Slavíte Apríla? Kromě šprýmařů je 1. duben i svátek ptactva

Byla jedna taková budovatelská píseň v polovině minulého století, armádní mužský spěvácký sbor v ní burácel: „My máme ocelové ptáky…“ O jiných ptáčcích ale dnes budu pro vás psát, první duben je totiž Mezinárodním dnem ptactva. Krom toho je nejenom ve střední Evropě svátkem všech šprýmařů, vtipálků, jokerů, baviček a bavičů a jiných škodolibých ptáčků a ptačic, kteří nám život dělají znesitelnějším a prvního dubna jakbysmet, ještě veselejším. Ideálně na náš účet.

Mezinárodní den ptactva má dlouhou historii

Pojďme na to popořadě, přednost dejme našim pěvcům, šplhavcům, dravcům a dalším okřídlencům. V dějinách institucionální ochrany přírody je zajímavým mezníkem fakt, že historicky první mezinárodní úmluva zaměřená enviromentálně byla věnována právě ochraně ptactva pro zemědělství užitečného. Podepsali ji 19. března 1902 v Paříži a 1. dubna 1906 na ni navázala Mezinárodní konvence o ochraně užitečného ptactva, na památku které se již 117 let slaví 1. duben jako Mezinárodní den ptactva. Česká republika přistoupila ke konvenci 6. března 1924.

Dalším historicky zajímavým faktem je, že na našem území byl již 1. dubna 1900 vyhlášen Den ptáků jako akce pro školy tehdejšího Rakousko-Uherska. Stalo se tak zásluhou Oty Hermana, uherského přírodovědce, ornitologa, entomologa evropského formátu, průkopníka ochrany přírody, který byl považován za posledního uherského polyhistora.

Mezi hlavní cíle Mezinárodního dne ptactva patří pomoc a podpora nejenom ochraně ptáků, ale i jejich přirozených biotopů, stanovišť a hnízdišť. A pravidelně, každoročně tak obracet pozornost veřejnosti k nebezpečím a rizikům, ohrožujícím ptáky na naší planetě.

Mimochodem, Česká společnost ornitologická již od roku 1992 uděluje titul Pták roku, letos se jím stal polák velký. Tato kdysi naše nejpočetnější kachna je dnes již celosvětově ohrozený druh a navzdory tomu je v České republice pořád na seznamu lovné zvěře.

Pokud chcete podpořit bohulibou i přírodě prospěšnou a záslužnou činnost našich ornitologů, kteří Mezinárodní den ptactva každoročně 1. dubna oslavují v terénu, možnosti podpory naleznete na webu České společnosti ornitologické.

Vzlétající samci poláka velkého z hladiny jezera Most, oblíbeného zimoviště poláků. Foto: Dagmar Stříbrná

Historie svátku všech škodolibých šprýmařů je ještě delší, než svátku ptáků

Mohlo by se zdát, že tropit škodolibé žertíky a bavit se na úkor jejich obětí je módní výstřelek dnešní doby, kdy zhýčkaní konzumem a blahobytem již vážne nevíme, co roupama. Ale kdepak, všechno je jinak – jak pravili starozákonní rabíni. Právě někdy v jejich době, před pár tisíci lety se v Persii těšil všeobecné popularitě svátek Sizdeh bedar a těší se jí vlastně do dneška. Jde o poslední den oslav největšího perského, dnes zejména Íránského svátku Nového roku – Nourúz. Oslavy trvají až 13 dnů od 21. března do 3. dubna a jejich poslední den je příležitostí k setkávání a společné zábavě, zejména v parcích.

Při pátrání po původu prvoaprílových poťouchlostí se nemůžeme nezastavit ve městě měst. Nebyli by to hédonističtí antičtí Římané, kdyby si i tenhle svátek – ostatně jako mnoho dalšího – nepřivlastnili a slavili ho po svém, tedy prý bujařeji, jak kultivovaní a v mnohých oblastech konzeravtivnější Peršané.

Další historické zdroje tvrdí, že i do Říma přinesli nevázané slavení příchodu jara Kelti, koneckonců jako prakticky do celé Evropy, včetně našich dnešních území, kde byli keltské kmeny Bójů před slovanským osídlením doma. No a od Bójů samozřejmě převzali prý poměrně nevázané týdenní oslavy příchodu jara Slované, kteří naše luhy a háje osídlili v 6. století po Kristu. Ostatně slavíme je dodnes jako Velikonoce, i když již jde o kombinaci původních oslav jara a křesťanských svátků souvisejících s Kristovou smrtí. No a součástí veselého maškarního průvodu, který celý týden chodil po kelských oppidech byli také „jarní blázni“, kteří hojně opojeni medovinou měli povinnost tropit co největší skopičiny.

A možná je pravdou to, že každá kultura či národ žijící v klimatickém pásmu, kde se střídají čtyři roční období zná prakticky odjakživa slavení příchodu jara. Sice po svém, s méně či více výraznými rozdíly nebo osobitostmi, ale můžeme klidně a s úsměvem na tváři tvrdit, že všechny tyto oslavy se beze smíchu jednoduše nemůžou obejít.

Proč je ale 1. duben, Apríl známý prakticky v celé Evropě jako Den bláznů?

Prý za to můžou ne velmi vtipní Francouzi – což o nich tvrdí jiné národy, považující se za vtipnější – kteří si 1. dubna lepí na záda papírové ryby a považují to za fórek k popukání. Takhle se slaví Apríl nejenom ve Francii, ale i v Belgii a Itálii. Tato tradice prý vznikla v roce 1564, kdy byl papežským ediktem v křesťanské Evropě západního rítu stanoven začátek roku na 1. leden. Byl zaveden Gregoriánský kalendář, který používáme dodnes a a nahradil juliánský, podle kterého se nový rok slavil od 25. března až do 1. dubna. No a samozřejmě se našli lidé, kterým se tahle změna nelíbila, rozhodli se jí postavit na aktivní odpor a oslavovali nový rok postaru, včetně slavnostního menu s rybou. Ostatní lidé považovali tyhle staromilce za blázny a z tohoto důvodu tehdy přischlo 1. dubnu pojmenování Den všech bláznů. A ti se na Apríla až dodnes ve francouzsky mluvících oblastech světa označují papírovými rybami.

Historici tvrdí, že francouzský původ mají taškařice na 1. dubna i u nás, spojené s v jiné dny možná nemístním, protože škodolibým žertováním. Důkazem má být první písemná zmínka o dubnovém žertování v Praze, zapsaná Bartolomějem Chrystelliem. V našich zemích se staly postupně běžnými na Apríla kupříkladu nesmyslné „objednávky“ nebo nápady na nákupy, zasílané známým nebo příbuzným, kupříkladu kohoutí vejce, komáří sádlo, ohýbák na cihly nebo jiné pošetilé pitomosti.

Nečekaní dánští hosté byli jiné kafe

Vynikající aprílový „žertík“ se v roce 2001 zadařil v rámci kreativní reklamní kampaně v Kodani. Reálně to vypadá tak, že jeden z vozňů metra prorazil až na povrch na náměstí přímo před radnicí. V okně je vidět jméno firmy, která za reklamnou kampaní stála, pozornému oku neunikne nápis na červenobílé pásce kolem místa probourání: „Uventede gæster?“ – nečekaní hosté?, což byl slogan provázející kampaň. Hádejte na co? Na kávu!

Foto: Lars Andersen

A co na to BBC?

Zřejmě jedno z nejrespektovanějších, nejkonzervativnějších a nejvíc důvěryhodných médií, a také historicky první rozhlasová – od roku 1922 a televizní stanice vysílající od roku 1936 všem ostatním médiím ukázala, jak se to dělá. Legendární televizní reportáž BBC z 1. dubna 1957 informovala o velké úrodě špaget v jižním Švýcarsku.

Pokud víme, nebyl z toho mezinárodní skandál, ale vznikla tradice prvoaprílových novinářských záměrných kachen a tenhle pilotní žertík vyvedený k dokonalosti patří k těm nejlepším. Mimochodem, jeho autor, kameraman Charles de Jaeger pocházel z Vídně a slouží mu za čest, že své konzervativní britské šéfy dokázal přesvědčit, aby se stali jeho komplici při tvorbě téhle kultovní prvoaprílové mediální legendy.

Dnes je nepravdivými smyšlenými informacemi – hoaxy – zahlcen, zanesen a zanesvářen zejména virtuální rybníček a žel kritické množství lidí nemá schopnost rozlišit je od pravdy a tudíž jim věří. To ale nejsou ty typické, ortodoxní prvoaprílové novinářské kachny – ty totiž seriózní novináři v seriózních, opravdových médiích mínili jako záměrný žert a samozřejmě to co nejdříve po 1. dubnu přiznali a uvedli na pravou míru. V každém případě však ani dnes nemůžeme 1. apríla brát vážně všechno, co se dočteme i v seriózních médiích.

Navzdory novinářské tradici tenhle článek nebyl psán jako typická novinářská kachna upečená speciálně na 1. apríla. Užívejte tedy svátek všech ptáků a bláznů jak je jenom libo a nenechte se letos opět nachytat.

Ján Schneider

Foto: Dagmar Stříbrná, Lars Andersen, pexels