Každý čtvrtý Čech má tajné úspory. Je vlastní účet ve vztahu problém, nebo nutnost?

Představ si, že s partnerem společně platíte hypotéku, plánujete dovolenou a řešíte, kolik peněz zbývá do výplaty. Jednoho dne ale zjistíš, že má vlastní účet, o kterém jsi vůbec nevěděla. A na něm desítky tisíc korun. Překvapilo by tě to? Naštvalo? Nebo bys to považovala za jeho soukromou věc? Podle nového průzkumu nejsou podobné situace v českých vztazích nijak výjimečné.

Peníze patří k oblastem, ve kterých se důvěra a osobní svoboda mohou snadno dostat do konfliktu. Někdo chce s partnerem sdílet úplně všechno, jiný potřebuje mít část financí pod vlastní kontrolou. Ani jeden přístup nemusí být sám o sobě špatný.

Důležité je něco jiného: jestli oba vědí, jak fungují společné závazky, a jestli se na nastavených pravidlech skutečně dohodli.

Každý čtvrtý má peníze, o kterých partner neví

Podle výsledků průzkumu Air Bank, o kterých 1. listopadu 2026 informoval server iDNES.cz, má přibližně každý čtvrtý dotázaný Čech vlastní úspory, o nichž jeho partner nebo partnerka neví.

Přibližně každý pátý respondent také přiznal, že někdy zkresluje cenu zakoupených věcí. Celkově podle průzkumu zhruba třetina lidí nějakým způsobem zatajuje nebo upravuje informace o financích před partnerem.

Zajímavé je, že mezi muži a ženami nebyl v samotném vytváření utajených rezerv výrazný rozdíl. Liší se ale pohled na to, zda je takové jednání přijatelné.

Zdroj: iDNES.cz – Každý čtvrtý Čech má tajné úspory, ukázal průzkum, 1. listopadu 2026.

Výsledky je potřeba číst jako zjištění konkrétního dotazníkového průzkumu, nikoli jako důkaz, že čtvrtina všech českých párů má vážný problém s důvěrou. Důvody, proč si lidé nechávají část peněz pro sebe, mohou být velmi rozdílné.

Vlastní účet není totéž co finanční nevěra

Mít vlastní účet může být naprosto praktické. Dostáváš na něj výplatu, platíš z něj své osobní výdaje a nemusíš partnerovi vysvětlovat každou návštěvu kosmetiky nebo dárek, který mu chceš koupit.

Něco jiného je ale situace, kdy jeden z partnerů tajně přesouvá peníze určené na společné bydlení, zamlčuje dluhy nebo investuje společné úspory bez vědomí druhého. Rozdíl není v samotné existenci účtu. Je v tom, zda jednání porušuje společnou dohodu nebo ohrožuje finanční jistotu domácnosti.

Vlastní účet ostatně není v Česku žádnou raritou. Průzkum společnosti XTB zveřejněný v březnu 2026 ukázal, že 45 % dotázaných lidí žijících v partnerském soužití má s partnerem zcela oddělené účty. Dalších 34 % kombinuje společný účet s osobními účty obou partnerů.

Pouze společný účet uvedlo 19 % respondentů. Čísla pocházejí z jiného průzkumu než aktuální zjištění Air Bank, proto je nelze přímo spojovat ani z nich vyvozovat, že lidé s oddělenými účty častěji něco tají.

Proč by žena měla mít přístup k vlastním penězům

Představ si ženu, která několik let pracuje na částečný úvazek, protože zajišťuje většinu péče o děti. Partner vydělává výrazně více a ze svého účtu platí hypotéku. Ona nakupuje potraviny, oblečení pro děti a řeší drobné výdaje domácnosti.

Na první pohled to může fungovat. Jenže zatímco partnerovi po zaplacení větších účtů zbývají peníze na úspory, ona na konci měsíce nemá téměř nic. Problém nemusí být v tom, že každý vydělává jinak. Problém nastává, pokud se rozdílné příjmy promění v dlouhodobě nerovné možnosti vytvářet vlastní finanční jistotu.

Vlastní dostupné peníze mohou ženě usnadnit běžné rozhodování, pokrytí nečekaného výdaje i zvládnutí období, kdy se její životní situace změní. Nejde o doporučení něco před partnerem skrývat. Jde o to, aby osobní finanční samostatnost nebyla vnímána jako projev nedůvěry.

Půl na půl nemusí být vždy fér

Představ si dvojici, ve které jeden partner vydělává čistého 60 000 Kč a druhý 30 000 Kč měsíčně. Společné výdaje činí 36 000 Kč. Pokud si je rozdělí přesně napůl, každý zaplatí 18 000 Kč. Prvnímu zůstane 42 000 Kč, druhému jen 12 000 Kč.

Existuje ale i jiný model: příspěvky podle poměru příjmů. V našem příkladu tvoří vyšší příjem dvě třetiny společného příjmu domácnosti a nižší příjem jednu třetinu. Při poměrném rozdělení by tedy jeden přispíval 24 000 Kč a druhý 12 000 Kč.

Oba by na společné výdaje dávali stejný podíl svého příjmu. Neznamená to, že takto musí fungovat každá rodina. Některým párům vyhovuje společný rozpočet, jiným pevně rozdělené oblasti placení. Podstatné je, aby dohoda odpovídala skutečným možnostem obou partnerů a počítala také s neplacenou péčí o domácnost či děti.

Tři účty jako jednoduchý model společných financí

Jedním z praktických řešení může být kombinace společného a osobních účtů.

První účet slouží společné domácnosti. Oba na něj posílají předem dohodnuté částky. Platí se z něj bydlení, energie, potraviny, potřeby dětí a další společné výdaje.

Druhý účet patří tobě. Zůstává ti prostor na vlastní výdaje, koníčky, vzdělávání i osobní úspory.

Třetí účet patří partnerovi. Má stejnou možnost nakládat se svou dohodnutou částí peněz.

Vedle toho může domácnost využívat samostatný spořicí účet na společnou rezervu. Nejde tedy nutně doslova o tři bankovní účty, ale o tři jasně oddělené oblasti hospodaření.

Výhodou tohoto modelu je, že spojuje přehled o společných penězích s určitou mírou osobní svobody. Není však automaticky nejlepší pro všechny. Důležité jsou také případné poplatky, nastavení přístupových práv a to, komu jednotlivé účty právně patří.

Kdo rozhoduje o investicích? Tady se role mění

Průzkum XTB ukázal ještě jednu zajímavou věc. Zatímco 60 % žen uvedlo, že primárně řeší každodenní výdaje domácnosti, aktivní investování přiznalo 38 % žen oproti 57 % mužů.

To samo o sobě neříká, kdo umí s penězi zacházet lépe. Ukazuje však rozdíl mezi tím, kdo se častěji stará o běžné placení, a tím, kdo se zapojuje do investování. Pro dlouhodobou finanční jistotu je důležité rozumět oběma oblastem.

Pokud jeden z partnerů spravuje investice, druhý by měl mít možnost vědět, kam peníze směřují, jaká rizika s nimi souvisejí a kdy budou dostupné. Stejně důležité je vědět, jaké závazky domácnost má a kdo je za ně odpovědný.

Kolik peněz mít stranou?

Ministerstvo financí ČR doporučuje domácnostem vytvářet snadno dostupnou krátkodobou rezervu alespoň ve výši tří, ideálně až šesti měsíčních příjmů. Taková rezerva slouží pro mimořádné situace, například ztrátu zaměstnání, opravu důležitého spotřebiče nebo nečekané zdravotní výdaje.

Je však potřeba rozlišovat mezi rezervou domácnosti a osobními úsporami. Pokud má rodina společně naspořeno, ale jeden z partnerů k penězům nemá přístup nebo o nich nemá informace, nemusí pro něj tato rezerva představovat stejnou míru jistoty.

U manželů navíc záleží na majetkovém režimu. Peníze vedené na osobním účtu totiž nemusí automaticky představovat výlučný majetek majitele účtu. Konkrétní právní postavení závisí na původu prostředků a dalších okolnostech.

O penězích se dá mluvit bez výčitek

Rozhovor o financích nemusí začínat otázkou, proč partner něco utratil nebo kolik peněz před tebou schovává.

Mnohem užitečnější může být společně si odpovědět na několik jednoduchých otázek: Víme oba, kolik domácnost měsíčně potřebuje? Máme přehled o dluzích a úsporách? Rozhodujeme společně o větších finančních závazcích? A má každý z nás k dispozici peníze, o kterých může samostatně rozhodovat?

Pokud jeden z partnerů druhému dlouhodobě brání v přístupu k penězům, nutí ho předávat příjem nebo mu znemožňuje základní finanční rozhodování, nejde jen o odlišný styl hospodaření. Takové chování může být projevem ekonomického násilí a zaslouží si odbornou pomoc.

Tvůj dnešní akční krok: Podívej se, jak máte doma nastavené společné a osobní finance, a navrhni partnerovi půlhodinový rozhovor o jediné věci: zda oba máte přehled o rodinných penězích a přiměřený prostor rozhodovat o těch vlastních.

Zdroj foto: Canva x AI