Nevím jak u vás, ale u nás doma se děti pořád těší na to, co najdou v naleštěných zimních botách na balkóně, i když ví, že Mikuláš je tatínek a maminka je Anděl. A je to tak dobře, vždyť pokud bychom dali našim dětem sestavit řebříček oblíbenosti adventních tradic, zřejmě by hned po Štědrém dnu obsadil druhou příčku právě Mikuláš.

A ruce na rozněžněné adventní srdce, dámy a pánové: znají naše děti vůbec ještě nějaké další adventní tradice kromě těchto dvou, které jsou spojeny s obdarováváním a na které se každoročně těší?

Doufejme, že ano. Pojďme si společně zopakovat a připomenout, proč že to v noci na Mikuláše po našich balkónech, terasách, střechách a dalších zvenčí těžko dostupných plochách a prostorách našich domovů kdosi lozí. A kdo nám do vypulírovaných sněhulí naděluje to, co jsme si zasloužili. Někomu pamlsky, jinému či jiné i uhlí nebo brambory…Anebo ve městech a obcích, kde ctí staleté tradice, zvoní či bouchá ode dveří ke dveřím a spolu s andělem a čertem naděluje dle zásluh.

Svatý Mikuláš opravdu existoval

A dokonce i obdarovával, ne sice děti, ale chudé a nuzné a nebyly to dárky, ale to, co nejvíce potřebovali. Legenda o svatém Mikuláši se váže k životu katolického kněze Mikuláše z Myry. Ten působil v tomto městě na přelomu 3. a 4. století po Kristu a proslul svou laskavostí a skutky, které v dnešním pojímání můžeme považovat za charitativní.

Mikuláš z Myry – vysvěcen za svatého v roku 1089 – byl velice oblíben prostým lidem a byl známý nejenom svou štědrostí, ale i jako ochránce víry před nevěrci a zastánce i zachránce nespravedlivě obviněných.

Svatý Mikuláš dodnes patří k nejuctívanějším křesťanským svatým, v pravoslaví je hned po Panně Marii druhým nejuctívanějším svatým vůbec.

Svatý Mikuláš je dodnes uctíván i jako patron vězňů, námořníků, obchodníků, dětí, ale i lékárníků, právníků, studentů i lukostřelců.

Rozsáhlý, historicky doložený dobročinný rozměr působení kněze Mikuláše z Myry je základem dnešní tradice obdarovávání dětí v den jeho narození, respektive v den svátku svatého Mikuláše.

Družina svatého Mikuláše, foto: Katee87, Wikimedia

Proč právě Mikuláš, čert a anděl?   

„Charitativní“ odkaz svatého Mikuláše podle některých zdrojů přenesly do zlidovělé mikulášské tradice až v 11. století jeptišky z Francie a Belgie, které ve jménu svatého Mikuláše rozdávaly na jeho svátek dary chudým. Rozdávání dárků se postupně přeneslo až k dětem a spojilo se s tradicí pocházející z biskupských chlapeckých her.

Od 13. století máme nejenom v našich končinách, ale i ve Francii v historických análech doloženo, že mladí jinoši vzdělávající se v církevních školách vymysleli, a i praktikovali biskupské chlapecké hry – předvánoční kratochvíli ve formě veselice. Později již s dozorem správců škol chodili koledovat a ve městech pořádali maškarní průvody. A v nich obvykle kromě jiných postav nechyběli ani svatý Mikuláš, anděl a čert.

Navzdory tomu že církev opakovaně tyto maškarády zakazovala, kvůli všeobecné oblibě si měšťané jejich pořádání vždy znovu po zákazu prosadili, nebo spíše zákaz vynalézavě obešli. Z těchto maškarních průvodů se postupně vyvinuly „Mikulášské obchůzky.“ To už nejenom ve městech, ale zejména ve vesnicích obcházeli na svatého Mikuláše domy Mikuláš s andělem a čertem. Tato tradice patří dodnes nejenom u nás, ale prakticky v celé křesťanské Evropě k nejrozšířenějším lidovým obyčejům spojeným s adventem.     

Figuríny Mikuláše, andělů a čertů ve skanzenu v Přerově nad Labem

Není Mikuláš jako Mikuláš

Historicky doložený a v principu společný původ tradice rozdávání drobných dárků dětem na Mikuláše kromě jiného znamená i fakt, že děti se na Mikuláše můžou těšit jenom v zemích či oblastech, kde tato tradice přetrvala a má oporu i v převládající konfesi.

Tedy zejména v křesťanských v zemích beze ohledu na liturgii – tam, kde převládá katolické nebo evangelická víra se tradice váže k svátku svatého Mikuláše a děti jsou obdarovávány 5. respektive 6. prosince. V pravoslavných zemích rozdává dárky Mikuláš taky 5. prosince – v jejich juliánském kalendáři – což znamená, že v našem, gregoriánskému kalendáři připadá pravoslavný svatý Mikuláš na 19. prosince.

Je zajímavé, jak se mikulášská tradice v různých zemích v běhu času vyvinula do různých variant.

V zemích českých, moravských, slezských i slovenských je tradiční sestava rozdávající poslušným dětem dárky a ty neposlušné trestající: Svatý Mikuláš s bílým plnovousem a ideálně v biskupském oděvu včetně berly, anděl a čert.

V Polsku má svou noční šichtu Mikolaj – stejně jako u nás – v noci z 5. na 6. prosince, kdy dětem nechává drobné dárky buď pod polštářem, anebo v punčoše zavěšené na posteli. Polská tradice má s tou naší společné specifikum, které jinde nemají: průvodcem Mikuláše je anděl.

V rakouských, bavorských i jihotyrolských vesnicích a městech je na svatého Mikuláše jiný rámus a rachot, který dělají démoničtí Krampusáci v děsivých maskách. A když se vydovádějí, vše napraví Mikuláš, když naplní dobrotami velké boty, které si děti připravili před dveře.

V severním Německu dává malé dárky do bot Mikuláš se svým pomocníkem Knechtem Ruprechtem. V Některých oblastech Knecht Ruprecht Mikuláše dokonce zastupuje a naděluje dětem dárky sám.

Ve Švýcarsku znají temného pomocníka Mikuláše jako Schmutzliho. Obléká se do ošuntělého mnišském oděvu, což má kořeny v protestantském pohrdání mnišskými řády.

V Nizozemí připlouvá slavnostně na lodi až ze Španělska již v listopadu Sinterklaas, který 5. prosince naděluje dárky prakticky ve vánočním levelu. Pomáhají mu „Černí Petrové“.

Sinterklaas připlouvá ze Španělska se svými pomocníky, Černými Petry

Ve Slovinsku a Chorvatsku je mikulášská tradice vcelku podobné té naší, až na absenci anděla. A místo čerta pomáhá Mikulášovi jiná ďábelská postava – Parkejl, která nosí rodičům zlobivých dětí výchovný prostředek – hůl.

V tradičních katolických zemích, Španělsku a jižní Itálii kupodivu nepatří svátek svatého Mikuláše k těm významným. Výjimkou je jihoitalské přístavní město Bari, kde je svatý Mikuláš patronem.

V Portugalsku děti neznají ani mikulášskou nadílku a ani mikulášské obchůzky.  Jedinečnou výjimkou je festivalu organizován zejména středoškolskými studenty ve městě Guimarães od 29. listopadu do 7. prosince, který ctí původní tradici biskupských jinošských her.

Navzdory tomu, že v USA převálcoval všechny vánoční tradice obtloustlý děda s červeným nosem a šedivým plnovousem, přijíždějící na tirácích s proslazeným tmavým nápojem, dostávají děti do bot minci, což je připomínka jedné z legend o Mikulášovi z Myry. Evropským mikulášským tradicím se v USA daří v několika oblastech a městech s výrazným vlivem původně německých přistěhovalců.

V severovýchodních oblastech Francie sousedících s Německem se na svatého Mikuláše pořádají oblíbené mikulášské průvody. Temnou alternativou k našemu čertu je zlý řezník Père Fouettard, který pomáhá Saint Nicholausovi rozdávat dětem perníčky.

Těšme se, že z původně křesťanské tradice, která zlidověla a přesunula se se z liturgického kalendáře do domácností, se vyvinulo obdarovávání dětí na Mikuláše tak, jak ho známe dnes. A rádi jsou i naše děti a vnoučence a tak to má přece být.

Ján Schneider

foto: Wikimedia

titulní foto: Tradiční pochod Mikuláše, anděla s čerty na Malé Straně v Praze, Česko, 2010