MUDr. Klára Sekyrová: když se dětská lékařka stane mámou: Co se změní a co zůstává?

Každá nastávající maminka vstupuje do mateřství s nějakým očekáváním. Když jste ale dětská lékařka, máte pocit, že držíte v rukou kompletní návod. Jenže manuál z učebnic často narazí na realitu už v porodnici.

O své osobní i profesní transformaci, o tom, jak skloubit lékařské znalosti s mateřskou intuicí, i o své knize Dr. Máma se v otevřeném rozhovoru pro magazín Akční ženy rozpovídala MUDr. Klára Sekyrová, autorka oblíbeného profilu Blog Dr.Klárky.

Než jste se stala mámou, co jste si jako dětská lékařka představovala, že vám odborné znalosti v rodičovství usnadní? V čem vás potom skutečnost překvapila?

Jako dětská lékařka jsem rychle nabyla dojmu, že vlastním tzv. manuál na děti a že v podstatě vše vyřeším dle učebnic a odborných doporučení. Srážka s realitou samozřejmě přišla hned v porodnici, kdy jsem naskočila na hormonální vlnu šestinedělí — a mám dodnes pocit, že jsem z ní ještě úplně nevyskočila.

Vybavíte si konkrétní okamžik, kdy se ve vás poprvé potkala lékařka s mámou a každá z nich situaci prožívala jinak?

Bylo to hned při první návštěvě dětského lékaře v ordinaci po porodu. Z lékařského křesla je to můj denní chleba, zcela standardní situace, kdy mě nic nerozhodí a na pláč miminek jsem imunní. Najednou jsem se však ocitla na druhém břehu. Nevěděla jsem, co dřív — jestli nakojit, obléct, jak přijít načas, sladit spánek s prohlídkou…

Syn navíc v ordinaci celou dobu plakal a pro mě to bylo neuvěřitelně stresující, nebyla jsem schopná vnímat nic jiného. Paní doktorce jsem pokládala otázky, na které jsem sice sama znala odpověď, ale zoufale jsem potřebovala ujištění, že všechno dělám správně.

Přinášejí vám znalosti pediatrie při péči o vlastní děti spíše klid, nebo někdy rozšiřují seznam toho, čeho se můžete obávat?

V běžných situacích zachovávám klid — při úrazech, běžných virózách i při problémech, se kterými se potká každý rodič, jako je růst zubů nebo odplenkování. Vím, že všechno chce svůj čas, a nedělám z komára velblouda. Když něco nejde hned, půjde to za chvíli.

Už se mi ale stalo, že při dlouhotrvajících vysokých teplotách jsem začala být nervózní a slyšela „trávu růst“. V takových chvílích hledám uklidnění u kolegů, kteří se na situaci dokážou podívat s nadhledem a bez emocí.

Proměnilo mateřství váš pohled na některé rady, které jste dříve dávala rodičům v ordinaci?

Téměř u všeho jsem smířlivější a nesnažím se děti nacpat do tabulek. Kdo má alespoň dvě děti, sám ví, že každé je úplně jiné a jde si svým vlastním tempem.

Také si dnes více všímám samotných maminek — snažím se pečovat zároveň i o ně a pochválit je. Klid a spokojenost maminky se totiž v dětech odráží ze všeho nejvíce.

Setkala jste se s očekáváním okolí nebo vlastním pocitem, že jako dětská lékařka musíte v mateřství všechno vědět a zvládat?

Setkávám se s tím poměrně často na svém Instagramu Blog Dr.Klárky, kde mi občas někdo napíše, že dělám chybu, že bych měla vědět to či ono, případně požaduje konkrétní zdroj mého tvrzení. Chápu pohled sledujících, ale někdy je to velmi vyčerpávající a člověk si musí dávat velký pozor na to, co píše a pustí do světa.

Na druhou stranu se už nestydím říct, že něco nevím nebo si nejsem jistá. Člověk se praxí pořád učí. Když se mi v ordinaci nelíbí například vyrážka, vyfotím si ji a pošlu na konzultaci k dermatologovi, pro kterého je diagnóza přirozeně snadnější. Pediatrie jde neustále dopředu a je nesmírně obohacující čerpat ze znalostí kolegů.

Jak prožíváte situace, kdy jste se svým dítětem v roli rodiče a péči přebírá jiný lékař?

Své děti zásadně svěřuji do péče lékařů, o kterých profesně nepochybuji 😊.

Rodiče někdy váhají, zda už s nemocným dítětem vyhledat lékaře, aby nepůsobili přehnaně úzkostně. Jak je to z pohledu pediatra?

Z praxe vím, že situace bývá spíše opačná. Lidé často běží s dítětem do ordinace nejlépe hned ze školy, jakmile paní učitelka zavolá, že dítěti není dobře. V takových situacích rodičům říkáme, ať nejprve podají léky proti teplotě, nasadí klidový režim a počkají, jak se situace rozvine — infekt, který má proběhnout, takto brzy nezastaví ani lékař.

U malých dětí a miminek je to ale trochu jiné. Tam platí: čím menší dítě, tím menší rezerva. Pokud se mamince cokoliv nelíbí nebo si není jistá, rozhodně není chybou přijít raději dříve.

Co by podle vás měli zdravotníci vědět o rodiči, který přichází do ordinace vystrašený, nevyspalý a zahlcený informacemi?

Ke každému rodiči by měl zdravotník přistupovat stejně empaticky a bez rozdílu. Přísun informací by měl být stručný a jednoduchý, aby si je rodič v danou chvíli dokázal zapamatovat a doma úspěšně aplikovat.

Často rodičům informace sepíši na papír nebo je nechám pokyny zopakovat nahlas, abych si byla jistá, že se v tom neztratí.

Jak mohou rodiče spojit vlastní pozorování dítěte s odborným doporučením v ordinaci?

V dnešní době digitalizace není nic snazšího než si projevy dítěte natočit na telefon, sepsat si poznámky nebo vzít do ordinace babičku či tatínka, kteří pomohou situaci dovysvětlit. Správně natočený domácí videozáznam může být klíčový pro stanovení správné diagnózy.

Podle čeho si vybírat informace o dětském zdraví, když se rady na internetu a v okolí rozcházejí?

Na to mám jednoduchou radu: Najděte si dětského lékaře, ke kterému máte plnou důvěru. Sepište si na papír otázky (tak, jak to dělají maminky u mě v ordinaci) a v klidu je s ním proberte. Potom už stačí jen zapojit selský rozum, mateřskou intuici — a nemůžete šlápnout vedle.

V knize Dr. Máma popisujete vlastní zkušenost s mateřstvím. Co vám její sepsání pomohlo pochopit?

První rok mateřství, který v knize Dr. Máma popisuji, byl pro mě velmi turbulentní. Pomohl mi však pochopit, že dělám maximum a jsem pro svoje dítě „dost“ — dost pečující, dost dobrá, dost starostlivá…

A přesně tohle bych chtěla předat i ostatním ženám: Máma, která o sobě pochybuje, je dobrá máma.

Na Blogu Dr.Klárky přibližujete medicínu lidsky. Jak vás reakce maminek ovlivňují při výběru témat?

Mám stálé publikum maminek, které si vždycky samy řeknou o téma, které aktuálně rezonuje, je palčivé nebo v mateřské bublině „trendy“. A když mi dochází inspirace, jednoduše se jich napřímo zeptám, o co by měly zájem, nebo rozeberu to, co zrovna řeším doma u vlastních dětí.

Co se ve vás s mateřstvím změnilo nejvíce a co zůstalo pevným bodem vašeho přístupu?

Vždycky jsem byla zastáncem toho, že láskou se dítě nedá rozmazlit. Toho se držím i nadále — nastavuji laskavé hranice a snažím se budovat důvěru, ale neomezuji chování, mazlení ani povídání. Myslím si, že děti ocení moji pozornost daleko více než drahé hračky a značkové oblečení.

Zdroj foto: archiv Kláry Sekyrové