Věra Koukalová: Ukažte se na úvod jako největší hvězda, pak s vámi ta nálada půjde dál
Věra Koukalová má za sebou celkem zajímavou kariérní cestu od fastfoodu po manažerku štěstí. Jak se k managementu štěstí dostala a jak zvládá skloubit pracovní a rodinné povinnosti nám pověděla v rozhovoru.
S oblibou o sobě říkáte, že od smažení hranolek v McDonald’s jste se dostala do přední české marketingové agentury H1. To je trochu velký skok, ne? ☺ Jak jste s k marketingu dostala?
Říkám to ráda, protože práce v Mekáči mě opravdu hodně naučila, co se týče práce s lidmi. Nicméně to byla brigáda při střední. Taky jsem učila děti dramatickou výchovu ve školce – to mě naučilo být autentickou lídryní – děti tě sežerou, když nejsi sama sebou. Moje skutečná kariéra ale začala, když jsem zvedla telefon a zavolala známému mých rodičů, že hledám práci při vysoké. Věděla jsem, že podniká, ale nevěděla v čem. Měla jsem prostě koule a taky jsem byla ve správný čas na správném místě – před deseti lety byl online marketing v Čechách pole neorané – pořádně to neuměl nikdo.
Začala jsem jako PPC specialistka, měla jsem výhodu, že jsem uměla plynně anglicky a mohla se učit z nápovědy od Googlu.
Vzpomínáte na práci v McDonald’s v dobrém? Dala Vám ta práce něco do života?
Jak jsem již říkala – Mekáč mi dal hodně. Jednak se naučíš pracovní rutině, jednak se můžeš snadno vypracovat na vyšší pozici. Nebylo mi ještě ani osmnáct, když jsem řídila směny a lidi, co by mohli být mými rodiči. Pracovat na jedné straně s lidmi, kteří mají mnohdy základní vzdělání a tohle je pro ně v kariéře pravděpodobně konečná, a na druhé straně s vlastními spolužáky a vrstevníky je opravdu oříšek, velká škola a nácvik pokory a trpělivosti.
Nebylo mi ještě ani osmnáct, když jsem řídila směny a lidi, co by mohli být mými rodiči.
Během let práce v online marketingu jste prošla řadou firem H1, Fragile, Robeeto a Google. Mohla byste nějak ve zkratce shrnout svoji kariéru?
Z B2B GROUP (dnes už Performics) mě ulovila Hájednička. To bylo v roce 2012. Postupně jsem tam začala vést největší tým. Jednu dobu jsem pod sebou měla kolem 30 lidí – byla to velká výzva. Udělala jsem spoustu super věcí a taky spoustu chyb. Přišla jsem do firmy během akvizice a to bylo velmi náročné období pro všechno. Nakonec jsem odešla s většinou managementu po dvou letech za restrukturalizace firmy. Tenkrát to pro mě byl konec světa – dokonce jsem si šla sednout na chvíli na pracák. Na druhou stranu mi to otevřelo dveře do Googlu. Už rok jsem byla Google Partners Trainer, školila jsem pro Google agenturní lidi a taky jsme se znali, protože jsem za H1 byla kontaktní osoba. Nejdřív jsem dělala Google Partners koordinátorku, řídila jsem český agenturní program. Pak jsem se po narození dcery vrátila startovat projekt Digitální garáž (dnes Grow with Google). Už to šlo ale jen na zkrácený úvazek a já jsem měla pocit, že moje práce není dostatečná.
Takže jste hledala nový směr?
Ano, o HR jsem se zajímala dlouho a už v agenturách jsem nabírala lidi. Získala jsem pozici Happiness manažerky v kreativní agentuře Fragile. Pak jsem pracovala pro pár startupů a taky na sebe. To vlastně dělám doteď – školím, konzultuju, přednáším.
Management štěstí, tenhle pojem je asi ještě většině lidí celkem neznámý. V čem management štěstí spočívá?
Je to kombinace interního HR, budování identity značky jako dobrého zaměstnavatele a taky trochu eventový management. Záleží, pro jak velkou společnost je ta pozice. V menších firmách to často může být jen lépe pojatý HR manažer. Já jsem se starala o spokojenost zaměstnanců, nábory, HR marketing a také jsem se aktivně účastnila managementu firmy.
Teď už jste ostřílená školitelka a přednášející, ale co Vaše začátky? Trpěla jste trémou?
Já jsem perfomer. Já trpím trémou, hlavně, když si to trénuju. Stydím se před sebou i v autě, když jedu sama. Ale jak vyjdu před lidi, všechno hážu za hlavu a jedu. Paradoxně čím víc lidí, tím lépe se mi přednáší. Občas samozřejmě trému mám, třeba když mám malé publikum, u kterého se bojím, že je seniornější než já. Což se mi teď u těch gender a manažerských témat stává.
Stydím se před sebou i v autě, když jedu sama. Ale jak vyjdu před lidi, všechno hážu za hlavu a jedu
Co Vám pomáhá se s trémou vyrovnat?
Strašně důležitý je úvod. Ten mám vypilovaný. Mluví o tom hodně přednášejících – natrénujte úvod. Ukažte se jako největší hvězda, pak s vámi ta nálada půjde dál.
V současné době jste na mateřské s druhým dítětem, jak zvládáte skloubit práci s péčí o dvě děti a domácnost?
Že se na tohle nikdo nezeptá mého muže. :-) Ale ano, je to relevantní dotaz. Se dvěma dětmi už mnohem hůře. Můj muž, který se se mnou střídal doma u první dcery, už nemá tak flexibilní práci a postupně jsem se posunuli hodně do tradičního modelu. Nemám recept na zázrak – využíváme paní na úklid, soukromou školku a mladší dceru začínám zvykat na chůvu. Babičky jsou bohužel v pracovním procesu, i když se snaží hlídat alespoň o víkendech.
Plánujete teď nějaké nové projekty nebo až po mateřské?
Mladší dcera je povahově jiná než ta starší a prvního půl roku jsem se musela práce vzdát úplně. Nebylo to příjemné, ale našla jsem si v tom svoje. Věnuji se přednášení, konzultacím a od podzimu se chystám znovu do školy: na magisterské studium Elektronické kultury a sémiotiky. Ráda bych obnovila svoji původní akademickou dráhu. S Googlem také letos spolupracuji na programu pro ženy a stala jsem se facilitátorkou programu #IamRemarkable.
Přivedla jste do Čech program Women Will, můžete nám tento program trochu přiblížit?
Women Will je globální program, který si dává za cíl vzdělávat ženy a minority, například LGBT. Pomáháme jim růst, podnikat, zlepšit sebevědomí nebo schopnosti. V každé zemi je program jiný. V Evropě nás pálí jiná témata, než třeba řeší Indie. Letos je obsahem programu Leadership – techniky, jak poznat svůj typ lídra, jak se vyrovnat s Imposter syndromem nebo jak efektivně networkovat. A potom Enterpreneurship – podnikání od nápadu, přes prezentaci investorům po finanční plánování. Taky zařazujeme #IamRemarkable workshopy – ty jsou zaměřené na to, aby se ženy (a nejen ženy) nebály prezentovat svoje schopnosti a dovednosti a aby si více věřily.
A co vy? Jste v osobním a pracovním životě šťastná nebo byste chtěla něco změnit?
Ještě relativně nedávno jsem měla dost temné období – s první dcerou jsem zažila poporodní deprese a jejich léčbu. Díky terapii a hromadě práce na sobě jsem dneska úplně jiná Věrka než před lety. Ušla jsem obrovský kus cesty v seberozvoji, ale pořád mám na čem pracovat. Jsem na sebe hodně tvrdá, takže spokojená sama se sebou asi nebudu nikdy, ale můžu říct, že jsem teď nejšťastnější za hodně let zpátky. Ráda bych se ale vrátila k dobré práci a kariéře a taky chci víc času pro sebe, asi jako každý rodič.
Děkujeme Věrce za skvělý rozhovor a přejeme hodně štastných lidí kolem sebe!