O velikonočních svátcích by se dalo psát z mnoha úhlů pohledů, protože jsou slaveny na mnoho způsobů. Katolíci tyto svátky dokonce považují za pokud ne důležitější, tak jistě významnější, jako Vánoce. Ultraortodoxní věřící v obci San Pedro Cutud na Filipínách dokoce procházejí podobnou torturou jako Ježíš, nesou si své kříže a dávají se k nim i přibíjet – letos jich bylo deset.

Jiný kraj, jiný mrav

Ve většině sekulárních zemí jsou Velikonoce zejména oslavou příchodu jara, tradice se různí nejenom od země k zemi ale i v jednotlivých regionech. Někde jsou vskutku zajímavé až bizarní, kupříkladu během španělské Les Luminarias projíždí muži na koních ohněm. Prý je to symbolický akt očisty…

V některých britských vesnicích se dodržuje tradice, během které jezdci na koních v historických kostýmech vybírají od lidí peníze, na Islandu jsou pořádány procesí s obřími modely velryb. Ty jsou tam totiž symbolem plodnosti.

V některých řeckých vesnicích pořádají něco jako velikonoční oňostrojovou válku, kdy se obyvatelé snaží petardami strefit do zvonice vedlejší vesnice. Prý jde o připomínku ohlašování zmrtvýchvstání Krista…

A ano, pořád – zejména ve slovanských státech střední Evropy – existují i muži, kteří potřebují ženy a dívky ve velikonční pondělí pořádně servat pomlázkami a polít kbelíky vody. Buďme ale empatičtí a pokud si položíme otázku, které ženě nebo dívce se tato nádilka líbí – a dáme bokem dejme tomu otužilé masochistky – tak tenhle způsob slavení se nám opravdu zdá poněkud nešťastným…

Ano, i hledání čokoládových vejcí, králíků a jiných pamlsků v zákutích zahrad a dvorů se nám i na našem kontinentu na Velikonoce vcelku rozmohlo. Všechno popsané je ale v podstatě brnkačka oproti tomu, jak se nám vyvrbili Velikonoce v roce 1584 v zemích českých, moravských a slezských.

Domenico Tibaldi, Portrét papeže Gregotra XIII, 1572, Philadelphia Museum of Art

Patálie s kalendáři

To, že se letos v zemích, kde pořád panuje relikt střídání zimního a letního času budou hodiny posouvat o hodinu vpřed, je oproti tomu, co se dělo v památném roce 1584 na Moravě, Slezsku a v Česku slaboučký odvar. Historické anály praví, že císař Rudolf II. měl poměrně vážné starosti se změnou juliánského kalendáře na gregoriánský, která v katolické Evropě na podnět papeže Gregora XIII. nastala v roce 1582. Reformu bez reptání zavedli v tehdejších silně katolických zemích – Španělsku, Portugalsku a ve většině italských států.

V ostatních evropských zemích nastala změna až postupně a v některých vůbec. Reforma totiž nebyla jenom o zavedení přestupních roků, matematických korektur bylo více. V roce 1582 bylo z původního kalendáře i „vypuštěno“ 11 dní a po 4. říjnu následoval hned 15. říjen. V zemích českých po zlomení odporu českých stavů změna nastala až v lednu 1584, kdy na základě nařízení císaře Rudolfa II. po 6. 1. následoval hned 17. leden.

Moravsko-česká historická velikonoční duplicita

Navzdory tomu, že zemské stavy na zasedání v roce 1583 reformu juliánského kalendáře odmítly, čeští stavové se nakonec rozhodli nehnát odpor proti císařskému nařízení z 3. prosince 1583 do krajnosti. Moravané ale odmítli ustoupit a došlo k paradoxní situaci: Velikonoce se na Moravě slavili ještě po staru, podle juliánského kalendáře a v Českých zemích již podle gregoriánského kalendáře o 11 dní dříve.

Moravané odolávali až do podzimu, a když jim císař Rudolf II. pohrozil, nakonec ustoupili a po 3. říjnu léta páně 1584 následoval 14. říjen.

Užíjte si tedy velikonoční dny volna po svém a můžeme jenom společně našim předkům závidět, že si to mohli dát v roce 1584 nadvakrát.

Ján Schneider

foto: pixabay, pexels, Philadelphia Museum of Art