Kateřina Dvořáčková, zakladatelka projektu Vestibul Interier, oceněná absolventka Akademie pro začínající podnikatelky AWE: Jsem architektka, máma a pak zřejmě nějaký prostředník mezi nábytkem a lidmi

Náš akční portál s radostí pomáhá zvyšovat věhlas výjimečného projektu Akademie pro začínající podnikatelky – Academy for Women Entrepreneurs (AWE). Jeho cílem je podporovat ženy v rozvoji jejich podnikatelských nápadů, nabízet jim vzdělání, know-how a příležitosti k networkingu i spolupráci s dalšími akčními ženami. AWE před třemi lety iniciovala americká vláda, do 1. ročníku se v roce 2021 zapojilo 75 zemí, dnes jich je již 133. Projekt AWE v České republice pořádá veřejněprospěšná organizace Business & Professional Women CR (BPWCR) za podpory Velvyslanectví USA v ČR.

Do letošního třetího ročníku české AWE se přihlásilo 100 podnikatelek se svými projekty, z nich vybraných 45 AWE úspěšně absolvovalo. Od března do června studentky prošly 13 workshopy v angličtině a setkávaly se s facilitátorkami. Výstupem byl kompletní byznys plán se všemi náležitostmi. V závěrečné soutěži získala cenu za nejlepší projekt honorovaný částkou 50 tisíc korun Eliška Stofferová s českou přírodní kosmetikou Anela. Druhé místo obsadila Kateřina Dvořáčková s projektem Vestibul Interier a třetí místo připadlo Kamile Walkové se vzdělávací platformou MedTech Edu.

Máme čest představit vám oceněné finalistky, slovo má Kateřina Dvořáčková.

Z vybraných 45 podnikatelek ze sta, které mohli Akademii pro začínající podnikatelky AWE absolvovat, se do soutěžního finále o nejlepší projekt probojovalo 8 a vy jste obsadila krásné druhé místo. Jaký je to pocit, být mezi českou ženskou podnikatelskou elitou?

Vy na mě jdete tedy pěkně zhurta! Já krásné druhé umístění nevnímám jako vstupenku mezi českou ženskou podnikatelskou elitu, aniž bych tím chtěla jakkoliv snižovat samotnou Akademii pro začínající podnikatelky či její význam. Pro mne je toto umístění, ale hlavně slova porotkyň důležitou a velmi potřebnou zpětnou vazbou. Jednoduše řečeno mi dodaly kuráž pokračovat.

Porota Akademie AWE ocenila mimořádnou cenou vaši vizi, kterou budujete, stojíte za ní i ji aktivně naplňujete již pět let. Můžete se s vaší vizí podělit s našimi akčními čtenářkami?

Mojí vizí je šířit povědomí o kvalitách a přidané hodnotě starého nábytku. Vestibul Interier nabízí alternativy konzumnímu nakupování nekvalitního zboží v obchodních řetězcích. Opravujeme nábytek po předcích, aby sloužil dalším generacím. Na našich workshopech učíme lidi spravit si nábytek, ať už jeho dřevěné části nebo čalounění. Máme sklad nábytku, ze kterého lze vybrat originální kousky do interiéru a nechat si je zrenovovat na míru. Půjčujeme nábytek na akce a ukazujeme tak lidem, že starý nábytek na skládku nepatří. Že s trochou snahy se s ním dají vytvořit úžasné atmosféry. Lidé si pak třeba rozmyslí, jestli křeslo po babičce vyhodí a nebo z něj udělají klenot, který ozdobí jejich interiér.

Co vám možnost absolvovat Akademii AWE dala, jakým způsobem naplnila vaše očekávání a co kromě ocenění své práce a vize považujete za její nejdůležitější přínos?

Návrat ke studiu po absolvování vysoké školy (FA – VUT Brno), více než deseti letech praxe a dvou dětech je něco, co se každému nepodaří. Krůček po krůčku, jen s pár hodinami týdně, jsem se, a to zejména díky kvalitnímu mentoringu a podpoře kolegyň vybraných do projektu, posunula o neskutečný kus. Mám mnohem větší sebevědomí, znalosti i odvahu naplňovat vizi Vestibul Interier a projekt nevzdat, i když už jsem k tomu v minulosti neměla daleko.

Váš Vestibul Interier, půjčovnu nábytku, renovační dílnu, obchod, workshopy, poradenství, vaši poměrně širokospektrální práci si zamiluje každý, kdo má vášeň pro staré, unikátní iteriérové kousky, které mají svůj příběh. Všichni klasičtí „staromilci“ a „retromaniačky“, kterým je líto vyhodit komodu po babičce nebo lustr po strýci a zbavování se krásných věcí, které prožily se svými majiteli celý život považují za hřích podobný pálení knih… A na první pohled se zamiluje samozřejmě každý, kdo dokáže ocenit vytříbený vkus, řemeslný fortel, mistrovství, ale i cit pro tvar, detail, barvu a všechno, co do své práce vkládáte a je to taky v ní otisknuto jako kvalitní pečetidlo. Jak se vám stalo, že jste se zamilovala do krásného starého nábytku?

Vy jste to tak krásně řekl, můžu Vás citovat na sociálních sítích? Každé ráno vstávám s tím, že dělám něco, co dává smysl. Chci vstát z postele a bít se s tím, co zrovna příjde, děkovat za každou novou zakázku, kterou se nám podaří získat. Nedělám to pro nábytek, asi jej nijak zvlášť nemiluji. Ale slyším jeho volání. Teď zním možná šíleně, ale ten potenciál, kvalitu, krásu, řemeslo, materiál, ta energie, která má přijít vniveč… Ta energie tam je a stačí jen přidat trochu té naší a ten nábytek lidi osloví a místo toho, aby skončil na skládce, oslavují jej lidé v interiérech či na akcích. Nevybrala jsem si to, nikdy jsem po tom netoužila. Nicméně mě k tomu možná přivedla láska k mým prarodičům, konkrétně k mé babičce. Mám starý nábytek spojený s krásným dětstvím, tak možná proto. Pro zachování toho, co bylo, aby to neskončilo, ale pokračovalo dál.

Cítíte se spíše architektkou, interiérovou designérkou, restaurátorkou, sběratelkou, vetešnicí, školitelkou nebo ode všeho kousek?

Určitě nejsem vetešnice. Vlastně se mi hromadění nábytku dost příčí. Takhle pohromadě, jak to vypadá byť v uklizeném skladu mě to až děsí, ale pak se kouknu na ty kousky jednotlivě a zase to vidím. Jak by mohl vypadat, kde by se vyjímal… Takže jsem určitě architektka. Pak jsem máma a pak zřejmě nějaký prostředník mezi nábytkem a lidmi.

Vždy mě zajímá i příběh vzniku názvu firmy nebo projektu, předpokládám, že i ten váš má ten svůj unikátní příběh… zkusím hádat: vymyslela jste ho ve vestibulu SAS Royal hotelu v Kodani, kde srdce každé milovnice i milovníka kvalitního designu a architektury zaplesá, nebo vlastníte v Ostravě vestibulní prostory a název nebylo proč vymýšlet, když se nabídnul sám? A možná jsem se nestrefil a je to všechno jinak…

Krásné. Nicméně za názvem Vestibul Interier stojí náš kamarád, známý muzikant / textař / bavič Jiří Krhut. Věděli jsme o něm, že umí se slovy zacházet jako málokdo. Sedli jsme si spolu a povídali si na naše téma a tak vznikl Vestibul Interier. Od začátku se mi líbilo, že to zní jako Pitbull Terier. Prostě se zakousne a nepustí. Vestibul je útulné, prostorné místo s pěkným a pohodlným nábytkem, kde se posadíte a pak se vydáte do těch správných dveří.

Váš nápad půjčovat nábytek s příběhem je dle mého unikátní, kdokoliv si ho může kupříkladu půjčit na svatbu, nebo oslavu výročí, firemní večírek, kongres a další příležitosti. Půjčujete nábytek rovnou i s interiéry, nebo „našijete“ vybraný nábytek na míru konkrétního interiéru zákázníka?

Šijeme to na míru! A to doslova. Charakter, složení lidí, účel, atmosféra. Dostanu zadání a prostor k zabydlení a vím, po kterých kouscích sáhnout. Nedávno jsem nad tím přemýšlela, že vlastně navrhuju takové dočasné, mobilní interiéry :) Investor mi musí maximálně věřit, protože jsou všechny interiéry originální a většinou vidí výsledek až chvíli před začátkem akce, takže je to trochu i adrenalin.

Colours of Ostrava, chill zóna

Kateřino, jak velký máte sklad? Nechci to nějak přehánět, ale představuji si takový menší letištní hangár, nebo se mýlím?

Veliký. Prostě veliký. Ale ne dost. Nikdy nebude dost veliký, aby zvládnul pojmout všechen nábytek, který stojí za záchranu. Bohužel.

Váš Vestibul interiér jistě není „jednodámová“ eseročka, můžete představit našim akčním čtenářkám váš tým?

No to v žádném případě. Můj tým je geniální a já miluju každého jednoho člověka, který se mnou ve Vestibul Interier pracuje. Začíná to mojí úžasnou asistentkou Renatou Burdilákovou, která mně doplňuje přesně tam, kde je potřeba. Jsme skvelý tým. Pokračuje to Lukášem Kociánem, který má trpělivost a cit pro renovace a vládne naší dílně svou tichou pracovitostí. Následně pak čalounicí Alicí Rzymanovou, která řemeslo nevystudovala, ale prostě si ji přitáhlo, pak také skvělé recepční Alenka Venclíková, Simona Horáková, Eva Hýlová, Katarína Kuchárová. Dále Jirka Svoboda, bývalý hasič, který prostě věděl, že se chce věnovat dřevu, a tak opustil své zaměstnání a vrhl se na to s námi. Jana Lipovská, bývalá zákaznice, s níž jsme založily Půjčovnu hraček, projekt, který sdílí s Vestibul Interier showroom… Všichni tito lidé a další, kteří přicházejí s tím, že je Vestibul Interier oslovil…

Pokud chci u vás zakoupit nějaký hezký kousek do svého ateliéru, poradíte mi, nebo to necháte celé na mně ve stylu: „náš zákazník, náš pán“ a nebudete mě přemlouvat, že přece jenom klasický model B3 Wassily od Breuera je do funkcionalistického interiéru vhodnější než čalouněná thonetka? Nebo mně nenecháte tápat, pomůžete mi zorientovat se a vybrat to správné, možná i ořechové?

Lidé si většinou nechají poradit. Látku či typ moření a povrchové úpravy vybíráme málokdy dlouho. A já jsem tu od toho. Ráda se s lidmi potkávám a provázím je procesem výběru. Nicméně když někdo přijde s jasnou vizí a já s ní souzním, pak jen kývnu na znamení souhlasu a jde se na věc. V tu chvíli mám vždy ohromnou radost. Protože vím, že to dobře dopadne.

A kdybych konečně nabral odvahu zrenovovat houpací křeslo po babičce, pomůžete mi s tím, můžu vám tenhle rodinný skvost svěřit do odborné péče? Nebo se dokonce mohu i něco přiučit a zrenovovat si ho třeba v rámci kurzu s vaší pomocí?

Můžete obojí a dokonce i obojí najednou. Můžete přijít na kurz a nechat nás dílo dokončit, případně si jej přijít dodělat příště, protože to určitě za jeden workshop nestihnete.

Jedno z vaších polí působnosti, na kterém dovolím si napsat, že v zemích českých vyoráváte průkopnickou brázdu, je homestaging. Co všechno obnáší – laicky napsáno – vizuální příprava nehnutelnosti na prodej, respektive vybavení interiéru pro lepší prezentaci pro potenciální kupující?

Zatím je to méně využívaná služba, než bych chtěla. Ale jde o to, že prázdný prostor působí většinou velmi malý, neutěšený, smutný a lidé si v něm těžko představí svůj budoucí život, či jak se jim tam vejde nábytek. V podstatě vytváříte scénáře pro situace, ve kterých jste v životě šťastní a zároveň ukazujete nejlepší potenciál dané nemovitosti, co se týče zařízení nábytkem.

Přistavme se při další z vašich aktivit – workshopech a kurzech. Každý mistr ví, že mistra nedělá pouze to, co dokáže vytvořit díky talentu, který pilně rozvíjel, ale taky že to, co umí, předává dál. Mistr učí, dává mistrovské lekce a děláte to i vy. Na jaké mistrovské kurzy a workshopy se můžeme u vás přihlásit a čemu všemu se můžeme přiučit?

Máme v nabídce workshopy renovace dřeva, čalounění a také základů šití. Naučíte se při nich základní dovednosti a odnesete si ušitý polštář, zrenovovanou židli či stoleček. Investované peníze tak proměníte jednak v kus nábytku nebo nějakého doplňku a zároveň získáte know how. Za mě je to nejlepší způsob pokud si alespoň občas chcete něco sami opravit.

Jak jsou na tom kluci z havířovské SPŠ stavební, je to tvárný materiál a baví je to na praxi ve Vestibul Interieru? Budou z nich dobří architekti a designéři?

Jsou v prvé řadě mladí. Už jsem zapomněla na to, jaké to je, být takto mladý, mít celý život před sebou a všechny možnosti. Věřím, že budou dobří v tom, pro co se rozhodnou, pokud vytrvají. Rozhodně nám ve Vestibul Interier pomohli a snad jsme něco hodnotného předali i my jim.

Pokud bychom si jenom na jednu otázku vyměnili naše designové židle, co byste se ráda optala Kateřiny Dvořáčkové?

Hmm, to je těžké. Ale asi bych se zeptala, na co se nejvíce těšíte v rámci budoucnosti Vestibul Interier.

Tradiční závěrečná Míšina klíčová otázka: Co vám v poslední době udělalo radost?

Spousta věcí. Ale pokud to vztáhnu jen na Vestibul Interier, tak povedené zakázky zápůjček nábytku na festivalech Colours of Ostrava a Štěrkovna Open a také dlouhodobější zápůjčka posezení pro Ostravské centrum nové hudby.

Za rozhovor srdečně poděkoval Ján Schneider

foto: archiv Kateřiny Dvořáčkové