Vážení dětí ve školách: Veřejné vážení před třídou podle průzkumu stále přetrvává

Vážení dětí není povinnou součástí vyučování. Přesto se s ním žáci podle zkušeností rodičů, dětí i zaměstnanců škol stále setkávají. Průzkum Centra Chuť žít ukázal, že problémem nemusí být samotné odvážení, ale zejména způsob, jakým probíhá.

Před třídou, se zveřejněným výsledkem nebo dokonce s nahlašováním hmotnosti či BMI před spolužáky. I takové zkušenosti popsali účastníci průzkumu, který zjišťoval, jak ve slovenských školách probíhá vážení dětí a jak jej samotní žáci a jejich rodiče vnímají.

Do průzkumu Centra Chuť žít se zapojilo 125 respondentů a respondentek – rodičů školou povinných dětí, žactva s vlastní zkušeností i zaměstnanců škol. Až 97 z nich uvedlo, že se za poslední tři roky setkali s vážením dětí v rámci vyučování.

Je třeba však dodat, že nejde o reprezentativní průzkum a jeho výsledky nelze zobecnit na všechny slovenské školy. Nabízí však pohled na konkrétní zkušenosti lidí, kteří se s vážením ve školním prostředí setkali.

7 z 10 respondentů vnímá negativní dopad vážení

Z odpovědí vyplynulo, že vážení se nejčastěji odehrává jednou ročně, u menší části respondentů i několikrát během školního roku.

Převážná většina zkušeností popisovala skupinové nebo veřejné vážení – tedy situace, kdy se dítě vážilo před třídou, hmotnost nebo BMI se oznamovaly nahlas, případně se výsledky veřejně zapisovaly, i když samotné vážení proběhlo individuálně.

Pouze menší část respondentů měla zkušenost s diskrétním vážením, při kterém byl přítomen pouze žák či žákyně a osoba provádějící měření a výsledek nebyl nikomu dalšímu zpřístupněn.

Až 7 z 10 respondentů uvedlo, že na ně nebo jejich dítě mělo vážení ve škole negativní dopad.

Zdá se přitom, že větší význam než samotná skutečnost, že se dítě zváží, má způsob, jakým se měření provede. Při veřejném či skupinovém vážení vnímalo negativní dopad výrazně více respondentů – přibližně 4 z 5 – než při individuálním a diskrétním vážení, kde negativní dopad popsala pouze menší část respondentů.

To, jak dítě vážení prožívá, mohou ovlivnit také další okolnosti, například předchozí zkušenosti, vztah k vlastnímu tělu nebo porucha příjmu potravy. Právě pro děti s vyšší zranitelností ve vztahu k tělu či stravování může být taková situace výrazně stresující.

Stud, porovnávání a omezování jídla

Ve slovních odpovědích respondenti opakovaně popisovali podobné situace: dítě se dozvědělo svou hmotnost před spolužáky, výsledek se stal předmětem porovnávání nebo posměšků, objevovaly se pocity studu a strach z vážení ještě předtím, než k němu vůbec došlo.

Někteří rodiče uvedli, že dítě po vážení začalo intenzivněji sledovat svou hmotnost nebo omezovat jídlo. U dětí s poruchou příjmu potravy se objevil také návrat restriktivního chování.

Negativní zkušenosti přitom neměly pouze děti s vyšší hmotností. Respondenti popisovali také vyšší či svalnatější děti, které měly oproti spolužákům vyšší číslo na váze a mylně si ho vyložily jako důkaz, že jsou „tlusté“.

Samotná hmotnost bez zohlednění výšky, tělesné stavby či věku přitom nic takového nevypovídá. Také český Státní zdravotní ústav při hodnocení hmotnosti dětí pracuje s BMI ve vztahu k věku a percentilovým grafům a upozorňuje, že zejména u dospívajících je nutné přihlížet například i k rozvoji svalové hmoty.

Více informací o hodnocení růstu a hmotnosti dětí nabízí český Státní zdravotní ústav – Dětská obezita.

Děti často nevěděly, proč se vlastně váží

Dalším opakujícím se problémem byl nedostatek informací. Děti ani rodiče podle odpovědí často nedostali vysvětlení, proč se vážení uskutečňuje, k čemu se získané údaje použijí a kdo k nim bude mít přístup. Někteří rodiče se o vážení dozvěděli až zpětně od svého dítěte. Objevily se i případy, kdy šlo o děti s poruchou příjmu potravy nebo jinou citlivostí související s hmotností. Respondenti zároveň popisovali situace, ve kterých dítě nemělo reálnou možnost vážení odmítnout nebo jeho nesouhlas nebyl respektován.

Podobná zjištění přináší i zahraniční výzkum

Na možné negativní dopady vážení dětí ve školách upozorňují také zahraniční publikace, odborná doporučení a výsledky vědeckých studií.

Podle zdrojů citovaných organizací Chuť žiť intervence ani preventivní programy zaměřené na BMI a snižování hmotnosti nevedou automaticky ke zlepšení hmotnostních ukazatelů. Průběžné informování rodičů o BMI dítěte rovněž nemusí vést ke změně hmotnosti, zatímco u měřených dětí může klesat spokojenost s vlastní hmotností a mohou přibývat rozhovory mezi vrstevníky o váze.

Především veřejné vážení, zpřístupnění výsledku spolužákům a komentování hmotnosti vytvářejí prostor pro porovnávání, stud, posměšky a stigmatizaci.

Problematice poruch příjmu potravy u dětí a dospívajících se v Česku věnuje také Národní zdravotnický informační portál.

Informace a doporučení určené přímo rodičům, dětem i pedagogům nabízí také projekt ČT edu – Poruchy příjmu potravy.

Co by měly školy dělat jinak?

Prevence ve školním prostředí by se měla soustředit především na vytváření podmínek podporujících zdraví všech dětí: dostupné a pestré stravování, přiměřený pohyb, odpočinek, psychickou pohodu, respekt k tělesné rozmanitosti a bezpečné vztahy.

Úkolem školy by neměla být snaha měnit hmotnostní ukazatele dítěte. Posuzování jeho zdravotního stavu patří především do rukou pediatrů ve spolupráci s rodiči.

Také české Ministerstvo školství ve svých materiálech k prevenci rizikového chování ve školách zahrnuje samostatnou oblast věnovanou poruchám příjmu potravy.

Více informací najdete na stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR – Prevence.

Chuť žiť společně se slovenským ministerstvem školství proto doporučuje od rutinního vážení bez jasného a odborně odůvodněného účelu upustit.

Pokud je měření skutečně potřeba, například v rámci veřejno-zdravotního výzkumu, mělo by probíhat individuálně a v soukromí. S předem informovaným dítětem i rodičem, bez hlasitého oznamování, porovnávání či komentování výsledků. V neposlední řadě také se zvláštním ohledem na děti s poruchou příjmu potravy nebo jinak citlivým vztahem k vlastnímu tělu.

Průzkum vznikl na Slovensku

Průzkum realizovalo slovenské Centrum Chuť žit, které poskytuje odbornou pomoc lidem s poruchami příjmu potravy a narušeným vztahem k jídlu či vlastnímu tělu. Kromě léčby se věnuje také prevenci, osvětě a vzdělávání.

Kompletní výsledky průzkumu a původní doporučení najdete na stránkách organizace Chuť žiť.

Nemusíš na svůj růst zůstávat sama

Přidej se do česko-slovenské komunity Akčních žen, ve které propojujeme podnikatelky, freelancerky, manažerky i ženy, které hledají nový profesní směr.

Pravidelně přinášíme vzdělávání, aktuální trendy a praktické informace zejména z podnikání, marketingu a osobního rozvoje. Získáte inspiraci, nové kontakty a podporu žen, které stejně jako vy chtějí své nápady posouvat do praxe.