Zamilujte se do toho, co děláte, ať už je to vaření pro rodinu, hra na draky s Duplem nebo podnikání

Věnujete se duchovnímu rozvoji, kdy jste si uvědomila, že tato je vaše životní cesta?

Myslím, že už v školkovém věku jsem tušila, že budu pomáhat druhým. V pubertě jsem pochopila, že abych mohla pomáhat, musím nejdřív zachránit sebe. Začala jsem si postupně uvědomovat, jak myslím, a co si myslím o sobě. Byla to docela tragédie a můj vnitřní kritik měl hodně velké pole působnosti. Protože se umím hezky nadchnout a jít za svým cílem, nadchla jsem se do prosvětlování své mysli a s tím do mého života zavítal všelék jménem sebeláska. Od té doby se s ní různými způsoby spojuji denně a nechávám se vést. Před zhruba osmi lety jsem prošla další branou poznání, kdy jsem začala myslí provázet ostatní lidi. Díky mým klientům jsem získala další puclíčky do skládačky, díky které odhaluji, jak naše mysl funguje.

Co nejvíce ženy dnes trápí, o co se nejvíce zajímají u vás?

Často se opakuje téma porodního traumatu, které je pro mě velmi zajímavé. Je totiž velmi potěšující vidět, jak se za dvě hodiny žena, která při vzpomínce na svůj porod plakala, najednou narovná a pochopí, že nemusí být v roli oběti a integruje tento bolavý prožitek do sebe tak, že z něj navíc získá sílu a pochopení. Přiznám se, že právě pro tu viditelnou transformaci mě tohle téma hodně baví.

Dalším častým tématem jsou děti, jejich emoce a nesoulad v rodině. Provázím pak své klientky prožitkem, kdy se do mysli dítěte oblíknou a mají pak možnost pochopit, co se v něm děje a proč reaguje, jak reaguje. Většinou přichází velká úleva, protože toto uvědomění stačí na to, aby si daná žena nepříjemné chování svého dítěte nebrala osobně.

Z čeho máte při vaší práci největší radost?

Radost mám vždy, když se světýlko klientů, ať už těch, kteří ke mně chodí osobně, nebo těch, kteří čerpají moje poznání online, o něco víc rozsvítí. Vnímám to jako proces, kdy se dotýkají své síly a uvědomují si, že to nejcennější, co na téhle planetě mohou v lidské formě potkat, jsou oni sami, a jejich síla a moudrost bydlí v nich. Jsem ráda, když lidé přebírají zodpovědnost za své životy do vlastních rukou a učí se zacházet se svojí myslí, a tím vědomě proměňují své prožívání.

Dá se u vás definovat největší úspěch?

Můj úspěch? Každý den to je něco jiného. Někdy je to to, že dokážu na práci zapomenout a být přítomná s dětmi. Jindy naopak moje cílevědomost, která mě udrží u počítače do tří do ráda, kdy potřebuji dokončit nějaký projekt, kterým pak pomáhám lidem. Jindy to je to, že si dovolím odmítnout spolupráci, na kterou už nemám kapacitu, nebo chuť.

Před pár dny má kniha Dívka s havraními křídly vyhrála 2. místo v soutěži Magnesia Litera Kosmas cena čtenářů a pro mě už to je minulost, ke které není třeba se moc vracet. Pochopila jsem, že tyto vnější „úspěchy“ přinášejí jen pomíjivé pocity uspokojení a tak na nich neulpívám. Je to jako vlna na moži. Připluje, osvěží a je pryč.¨

Poradíte či prozradíte, jak lze tak rozsáhlou činnost a tolik aktivit/ knihy, kurzy, poradna/činností kombinovat s dětmi?

Já si nemyslím, že bych na to měla nějaké spolehlivé know how. Nejsem líná, mám jasnou vizi, za kterou jdu a pracuji hodně po nocích, takže ukrajuji ze spánku, abych se přes den mohla věnovat dětem. Nejmladší dcerka tento rok nastoupila do školky, takže už mívám prostor i dopoledne, takže můj spací režim získal novou dotaci. Pravda je, že jsem také dotovaná „zezhora“, jak říkám. Cítím, že když tvořím s vášně pro své poslání a jsem v souladu s mým vnitrným vedením, tak mě noční tvoření neunavuje, ale naopak dobíjí. Takže pokud bych měla dát jednu konkrétní radu: zamilujte se do toho, co děláte, ať už je to vaření pro rodinu, hra na draky s Duplem nebo podnikání. Pak vás bude život dobíjet, ne vyčerpávat. No a pak je třeba vědět, kde leží priority a tím se řídit. Já mám to štěstí, že mě můj muž a maminka v mé práci podporují, takže když mám nějaké aktivity přes víkend, mám volné pole působnosti. Jen to nesmí být moc často (smích).

Působíte velmi vyrovnaně a spokojeně. Kde nacházíte vy svoji vlastní rovnováhu?

Nemám pocit, že bych ji měla nacházet. Já vím, kde je (smích). Základ je laskavost k sobě, ať už na úrovni myšlenek, slov i činů. Z toho se odvíjí zdravé pojetí sebe sama, úcta k vlastnímu životu i příběhu, který tu má duše vytancovává. Druhou stranou mince je přijetí lidství se vším, co k němu patří, ať už to je vlastní nedokonalost, schopnost dělat chyby, prožívat různorodé pocity a také životem dennodenně nést své tělo. Když se spojí sebeláska a přijetí života, přijde hluboký vnitřní klid, že jsem správně tak, jak jsem, tam, kde jsem a v čase, ve kterém se prožívám.

Kdy, jako a kde nejlépe meditujete…naše akční ženy často neví jak na to?

Já medituji obyčejným životem. Jak to jen jde, jsem si vědoma svých myšlenek a vím, jak moc mě ovlivňují. Proto volím, kterým dám svoji pozornost a pak také pozoruji prázdno, které je za nimi. Není to technika pro začátečníky, ale ráda věci pojmenovávám tak, jak to je. Při bdělém přístupu k životu pak není třeba sedět hodinu v lotosu a dostávat se za mysl, ale dá se vyjít do přírody a meditovat procházkou, nebo si hrát s dětmi a dostat se do hladiny alfa prožíváním přítomnosti a mojí nejkrásnější meditací je meditace vděčnosti, když obdivuju svět, jak je stvořen a nechávám se uvádět do úžasu nad jeho dokonalostí. Dá se to prožít při pusinkování dítěte, sázení rostlinek, zpívání písniček nebo při nákupu pečiva. Vděčnost otevírá srdce a vlévá do něj nektar přijetí, který považuji za jeden z nejsilnějších „léků“, který máme k dispozici.

Co chystáte pro vaše klientky do budoucna? Jaké máte plány?

Mě řídí múza inspirace a já většinou moc dopředu nevím, co si na mě vymyslí (smích). Začala jsem psát novou knihu, mám v plánu letos udělat další kolo transformačního kurzu Mé nové JÁ a v hlavě se mi tvoří koncept na kurz pro rodiče, kteří chtějí své děti vychovávat k mentální inteligenci – tedy aby svým dětem předali techniky, jak mohou pracovat sami se sebou, orientovaly se v mysli i hmotných světech a dokázali v sobě například zažehnout sebeléčivé procesy. Sama jsem zvědavá, co z toho a v jakém pořadí mi bude umožněno dokončit.