vám najdou cestu. Jsem ráda, že mohu spolupracovat se starosty beskydských obcí nebo radnicemi z Frýdku-Místku nebo Ostravy-Poruby, kde vidí, že takovou podporu je potřeba místním podnikatelům poskytovat dlouhodobě.

Máme šanci, nebo naději se i s pomocí vašeho Progreska dostat do možná idylické situace, kdy se v první řadě podaří zachovat typické malé obchůdky, které do našich měst bezpochyby – navzdory super a hypermarketizaci – patří? A nejenom zachovat specifické propojení těchto unikátních obchůdků a obchodíků s místem, kde jsou otevřené pro lidi, kteří v konkrétní lokalitě žijí, ale i rozvíjet to, co ve symbiotickém vztahu obchodník-město-zákazník vytváří unikátní genius loci?

To co popisujete je můj sen. Aby místní obchůdky nejenom přežívaly, ale místní je brali jako klíčovou součást města. Stejně jako máme historické památky, tak město tvoří i tradiční obchody a vztahy, které se kolem nich tvoří. Je to nezbytná součást, kterou supermarkety nenahradíte. Byla jsem na začátku roku ve španělské Valencii a také severošpanělském městě Mataró a byla jsem nadšená, jak tam funguje tradice u místních obchůdků. Některé kontinuálně fungují přes sto let a jsou třeba i zaneseny na historické mapě obchodů. Když je na nějakém místě obchod dlouho, je snazší být součástí místní komunity. Tím nechci říct, že nové obchody to mají vzdát, to vůbec. Vždy ale musíte myslet na vztahy a vazby, které s místními budete budovat postupně.

Jak konkrétně se Progresku v lokalitách, kde je přítomno, daří vytvářet, nebo tam, kde již jsou, propojovat komunity obchodníků?

Myslím, že se to hezky daří například v Beskydech, kde momentálně běží druhý ročník naší Akademie pro podnikatele z Beskyd. Tím, že jde o malé obce, tak těch kamenných prodejen tam logicky není tolik jako ve městě, ale při propagaci nám velmi pomáhají aktivity typu Diář podnikatele. V rámci Diáře jsme loni představili desítku vybraných podnikatelů a měli jsme od místních opravdu pěkné ohlasy. Letos v létě budeme zveřejňovat fotografie a příběhy dalších deseti vybraných a já sama už se na ty zajímavé životní příběhy moc těším.

Jaké jsou dnes aktuální top trendy v maloobchodě, které je nutné malým obchodníkům prostřednictvím vašich seminářů přiblížit?

Když jsem v roce 2020 začínala, situace byla ovlivněná covidem a tam bylo klíčové, aby obchod nebo restaurace měli přítomnost v on-linu (ať už webové stránky, profil na Googlu nebo Seznamu, doplněný ideálně ještě o sociální sítě). Nyní už je ta on-line přítomnost celkem samozřejmostí, ale loni přišly jiné věci jako je například AI. Vím, že pro mnoho z nás může být AI ze začátku výzva, ale vidím v tom potenciál, jak si jako podnikatel ulehčit práci. Je to skvělý nástroj pro brainstorming, rešerše, ale i třeba tvorbu obsahu.

Při každém smysluplném školení je klíčové, aby lektor nebyl „o lekci vepředu“ před svými posluchači, ale byl opravdový odborník, odbornice ve svém oboru z praxe a ne „akademický školitel“. V případě Progreska ideálně ještě s bonusem navíc: snažíte se vybírat lektorky a lektory přímo z regionu, znající konkrétní místní prostředí, ve kterém posluchači, obchodníci pracují…

Přesně tak. Já sama jsem poměrně netrpělivá, takže se snažím, ať naše semináře a workshopy mají přesně jasně danou agendu a spád. Díky tomu, že je hodně lektorů z Ostravska, tak díky naší rychlé mluvě a tím, že se s věcmi moc nezdržujeme, jsou akce svižné a jdou k jádru věci (smích).

Předpokládám, že „cílovkou“ Progreska jsou většinou již zaběhnutí obchodníci se svými kamennými obchůdky a obchody…Doufám ale, že jsou to i mladí, noví, začínající, kteří své obchody jenom otevírají, nebo o nich uvažují….A pokud jsou to začínající ženy podnikatelky, proč byste jim odporučila – kromě zapojení do Progreska – přihlásit se i do akademie AWE?

Ano, účastníky Progreska jsou často ženy a často jsou to ženy ve věkové kategorii 30+, které se po mateřské rozhodují, jakým směrem se mají do budoucna vydat. Tady vidím velkou podobnost s AWE a doporučuji samozřejmě oba programy. Co se týče těch zaběhnutých obchodníků, tak zde je to složitější a vnímám pořád prostor na to motivovat a nalákat jich větší počet.

Prosperující malí obchodníci jsou důležitou ingrediencí, součástí, srdcem nebo možná i dalšími životně nezbytnými orgány každého zdravě živého města. A vy jim v tom aktivně pomáháte…Máte vy osobně v Ostravě-Porubě, kde bydlíte, svůj oblíbený kamenný obchůdek, krámek, kde se pravidelně stavíte jako stálá zákaznice nakoupit a na kus řeči?

Určitě, těch oblíbených obchodů je celá řada. Ráda vyzdvihnu jeden, který je pro mě ztělesněním mnoha věcí, na které se v akademii zaměřujeme a je to pořád taková porubská „skrytá perla“. Jedná se o Lékárnu ve Věžičkách, krásnou lékárnu s historickým interiérem z 50. let, kde vám vždy dobře poradí. Lékárnice Klára a Michaela jsou vždy dobře naladěné a jsem moc ráda, že se při rekonstrukci lékárny před pár lety rozhodly zachovat historické vybavení a charakter, který následně promítly i do výlohy, cedule apod.

Tradiční závěrečná Míšina klíčová otázka: Co vám v poslední době udělalo radost?

Bude to znít jako klišé, ale radost mi dělají naše dcery. Nerada bych to zakřikla, ale rostou z nich myslím citlivé, empatické slečny, které rády pomáhají druhým. Samy si už všímají zajímavých výloh, takže myslím, že jablko nepadlo daleko od stromu.

Za rozhovor srdečně poděkoval Ján Schneider

foto: archiv Kamily Smutné