Slavnostní večer na Pražském hradě přinesl mimořádný okamžik pro celou komunitu žen v Česku i na Slovensku. Prezident České republiky Petr Pavel udělil státní vyznamenání Lence Šťastné – ženě, která již celá léta neúnavně vytváří prostor pro ženský rozvoj, podporu a vzájemné propojování.
- Lenko, jak se cítíš po převzetí tohoto významného ocenění? Jde o skutečně unikátní moment i v kontextu české historie – ocenění za dlouholetou práci pro ženy.
- Jak ses cítila, když ti prezident Petr Pavel podával ruku a dívala ses mu do očí?
- Už před ceremoniálem řada oceněných naznačovala, že dokud tam reálně nestáli, skoro tomu nevěřili. Můžeš nám trochu přiblížit zákulisí – jak to celé probíhalo?
- Měla jsi možnost s panem prezidentem chvíli hovořit i osobně. Jaký v tobě zanechal dojem?
- V současnosti finišuje česko-slovenský ročník soutěže Women Changing the World Awards. Vnímáš, že je postavení žen už otevřené téma, nebo je stále potřeba ho takovými oceněními otevírat?
- Sleduješ toto dění už desítky let. Co podle tebe dnes ženám nejvíce chybí a co by jim v této době nejvíce pomohlo?
V exkluzivním a velmi otevřeném rozhovoru pro portál Akční ženy popsaný zážitek detailně přibližuje. Vzpomíná na okamžiky, kdy hleděla prezidentovi přímo do očí, i na dění za zavřenými dveřmi před ceremoniálem. Vysvětluje také, proč projekt Women Changing the World Awards mění její život a s jakou největší bariérou dnes ženy zápasí.
Lenko, jak se cítíš po převzetí tohoto významného ocenění? Jde o skutečně unikátní moment i v kontextu české historie – ocenění za dlouholetou práci pro ženy.
Cítím se výborně! Ocenění ale nevnímám jen pro sebe. Patří všem organizacím, které dlouhodobě pomáhají ženám. Ženy si to zaslouží, a navíc pořád ještě máme dlouhou cestu k tomu, aby tady byly rovné příležitosti. A nesmím zapomenout na všechny lidi, kteří šli tou cestou se mnou. Bez nich bych to vůbec neudělala – ta práce byla společná. Věřím, že aspoň trošku mají také radost z toho, že někdo naši práci vidí.
Jak ses cítila, když ti prezident Petr Pavel podával ruku a dívala ses mu do očí?
Myslím, že to na mně bylo hodně vidět – cítila jsem se úplně úžasně! Během čtení mého medailonku jsem se mu dívala zpříma do očí a cítila jsem velkou podporu i pozitivní energii, která tam byla. Úplně mi to rozsvítilo celý večer. Cítila jsem se opravdu krásně.
Už před ceremoniálem řada oceněných naznačovala, že dokud tam reálně nestáli, skoro tomu nevěřili. Můžeš nám trochu přiblížit zákulisí – jak to celé probíhalo?
Je to takový zvláštní pocit, protože celý ten proces je vlastně dost tajemný. Nejprve byly nějaké nominace, o kterých jsem příliš nevěděla. V určitém okamžiku mi zavolali z prezidentské kanceláře, že pan prezident mou nominaci schválil, ale ještě se muselo počkat na podpis předsedy vlády.
Pak přišel první organizační dopis s tím, že si můžu přivést dva lidi jako doprovod, abychom se stihli připravit, ale pořád platilo, že se o ocenění nesmí mluvit. Seznam oceněných měl vyjít až přímo ten den, 28. října. Až se třetím dopisem to vypadalo, že to opravdu bude – dostali jsme konkrétní časy a parkovací karty. Na Hradě jsme byli už od 14:15, přičemž samotné předávání probíhalo až ve 20:00. Zbyl nám tak dostatek času na vzájemné povídání a seznámení. Mezi padesáti hosty navíc nechyběl ani prezidentský pár, takže jsme ho měli téměř pro sebe – to celému setkání dodalo zcela unikátní atmosféru. Po krátké večerní generálce už propukl samotný program.
Měla jsi možnost s panem prezidentem chvíli hovořit i osobně. Jaký v tobě zanechal dojem?
Měla jsem z něj strašně hezký pocit. Měl opravdový zájem o to, co dělám, proč je ta práce důležitá, jaké jsou překážky a co se vlastně děje. To se mi od mužů příliš často nestává – popravdě skoro vůbec. Měla jsem proto velký pozitivní pocit, že někdo má o takovou práci skutečný zájem.
V současnosti finišuje česko-slovenský ročník soutěže Women Changing the World Awards. Vnímáš, že je postavení žen už otevřené téma, nebo je stále potřeba ho takovými oceněními otevírat?
Myslím si, že je to absolutně můj nejlepší projekt, jaký jsem kdy v životě dělala. Těch věcí, které se tam ukazují, je poměrně hodně. Ženy často těžko obhajují svou práci. Stojí je mnoho sil zvednout hlas, překonat ostych a přesvědčivě popsat vlastní expertizu. A také je krásné podpořit jedna druhou, protože i o tom celý ten projekt je. Tím se zvedá sebevědomí, což pak otevírá lepší prostor pro vyjednávání o platech nebo posunu v kariéře. Těch efektů je strašně moc, a pokud se to budeme všechny učit, může to mít obrovský dopad.
Sleduješ toto dění už desítky let. Co podle tebe dnes ženám nejvíce chybí a co by jim v této době nejvíce pomohlo?
„Máme úžasné ženy, které dělají hrozně moc a jsou opravdovými odbornicemi, ale nikde to není vidět.“
Největší problém momentálně vidím v tom, že se ženy bojí zvednout svůj hlas. Bojí se postavit za svou práci. Pravděpodobně mají strach ze sociálních sítí a z reakcí svého okolí. Právě tuto bariéru musíme společně zkusit odstranit.
Máme úžasné ženy, které dělají hrozně moc a jsou opravdovými odbornicemi, ale nikde to není vidět. Musíme si navzájem pomoct v tom, aby to vidět bylo, aby se to stalo normálním, abychom měly ženské vzory a mohly se posouvat dál.
