Byznys mentorka Margareta Křížová: jsme zodpovědní za to, kým jsme a jak se nám daří

Nemáme věru štěstí často mluvit s charizmatickou, zajímavou ženu, která se ráda zajímá o všechno kolem sebe a je ztělesněním bonmotu: zajímaví lidé se zajímají…Půvabnou, moudrou, zkušenou a – beze sarkasmu, spíše naopak – zralou dámu s osobitým kouzlem a espritem, která nejenom že ví, co chce od života a co od ní chce život, ale učí i ostatní, jak na to. Byznys mentorku, která z byznysu nedělá zbytečnou vědu, porotkyni podnikatelských soutěží, která dobře ví, že nemá patent na rozum a taky to, že je důležité nebrat se smrtelně vážně. Ženu, která srší pozitivní energií a poznala i to, že ženská energie je věc ošemetná a má nažito i mnoho dalšího, co stojí za to vyslechnout si.

Milé akční dámy a pánové, měl jsem štěstí a čest popovídat si sice krátce, ale intenzivně s Margaretou Křížovou.

Mluvíme spolu na jubilejním 15. ročníku Equal Pay Day, akce organizované zejména, ale nejenom ženami především, ale ne výhradně pro ženy. Je to každoroční vyvrcholení kampaně zaměřené na (ne)rovnost v odměňování žen a mužů.

Co pro vás osobně znamená, že máte možnost na této prestižní akci, která je největší svého druhu v Evropě, sdílet své zkušenosti jako mentorka?

No dnes je to už taková příjemná tradice, protože z těch 15 ročníků netroufnu si říct, na kolika jsem byla, ale na hodně a je tady vždycky úžasná energie – a já energii miluji. Takže je to takové příjemné setkání s lidmi, kteří jsou mi milí.

Margareta Křížová během mentoringu na 15. ročníku Equal Pay Day

Tématem vašeho mentoringu je: Já s.r.o. aneb sám sobě ředitelem v životě i podnikání. Poodhalme trošičku našim akčním čtenářkám ta vaše tajemství, které chcete se všemi dámami sdílet…

To moje sdělení je, že my sami jsme zodpovědní za to, jak se nám daří, kým jsme a že vlastně není možné se vymlouvat, že se něco nestalo, protože jsme asi proto nic neudělali. Takže jaký si to uděláš, takový to máš, to je asi to moje sdělení…(smích)

Osobně – jako člověka ve věkové kategorii 50plus – mě zaujalo vaše předsevzetí, že se budete věnovat projektu, kde se budou lidé naší věkové kategorie potkávat a navzájem inspirovat…v jakém stadiu je tento váš zajímavý projekt?

Tento projekt je ve stadiu prvních krůčků, protože přestože spoustě lidem a spoustě žen říkám: nebojte se, běžte do toho, nebojte se, co tomu řeknou lidi…tak samozřejmě kovářova kobyla chodí bosa, takže i já mám tyto zábrany…Nicméně – teď se trochu vymluvím, že mám těch projektů hodně – a toto je takový ten projekt à la radost. Takže samozřejmě nejdřív musí člověk pracovat na projektech, ve kterých musí něco dodat svým klientům. A v tomto projektu jsem sama sobě klientem…ale myslím si, že to má smysl, že je dobrý se inspirovat v této věkové kategorii, takže se těším, že se do toho pustím. 

Equal Pay Day a prakticky nepřetržitá celoroční kampaň, která mu předchází, každoročně zaměřuje pozornost všech zejména na (ne)rovné odměňování žen a mužů. Jak je na tom branže, ve které působíte, co se (ne)rovného odměňování ale také zastoupení žen a mužů týče? Máme i tady co dohánět? Mám na mysli vaši osobní zkušenost a to, jestli se v tom, co děláte cítíte doceněná, oceněná.

Vzhledem k tomu, že v oblasti poradenství a firemního poradenství už dnes pracuji pro své klienty jako já, Margareta Křížová, tak si tu svou cenu určuji já. Ale vím, že toto téma je velké a je i tématem této konference a myslím si, že součástí problému je i trošku sebehodnota a schopnost říct si, na kolik si cením sebe a kolik peněz chci. Chápu, že v korporacích to může být poněkud složitější – ono se to snadno říká a nesnadno dělá…Ale na druhou stranu je i nepříjemný říkat: já umím toto a chci za to zaplatit. Není to nikomu z nás příjemné, ale musíme se to naučit.

Český Equal Pay Day letos zapisuje do historie již svůj 15. ročník. Co byste mu a dámám, které ho organizují, k narozeninám zapřála?

Určitě aby vydržely dalších 15 let, já už sem teda za těch 15 let přijdu o holi (smích), sehnutá, ale pevně věřím, že sem dorazím…(smích) Ono ženská energie je věc velmi ošemetná a co je příjemné, že tady je ta dobrá ženská energie. Ne vždy si všechny ženy pomáhají, ne vždy ta energie může být jenom pozitivní…Ale zatím ji tady cítím jako velmi dobrou.

Margareta Křížová během rozhovoru s Marikou Čupa ve FIN dependence zóně 15. ročníku Equal Pay Day

Jaký je váš osobní odhad, že se dostaneme – i s podporou nás, chlapů-feministů – do takového normálního stadia, které všichni potřebujeme, co se (ne) rovného postavení a příležitostí žen týče? Kdy už to podle vás nebude téma, které potřebujeme řešit, ale snad jenom udržovat ten správně vybalancovaný status quo?

Já si myslím, že se to změní tehdy, kdy si všechny ženy budou samy sebou jistý – v tom dobrým slova smyslu – a dokáží si říct, co chtějí, kolik chtějí zaplatit za svoji práci, jak chtějí, aby lidé vnímali jejich hodnotu…a ostatní to budou respektovat. Je to běh na dlouhou trať, ale není to neproveditelné.  

Nosním tématem, možná leitmotivem – vedle stěžejního (ne)rovného odměňování – je letos na jubilejním 15. ročníku českého Equal Pay Day příležitost. Co pro vás osobně toto slovo znamená?

No to je dobrá otázka…pro mě je to nebezpečí, protože já jsem člověk, kterého zajímá strašně moc věcí a samozřejmě ve spoustě věcí vidím příležitost. Ale je důležité si stanovit priority a říct si: toto je sice zajímavé, ale já už nemám kapacitu se tomu věnovat. Takže příležitostí je všude kolem nás spousta, jenom je člověk potřebuje dát do nějakých kategorií a rozhodnout se, kterým příležitostem se bude věnovat a kterým ne.

Náš rozhovor právě čtou všechny akční ženy na našem akčním portálu akčníženy – do jaké míry se vy osobně cítíte být akční ženou? Pokud byste se měla ohodnotit v pomyslné škále akčnosti dejme tomu od 0 do 10, přičemž 0 znamená rezignovaný apatický nihilismus a 10 úroveň trefně pojmenovaná Fedorem Gálem: „Mít vrtuli v zadnici?“

(smích) Moje rodina by řekla 12…(smích) Já bych řekla takových 8-9…

Pro mnohé ženy je to prý poměrně intimnější otázka – vždyť my novináři se prý na to, jak zvládají skloubit osobní, rodinný život a kariéru ptáme převážně žen tak nějak předsudkově, a kdybychom se to ptali mužů ve vedoucích pozicích, tak by nás zřejmě velmi rychle hnali…Teď se mění paradigma a není to prý už o vyvažování osobního, pracovního a všech dalších životů ale – o čem vlastně? Možná o sesouladění, protože život je přece jenom jeden, ale má vícero stadií, oblastí, ve kterých ho musíme žít…Jak to dokážete vy?Já už jsem dnes v jiné fázi, kdy ten balanc mám trošku jednodušší, protože děti jsou velké a mám luxus času pro sebe. Ale samozřejmě byla jsem ve fázi, kdy jsem měla malé děti, byli jsme dvou kariérní manželství. Důležité je nepropadnout takové té mantře perfekcionismu. Já tvrdím, že není nutné dělat teplé večeře každý den, ale je důležité se sejít kolem stolu a mluvit spolu v rámci rodiny, v rámci dětí, aby každý věděl, že jeho hlas se počítá a že je milovaný. A není důležité, co je na stole, ale kdo je kolem stolu.   

Zkusme si to teď prohodit: co byste se na mém místě zeptala sama sebe? A jaká bude odpověď?

(smích) To je taky dobrý…jak to udělat, aby byla Margareta dalších 25 let akční, spokojená, žila zajímavý život a byla zajímavá pro ostatní?

A máte na to dopověď, máte to již vymyšleno?

(smích) Na té stupnici těch 10…myslím si, že je to o tom fakt se zajímat…Říká se, že zajímaví lidé se zajímají a těch věcí kolem nás – některé dobré, některé špatné – je spousta a je důležité si vybrat to hezké a zajímavé. A je kolem nás spousta věcí, které jsou špatné a zase je důležité si je rozdělit: můžu s nimi něco udělat, nebo je musím akceptovat? Pokud s nimi něco můžu udělat, tak go for it a pokud ne, tak asi není nutné se tím trápit. Takže udržet si hlavu v pohodě.

Tradiční závěrečná Míšina klíčová otázka: Co vám v poslední době udělalo radost?

Mně udělalo radost, že mým dětem se splnil jejich cíl a byli ochotné na tom docela tvrdě pracovat, takže za to je obdivuji…a obdivuji i sebe, že jsem do nich spolu s manželem asi něco dobrého vložila. Teď jsme zažili takové období, kdy se nepříliš dařilo zdravotně, myslím si ale, že je to na dobré cestě a z toho mám velkou radost, že s manželem můžeme ty okamžiky radosti sdílet…úplně jednoduše, prostě si tak být…

Za rozhovor ze srdce poděkoval Ján Schneider

Foto: archiv Margarety Křížové, BPWCR