Autorka Michaela Ray: Jak na zdravé sebevědomí u biologických i adoptivních dětí

Michaela Ray je koučka a autorka bestselleru Jsem skvělé dítě – 7 pilířů dětského sebevědomí. Pochází z Bratislavy a žije v Belgii se svým manželem, dcerou a třemi bonusovými dětmi. Studovala neurolingvistické programování v Kalifornii přímo u spolutvůrců NLP. Podařilo se jí překonat opakující se problémy ve vztazích a najít manžela, po kterém vždy toužila. Od roku 2015 pomáhá prostřednictvím seminářů a koučování dalším ženám, které touží po spokojeném vztahu.

Foto: @Vitalija Photography

Působíte jako koučka a zároveň využíváte prvky terapie. Můžete nám vysvětlit, jak to funguje?

Koučink je zaměřen na dosahování cílů, takže pracujeme s ohledem na žádoucí budoucnost. Například ohledně toho, jak by měl vypadat ideální vztah, po kterém klient touží. Stanovíme kroky potřebné k dosažení cíle. Koučink je obohacený o prvky regresní analýzy, kdy se vracíme do minulosti a zjišťujeme, kde se v dětství vytvořily bloky, které dnes způsobují opakující se problémy. Například pocit nepřijetí v dětství často způsobuje mimo jiné opakovaný výběr nevhodných partnerů. Tyto bloky pak transformujeme pomocí cvičení, která lze přirovnat k regresní terapii.

Jaké máte zkušenosti s používáním techniky NLP u svých klientů?

Pracuji především se ženami, které jsou již delší dobu bez partnera, ačkoli mají zájem o vztah. V poslední době také zaznamenávám nárůst klientek, které chtějí změnit profesi a potřebují najít ideální směr. Podle mých zkušeností mají cvičení na úrovni identity největší účinek na změnu chování nebo řešení obtížných pocitů. Výsledkem úspěšné transformace může být například to, že člověk, který měl panický strach mluvit na veřejnosti, se po zpracování vnitřního studu dobrovolně přihlásí k projevu před 30 lidmi.

Jak jim v tomto směru pomoci?

Zabýváme se různými tématy, jako jsou zpracování traumatu z minulosti, získání větší sebedůvěry, otevření svého potenciálu. Také rozvíjení sebelásky, sebepřijetí a nalezení sebe sama. Pracuji také se zotavením ze ztráty nebo rozchodu.

Jste také autorkou velmi oblíbené knihy Jsem skvělé dítě. Jaké je její téma?

Při koučování jsem si všimla, že typy mentálních bloků se často opakují a jejich původ pramení z podobných situací z dětství. V knize Jsem skvělé dítě – 7 pilířů dětského sebevědomí jsem shrnula sedm nejčastějších oblastí, aby rodiče mohli těmto problémům předcházet. Představte si, že když jsem se svými klienty prováděla ,,regresní terapii“ jejich traumat z dětství, sami mi řekli, co jim v těchto situacích od rodičů chybělo a co by potřebovali místo nich. Takže scénář už byl ,,napsaný“, jen jsem ho personifikovala do rodiny králíků. Rodiče mluví s malým králíčkem tak, jak by to moji klienti potřebovali od svých rodičů.

Proč jste se rozhodli napsat knihu na posílení sebevědomí právě pro děti?

Problémy s nízkým sebevědomím začínají v dětství a tyto vzorce si předáváme z generace na generaci. Později se dají napravit pomocí terapie, ale proč jim nepředejít hned? Když se mi narodila dcera, přemýšlela jsem, jak ji bezpečně provést oblastmi, které často způsobují problémy. A tak vznikl nápad na knihu, která by se o tyto poznatky podělila s ostatními rodiči. Citlivě vybrané myšlenky, zprostředkované hlasem rodičů, programují sebevědomí a lásku u dětí. Uspokojováním citových potřeb dětí se posiluje i jejich zdravé sebevědomí.

Jaká byla její příprava a psaní?

Nápad napsat knihu přišel krátce po narození mé dcery. V noci jsem se probudila s nápadem, o čem by mělo 7 pilířů být, zapsala jsem si ho do mobilu a šla zase spát. Ráno jsem na ní začala pracovat s tím, že ji budu mít za pár měsíců hotovou. Od nápadu k vydání však uplynulo 18 měsíců. Na knize je mnohem víc práce, než si začínající autor dokáže představit.

Kniha vyšla v roce 2021 a nyní je v oběhu její páté vydání. Mezitím vyšlo maďarské vydání, ukrajinské elektronické vydání a nejnověji i české vydání. Ukázku z knihy si můžete přečíst v každém jazyce na příslušné webové stránce.

Nedávno jste také napsala knihu pro adoptované děti. Co bylo impulsem pro toto téma?

Po úspěchu knihy Jsem skvělé dítě se na mě obrátili rodiče adoptovaných dětí s dotazem, zda by kniha nebyla vhodná i pro ně, že jejich děti potřebují zejména posílit sebevědomí. Málokdo ví, že jsem byla kdysi vdaná za muže, který byl jako dítě adoptovaný. V době, kdy byl mladý, bohužel neexistovala žádná podpora pro adoptivní rodiče. Nemluvilo se o tom, jak pomoci dětem vyrovnat se s traumatem z opuštění a jak uspokojit jejich emocionální potřeby. Protože se mu nedostalo toho, co by jako dítě potřeboval, v dospělosti mi nedokázal poskytnout emoční podporu. Po několika letech se naše manželství změnilo v období plné hádek, pláče a vzájemného nepochopení. Ačkoli jsem si myslela, že se mi to nikdy nemůže stát, klepnutí kladívka u soudu nakonec ukončilo náš vztah. Mezitím uplynulo deset let. Navzájem jsme si odpustili, i když se naše cesty rozešly.

Ale díky tomu, že jste ho poznali, jste lépe porozuměli adoptovaným dětem…

Přesně tak. Ale až díky koučovací práci jsem pochopila, s čím se můj bývalý manžel vlastně potýkal. Adoptované děti mají těžký start do života, dokonce i ty, které přišly k adoptivním rodičům jako miminka. Napadlo mě, že moje těžká zkušenost by mohla být využita k tomu, aby pomohla jiným adoptivním dětem k lepšímu životu. Možná jim tato malá knížka, převyprávěná laskavým hlasem rodičů, zachrání budoucí manželství.

Cítila jsem, že mým posláním je adaptovat původní knihu tak, aby v ní adoptované děti našly témata, která se dotknou jejich srdcí. Jednou v noci mě ,,osvítilo“, vstala jsem ve tři ráno a do pěti hodin jsem měla prvotní ideu zpracovanou. (Úsměv). A pak, jako obvykle, trvalo dalších 18 měsíců, než tištěná verze knihy Dieťa z neba – 8 pilierov sebavedomia adoptovaného dieťaťa spatřila světlo světa. Zatím je pouze ve slovenštině.

Pro koho je kniha určena?

Kniha je určena rodinám, které nemohly mít dítě nebo už nemohly mít druhé dítě a rozhodly se adoptovat miminko nebo malé dítě. Její společné čtení s rodičem pomáhá adoptovanému dítěti odpovědět na otázky týkající se jeho identity, aby se cítilo přijaté, milované a v bezpečí.

Jakou větu bychom měli jako rodiče říkat svým dětem každý den?

Podělím se s vámi o to, co říkám své tříleté dceři, třeba si vyberete něco, co se hodí i k vám. Snažím se shrnout hlavní myšlenky 7 pilířů do několika vět, se kterými může klidně usínat. Říkám jí, že jsem vděčná, že přišla do naší rodiny, že jsem šťastná, že se narodila, a že ji mám ráda. Že ji má rád i její otec a sourozenci, že patří k nám a je tu v bezpečí. Pravidelně jí říkám, jak má dobré srdce, a připomínám něco, co ten den udělala, nebo něco, za co jsem jí vděčná. Před časem se Olivie chopila iniciativy a řekla každému z naší rodiny: ,,Já tě mám také ráda.“ Uvědomila jsem si genialitu té věty. Ona neodpovídá ale iniciuje téma a zároveň považuje za samozřejmé, že ji mají také rádi. Kolikrát se jako dospělí cítíme nesví, když vyjadřujeme lásku, zejména když si nejsme jisti, zda druhá strana odpoví stejně. Tato věta však každého odzbrojí, není závislá na odpovědi, prostě plyne jako láska sama. :-)

Více o mých aktivitách naleznete na www.Sebavedomie.com.