Sebevědomí, sebeúcta, sebehodnota a sebeláska – co to vlastně znamená

Často se setkávám s tím, že si lidé pletou základní pojmy jako je sebevědomí, sebeúcta, sebehodnota a sebeláska. A není se čemu divit. Tyhle pojmy mohou totiž být na první pohled totožné, ale i přesto je mezi nimi jistá jemná nuance, která je odlišuje.

Věděli jste třeba, že můžete mít sebevědomí, ale žádnou sebehodnotu? Nebo naopak – že můžete mít sebeúctu, ale žádnou sebehodnotu?

Většinou se všechny tyto pojmy schovávají po souhrnný název SEBEVĚDOMÍ nebo SEBELÁSKA. Já jsem ale názoru, ale čím více je daný pojem obecný, tím hůř se v něm lze orientovat. Naopak pokud je užší a specifičtější, tím více si můžete být vědoma jednotlivých oblastí, soustředit se na ně, a ve svém chování je potom upravovat tak, abyste se měla víc ráda. A proto Vám chci dnes něco o každém pojmu povědět.

Po celou dobu nás bude jako příklad k lepšímu pochopení doprovázet moje úžasná korpulentní kamarádka Táňa, která je jedna z mála, která nikdy nad svými ženskými křivkami nezapochybovala, a která je krásnou ženskou manifestací rozvinutého sebevědomí, sebeúcty, sebehodnoty a sebelásky.

SEBEVĚDOMÍ = vědomí si sama sebe

Jaká je vaše první asociace, když se řekne SEBEVĚDOMÍ? Mnohdy je první asociací někdo, kdo je jistý sám sebou, sála z něj rozhodnost, klid, dominance, neoblomnost a podobně. Prostě se na toho člověka podíváte a řeknete si: „Wow, tak bych chtěla na lidi působit, taková bych chtěla být.“

Sebevědomí je vědomí si sebe sama. A to nejen v tom dobrém kontextu, ale i v tom špatném. Vědomí o sobě samé zahrnuje i vědomí si vlastních nedostatků. Mohu být sebevědomá a přesto říkat, že vůbec neumím vařit (pokud je to pravda). Stejně tak mohu být sebevědomá a tvrdit, že vařím nejlíp ze všech svých kamarádek (pokud je to pravda). Obojí je sebevědomí.

Další zajímavou věcí ohledně sebevědomí je, že sebevědomí je to, co vidí druzí. Nemá až tak příliš moc společného s tím, co se vám odehrává v hlavě. Sebevědomí je vaše venkovní prezentace. Je rozdíl říct: „Hele, vůbec neumím vařit, ale nevadí mi to, můj chlap vaří skvěle a rád.“, a být o tom přesvědčena a je rozdíl říct to stejné, ale v hlavně mít myšlenky typu: „Musím se to už konečně naučit, každá ženská musí umět vařit.“ Nikdy nevíte, co se za venkovní prezentací skrývá. Sebevědomí je sice vidět, ale to, co je v hlavě člověka reálně, je sebehodnota.

Vemte si Táňu. Ta se se svými křivkami nese po ulici jako modelka na mole. Vždycky když ji vidím, ta ulice jí patří. Chlapi se za ní otáčí, a to i když jde v teplácích. Umí se nosit, umí nosit svoje křivky a umí je dát najevo. Cítí se dobře ve svém těle a je to vidět – všichni to vidí.

Věra Koukalová: Ukažte se na úvod jako největší hvězda, pak s vámi ta nálada půjde dál

SEBEHODNOTA = prožívání vlastní hodnoty a její vědomí

Sebehodnota je to, co se odehrává uvnitř nás. Možná navenek můžeme působit sebevědomě, ale sebehodnota znamená to, co si o sobě uvnitř skutečně myslíme. Jakou máme hodnotu sama pro sebe? To poznáte snadno. Někdy můžete navenek říkat, že jste v pohodě a vlastně vůbec nejste nervózní nebo (doplňte si cokoli jiného). Uvnitř sebe ale můžete velice pochybovat. A nemluvím o té zdravé pochybnosti, která z nás dělá pokorného člověka. Mluvím o té nezdravé pochybnosti, o tom hlásku, co nám našeptává, že vlastně nejsme dost dobré. Sebehodnota odráží to, co si skutečně myslím sama o sobě.

Podívejte se třeba na Táňu. Ta, když jde po ulici, tak z ní nejenom sálá to, že miluje svoje křivky a miluje to, že to druzí obdivují. Také sama v sobě si říká, že to svoje tělo vlastně žere. A projevuje to zdravě. Je sexy, ale není vulgární. Hlavou jí běží myšlenky, že za to stojí a nepotřebuje si to nějak dokazovat. Kdyby měla Táňa nízkou sebehodnotu, pravděpodobně by se oblékala vyzývavě, snažila se ulovit co nejvíce pohledů, aby získala zvenku ujištění, že její tvary jsou vážně v pohodě – chlapi koukají, je to dobrý.

Nezdravá sebehodnota se projevuje v životě tak, že často žena sama sebe podceňuje. Neumí si říct adekvátní odměnu za svoji práci, neumí se ohradit či obhájit, neumí říct svoje stanovisko nebo názor, pokud má pocit, že by to vedlo ke konfrontaci, neumí se bránit a často ani neumí říkat ne.

Sebeúcta = „tohle si přece nebudu dělat“

Ano, popis výše nejlépe vystihuje, co je to sebeúcta. Je to úcta sám k sobě. Pokud k někomu máte úctu, tak ho nejspíše nenutíte do věcí, které nechce a rádi mu vyhovíte, je to tak? Vyjadřujete mu svůj obdiv. Ten, kdo to stejné umí vyjádřit i sám vůči sobě, má sebeúctu. Sebeúcta znamená vážit si sám sebe natolik, že dodržuji svoje hranice a nikoho nenechám hranice překračovat. A když se hranice překročí, nebojím se to dát jasně najevo a zastanu se sama sebe.

Když se podíváme na naši kyprou Táňu, tak ta má v tom docela jasno. Protože má úctu sama k sobě, nebude se trápit dietami. Proč by si to taky dělala? Ona jídlo zbožňuje. Tak proč se bude trápit? Na druhou stranu se její sebeúcta projevuje i tak, že pokud by její váha dosáhla nějaké úrovně, kdy by ohrožovala její zdraví, tak k dietě přikročí, ale ne proto, aby zhubla, ale proto, že sama svoje tělo ctí natolik, že ho chce uzdravit.

Eva Andriessen: Díky koučinku pomáhám druhým žít šťastnější a spokojenější život

Sebeláska jako komplet

Sebeláska znamená mít všechny výše uvedené roviny v rovnováze. Tedy nejen navenek působit sebevědomě, ale i uvnitř si užívat svoji hodnotu, být si ji vědoma a zároveň sama k sobě vyjadřovat úctu tím, že si nastavím zdravé hranice, které sama nepřekračuji a nenechám ani ostatní, aby je překračovali. Tomu se říká sebeláska.

Borec na konec

Co si budeme povídat, pracovat na všech těchto složkách není zrovna jednoduché. Ten hlásek, který občas v hlavě našeptává, že nejsi dost… (doplňte si) je plíživý a mocný a mnohdy nás o tom dokonce i dokáže přesvědčit. Pokud si ale budeme vědomě tento hlásek uvědomovat, vnímat ho a možná s ním i komunikovat, a pokud budeme mít na paměti výše uvedené složky sebelásky, máme šanci mít se rády. A co je život bez lásky a úcty sama k sobě? Trápení.