Pokud ne, zkuste si tipnout, kolik ukázala váha plnému školnímu batohu včetně láhve s vodou a svačiny mé dcerky startující právě 5. ročník základní školy. Pro mě až neuvěřitelných téměř 7 kilo. Natíská se vtíravá otázka: není to hodně? A co tato tíha dělá se zády našich dítek? Pojďme se nad tím společně zamyslet hned teď, na začátku školního roku.

Trocha aktovkové historie

Je pravda, že to, v čem dnes školáci a školačky nosí do škol a ze škol všechno, co prý nosit musí, se ani moc nedá srovnávat s tím, co vláčili na zádech jejich rodiče a prarodiče. Ty naše aktovky a brašny o ergonomii v životě nic neslyšely a podobně na tom byli asi i designéři a designérky, kteří je navrhovali.

Předchůdci dnešních školních batohů, školní aktovky a brašny se zjevili na dětských ramenech až po zavedení povinné školní docházky. Ne, Marie Terezie za to nemůže. Je sice pravda, že za jejího panování byl v monarchii přijat v roce 1774 Všeobecný školní řád, zavádějící školní docházku, ta ale ještě nebyla povinná.

Stalo se tak až 14. května 1869 přijetím školního zákona, který i na našem území definitivně povinnou školní docházku zavedl. Aktovky a brašny začali děti nosit do škol koncem 19. a začátkem 20. století, kdy byly do povinné výuky zařazeny kromě knih i sešity.

První školní brašny a aktovky byly z kartonu nebo kůže, „jednokomorové“, kam se vešlo všechno potřebné, měly držadlo na nošení v jedné ruce a dva popruhy na ramena. Tento v podstatě uniformní designový model vydržel prakticky beze změny až do 80. let minulého století. A dnes se k němu vrací někteří výrobci v trendy edicích „retro školních aktovek“.

Do příchodu „doby aktovkové“ si děti vystačili – věřte nebo ne – s něčím, co se dalo nazvat drátěným nosičem, ve kterém nosili do školy a ze školy jednu nebo dvě knížky a malou černou břidlicovou tabulku v dřevěném rámu. Ta měla na jedné straně vyryty černé linky, na které se psalo a druhá strana byla určena na kreslení. K tabulce patřil i „kamének“ na psaní, něco jako křída a malá houbička na mazání.

Těžká doba batohová

Mrkněme se mírně retrospektivně do těch nosičů, aktovek, brašen a batohů. A zjistíme, že toho všeho, co děti školou povinné dnes asi opravdu musí na svých zádech nosit, oproti minulosti neubylo, spíše je to úplně naopak. Buďme rádi, že dnešní školní batohy a brašny – ty opravdu kvalitní – jsou navrženy ergonomicky a měly by dětem jejich každodenní nošení mírně ulehčit. I když…

Když to dáme mírně extrémně, designeři a designérky dnešních školních batohů vycházeli zřejmě z ergonomie expedičních batohů. Tu můžeme lapidárně shrnout takto: aby se tam toho vešlo – pokud možno – co nejvíce, aby váha nákladu byla nějak rovnoměrně rozložena a aby se to všechno dalo nosit déle než pár minut, ideálně i několik hodin. Bez bolesti a beze křivení zad a páteří.

Ale ano, na druhou stranu je pravda, že naše dítka toho – co se času a pronošených kilometrů týče – zase tak moc nenanosí. Z auta nebo autobusové zastávky zpřed školy dovnitř, pár chodeb a schodů ve škole nahoru a dolů, do tříd, tam a zpátky…

A ano, mnoho dětí chodí do školy i ze školy pěšky a nachodí a nanosí toho více než děti motorizovaných rodičů. Ale pořád to není žádná extrémní turistika nebo vynáška v krosně na vysokohorskou chatu. Když je ale toho nošení sice relativně málo, ale během školního roku dennodenně – vyjma víkendy, svátky a prázdniny – tak máme problém.

Přesněji: my máme problém, že jim to dovolíme, respektive je nutíme na zádech tu tíhu tahat a naše dítka mají problém se svými zády a páteřemi. Ergonomie-neergonomie, je to tak.

Určitě pravidelně nosíte školní batoh svého dítěte nebo vnoučete minimálně do auta nebo autobusu, abyste mu to alespoň trošku ulehčili. A taky se svého dítka pravidelně ptáte, proč tam nosí cihly? A možná jste se na třídní schůzce ptali třídní učitelky nebo učitele, proč ty školní bágly musí děti nosit tak těžké?

Já jsem se ptal vícekrát a odpovědi byly od chápajících typu: „Věřte, že má dcera to má stejně těžké jako vaše…“ přes vágní, třeba: „No, protože to jinak nejde a nemůžeme to změnit…“ Až po překvapené a nechápající: „Vždyť jsme to nosili na zádech všichni, tak na co si vlastně stěžujete…“

Jedna jediná třídní mé dcerky na prvém stupni nám všem rodičům na třídních schůzkách vysvětlovala, že většinu pomůcek, učebnice, sešity a mají děti ve třídě a domů a do školy nosí jenom ty, ze kterých mají úkoly. Navzdory tomuto funkčnímu odlehčení nosila má dcerka na zádech denně několik kilo nákladu…a na druhém stupni jí přibylo i předmětů, i učebnic a sešitů. Co s tím?

Co na to experti a expertky?

Když se zahloubáme do studií zdravotního stavu obyvatelstva naší země z dílny Státního zdravotního ústavu, najdeme tam i Studie zdravotního stavu dětí. A v jejich rámci je k dispozici hned několik studií i doporučení týkajících se shrbených dětských zad. Za které nemůžou jenom těžké školní batohy.

Podle odbornic a odborníků přichází nástupem do školy poměrně masivní atak na dětská záda, protože vcelku zásadně, až skokově vzroste počet hodin, které si musí ve školních lavicích doslova odsedět. A buďme upřímní: židle ve školních třídách mají od ergonomických židlí určených na dlouhodobé sezení při sedavém zaměstnání asi tak daleko jako trabant od rollse…

Když k tomu připočteme nošení těžkých školních batohů, žalostný nedostatek zdravého pohybu a obecné sklony našich dítek k polohám ležmo doma u televizorů nebo hrbících se nad jinými monitory a displeji, není se co divit. Že jejich držení těla není vůbec ukázkové, spíše naopak. Což může mít vážné zdravotní důsledky.

Studie zaměřené na skoliózu u dětí

Státní zdravotní ústav se páteřím a zádům našich dětí věnuje v posledních letech v podstatě systematicky. K dispozici máme výsledky a závěry menší studie, mapující výskyt skoliózy u dětí školou povinných z roku 2024. Ty jsou pro expertky i experty a stejně i pro dětské lékařky a lékaře, kteří skoliózu našich dětí diagnostikují, zřejmě nepřekvapivé:

• u 3 % z celkového počtu 2 138 dětí, které se testování zúčastnili, byla skolióza již diagnostikovaná dětským lékařem již v minulosti
• pozitivní Adamsův test (≥ 5°) mělo 18,6 % dětí, významně častěji byl zjištěn u dívek a starších dětí ve věku 12-15 let
• 5,4 % dětí dosáhlo v Adamsově testu hodnoty vyšší nebo rovné 7°, při kterých se již předpokládá vyšší pravděpodobnost přítomnosti skoliózy

Autoři a autorky studie její výsledky a závěry považují za orientační přehled o výskytu poruch zakřivení páteře u dětí ve smyslu skoliotické křivky, který může být základem pro další výzkum. Studie byla realizována na podnět rehabilitačního pracoviště zabývajícího se diagnostikou a léčbou skoliózy u dětí. Protože podle lékařů tohoto pracoviště se během několika posledních let výrazně mezi jejich pacienty zvýšil podíl dětí se skoliózou.

Aktuálně běží vyhodnocování výsledků „upgrade“ rozsáhlé studie s názvem Zdraví dětí, které Státní zdravotní ústav realizuje v pětiletých intervalech od roku 1996 v rámci Monitorování zdravotního stavu obyvatelstva. Studie probíhala celoročně loni, data byla sbírána v rámci preventivních prohlídek. V rámci studie bude opět hodnocena nejenom prevalence skoliózy a skoliotického držení těla, ale nově i pozitivita Adamsova testu.

Předcházející studie Zdraví dětí 2016 se kromě mnoha jiných důležitých ukazatelů zdraví dítěte zaměřila i na oblast vadného držení těla dětí. S těmito závěry:

• vadné držení těla bylo zjištěno 46 praktickými lékaři a lékařkami pro děti a dorost v 15 českých městech až u 42 % dětí
• vadné držení těla je častější u chlapců (46 %) ve srovnání s dívkami (38,4 %)
• porucha držení těla se nejčastěji projevila v období intenzivního růstu, měla ji až polovina třináctiletých dětí
• u dětí, které nesportují či tráví delší dobu u počítače bylo vadné držení těla významně častější, stejně tak jako bolesti hlavy

Data a fakta je ale třeba aktualizovat, a to se právě při vyhodnocování loňské celoroční studie děje. A to je dobře, protože se zřejmě dočkáme i aktualizovaných doporučení.

Mrkněme se blíže na doporučení, které máme k dispozici teď.

Klíčové doporučení

Prioritně se vrátíme k vážení brašen, batohů nebo aktovek. Otázka nahoře pod titulkem má vcelku lapidárnou odpověď: téměř 7 kilo je pro ani ne 30 kilové děvče opravdu hodně. Předně ale: na hmotnost školní brašny, batohu či aktovky máme sice normu, ale na hmotnost prázdnou. Ta podle ČSN 79 6506 nesmí pro školáka anebo školačku 1. stupně vážit více než 1 200 gramů, u 2. stupně více než 1 400 gramů.

Co se přípustné hmotnosti plných školních brašen, batohů nebo aktovek týče, žádnou státní normu nemáme. Můžeme se ale spolehnout na precizní německá doporučení, které můžeme zobecnit takto: maximální hmotnost plného školního batohu by neměla přesáhnout 10 až 15 % váhy dítěte.  Podrobnou tabulku naleznete tady.

Takže moje dcerka si zítra do školy bere batoh vážící o přibližně 3 kila více, než by měl. Což je opravdu hodně přes limit. Co máme dělat proto, aby si nezničila záda?

Radikální řešení: nepouštět ji do školy a absolvovat administrativně-byrokraticky komplikovanou torturou předcházející povolení na domácí vzdělávání dáme prozatím bokem. I proto, že existuje několik v principu triviálních pragmatických a při jejich dodržení i funkčních doporučení, které nám pomohou záda naší dcerky odlehčit.

Pro začátek se můžeme inspirovat doporučeními Státního zdravotního ústavu. Jsou sice z roku 2011, ale lepší a pořád platné – i vzhledem na výsledky a závěry výše popsaných studií – zatím nemáme.

Jak vybrat školní batoh

• nejlevnější určitě nebude nejkvalitnější, pozor ale i na opačné extrémy – často totiž zbytečně platíme více za méně kvalitní produkty, protože platíme za značku
• školní batoh se nevybírá na netu, musíme jít do kamenného obchodu, protože to je věc, kterou si musí dítě vyzkoušet
• kvalitní obchod rozeznáme poměrně lehce během pár minut: prodavačky nebo prodavači by měli mít o tovaru, který vybíráte, vědět víc, než vy a musí být schopni vám kvalifikovaně poradit
• kvalitní školní batoh nenajdete v supermarketu, ale obvykle v outdoorovém obchodě, kam chodí nakupovat batohy horolezci, horolezkyně a horolezčata
• batoh s ergonomickými prvky musí „sedět“ – mít správnou velikost zodpovídající tělesné stavbě dítěte a přiléhat mu k zádům
• vrchol batohu by neměl přesahovat linii ramen, spodní část by neměla být níže než linie boků
• batoh nesmí být širší než ramena – jak bývaly kdysi školní aktovky – má mít podélný tvar a být vyšší než širší

Někteří výrobci a designéři se při navrhování batohů pro nejmenší školačky a školáky dokonale inspirovali funkčními prvky expedičních batohů. A vybavili je kromě ramenných dalšími nosnými popruhy – hrudním a bederním upínacím pásem.

Jak odlehčit školní batoh

• vybrat z něj všechny ty „cihly“ – tedy všechno, co do ní nepatří, kupříkladu třípatrový penál, těžké kartonové desky na sešity…
• domluvit se s třídní učitelkou nebo učitelem na tom, co všechno může zůstat ve škole a nemusí to vaše dítě zbytečné nosit tam a zpátky
• zkusme jednou za čas plnou batoh i dítě převážit, mrkněme na německou tabulku přípustných hmotností a když jsme přes limit, musíme ještě něco další zbytečně těžké z batohu vyndat

Jak správně nosit školní batoh

• kvalitní batoh je kromě ergonomie i správně segmentován, vysvětlete svému dítku, co kam v něm patří, aby byla váha správně rozložena
• nejtěžší věci by měly být umístněné co nejblíže k zádům, aby se během chůze a při manipulaci s batohem nepohybovaly
• obsah batohu je třeba rozložit symetricky váhově na obě strany
• dvě boční kapsy nejsou na ozdobu, ale na dvě láhve – ano, pitíčko dítěti rozdělte do dvou menších láhví, které mají batoh vyvažovat z obou stran
• nastavení ramenních popruhů je klíčové, platí tady pravidlo „ani moc, ani málo“, batoh by měl „sedět“ symetricky na středu zad, v ose těla tak, aby dítě nenutila se nepřirozeně hrbit
• pokud jsou popruhy moc navolno, batoh je nízko a tahá dítě dozadu dolů, což se usiluje vyvážit předsunutím hlavy nebo nadměrným bederním prohnutím páteře
• nadmíru utáhnuté popruhy dítě tlačí
• správné tvarování zádové části batohu, jeho správné umístnění a přiměřená zátěž doslova nutí dítě, aby chodilo zpříma
• nošení školního batohu pře jedno rameno nemá se zdravím absolutně nic společného, riskujeme tak vadné držení těla a skoliózu – tedy boční zakřivení páteře

Když zítra budete doprovázet své dítko do školy, zkuste se na několik minut projít prostorem před školou. A všímejte si, jak žáci a žákyně nosí to, co mají na zádech a kolik z nich se pod tou tíhou nepřirozeně hrbí. A když společně popracujete na popsaných doporučeních a opatřeních, pomůžete vašim dítkům i tento zádový školní úděl ulehčit.

Tématu se budeme určitě ještě věnovat a zaměříme se i na správné sezení dětí.

Ján Schneider

Foto: pixabay, pexels