Pokud ano, vše nejlepší, 5. červen není jenom dnem příchodu věrozvěstů na Velkou Moravu, ale i Světovým dnem workoholismu. Schválně: víme, do které ze skupin poměrně početné „menšiny“ workoholiček a workoholiků patříme? A pokud jimi opravdu jsme, je to dobře, nebo špatně? Máme tedy co slavit?

Pracovitost není synonymum workoholismu

Když je někdo pracovitý, možná pilný jako včelka, vůbec to nemusí znamenat, že je i workoholik. Pracovitá zaměstnankyně nebo zaměstnanec podle personalistů nemá žádný problém pracovat jako součást týmu, vůbec nemá potíže s plněním pokynů nebo rad nadřízených nebo kolegyň a kolegů. A pokud je pracovitý člověk vystaven vyšší pracovní zátěži, opět nemá problém zachovat balanc mezi pracovním a soukromým životem.

Naopak, workoholičky a workoholici obvykle nezvládají všechno, co zvládají pracovití lidé, zejména proto, že žijí v sebeklamném přesvědčení, že všechno nejlépe zvládnou sami. Výsledkem je podrážděná, nešťastná, věčně nespokojená osůbka, která si nosí práci domů a pokud si ji domů nosit nemůže, zůstává v práci dlouho po pracovní době.

Problém je v tom, že většina workoholiček a workoholiků si svůj stav neuvědomuje a v podstatě nedokáže vyhodnotit, že má problém.  A že tím, jak se chová v práci i doma, neubližuje jenom sobě, ale trápí i kolegyně, kolegy, nadřízené a všechny blízké lidi.

Je workoholismus diagnoza?

Odborníci v tom mají naprosto jasno:

„Workoholismus je chorobná závislost na práci, název je odvozen z anglického slova work („práce“). Workoholici neumějí odpočívat, obětují své pohodlí, dochází u nich k rozpadu vztahů s rodinou, přáteli, ztrácí své zdraví a psychicky i fyzicky strádají. Většinou se jedná o osoby s vyšším vzděláním ve vyšších funkcích a častěji muže než ženy. Více ohrožená povolání jsou učitelé, policisté, letečtí dispečeři, lékaři, burzovní makléři, novináři, číšníci, tedy zejména ti, kteří přicházejí do intenzivního styku s lidmi a kteří mají značnou zodpovědnost.“

Přehnané, nadměrné pracovní nasazení workoholiček a workoholiků vede poměrně často k vyhoření, nezřídka i k fyzickému a psychickému zhroucení a dalším vážným zdravotním následkům, včetně depresí.

Workoholici a workoholičky ale nejsou závislí jenom na samotné práci, může to souviset i s deficitem odměny. I té pracovní, ale většinou jim chybí schopnost užívat si život, dělat si radost nebo se jednoduše těšit z běžných věcí, které jim přináší život. A uspokojení, příjemné pocity se usilují – v naprosté většině případů marně – hledat v práci.

Do které skupiny patříte?

Psychologové, psychiatři a terapeuti dnes již rozlišují několik druhů workoholismu.

• „manageři s telefonem přilepeném k uchu“ pracují prakticky nepřetržitě, pokud náhodou nespí a všem kolem pílí uši, že makají málo
• „workoholici zrození z krize“ které okolnosti donutili pracovat více, než je zdrávo a už se z kolotoče nedovedou vymanit
• „cyklicky kolabující workoholici“ makají nadměrně, výkon stupňují, až se zhroutí a po fázi apatie a depresí opět naskočí na stejnou horskou dráhu se strmým pádem
• „24/7 dříči“ jsou workoholičky a workoholici, kteří si myslí, že jsou schopni bojovat na více pracovních frontách nonstop a prakticky neumějí odpočívat
• „workoholici odjakživa“ jsou kupříkladu experti v IT, kteří v branži začínali jako teenageři a žijí v uzavřené bublině, ze které se bojí vystoupit
• „svědomití pedanti“ se vyznačují až úzkostlivou pečlivostí a pokud se od nich nevyžaduje absolutně dokonalý výkon s výsledkem 100 %, selhávají, protože se s buldočí zaníceností o dokonalý výsledek usilují a prostě nestíhají
• „notoričtí rozjížděči“ nedokážou žádný projekt nebo pracovní zadání dotáhnout do konce a končí zavaleni nedokončenými zakázkami nebo zadáními, které nejsou schopni zvládnout

Workoholičky a workoholici potřebují pomoc

Ať už patříme do kterékoliv popsané skupiny, nebo do některé z jejich mnoha „smíšených podmnožin“, nezasloužíme si opovržení. Naopak, potřebujeme pomoc, vždyť podle zkušeností odbornic a odborníků z terapeutické praxe je téměř vždy na počátku každého workoholismu něco pozitivního. Většinou se to ale zvrtne, často až zvrhne a jestliže chceme nejenom dřít, škodit sobě, lézt na nervy ostatním, ale i žít, potřebujeme  odbornou terapeutickou pomoc.

A pokud opravdu nemáte jistotu, jestli jste již do nelátkové závislosti s názvem workoholismus padly, nebo zatím ještě ne, předtím, než se objednáte ke své terapeutce či terapeutovi, zkuste pravdivě vyplnit tento dotazník.

Ján Schneider

Foto: pixabay, pexels