Víte, co nevíte o ženském orgasmu?
Možná je to k nevíře, ale vysoké procento žen o orgasmu moc neví a poměrně vysoké procento ho také při sexu kvůli svým chlapům předstírá – nejenom proto, že mají problém ho při sexuální aktivitě dosáhnout, ale i proto, že ho nikdy nezažily. Je to tak, mnoho žen tento slastný ženský prožitek v životě nezažilo a často jsou to i matky, ženy, které nežijí v klášterech v nuceném celibátu, ale mají normální sexuální život a počaly a vychovávají děti. Pojďme poodhalit několik tajemství ženského orgasmu, které zřejmě neznáte.
Z dlouhé řady definicí orgasmu, danou do souvislosti se sexuální aktivitou a uspokojením vybíráme tuto, jejíž autorem je legendární český psycholog a sexuální terapeut Stanislav Kratochvíl:
„Sexuální vzrušení a uspokojení patří k nejsilnějším lidským emocím. Orgasmus může být někdy zážitkem extáze, těžko dosáhnutelný jinak. Sexuální aktivita je zdraví prospěšná, aktivizuje organizmus, předlžuje život i mladost, zvyšuje pocit spolupatřičnosti a blízkosti, je nástrojem vyjádření lásky a zdrojem potěšení. Svět je s ní živější a barvitější. Sexuální zážitky vyvolávají touhu po nových společných zážitkech. Orgasmu se nedá nasytit.“
V budoárech šansonové slávy je zlatým písmem zapsán hudební počin, kdy se Francouzi vůbec neošívali a nahráli ženský orgasmus přímo ve studiu – údajně autentický – vždyť posuďte sami. Legendární song „Je t’aime,…moi non plus“ spáchal v roce 1969 Serge Gainsbourg a za ženský vokální výkon můžeme být vděční Jane Birkin. Původně ho sice nahrála Brigitte Bardot, ale její tehdejší partner a taky manažer byli zásadně proti zveřejnění. Serge Gainsbourg tedy Bardotku pohotově nahradil svou můzou Jane Birkin. A v souvislosti se zakazováním jeho díla v mnoha zemích se vyjádřil, že kdyby šlo o autentickou nahrávku milostného aktu, nebyl by to čtyřminutový singl, ale dlouhotrvající deska.
Tuto pikošku jste zřejmě o orgasmu opravdu nevěděli a máme toho ještě docela dost. Nejspíš se shodneme, že orgasmus můžeme považovat za vyvrcholení sexuálního aktu, dokážeme však k němu dospět i bez sexu.
Základní biologická definice orgasmu říká, že se jedná o vyvrcholení rozkoše, při kterém tělo uvolňuje napětí a svaly perinea. Anální svěrač a pohlavní orgány se během orgasmu rytmicky stahují, souběžně se vyplavují endorfiny odpovědné za uvolnění, štěstí, ale i ospalost. Během orgasmu muži obvykle ejakulují a ženy zažívají kontrakce vaginální stěny. Také ženy mohou ejakulovat, nejenom při orgasmu, ale i během sexuální aktivity.
Odborníci definovali orgasmus podle inscenovaných modelů sexuální odezvy, které se nemusí týkat výhradně klasického pohlavního styku a jsou charakterizované několika základními fyziologickými změnami.
Průkopníci praktického sexuologického výzkumu zahrňujícího i prožívání orgasmu, William H. Masters a Virginia E. Johnsonová popsali již v roce 1966 čtyřfázový model, v kterém rozčlenili orgasmus na fáze vzrušení, plateau, samotný orgasmus a uvolnění. Většina variant tohoto základního modelu ale nebere v úvahu fázi touhy. Třístupňový model Helen Kaplanové z roku 1979 však ano a orgasmus podle ní z touhy přechází do vzrušení a samotného orgasmu. Nejvýznamnějším přínosem modelu Helen Kaplanové je uvědomění si důležitosti psychologických, emočních faktorů při sexu i orgasmu. Právě Mastersovi a Johnsonové mnoho jejich kolegů sexuologů, sexuálních terapeutů a psychologů vyčítalo, že sex a vše co s ním souvisí zkoumali poněkud chladně. S precizním vědeckým odstupem, až odtažitě od toho, co při něm lidé prožívají a zaměřili se zejména na biologické mechanizmy a ne prožitky.
Lze bez skrupulí tvrdit, že dva různí lidé nemohou zažít identický orgasmus, co se týče jeho průběhu, intenzity nebo i délky. Konkrétní člověk během svého života může zažívat mnoho různých, odlišných orgasmů. Od jemných, mírných až po extatické spojené až s chvilkovou ztrátou vědomí. Ne nadarmo byl již dávno mužský orgasmus popsán jako „malá smrt“.
Výsledkem důkladného vědeckého zkoumání fyziologických, endokrinních a psychologických mechanismů a projevů orgasmu je kategorizace více druhů či typů mužského a ženského orgasmu. Není to tedy jen běžně známý binární svět klitoridálního a vaginálního orgasmu, existuje i smíšený či kombinovaný typ.
Dále podle místa stimulace rozeznáváme i anální orgasmus, orgasmus bodu G, orgasmus bradavek. Známe také orgasmy bez fyzické stimulace vyvolané představami, nebo několik typů vícenásobných ženských, ale i mužských orgasmů. Byl zaznamenán i orgasmus jako výsledek stimulace ušních lalůčků nebo orgasmus vyvolaný cvičením.
Nemá smysl zabývat déle než jedním odstavcem bizarnostmi typu OQ – tedy něčeho nazvaného orgasmový kvocient a podobných výplodů paralelního světa „expertů na sexualitu“, většinou bohužel samozvaných. Jejich tvrzení bez jakéhokoliv odborného základu dokáží v běžném prožívání sexuality nadělat pořádnou paseku. Ženy a muže totiž konfrontují s něčím, co je prakticky nedosažitelné. Je to něco podobné jako snaha o prožívání orgasmů viděných v pornofilmech, které jsou vždy hrané a nereálné.
Na základě vědeckého zkoumání můžeme kupříkladu tvrdit, že orgasmus trvající déle než 30 vteřin je výjimečný, průměrný čas je podle různých výzkumů kolem 10 nebo 20-35 vteřin. Vědci ale naměřili také extrémní minimální délky trvání orgasmu 3 vteřiny a na opačné straně škály více než 60 sekund.
Orgasmus nemůžeme považovat za nezbytné vyvrcholení sexuálního aktu, naopak, poměrně vysoké procento sexuálních aktů nevede k orgasmu. Finští vědci kupříkladu tvrdí, že až 14% žen mladších 35 let a celkem 9% žen bez ohledu na věk nikdy nezažilo orgasmus jako výsledek sexuálního styku.
Ženský orgasmus se dokonce dostal i do učebnic politologie, v roce 2008 se „právo na dobrý sex“ včetně orgasmu – ale výhradně pro ženy – snažila dostat do ústavy jedna latinskoamerická zákonodárkyně. Pokud víme, neúspěšně, všichni muži v parlamentu prý byli proti.
Buďme rádi, že máme možnost zažívat orgasmus a pokud se nám to i daří, radujme se ještě víc. Nemůžeme ale orgasmus považovat za „povinnou jízdu“ každého sexu, spíš ho vnímejme jako sice žádoucí a slastné vyvrcholení,ke kterému může ale i nemusí dojít. V tomto případě platí spíše to, že i cesta může být cílem a cesta k orgasmu je vysoce individuální zkušenost. Porovnávání či snaha vyrovnat se nějakým vzorům v případě orgasmu vážně není tou správnou cestou.
Ján Schneider
foto: pexels
