Superpotraviny XXVII: Neobyčejné obyčejné ředkvičky

Současná „virtuální dietologie“, které se kudy-tudy po sociálkách a jiných zákoutích virtuálního všehomíra věnuje prakticky leckdo bez jakéhokoliv vzdělání, kvalifikace a zkušeností souvisejících s tímto exaktním oborem, nás často doslova atakuje „potravinami zabírajícími na všechno.“ Pokud bychom ale jejich „účinky“ konfrontovali s vědeckými důkazy, nenalezneme zhola nic, co by je potvrdilo. Proto je i v této oblasti mimořádně důležité, odkud čerpáme informace a do jaké míry máme jistotu, zda jsou pravdivé, ověřené a mají vědecké, medicinské a dietologické opodstatnění. Své polínka do věčného ohýnku osvěty postavené na vědecky ověřených faktech jsme se proto rozhodli přikládat i my v našem seriálu o superpotravinách.

Již jsme se věnovali skořici, zázvoru, kakau, melounu, červené řepě, medu, tykvi, ovesným vločkám, kefíru, kysanému zelí, zelenému čaji, soli, luštěninám, batátům, bramborám, banánům, mrkvi a pistáciím.

Devatenáctý díl našeho nepravidelného seriálu byl návratem k luštěninám z rodičovsko-edukačního pohledu a v jubilejní dvacáté části jsme popsali důvody, proč považujeme vejce za superpotraviny. V srpnu jsme mlsali ostružiny a maliny, XXII. pokračování pasovalo za superpotraviny mandle. Listopadový díl jsme věnovali vláknině a v předvánočním pokračování jsme si pochutnali na vlašských ořeších.

V prvním letošní části jsme si pochutnali na superzdravém rybím masu plném Omega-3 mastných kyselin.

Dubnové pokračování patřilo fermentovaným superpotravinám.

Dnes se zakousneme do ředkviček.

Co by to bylo za jaro bez ředkviček, ideálně z vlastní úrody? Letošní abnormální jaro – co se teplot i sucha týče – sice všem pěstitelkám a pěstitelům moc nepřeje.  Navzdory tomu se ale do krásných, výrazně červených jarních ředkviček můžeme zakousnout. A věnovat jim dnešní pokračování našeho superpotravinového seriálu.

Ale ano, znalci a znalkyně z řad pěstitelů, pěstitelek i konzumentů a konzumentek namítnou, že ředkvičky nemusí být „jenom“ ty klasické, malé, kulaťoučké a jasně rudé jako toreadorův šátek.

Všude, kde se ředkvičky pěstují, jsou známé kultivary různých barev, od bílé přes červenobílou, červenou, rudou až po fialovou. A vlastně i různých tvarů, v našich končinách je kromě klasických okrouhloučkých ředkviček známý i „rampouch“ – bílá ředkvička dlouhého, vřetenovitě-válcovitého, rampouchového tvaru.

Zajímavé je, že dužina všech barevných kultivarů ředkviček je vždy bílá až narůžovělá.

Asijský import

I když ředkvičky pěstovali a měli prokazatelně rádi již dávní Egypťané a další starozákonné národy, tato kořenová zelenina pochází z Asie, pravděpodobně z Číny a Japonska. V našich zeměpisných šířkách začali naši prapředci pěstovat ředkvičky až někdy od druhé poloviny 18. století.

Botanicky patří ředkvička – Raphanus sativus – do bohaté čeledi brukvovitých a je sestřičkou kedlubny, brokolice, květáku, kapusty, růžičkové kapusty nebo ředkve.

I když se uvádí, že je to celoroční plodina – s vegetačním obdobím od jara do podzimu – v našem pásmu se v létě jako kořenová zelenina nepěstuje. Je to totiž „rostlina krátkých dnů“ a potřebuje dostatek vláhy.

Během dlouhých letních dnů vyhání do květu, plodů a semen a její kořenové bulvičky jsou malé a více pálivé.

Proč jsou ředkvičky superpotraviny?

Podle expertek a expertů na zdravou stravu a výživu se v ředkvičkách skrývá poměrně zajímavé spektrum nutrientů, které ji předurčují jako ideální nízkokalorické křupavé zdravé občerstvení.

Ředkvička má nízkou energetickou hodnotu a pozoruhodný obsah vitamínu C, draslíku a kyseliny listové.

Za její typickou chuť a mírnou štiplavost mohou hořčičné glukosilonáty, které jsou účinnou ochranou ředkviček proti škůdcům. Tyto látky jsou pro lidské těla velmi prospěšné a mimo jiné mají pozitivní vliv i na imunitní systém.

Ředkvičky „rychlené“ ve sklenících mají nižší obsah hořčičných glukosilonátů, zejména kvůli absenci přirozených škůdců, dalším vlivům skleníkového prostředí a rychlejšímu růstu.

Červené ředkvičky obsahují – stejně jako další druhy červené zeleniny a ovoce – lykopén, který zlepšuje zdraví srdce, přispívá k prevenci mozkové příhody, zlepšuje funkce mozku a snižuje riziko rakoviny prostaty a prsníku.

Kompletní tabulka nutričního složení ředkvičky je k dispozici v Databázi složení potravin ČR.

Různé způsoby konzumace i přípravy

Při ředkvičkách – které přece nejraději čerstvé nakrájíme na kolečka a s chutí schroustáme – by asi málokdo předpokládal nějaké ty kulinářské zázraky.

Každá a každý z nás má zřejmě od dětských let ten svůj preferovaný, oblíbený, tradiční způsob konzumace ředkviček.

Někdo je po omytí schroustá celé, jiní si je krájejí, další loupou, někteří i strouhají. Naše babičky nám je krájeli na tenounká kolečka a dávaly na máslový chléb a mnozí to tak děláme dodneška.

Ředkvičky mohou být i přísadou pomazánek a pokud je upravíte tepelně, zmírníte nebo úplně odstraníte jejich štiplavou příchuť. Ale zároveň snižujete i jejich nutriční hodnotu.

K dispozici je poměrně pestrá přehršel receptů salátů, kde jsou ředkvičky nejenom vítanou ingrediencí pro svou typickou chuť, ale i barvu. A nejenom jejich bulvičky, ale i listy, které jsou taky jedlé. Jako vítaná součást zeleninových salátů, nebo i polévek či omáček, anebo připravené na způsob špenátu.

Ředkvičkové zajímavosti

Několik zajímavostí týkajících se konzumace a přípravy ředkviček možná překvapí nejenom běžné konzumentky a konzumenty, ale i znalkyně a znalce.

Věděli jste třeba, že pro svou charakteristickou vůni a palčivou chuť jsou ředkvičky v některé gurmánské literatuře zařazovány i mezi koření?

Ale to, že jedlé jsou i květy a plody ředkviček a mnohé pěstitelky, pěstitelé i kuchaři a kuchařky na ně nedají dopustit, jste zřejmě taky netušili. Nevadí, už to víte, a i když nemáme šanci je koupit, můžeme si je jednoduše vypěstovat.

Schválně, zkuste několik ředkviček nevytrhnout ze země, ať během léta zakvetou a ochutnejte je. Jejich květy mají prý charakteristickou, ale podstatně jemnější ředkvičkovou chuť a mohou být třeba ozdobou neokoukaných, výjimečných salátů.

A když všechny květy nesníte, trpělivě vyčkejte na plody – zelené lusky, které jsou taky možná nečekanou lahůdkou. Můžeme je konzumovat a připravit jakýmkoliv způsobem, které známe při fazolových zelených luscích.

Rady pro nákup a skladování

Tak, jako při každé zelenině nebo ovoci i v případě ředkviček je potřebné znát a dodržovat několik důležitých pravidel a doporučení:

• při nákupu si všímejme, jestli jsou bulvičky ředkviček čerstvé a pevné, neměly by být měkké, listy a stonky by neměly být suché
• příliš pozdě sklizené ředkvičky jsou často dřevnaté nebo houbovité
• ředkvičky po zakoupení nebo vytrhnutí ze zahrádky musíme důkladně umýt a odstranit veškeré zbytky zeminy
• po omytí před konzumací nebo dalším zpracováním odřízneme kořínky, stonky a listy
• pokud chceme ředkvičky skladovat, ponecháme jim stonky dlouhé asi jeden centimetr, díky čemu budou bulvičky vadnout pomaleji
• ředkvičky nemáme šanci skladovat dlouho, v chladničce vydrží dva až tři dny, pokud je zabalíme do vlhké utěrky

Dobrou ředkvičkovou chuť přeje

Ján Schneider

foto: pixabay, pexels