Začínala jako profesionální hospodyně, dnes inspiruje obrovskou komunitu na sociálních sítích a vyvíjí vlastní čisticí prostředky. Karolína Tichava ukazuje, že úklid zdaleka není jen o leštění povrchů. V rozhovoru pro AkčníŽeny.cz otevřeně mluví o tom, proč lidé přestávají zvládat své domovy, co se skrývá za extrémním nepořádkem i jak si nastavit fungující systém v rodině bez zbytečného tlaku na dokonalost.
Cesta od hospodyně k vlastní značce
Karolíno, začínala jste jako profesionální hospodyně. Kdy jste si uvědomila, že své zkušenosti můžete proměnit v obsah, komunitu a vlastní podnikání?
Celá tahle myšlenka vznikla klasicky na mateřské. Nebylo to ale tak, že bych si řekla, že založím Instagram a pak přijdou vlastní produkty. Soustředila jsem se zpočátku pouze na Instagram, ale díky obrovskému zájmu jsem už za tři roky představila své vlastní čisticí prostředky.
Úklid je zdánlivě obyčejné téma, přesto váš obsah sleduje velká komunita. Co podle vás ženy ve skutečnosti hledají – čistou domácnost, funkční systém, nebo pocit, že svůj domov opět zvládají?
Myslím si, že kombinaci všeho. Primárně ale hledají systém a ideálně co nejlepší a nejrychlejší řešení. Doba je velmi zrychlená a je na nás vyvíjen čím dál větší tlak, takže se snažím předávat co nejlepší rady skrz svůj profil. Občas jsou ale věci překombinované. Na všechno dnes hledáme stroje, ale paradoxně je jejich údržba kolikrát náročnější, než kdybychom si pomohli manuálně. Proto jsem tu já, abych všechno otestovala a našla to nejlepší řešení.

Za extrémním nepořádkem nestojí lenost, ale psychika
Prostřednictvím Projektu Uklizeno ukazujete, že velký nepořádek nemusí být výsledkem lenosti. Jaké životní situace nejčastěji stojí za tím, že člověk přestane svou domácnost zvládat?
Nejčastěji se tam objevují deprese. Pak také tragické události nebo absence návyků z dětství. Byli jsme totiž nejen u starších lidí, ale i u velmi mladých, kteří jednoduše nevěděli, jak na to.
Kdy už jde o psychiku a hromadění?
Primárně jde ale o psychiku. Většina lidí, u kterých jsme byli, často ani nevycházela ven. Nenašli v sobě sílu a začali hromadit věci. Časem si ke všemu okolo našli vztah a i kdyby to chtěli vyhodit, už to zkrátka nešlo.
Podle čeho může člověk poznat, že už nejde o běžný nepořádek a měl by požádat o pomoc?
Bohužel to podle mého odhadu poznají tak 2 % lidí a ti najdou sílu se ozvat. Zbytek je většinou odhalen rodinnými příslušníky nebo shodou okolností. Měli jsme pána, do kterého by to nikdo nikdy neřekl. Jenže jednoho dne si na poslední chvíli zavolal sanitku a díky tomu se na to přišlo.
Jakmile u svých blízkých zpozorujete, že se na jednom místě hromadí věci a ta hromada nemizí, nebo se naopak zvětšuje, mějte oči na pozoru. Můžete se třeba nenápadně zeptat, zda dotyčný nepotřebuje s něčím pomoci.
„Není to o nás – my pro ty lidi chceme nový restart. Úklid je ale často jen 10 % celého problému.“
Jak probíhá úklid zanedbaného bytu?
Když poprvé vstoupíte do extrémně zanedbané domácnosti, čím začínáte?
Začínáme vyhazováním. To je spojené i s kontejnerem, který k domu přistavíme. Vždycky začneme pytlovat a odnášet. Samozřejmě tomu předchází domluva s majitelem. Majitele předem upozorňuji na nutnost velké čistky, bez které by bezplatný úklid postrádal smysl.
Co se u lidí po dokončení úklidu mění kromě samotného vzhledu bytu? Vybavujete si moment, který vám ukázal hlubší význam vaší práce?
Je potřeba si uvědomit, že většina těch lidí nebyla po našem příjezdu v eufórii. Bylo potřeba zajistit jim následnou odbornou pomoc – ať už rodinu, sociálního pracovníka nebo psychologa. Často se musela upravovat i medikace. Ta hlavní změna totiž musí přijít u nich, my udělám jen těch prvních 10 %. Úklid je skoro to nejmenší.
Jeden z nejsilnějších momentů pro mě byl u mladé slečny, která už tou dobou byla v psychiatrické léčebně. Byt nám předávala její maminka. Když nás viděla, mlčky přišla a tak „maminkovsky“ nás objala. V tu chvíli jsem si řekla: Jo, tady máme být.

Jak na funkční domov bez víkendového maratonu
Sociální sítě často ukazují dokonale čisté interiéry. Jak si nastavit realistický standard, zvlášť když v domácnosti žijí děti a zvířata?
Nemít doma zbytečnosti! U spousty lidí vidím přeplněné košíčky vším možným nebo šuplíky narvané nádobím, které nikdy nepoužívají. Je potřeba projít celou domácnost, šuplík po šuplíku. Jakmile tato skrytá místa začnou dýchat, dají se nastavit pravidla.
A zapojit se musí všichni. Děti mohou přiložit ruku k dílu podle věku. Hodně rodičů na to zapomíná a pak jsme přehlcení a unavení, protože děláme spoustu věcí za ně.
Jaké chyby dělají české domácnosti nejčastěji a co nám bere nejvíce času?
Opět jsou to věci. Čím méně věcí máme, tím lépe se domácnost udržuje. Představte si hromadu věcí vedle skříňky, protože se dovnitř už nevejdou. Přinesete další, přidáte je na hromadu a v hlavě nosíte myšlenku, že musíte skříňku konečně uklidit. Jaká by to ale byla úleva mít věci zorganizované tak, abyste mohla jakoukoliv věc pohodlně vrátit na své místo hned?
Jaký jednoduchý systém doporučujete ženě, která nechce strávit celý víkend úklidem?
- Zapojte rodinu: Naučte partnera i děti dávat věci do myčky, špinavé prádlo do koše a boty ihned do botníku.
- Perte průběžně: Jakmile je koš plný, zapněte pračku. Nenechávejte hory prádla na víkend.
- Večerní 10minutovka: Každý večer společně pokliďte obývák a kuchyň, ať je domov na druhý den připravený.
Jsou to zdánlivé maličkosti, ale pokud je dělají všichni, vybuduje se skvělý návyk. Naše děti ve věku 4 a 7 let to dělají automaticky. Věřte mi, i takto malé děti dokážou udržet domácnost v čistotě.
Domácnost jako týmová práce
Domácnost stále často zůstává na hlavách žen. Jak rozdělit úklid a organizaci tak, aby žena nebyla jediným „manažerem“ domova?
Zásadní je komunikace a vědomí, že jsme tým. U nás doma máme dvě děti, tři psy a oba s manželem hodně pracujeme. Pokud jedu pro děti já, vezmu na sebe odpolední péči o domov – vyperu, poklidím, nachystám jídlo. Pokud jede manžel, dělá úplně to samé. Nikdy to není tak, že by domácnost „čekala“ na mě.
Kdysi jsem v jednom podcastu slyšela, že péče o domov nikdy není 50/50, a je to pravda. Každý den se cítíme jinak a jsme jinak vytížení. Když přijdu domů unavená, manžel mě zastoupí. Důležité je, aby chtěli oba. Domácnost patří oběma a všichni by se v ní měli cítit dobře.
Od praxe k vlastní značce čističů

Zkušenosti z praxe jste přetavila do vlastní řady čisticích prostředků. Co vás podnikání naučilo o zákaznicích?
Největší výzvu představovala snaha nabídnout lidem něco, co na trhu chybí – proto pro své čističe volím speciální složení a dovážím kvalitní suroviny. Značka se utvářela postupně díky mé komunitě. Sledující neovlivnili svými dotazy a tipy. Když lidem nasloucháte, může vzniknout něco velkého.
A co mě zákazníci naučili? Naučili mě, že si jich musím vážit a poskytovat jim špičkový servis. Pokud dopravce rozbije balíček, nečekáme na zdlouhavé vyřízení reklamace, ale okamžitě odesíláme nový. Lidé ocení, když jednáte lidsky a férově.
foto: archiv Karolína Tichava
