Načítá se

Type to search

DOPORUČENÉ PODNIKÁNÍ REDAKČNÍ VÝBĚR ROZHOVORY

Michaela Weikertová: „Změňte svá slova a začnou se dít věci“

Redakce

Umění komunikace a jeho „překlopení“ do vesmíru internetu – copywriting je doména Michaely Weikertové. Mladé dámy, která svým osobitým, empatickým a precizním přístupem k psaní boří mýty, stereotypy a klišé, kterých výsledkem je e-commerce prostor přeplněn slaboučkými a nekvalitními texty. Její jedinečný přístup k copywritingu má kromě top profesionality svůj elegantní šarm a ženský esprit. Kromě psaní a také nepsaní textů je Michaela zejména šťastná máma syna Matyase, která s rodinkou odešla z naší metropole do městečka v českém středohoří.

Michaelo, dokud se dostaneme poodhalování vašeho copy know-how a snad poradíme všem akčním podnikatelkám, jak se to dělá, dovolte poněkud soukromou otázku: jak jste se s rodinkou zabydleli v Litoměřicích?

V Litoměřicích jsme třetí rok a pořád si tu změnu užívám. Líbí se mi koukat na okolní kopce, chodit všude pěšky a každý den potkat alespoň jednoho známého. 

Krédem akčních žen je zapomenout na sny a začít něco konkrétní dělat. Předpokládám, že vaším snem nebylo odmalička být copywriterkou, tak dobrou, že ostatní školí, jak na to…nebo se mýlím?

Jako malá jsem chtěla psát své knížky a pár dětských jsem i udělala. Pak mě lákala psychologie a nakonec novinařina. Tu jsem pak i studovala a roky také například v Hospodářských novinách dělala. Postupně jsem si ale musela připustit, že ten životní styl není pro mě. Že nechci být od rána do večera v práci a čas pro sebe mít jen o víkendu. A od toho uvědomění už byl jen kousek k volné noze. 

Umíte se dokonale ptát a nalézat ty správné slova – vaše novinářská praxe se jednoduše nedá zapřít…Určitě je na to potřeba také přemíra talentu ale zřejmě i to, co do svých „učedníků“ dokola hustil „Malý zuřivý Robinson“ slovenské poezie Jožko Urban: „Chcete se naučit psát? Tak to musíte nejdříve hodně číst…“ Michaelo, ještě stále hodně čtěte, nebo již máte načteno?

Čtu moc ráda ale v poslední době se těžko nořím do příběhů. Jako bych měla plnou hlavu těch vlastních. Místo toho mě vždycky zláká nějaká návodná kniha. Jednou o kytkách, jindy o pomalém životním stylu, o tichu, o jídle, o zvycích a tradicích nebo třeba o svobodném vzdělávání dětí. 

Veřejně o sobě tvrdíte, že jste copywriterka, která nepíše. Krásný oxymoron…Jste tedy obsahová konzultantka, která hledá spolu s klienty ta správná slova rozebíráním jejich textů. Zkusme našim čtenářkám popsat, jak tahle vaše metoda v praxi funguje a jestli vaši klienti dokážou uvěřit v sílu správných slov. 

Mí klienti jsou většinou lidé, kteří si většinu vlastní komunikace potřebují tvořit sami. Takže když uvidí, jak o textech na webu přemýšlet, pomůže jim to víc, než dostat jeden hezký hotový text. Po konzultacích či revizích často říkají: “Přesně takhle jsem to cítila, ale neuměla vyjádřit.” Nebo “Dívat se takhle očima zákazníků, to mě nikdy nenapadlo, přitom je to tak logické.” 

Inspirativní guru mnoha e-psavců Sonia Simone dokázala shrnout „brilantně záludný trik, který se musíte naučit“ kvalitního copy lakonicky: „Ptejte se!“. Pokud tedy chceme mít na webech ty správné, čtivé a přesvědčivé texty, musíme se ptát lidí, co chtějí číst a dát srozumitelné a zajímavé odpovědi na jejich dotazy. Vy jste tuhle investigativní metodu povýšila tak, že v zájmu poznání konkrétních lidí cílovky vašeho klienta jste se kupříkladu zapsala do kurzu malování…zřejmě jste mírně dobrodružná povaha, ráda zkoušející cokoliv nové?

Dá se to tak říct. Zkoušet nové metody a objevovat obory mě doslova nabíjí. Na druhou stranu ale musím přiznat, že málo u čeho z těch pokusů dlouhodobě vydržím. Jsem spíš startovač. 

V krásné duze nebo spektru vašeho osobitého, originálního know-how svítí také copy mapy, které malujete, tvoříte ještě než začnete rozebírat spolu s klientem jeho texty a nanovo je skládat pomocí těch správných slov…zkuste naše čtenářky zorientovat v obsahu pojmu copy mapa.

Je to takové praktické zmapování toho, kde v byznysu klient je, kam míří, a jak konkrétně mu na té cestě může pomoci komunikace. Pracujeme na společném několikahodinovém workshopu, který vedu spolu s kolegyní a kamarádkou Martinou Žilkovou. Hodně si povídáme, čmáráme na tabuli a zachytáváme všechna důležitá slova, která v sobě klient má. Pak se s poznámkami zavřeme do klidu, roztřídíme je a přetavíme do přehledného dokumentu neboli copy mapy. Klient tam najde jasně pojmenované silné stránky vlastních služeb či produktů, základní profil svých zákazníků, jejich potřeby či obavy v jednotlivých rozhodovacích fázích a také třeba konkrétní doporučení k jednotlivým kanálům jako je obchodní nabídka či koncept produktových popisků. To se hodí nejen pro interní firemní potřeby, ale také třeba pro zadání práce dalším externím specialistům.

Michaelo, kromě svého jedinečného a hravého přístupu k tvorbě textů také školíte, píšete – všem jste nám dala 365 copy triků…možná tradiční otázka, ale s odpovědí určitě zajímavou pro všechny akční ženy, které toho musejí denně a i nočně stíhat více než dost: Jak to všechno stíháte?

Hodně se to mění. Dřív jsem si myslela, že musím hodně plánovat, mít striktní režim, sedět každý den brzy ráno v kanceláři…Teď s malým Matyasem většina všech podobných přesvědčení a návyků padla. Na práci mám opravdu jen malý prostor – konkrétně jeden den v týdnu – a tak si prostě jen hodně vybírám, do čeho půjdu a do čeho ne. Podporují mě přitom dva citáty: “Nemusím brát každou práci jen proto, že vypadá zajímavě” (Webdesigner Jan Řezáč) “Ženy, dělejte jen 20 % toho, co vás nebo lidi kolem vás napadne. Jinak se uženete.” (Psycholog Marek Herman)

Navzdory současnému trendu „stříhání naostro“ a striktního oddělování osobního a pracovního života jde podle mě spíše o vzájemné vyvážení, soulad…Jste zastánkyní přesných rozvrhů a tvrdých, radikálních vymezování osobního a pracovního života, nebo se vám to také spíše prolíná a máte to více navolno?

Byla jsem první případ a postupně mě život vede k tomu druhému. Ale zase takové to absolutní propojení, kdy člověk nejezdí na dovolenou bez počítače, čte e-maily hned po probuzení a vyřizuje práci, jen co se jeho dítě na chvíli zabere do kostek, tak to mě děsí. Svou práci mám ráda, ale nechci aby se rozpínala do ostatních oblastí života a překrývala je. 

Jste dáma, která má ve svém oboru respekt, kredit a má co říct. Můžete pro naše čtenářky dát do placu pár rad, jak být skutečně nejenom akční, ale i výborná v čemkoliv a nezbláznit se z toho? S přihlédnutím na – dovolím si vás citovat: „Univerzální návody jsou super start, ale málokdy dostačující přístup…“

Děkuju za pochvalu, někam si to poznačím pro slabší dny :-) Pokud jde o rady, líbí se mi přístup spisovatelky a blogerky Barbory Štastné, že člověk nemusí být skvělý, že stačí být dost dobrý. Snímá to tlak, posedlost perfekcionismem a takové to všudypřítomné a úplně zbytečné poměřování. Kromě toho, když z něčeho blázním, tak mi také době funguje pomyšlení na vlastní smrt: “Až přijde a já se ohlídnu zpátky, bude tahle věc hrát fakt tak velkou roli?”

Michaelo, vy osobně jste mně, kdo si myslel, že se umí sakra dobře ptát, naučila jednu veledůležitou otázku, kterou od té doby rád pokládám na závěr mých rozhovorů jako „Míšinu klíčovou otázku“:

Co vám v poslední době udělalo radost?“

Jé, tak to mě těší. Sbírat si své malé radosti je podle mě totiž klíč k tomu, jak si připadat spokojeně. Já bych za sebe za poslední dny zmínila koukání do podzimního slunce, ruměnku a horkou čokoládu s kamarádkou a večerní válení u krbu s mým mužem Petrem a synem Matyasem. 

Foto: archiv Michaely Weikertové

Redakce
redakce

Jsme ženy a podporujeme se navzájem v našich snech. V tom, co nás skutečně naplňuje a dělá nám radost. Virtuální místo pro všechny ženy, které touží po změně a chtějí růst.

  • 1

Přidej komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *

X