Mikuláš přijde i tento rok, víme však, proč se tak děje?
Milé dámy, již jste si vypulírovaly kozačky, sněhule, pohorky, gumáky nebo jakoukoliv obuv pokud možno největšího objemu v očekávání Mikulášké nadílky? A pokud jste matky nebo babičky, nezapomněli jste ratolestím dát úkol vyčistit si zimní botičky a připravit je pro Mikuláše? Tato milá tradice je prakticky od nepaměti předzvěstí vánočních svátků. Víme ale, kde, kdy a proč se vlastně mikulášská tradice, nebo přesněji svátek svatého Mikuláše v našich kalendářích vzali?
Pojďme si o tom něco přečíst dříve, než nahlídneme do našich bot a botiček, abychom zjistili, co nám letos Mikuláš nadělil.
Svatý Mikuláš byl reálná historická postava
V první řadě kvůli pořádku: svatý Mikuláš, ten, co nosí malé dárky a pamlsky večer 5. prosince, v žádném případě není ten obtloustlý bradatý šedivý chlap s rudým nosem, který se skrze reklamu na jeden z amerických přeslazených nápojů stal pro mnohé symbolem rozdávání dárků. Historie svátku svatého Mikuláše je v našich – čtěte evropských – končinách mnohem hlubší a jednoznačně méně reklamní, byznysová a marketingová, ale více duchovní. A možná se budte i divit, jak je zajímavá.
V Myře – dnes Demře na území Turecka – působil Mikuláš z Myry jako katolický kněz, podle mnohých zdrojů velekněz, v dnešním ponímání něco jako biskup na přelomu 3. a 4. století po Kristu. Za svatého ho vysvětil – posvěcením jeho pozůstatků, tedy prakticky neoficiálním postupem svatořečení – papež Urban II. v roku 1089. Kult Svatého Mikuláše se od 10. století z Ruska postupně rozšířil do celé Evropy a později i Ameriky. Po celém světě nalezneme desetitisíce kostelů zasvěcenývh Svatému Mikulášovi, v zemích českých kupříkladu v Českých Budějovicích a Praze.
Štědrý ochránce víry a spravedlnosti
V každém případě je působení Svatého Mikuláše spájeno pokud ne s mnoha zázraky, tak skutky, které dnes můžeme nazvat charitativními. Dodnes patří Mikuláš z Myry k nejuctívanějším křesťanským svatým – bez ohledu na variantu liturgie. Ve východním rítu je druhým nejuctívanějším svatým vůbec – po Panně Marii. V průběhu svého pastoračního působení byl velice oblíben prostým lidem, protože byl proslulý štědrostí k potřebným, ale taky jako ochránce víry před nevěrci a zastánce i zachránce nespravedlivě obviněných.
Svatý Mikuláš je dodnes uctíván jako patron vězňů, námořníků, obchodníků, dětí, ale i lékárníků, právníků, studentů i lukostřelců. Právě poslední skupina je zařazena do Mikulášovy patronace z poněkud bizarního důvodu. Historici se totiž domnívají, že údajné – histoticky nepotvrzené – datum smrti svatého Mikuláše 6. prosince bylo vyhlášeno za křesťanský svátek zejména proto, že to byl den narození bohyně Diany, patronky všech lovců. A šlo v podstatě o pragmatické nahrazení „pohanského“ svátku v ponímání křesťanském jiným, lepším.
Buď jako buď, svátek Svatého Mikuláše slavíme dodnes. Kde se ale vzala tradice rozdávání pamlsků a malých dárků, včetně uhlí a cibule pro neposlušné děti na Mikuláše?
Tradice zrozená z dobročinnosti
Právě rozsáhlý, historicky doložený dobročinný rozměr působení kněze Mikuláše z Myry je základem mýtu, ze kterého postupně vznikla tradice obdarovávání dětí v den jeho narození, respektive v den svátku Svatého Mikuláše. Tradice spojené se Svatým Mikulášem se regionálně liší, všechny varianty mají ale společné právě obdarovávání dětí drobnými dárky a pamlsky. Svatý Mikuláš byl zobrazován jako starší muž s bílým vousem, oblečen v červeném biskupském plášti, s biskupskou berlou a mitrou na hlavěh. Při rozdávání dárků je i dnes v úctě k tradici i podobně kostýmován.
V našich končinách je zaužívané, že Mikuláš chodí rozdávat dárky i s anděly a čerty. Pokud ale potkáte Mikuláše někde v hypermarketu nebo na náměstí se Sněhurkou, jde o původně ruský variant. Klasickou zlidovělou tradicí, která se stala součástí i našeho selského i městského folklóru je, že skupinka složena z Mikuláše, čerta a anděla obchází domácnosti v předvečer svátku Svatého Mikuláše, tedy 5. prosince. Mikuláš a anděl rozdává malé dárky a čert má v náplni práce symbolicky trestat nebo strašit neposlušné děti.
Inu a z původně křešťanské tradice, která zlidověla a přesunula se se z liturgického kalendáře do domácností, se vyvinulo obdarovávání dětí na Mikuláše tak, jak ho známe dnes. Samozřejmě je běžné, že naše děti nebo vnoučence stihnou v týdnu, ve kterém svítí v kalendáři 6. prosinec, pobrat dárky od několika verzí Mikulášů. Nejenom v obchodních centrech, ale i ve školkách, školách a na firemních či jiných mikulášských besídkách a samozřejmě na náměstích nebo návsích. A je jim v podstatě jedno, kdo je v Mikuláše převtělen, jaký má kostým a z koho všeho je složena jeho akční skupinka, vždyť jde přece o ty dárky. A ráno 6. prosince naše ratolesti s těšením vybíhají na balkony zjistit, co jim Mikuláš letos nadělil.
Ján Schneider
foto: wikimedia
