Sabina Huřtáková Hašková: Člověk se učí hlavně praxí a vlastními chybami
Sabina Huřtáková Hašková se do všeho vrhá po hlavě. Nechtěla se po mateřské vrátit do stereotypní práce v bance a rozhodla se vyzkoušet živit se focením a psaním. O její cestě směrem k podnikání z domova i o tom, jak to zvládá se dvěmi dětmi je náš nový rozhovor.
Sabino, jste ukázkovým příkladem Akční ženy. Jste copywriterka, spisovatelka, blogerka, fotografka a nově i ilustrátorka. Navíc maminka dvou malých dětí. Jak to všechno dohromady zvládáte?
Já bych úplně neřekla, že to zvládám. Někdy je to celkem v klidu, jindy pořádný chaos. Hodně mi pomáhá, že jsou obě děti společenské a chtějí mezi děti. Takže se jim líbí ve školce a nejradši by tam chodily i o víkendu. Dost také dělá, že odpočívám zásadně aktivně. Nekoukám na tv, radši si čtu, kreslím a tak. Takže jednoduše řečeno, když je vaše práce zároveň vaším koníčkem, jde to samo.
Než jste se začala živit psaním, prošla jste si mnoha jinými zaměstnáními. Co všechno jste vlastně dělala? Přinesla Vám některá z předchozích prací nějaké poznatky, které teď můžete využít ve svém podnikání?
Když jsem po vysoké škole hledala práci, pevně jsem věřila, že ji seženu v oboru (historie). Zklamání pak bylo veliké, když to nevyšlo. Dělala jsem chvíli operátorku a pak několik let osobní bankéřku. Práce mě bavila, ale ne dlouho. Neviděla jsem v ní smysl. Věděla jsem, že mateřská bude takový restart, že se nechci do banky vrátit. Co všechno se mi ale podaří a že zúročím úplně všechno, čím jsem si kdy prošla, co jsem dělala i co jsem studovala, to by mě nenapadlo ani ve snu. Teď fotím, kreslím a maluji, což jsem studovala na střední, píšu, což jsem studovala na vysoké a v on-line marketingu zase uplatním znalosti z banky a z telefonu, hlavně komunikaci s klienty a prodej.
Věděla jsem, že mateřská bude takový restart, že se nechci do banky vrátit.
A jak jste se vlastně dostala k psaní? Byl to vždycky Váš sen?
Ano, byl to můj sen už od mala. První „knihu“ jsem napsala asi ve třinácti. Pak nějaký čas převládalo čtení, ale od vysoké píšu zase. Nejprve hlavně odbornější texty a teď už beletrii. Copywriting z toho tak nějak vyplynul sám.
Vyšly Vám také už dvě knihy (Gutta z Bubnu a Prokletí Schwartzovy vily), které měly u čtenářů úspěch. Chystáte nějaké další? Prozradíte nějaké detaily?
V lednu mi vyjde společenský román s mysteriózními prvky ve stylu Barbary Erskinove – Tajemství hradních zdí. A chystám pohádkovou knížku pro děti o štěňátku německého boxera, ke které dělám i ilustrace. To už jsou teď vlastně dokončené záležitosti. Momentálně se mi v hlavě rodí další příběhy, ale z těch zatím nic neprozradím.
Píšete pod pseudonymem Anna Beatrix Bártová, jak tento pseudonym vznikl?
Pseudonym je ve skutečnosti jméno mé praprababičky. Využila jsem ho při vydání své první knížky, kdy jsem ještě koketovala s myšlenkou akademického titulu a nevěděla jsem, zda by mi publikování beletrie neuškodilo.
S jakými největšími problémy se při psaní potýkáte? Krom toho, že s dětmi není nikdy moc klidu :) Jak třeba bojujete s tvůrčí krizí?
Já se s problémy moc nepotýkám. Prostě sednu a píšu. Možná mám problém s tím, že mám v hlavě milion nápadů, a když mě napadne něco jiného, nechce se mi moc do rozepsané věci. Takže ji nechám odležet a píšu to nové. A to není moc profesionální… Tvůrčí krizi nemívám, jen jak jsem popsala, nestálost a roztržitost.
Máte nějaký svůj oblíbený pracovní kout, kde se Vám píše nejlépe?
Dřív jsem psala tam, kde byl zrovna klid a neskakaly po mně děti. Teď mám novou ložnici, která působí moc útulně a tak trochu středověce, takže se mi tam skvěle vymýšlí historické romány.
Co byste poradila všem, kteří by se rádi pustili do psaní, ale mají obavy?
Aby se nebáli a zkusili to. Pokud neudělají první krok, nikdy se nehnou z místa. Člověk se učí hlavně praxí a vlastními chybami. A u copywritingu to plati mnohonásobně. Tam je každý nový klient zároveň i nová výzva.
Pokud vás zaujala některá z knížek, v říjnu by měl vyjít dotisk, proto se neváhejte obrátit na autorku a neváhejte si plnit ani vlastní sny!
