Koučka a mentorka Lenka Zelingrová: Věřím v podporu žen, které chtějí převzít odpovědnost za svůj profesní i osobní život

Největší svého druhu v Evropě, jedinečná, veledůležitá, prestižní akce s neopakovatelnou atmosférou s názvem Equal Pay Day již zanedlouho zapíše do dějin svůj 17. ročník. Pilné akční dámy z pořádající organizace Business & Professional Women CZ dolaďují, pilují a cizelují vše tak, aby tato dvoudenní mega událost mohla propuknout a proběhnout v celé svojí kráse. Equal Pay Day není „jenom“ mezinárodní konference zaměřená především, ale nejenom na (ne)rovnost odměňování žen a mužů. Má vícero různých dalších rozměrů, odstínů, vůní a chutí. Kromě mnoha jiných jsou třpytivými kamínky pestré mozaiky s názvem Equal Pay Day i mentoring a koučink. Což je doména Wonder Woman českého Equal Pay Day, koučky a mentorky Lenky Zelingrové, PCC.

Je mi ctí a potěšením položit jí několik otázek nejenom o jejich superschopnostech. 

Titulem Wonder Woman českého Equal Pay Day vás jmenovala sama šéfka všech akčních dam, superhrdinek a dobroholek, připravujících tuto akci, Helenka Dreiseitlová. A jistě není sama, koho zajímá, kterou ze svých superschopností si ceníte nejvíce.

Pokud bych měla mluvit o „superschopnosti“, pak je to schopnost zkoncentrovat, zastavit a podívat se na budoucnost pozitivně, i když se nedaří. Zároveň vidět v lidech jejich potenciál dřív, než ho vidí oni sami. A další věc je vytrvalost. Dlouhodobost. Nejsem člověk sprintu, ale maratonu. A právě díky tomu dnes můžeme mluvit o 20 letech systematické práce v oboru.

Náš rozhovor právě čtou všechny akční ženy na portálu Akční ženy. Do jaké míry se vy osobně cítíte být akční ženou? Pokud byste se měla ohodnotit v pomyslné škále akčnosti dejme tomu od 0 do 10, přičemž 0 znamená rezignovaný apatický nihilismus a 10 úroveň trefně pojmenovaná Fedorem Gálem: „Mít vrtuli v zadnici?“

Myslím, že jsem taková tichá devítka. Mé okolí by nesouhlasilo a číslo by dalo vyšší :-).  Nejsem typ „vrtule v zadnici“, ale když se pro něco rozhodnu, jdu vytrvale a důsledně. Akčnost pro mě není chaos a přetlak. Je to schopnost převzít odpovědnost a věci skutečně dotahovat.

Všem dámám, se kterými mám čest hovořit a které nám všem mají co říci, pokládám sice každé mírně jinak, ale stejnou otázku: máte svůj vlastní recept, jak dokážete sladit všechny polohy vašeho života – osobní, pracovní, partnerskou, mateřskou, volnočasovou a další tak, abyste nastolila rovnováhu? Nebo možná alespoň vymezila nějaké meze či hranice? A dá se to vůbec v dnešních překotných časech? 

Upřímně? Už z toho, co vše jste vypsal je patrné, že vše nejde dělat na 100 % a perfektně. Rovnováha není stav. Je to neustálé ladění. Mám dva syny, firmu, tým, klienty, konference. Snažím se a každý den se učím vědomě nastavovat hranice. A také přijmout, že některá období jsou náročnější. Důležité je vracet se k sobě – a pravidelně si pokládat otázku: Je to ještě v souladu s mými hodnotami? Další okolností, na které závisí rovnováha, je vnější prostředí. Pokud se v něm odehraje něco, co zatíží – například potíže se zdravím lidí, které máte rádi, opět se musí přeskládat priority. Někde přidat, někde ubrat :-). Ne vždy se to daří.

Bez jakékoliv ironie, ale právě naopak, s veškerým respektem a úctou si dovolím tvrdit, že jste dlouholetou „nedílnou součástí“, jedním z těch důležitých ozubených koleček, tvořících parádně seřízené soukolí českého Equal Pay Day. Jak si vzpomínáte na svou první účast na této akci?

Pamatuji si obrovskou energii už při představách prvního EPD. Nadšení. Pocit, že vzniká něco důležitého. A zároveň jsem cítila, že mentoring a stejně tak koučink tam mají své pevné místo. První ročník byl náročný, vše se vytvářelo, ale vznikla atmosféra, která byla úžasná. Přišly ženy, které byly úžasné a zpětné vazby ukázaly, že to je jen začátek něčeho výjimečného, což můžete vidět i na letošním ročníku.

Lenka Zelingrová se Simonou Šaškovou

Za ta léta, co se aktivně podílíte na tom, aby se český Equal Pay Day každoročně zaskvěl jako nadupaná, špičková akce, si jistě můžete dovolit zhodnotit to, jak nám vyrostl do 17leté jinošské krásy. Jak vnímáte jeho růst a vývoj, dělá vám z roka na rok větší radost? A zároveň dává možnost potěšení být opakovaně jednou z jeho tvůrkyň?  

Vyrostl neuvěřitelně. Z akce se stala respektovaná událost a prostor, kterého si ženy váží. Z tématu rovnosti odměňování se otevřela širší debata o hodnotě práce, leadershipu, odvaze a změně. O životě. A ano – dělá mi radost být součástí tohoto růstu. Každý ročník slyším, že díky mentorkám ženy změnily to a to. Že díky účasti se jim něco podařilo dokázat, změnit, posunout. To je úžasné. Není to jen setkání, je to transformační prostor.

Zkusme teď hodnotit váš dlouholetý vztah k Equal Pay Day osobněji. Jaký byl iniciační moment zrodu vašeho vztahu? A jaké důvody vám po všechny ty léta dává na to, abyste ho svým osobním, energickým vkladem podporovala?

Bylo to setkání s Lenkou Šťastnou, milovnicí mentoringu a Lenkou tenkrát ještě Schilderovou, milovnicí koučinku. Chtěly jsme na jednom místě udělat demonstraci dvou nejpodstatnějších rozvojových nástrojů, aby ženy viděly a zažili si, jak moc je koučink a mentoring odlišný. Speed mentoring na EPD je rychlá inspirace. Koučinková zóna je prostor pro hlubší osobní práci.

A zároveň také protože v životě záleží na tom, kdo ti do něho vstoupí a co ti poví. Věřím v podporu žen, které chtějí převzít odpovědnost za svůj profesní i osobní život. Equal Pay Day dává bezpečný, inspirativní a zároveň profesionální prostor pro zastavení, zamyšlení, růst. Zároveň i zasmání se, uvolnění a dobití energie.

Český Equal Pay Day letos slaví krásných 17 let. Co byste mu k narozeninám zapřála? A čím byste ho obdarovala?

Odvahu neztratit hloubku. A zároveň otevřenost inovacím. A kdybych měla dar? Stabilitu, zdravé zázemí a dostatek lidí, kteří jsou ochotni dlouhodobě přikládat ruku k dílu.

Váš mnohoroční aktivní vklad a přínos pro český Equal Pay Day můžeme rozdělit na dvě základní polohy nebo role: mentoringovou a koučinkovou. S Lenkou Šťastnou jste hned od prvního ročníku vymysleli dnes již legendární „úl mentoringových stolů“ a koučinkovou zónu. Byla jste historicky nejmladší a zároveň jste zasloužilou, dlouholetou mentorkou. A mentoring i koučink na Equal Pay Day máte dlouhodobě pod svojí taktovkou. Zkusme nejdříve našim akčním čtenářkám vysvětlit základní rozdíly mezi mentoringem – v případě Equal Pay Day mentoringovou disciplínou nazvanou speed mentoring – a koučinkem.

Mentoring je předávání zkušenosti. Mentor musí mít osobní zkušenost v oblasti, kde mentoruje. Mentor může nabídnout vlastní cestu, doporučení, varování.

Koučink je řízený proces, ve kterém klient nachází svou vlastní cestu. Kouč neříká jak, nehodnotí, neradí. Klade správné otázky zaměřené na pozitivní budoucnost ve správný moment, které vedou k vlastnímu hlubokému uvědomění. Zároveň je rozhovor ukončen konkrétní akcí.

Speed mentoring na EPD je rychlá inspirace formou rad a doporučení. Koučinková zóna je prostor pro hlubší práci a zamyšlení se sama nad sebou.

A na EPD je úžasné, že ženy mohou mít obojí na jednom místě a pak si zvolit cestu, která pro ně bude ta, kterou v daný moment potřebují. Někdy je na místě rada, jindy hledání svého vlastního řešení.

Chystáte se i letos za mentoringový stůl? Pokud ano, můžeme zlehka prozradit, na co se můžou těšit všechny dámy, které si dopřejí váš mentoring? A jak je na tom letos Koučinková zóna?

Ano, usednu za mentoringový stůl. Téma je SUPERSCHOPNOSTI dnešní doby. Ženy se mohou těšit na otevřenost, konkrétnost a někdy i nepohodlné otázky. Zároveň na nástroje, které mohou pomoci žít v dnešní době lehčeji.

Koučinková zóna bude opět bezpečným prostorem pro zastavení – což je v dnešním tempu změn okolo nás a života možná to nejcennější. Těšit se můžete na 8 koučovacích stolů s úžasnými profesionálními kouči KC.

Mentorka Lenka Zelingrová

Má nejoblíbenější mentorka a koučka, moudrá, inspirativní a vždy patřičně nespoutaná Sonia Simone popsala to, co dělá mentora mentorem takto: „Součástí evoluce od „myšlenkových vůdců“ k myšlenkovým mentorům je brát naši autoritu vážně a ujistit se, že ji používáme na to, abychom sloužili, a ne na zneužívání.

Když se z myšlenkových vůdců vyvineme na myšlenkové mentory, je cenné upřímně se zamyslet nad tím, kým v podstatě jste, a začít zanechávat kostýmy a falešné tváře.

Autorita pochází od publika, kterému sloužíte.

Skutečná autorita rozšiřuje možnosti pro vaše publikum tím, že ukazuje nové možnosti a poskytuje užitečné nástroje a techniky.“

Co vy na to?

Velmi s tím souzním. Autorita není o titulu. Je o službě. Pokud mentor nepomáhá druhému růst, ale posiluje vlastní ego, ztrácí smysl. Skutečná autorita rozšiřuje možnosti druhých. Přirozená autorita je to, co nás posouvá nejvíce kupředu. Autenticita, to, že věříme tomu, co říkáme s respektem k ostatním. Já říkám: Není důležité, kolik lidí v životě potkáš, ale co v jejich životě zanecháš. Na každém z nás je volba, zda zanecháme to dobré pro růst, nebo to špatné pro zkázu.

Při mentoringu platí možná i to, co z východní filozofie přepašoval do jednoho ze svých zdánlivě jednoduchých textů Petr Fiala: „I cesta může být cíl…“ Může být i nalezení té správné cesty, anebo v mnoha případech již „jenom“ vykročení na ni jedním z cílů mentoringu? Možná asi ne rovnou a zpříma těma signalizačními praporky nebo svítícími paličkami jako marshalleři na letištích navést ten jumbo jet na tu správnou ranvej…Ale snad pomoci najít několik indicií, skrze které člověk sám dokáže tu správnou cestu najít a vydat se na ni? 

ANO, říká se že i cesta může být cíl. Myslím, že je i nějaká písnička :-).
Každá cesta obsahuje nějaké cíle. Větší, menší. Pokud si je uvědomíme a krůček po krůčku jich dosahujeme, cítíme se naplněni i „jen tou cestou”.

Přeskočme z mentoringu na koučink. Jedno z vymezení pojmu koučink ho pokládá za souhrn metod rozvíjení osobnostního i dovednostního potenciálu lidí. Za dvě dekády v koučinkové branži jste zřejmě – pokud ne rovnou předefinovala, tak jistě vycizelovala – svou vlastní definici všeho toho, co pro lidi při koučinku děláte. A co jim vaše koučování dá a co si z něho odnesou domů a do života. Můžeme našim akčním čtenářkám prozradit definici koučinku Lenky Zelingrové? 

Koučink je řízený profesionální rozhovor, který vede k vyššímu uvědomění toho, co v životě jako celku chceme a potřebujeme a vědomému rozhodnutí, že na tom budeme pracovat. A zároveň konkrétní akci. Je to prostor nehodnocení, neposuzování, kde si člověk dovolí přemýšlet jinak, hlouběji a odpovědněji. Kde má úžasný prostor říct vše, aniž by mu někdo odpověděl hodnocením. Zároveň tento rozhovor obsahuje řadu dovedností, které jsou náročné. Proto profesionální koučink je velmi drahý a za pár sezení dokáže v životě druhých udělat zázraky. Mnoha jich sem byla svědkem. Ale to je na další stránku :-).

Každý, kdo se náročné profesi s názvem koučování věnuje profesionálně – se znalostmi, zkušenostmi, vzděláním, akreditací i praxí v expertním levelu – ví, že opravdu není koučink jako koučink. A zjistilo to i mnoho z těch, kdo již nějaké to koučování zakusili jako klienti a klientky. Protože možná narazili na někoho, kdo se kdesi ve virtuálních vodách sociálek pasoval rovnou za koučinkového guru nebo influekoučku a výsledek byl – kulantně napsáno – rozpačitý. Vy se umění koučinku věnujete již více než 20 let a jistě můžete našim akčním čtenářkám dát několik důležitých rad, jak koučku nebo kouče správně najít a vybrat.

1. Zajímejte se o vzdělání a akreditaci.
2. Ptejte se na praxi.
3. Vnímejte osobní chemii.
4. A ověřujte reference.
5. Raději zaplaťte více.

Koučink je regulovaná profesní disciplína – ne motivační monolog.

Koučka Lenka Zelingrová

Možná je jednou z těch lepších cest za kýženým výsledkem navštívit vaše Koučink Centrum a vybrat si koučink na míru podle toho, co přesně potřebujeme. Jak ale vůbec víme, že nějaký ten koučink – neřkuli jaký přesně – vlastně potřebujeme? Respektive co může být tím zlomovým okamžikem v rozhodování, kdy si povzdechneme: „Tak toto nedám, to je na koučink“ a ocitneme se v tom lepším případě u vašich dveří?

Úplně nejlepší by bylo, aby si člověk řekl: chci změnit toto a toto nebo jen chci změnit něco buď proto, že mi ve stávajícím stavu není dobře, anebo že v něčem chci být lepší. Když to shrnu:

Když se opakuje stejný vzorec.
Když stojím na místě.
Když cítím, že „tohle už sama nedám“.

Koučink není pro slabé. Je pro ty, kteří chtějí převzít odpovědnost.

Běžná laická představa o koučinku je taková „pohovkově-otomanová“: že to probíhá tak nějak jako kdysi u Freuda na psychoanalytické seanci. My si hovíme na freudovské pohovce, v dohledu sedí v pohodlném křesle dobrotivý pán mírně hipsterského vzezření s blokem a tužkou. A postupně nás rozebírá dílek po dílku, šroubek po matičce jako porouchanou hračku z jarmarku…Jak je to doopravdy?

Ano, i na sociálních sítích či v podcastech se dozvíte, že je důležité člověka rozebrat, aby se pak mohl „dát dohromady”. Nebo že po pár sezeních je možné, že je klientovi hůř než na začátku. Já vycházím ze směrů, kde to neplatí. Každý to děláme tak, jak je nám příjemné. Já si myslím, že na rozebírání jsou právě jiní. U nás:

Nesedíte na pohovce a nikdo vás „nerozebírá“.

Sedíte naproti partnerovi v rovnocenném dialogu.

Koučink je strukturovaný rozhovor, orientovaný na pozitivní budoucnost a řešení.

ANO, některá uvědomění a rozhodnutí nejsou lehká či jednoduchá. Ale ta tíha není z toho, že by člověku bylo hůř, ale jen z toho, že pojmenoval něco, co je pro něho velmi důležité a zároveň těžké. Profesionální kouč s tímto momentem dokáže velmi dobře pracovat tak, aby z každého sezení klient odcházel s tím, že je mu lépe, než když na sezení přišel.

Teď nebudu prvoplánově nadbíhat – protože to vůbec není potřeba – a rovnou prozradím, že vy a vaše Koučink Centrum se nacházíte v nejvyšším master levelu. Byli jste první, kdo v naší republice vychovali první mezinárodně akreditované kouče, etablovali jste koučink na českém pracovním trhu jako profesi. Vytvořili jste první rekvalifikační programy externího i interního koučinku, včetně prvního mezinárodně akreditovaného programu ACSTH. Navázali jste spolupráci s globálně respektovanými otci moderního koučování. A je toho ještě mnohem více…Jaký je to pocit být zakladatelkou, majitelkou a výkonnou šéfkou něčeho ne menšího, jako organizace, která má ve své DNA průkopnickou práci při etablování koučinku v zemích českých, moravských a slezských? 

Je to úchvatné. Nikdy by měl nenapadlo, že postavím něco na zelené louce, a i po 20 letech mě bude v noci budit myšlenka, co můžu udělat proto, aby se koučink stal strategickým nástrojem a součástí společnosti. Je to radost i závazek. Když něco budujete od začátku, nesete odpovědnost nejen za firmu, ale i za kvalitu celého oboru. Jsem hrdá na to, že jsme pomohli etablovat koučink jako respektovanou profesi. A díky tomu, co jsem se měla možnost naučit od úžasných lidí jako je Timothy Gallwey, Sir John Whitmore, jsem schopná to dělat a posouvat kupředu.

Šéfka Koučink centra Lenka Zelingrová (uprostřed)

Na květen připravujete již 13. ročník mezinárodní konference o koučinku ConnectOR s leitmotivem: Nejistota jako standard. Asi se to nedá popsat pár větami, ale přece jenom zkusme: na co všechno se můžeme 19. a 20. května těšit?  

Nejistota dnes není výjimka. Je norma.

Konference nabídne nástroje, jak v ní obstát – jako lídr, jako kouč, jako člověk.

Bude o odvaze, hodnotách, výkonu i lidskosti.

2 dny, zastavit se, s lidmi, se kterými to stojí za to, za peníze, večer do divadla…

vždyť trend je rychle, zdarma, hlavně za registraci, stručně, instant, neosobně…

NE – pro to 20 let do práce nechodím.

Mnoho lidí mi nabízí aplikace, propagaci, efektivitu v marketingu, rychlost, tisíce kontaktů za vteřinu, co nejméně nákladů se vším, ihned, statistiky, AI modely, které za 2 minuty udělají práci za 20 lidí…

NE – upřímně, v tom nám dobře nebude.

Zastavit se, mít validní data od těch nejlepších z oboru, poznat je osobně, zažít atmosféru radosti, lásky, přítomnosti, nabít se energií, nadechnout se…o tom je CONNECTOR v srdci Prahy.

20 let koučinku v ČR, ve 20 ti hodinách na Kampě, s 20 úžasnými spíkry a příběhy, při kterých budete mít husí kůži. Máme v rukách víc, než si myslíme.

20 hodin, které věnujeme jen sobě a zůstanou v nás na celý život.

O tom je CONNECTOR. A proto jen 100 míst a zbytek online :-) protože vysíláme ze srdce Evropy do celého světa ve 3 jazycích.

Tradiční závěrečná Míšina klíčová otázka: Co vám v poslední době udělalo radost?

Úžasná zpětná vazba od klienta. Čas na kino a procházku s manželem, a děti svou upřímností :-).

Za rozhovor srdečně poděkoval Ján Schneider

Foto: archiv Lenky Zelingrové, BPWCR