Eva Kiedroňová: Dnešní péče o miminka často vytváří budoucí pacienty pro logopedy a fyzioterapeuty

Jak správně manipulovat s miminkem od prvních dnů života? Proč jsou doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) ohledně tvrdých podložek pro novorozence riziková a jaký vliv má obyčejný záklon hlavičky na budoucí rozvoj řeči a psychiky dítěte?

Zakladatelka Baby Clubu Kenny, uznávaná česká expertka, autorka průlomových publikací a konceptu Něžná náruč rodičů, původně dětská sestra i fyzioterapeutka Eva Kiedroňová v upřímném a dynamickém rozhovoru s Martinou Novotnou (Akčné ženy) vysvětluje, proč se vědomé rodičovství začíná již během těhotenství, proč dnes sama odrazuje od nosičů a jako jí ranní cvičení inspirované miminky zachránilo páteř před operací.

Od léčby patologií k celoživotní prevenci

Martina Novotná: Evo, vy se tématu vývoje dětí věnujete s obrovskou vášní celý život. Vaše cesta však začala v klasickém zdravotnictví, odkud jste se postupně přesunula ke zcela odlišnému přístupu. Co bylo tím hlavním spouštěčem?

Eva Kiedroňová: Mě děti zkrátka fascinovaly už od malička. Celý život jsem toužila být tou „tetou v jeslích”, která děti rozvíjí. Abych se k tomu dopracovala, musela jsem se stát nejprve dětskou sestrou a později fyzioterapeutkou. A právě tam přišel ten zlom. Odešla jsem od klasické léčby a léčebných metod, protože mě začala bytostně zajímat prevence. Neustále jsem měla v hlavě otázku: Co může maminka, ošetřující osoba nebo instruktorka udělat během běžného dne pro to, aby dala dítěti šanci využít všech jeho vývojových možností a talentů? Abychom mu zbytečně, nechtěně a z neznalosti, neblokovali a neomezovali vývoj.

Je to nádherná disciplína. Když o tom mluvím, někdy se mi tlačí slzy do očí, protože to, co děláme v našich kurzech s nastávajícími rodiči či s malými dětmi, má obrovskou hloubku. Nikdy se neřídíme stylem „pojď, poskákej si a poběhej si“. Vše propojujeme komplexně – od pohybu přes dýchání, rytmiku, grafomotoriku až po budování vnitřní radosti dítěte z vlastních pokroků, aby nebylo závislé jen na vnější pochvale.

Martina Novotná: Mluvíte o kurzech pro nastávající rodiče. Proč kladete tak obrovský důraz na vzdělávání ještě před narozením miminka? Nestačí začít, až když je dítě na světě a rodiče do toho přirozeně vplouvají?

Eva Kiedroňová: V těhotenství jsou rodiče jako houba. Cítí obrovskou zodpovědnost, jakou už nikdy později nepocítí, a chtějí se dozvědět vše, co jejich rodině pomůže. Tam je musíme zachytit. Pokud mi rodiče přinesou miminko, které má týden nebo čtrnáct dní, už mají vybudovány určité návyky – jak ho zvedají, nosí, oblékají, kde ho ukládají spát. Mají pocit, že to konečně zvládli, ale ty zvládnuté principy často nejsou ideální. Spíš ty děti odklánějí od správného vývoje a nevytvářejí správné komunikační, pohybové, sociální či spánkové návyky.

Od prvního dne musí být rodič natolik vědomý, aby jakoukoli činnost – uspávání, krmení, přebalování – dělal s láskou, citlivě, něžně, velmi pomalu a s neustálou komunikací.

Když jsme tyto živé ukázky dělali na školení pro 30členný tým odborníků v Národním ústavu srdečních chorob v Dětském kardiocentru v Bratislavě, lékaři a sestřičky plakali. Viděli živě, jak miminko pod správnýma rukama doslova rozkvétá.

Martina Novotná: Mnoho maminek vůbec netuší, že to, jak miminko drží v náručí, může souviset například s pozdější řečí nebo soustředěním ve škole. Jak přesně dokáže nesprávná manipulace ovlivnit celkový vývoj dítěte?

Eva Kiedroňová: Souvislosti jsou obrovské. Stačí si představit zdánlivě nevinný každodenní úkon – zvedání miminka jednou rukou pod hlavičkou a druhou pod zadečkem. Vlivem gravitace mu přitom klesají ručičky i nožky, tělíčko se vychyluje z osy a miminko se učí zapojovat svaly, které vedou k napětí, prohnutí a jednostrannému zatížení. Ani si to neuvědomujeme, a přece mu takto můžeme opakovaně – mnohokrát denně – vytvářet pohybové vzorce, které mu později zkomplikují další vývoj.

Vezměme si další příklad – miminko, které rodiče nevědomky nosí v záklonu – hlavičkou dolů a tváří vzhůru. Tím dítěti zatěžují ručičky, zaklánějí hlavičku, a také ho vychylují z osy. Tento úporný záklon okamžitě škodí dýchání. Dítě nemůže kvalitně dýchat a nemá těžiště uprostřed těla. Když špatně dýchá a svaly krku jsou v napětí, automaticky to vede ke špatné výslovnosti a v budoucnu k problémům pro logopeda.

Nedokysličený mozek kvůli špatnému dýchání navíc způsobuje nesoustředěnost, roztěkanost a problémy s pamětí. V záklonu dítě navíc nevidí na své ruce, netrénuje je před očima, což vede k celkové koordinační nezručnosti. Pokud dítě později vidí, že ostatní vrstevníci věci zvládají a ono ne, psychicky se zablokuje. Přitom 95 % maminek, kterým se narodí naprosto zdravé dítě, dnes končí na fyzioterapii. A proč? Jenom proto, že jim nikdo neřekl, jak s ním denně pracovat v rámci prevence.

Martina Novotná: Mnozí rodiče si myslí, že když dítě drží v náručí, je v bezpečí. Může být i náruč riziková?

Eva Kiedroňová: Náruč je pro dítě nádherná a nesmírně důležitá. Ale i náruč může pomáhat nebo škodit – záleží na tom, jak dítě držíme. Představte si, co dítě prožívá, když ho nosíme ve svislé poloze stále na stejné ruce, s tlakem na páteř, s ručičkami klesajícími podél těla a s hlavičkou mimo osu, jen aby dobře vidělo do okolí. V takové poloze je dítě prohnuté v páteři, nemůže dobře vnímat střed svého těla ani zapojit břišní svaly. Ručičky nemůže přirozeně dostat před tvář, protože je potřebuje k vyvažování. Nemůže se dobře uvolnit, dýchat, trávit ani komunikovat. Často pláče, přepíná se, odtahuje se od prsu, „blinká“ nebo se nedokáže uklidnit. A přitom rodič dělá všechno s láskou a nejlepším úmyslem, jen se nedostal k informacím, jak na to.

Kritika doporučení WHO a mýtus tvrdé podložky

Martina Novotná: Kde dělají rodiče pod tlakem dnešních internetových rad největší chybu? Všude se přece přízvukuje, že novorozenec musí spát výhradně na rovné a tvrdé matraci kvůli bezpečnosti.

Eva Kiedroňová: Přesně to je obrovský mýtus. Mně je nesmírně líto, že i Světová zdravotnická organizace (WHO) zastrašuje lidi a doporučuje ukládat novorozence na tvrdou, pevnou podložku. Ti lidé vůbec nevidí ty příčiny a následky! Novorozenec přichází na svět vyděšený, přirozeně stažený v záklonu a úklonu z dělohy. Když ho položíte na tvrdou podložku, zůstane v napětí, zapažený, vychýlený a vůbec se nevyspí. Nezískává dobré spánkové návyky, nenaučí se správně dýchat ani trávit, což později vede ke kolikám, plynatosti a permanentnímu „blinkání“.

Naším prvořadým cílem musí být úplné uvolnění miminka. Musíme mu v postýlce, kočárku či náručí vytvořit podmínky – ideální měkké hnízdo či péřovou peřinku – kde pocítí jistotu, bezpečí a teplo. Správnou polohu poznáte tak, že miminko leží celou vahou na zádech, hlavička není zakloněná, ale šíje je protáhlá. Nos, brada, hrudník a spina jsou v jedné ose, ručičky má před tělem a nožky volně zvedá nad podložku. Tehdy zapojuje břišní a krční svaly důležité pro budoucí trup, dýchání i správný rozvoj řeči.

Správně vytvořené hnízdo miminko vůbec neomezuje.

Naopak – dává mu jistotu, oporu a pocit středu těla, přičemž mu ponechává plnou možnost aktivního pohybu. To je zásadní rozdíl, na který rodiče při hnízdění často zapomínají.

Osobní příběh: Od kočárkárny k jógové disciplíně

Martina Novotná: Sama jste matkou tří dětí a dnes už otevřeně mluvíte o tom, co všechno jste tehdy, před desítkami let, dělala z dnešního pohledu jinak. Kde jste v té době čerpala informace? Na to přece neexistovala žádná vysoká škola.

Eva Kiedroňová: Neexistovala, a mě intuice ze začátku také nikam nevedla. Jako dětská sestra a fyzioterapeutka zaměřená na léčbu jsem si myslela, že vím všechno. Ale s každým jedním svým dítětem jsem řešila svalovou hypotonii, slabé bříško či skoliózu. Dělala jsem chyby, protože mi ty souvislosti tehdy nikdo neřekl.

Moje vášeň mě však doprovázela od dětství. Jako 10letá jsem vlastnoručně vyklidila a vymalovala starou kočárkárnu v našem paneláku v Třinci, sousedé mi snesli starý koberec a gauč, a já jsem tam hlídala a organizovala program pro děti z okolí až do svých 15 let. Měla jsem v životě obrovské štěstí na dvě věci: byla jsem soutěžní plavkyně, takže jsem měla neuvěřitelně blízko k vodě, a můj táta od svých 17 let denně cvičil jógu. My, čtyři děti, jsme jógou žili – pozdrav slunci, ásany či očistné techniky byly pro nás běžná realita. To mě formovalo na celý život a vedlo k tomu, že jsem po letech na novorozeneckém oddělení založila Baby Club Kenny.

Martina Novotná: Jóga a ranní rituály jsou pro mě také klíčové, bez napřímení osy zad den ani nezačínám. Používáte jógové principy a cviky pro miminka i vy sama pro sebe?

Eva Kiedroňová: Absolutně! Přísahám vám, Martinko, že principy, které učím maminky pro jejich miminka, zachránily mě samotnou. Ve 47 ​​letech jsem měla vážně vysunutou meziobratlovou ploténku. Hrozila mi operace, které jsem se děsila, protože představa, že bych nemohla zvedat děti a plavat s nimi, znamenala ztrátu smyslu života. A tak jsem začala v posteli cvičit přesně to, co chci od miminek: vyrovnání do osy, stabilizace zad, zvedání končetin a obraty na bok s bočním napřímením proti odporu.

Vyhnula jsem se operaci, plotýnka se vstřebala. Dělám to každé jedno ráno předtím, než vstanu z postele. Když člověk spí, svaly jsou naprosto uvolněné. Pokud se na ně hned postavíte, přetěžujete je. Díky této ranné disciplíně jsem dnes v důchodovém věku neuvěřitelně čiperná, vitální a nic mě nebolí. Disciplína v souladu s vlastním tělem přináší celoživotní ovoce.

Martina Novotná: Všude posloucháme, že rodiče mají hlavně důvěřovat své intuici. Nestačí to?

Eva Kiedroňová: Intuice je krásná a důležitá – ale sama o sobě nestačí. Intuice potřebuje být propojena s vědomostmi. Maminka může mít obrovskou lásku a ty nejlepší úmysly, ale pokud neví, jak dítě správně zvednout, uložit nebo držet v náručí, může mu nechtěně vytvářet nevhodné návyky. Cílem není rodičům intuici brát. Cílem je jejich intuici posílit. Když rodič pochopí souvislosti, jeho intuice se zostří. Najednou vidí, proč dítě pláče, proč se přepíná, proč se neumí uvolnit. A místo nejistoty přijde klid.

Láska je základ. Ale když se propojí s vědomostmi, stává se skutečnou prevencí.

Malý denní režim jako opora pro dítě i rodiče

Martina Novotná: Mluvíte o každodenních návycích a opakování správných úkonů. Jak konkrétně by měl takový běžný den s novorozencem vypadat?

Eva Kiedroňová: Malý denní režim je základní opora – pro dítě i rodiče. Neznamená tvrdý rozvrh bez lásky. Znamená láskyplnou předvídatelnost. Miminko potřebuje vědět, co přijde. Když se po probouzení opakovaně střídají podobné kroky – přivítání, komunikace, krátká aktivita, přebalování, krmení a tím uklidnění, odříhnutí a spánek – dítě získává jistotu. Jeho nervový systém se učí orientovat a rodiče nejsou tak chaotičtí.

Vždyť si to představte… Kdybychom každý večer chodili spát jinak, v jiné místnosti, v jiném čase, při jiném hluku – ani dospělý by se pořádně nevyspal. Miminko to vnímá stejně. Když mu nabídneme klidný, stále podobný večerní rytmus, učíme jej zdravému spánkovému návyku. A podobně je to s krmením, s přebalováním, se vším. Každý úkon může být buď chaotická událost, nebo vědomý moment, který dítěti vytváří první životní návyky. Třetí možnost neexistuje.

A tyto návyky si dítě nese dál do života – mnohem déle, než si většina rodičů uvědomuje. Dospělý člověk dobře ví, jak moc potřebuje večer zpomalit, vyvětrat pokoj, uložit se v klidu a nezahlcovat se světlem ani hlukem, aby se skutečně vyspal. Miminko se přesně to samé učí od prvních týdnů.

Když mu rodiče nabídnou láskyplný, stále podobný večerní rituál, učí jej zdravému spánkovému návyku.

Pokud se však dítě od začátku učí usínat jen při nošení, houpání, skákání na míči nebo při neustálé změně podmínek, může bez těchto „berliček” později hůře nacházet vlastní klid.

Stejně je to s krmením. Už při kojení se dítě učí přijímat potravu v klidu, v jistotě a v určitém rytmu – a tento vzorec si nese i při zavádění příkrmů, při sezení za stolem, při vztahu k jídlu jako takovému. První týdny nejsou jen o přežití. Jsou o základech, které zůstávají.

Upřímný pohled na šátky a nosiče: Pokud bych měla děti dnes, už bych je nenosila

Martina Novotná: Dnes jako akční mámy, které chtějí stihnout navařit i mít spokojené děti, používáme ergonomické nosiče. Jaký je váš odborný názor na tento fenomén?

Eva Kiedroňová: Budu velmi upřímná, ačkoli tím mnohé nepotěším. Já sama jsem své tři děti odnosila. Dokonce jsme s maminkami nosiče kdysi samy navrhovali a šili. Mé tehdejší hyperaktivní povaze to nesmírně vyhovovalo – kontakt tělo na tělo, rychlost, volné ruce na práci a úřady. Ale dnes vím, že ty děti tam byly pohybově omezovány a fixovány v pozicích, které jim neprospívaly.

Pokud bych měla své děti dnes a s těmito vědomostmi, už bych je nenosila. Nenašla bych k tomu jediný důvod. Dnešní nosiče jsou vizuálně krásné a sofistikované, plně lidsky chápu rodiče, že je to láká kvůli pohodlí. Ale z hlediska prevence doporučuji nošení využívat spíše výjimečně, v krizových situacích.

Dítě nošení v náručí nepochybně potřebuje – potřebuje blízkost, kontakt a jistotu. Ale potřebuje i prostor pro vlastní vývoj: příležitost ležet, vnímat své tělo, pohybovat ručičkami a nožkami a sledovat rodiče tváří v tvář. Dejte dítěti svobodu poznat své tělo, volně se hýbat a trénovat na pevné zemi. Miminko buď dostane příležitost své tělo trénovat a ovládat, nebo ji nedostane – a právě toto je rovnováha, kterou bychom měli vědomě hledat.

Martina Novotná: Je to asi jako se vším – důležitý je balanc a zdravý rozum.

Eva Kiedroňová: Přesně tak, je to o hledání rovnováhy. Často používám metaforu tance. Chcete-li být skutečnou tanečnicí, nestačí přijít jednou za týden na lekci. Tanec se musí stát vaším životním stylem. Musíte držet tělo, vnímat osu a trénovat otočky i při přejíždění od sporáku ke dřezu. A stejně je to s vědomou péčí o miminko. Musí se stát přirozenou a ladnou součástí každého jednoho dne. Rodičovství a pochopení lidského těla je ta nejdůležitější „vysoká škola”, jakou můžeme v životě absolvovat. Vždyť co je víc než vlastní zdraví a zdraví naší rodiny?

Rodiče nepotřebují kritiku, potřebují pochopení souvislostí

Martina Novotná: Co radíte rodičům, jejichž dítě pláče, přepíná se nebo špatně spí a nevědí si rady?

Eva Kiedroňová: Především jim říkám: nezačínejte hledat rychlou metodu, jak dítě utišit. Začněte hledat příčinu. Když dítě pláče a přepíná se, většina rodičů sáhne po nosiči, šátku, skákání na míči nebo po prsu při každém nespokojeném zamumlání. Ale dítě se tím uklidní jen dočasně – a zítra je všechno stejné. Rodiče pak běhají od jedné metody ke druhé a dítě stále nemá stabilní systém. Doporučuji udělat krok zpět a podívat se na celý den dítěte: Jak spí? Jak je ukládáno, zvedáno? Jakým způsobem probíhá krmení? Jak reagujeme na jeho pláč? Jaký rytmus dne má? Když vidíme celý řetězec dne, můžeme dítěti skutečně pomoci – nejenom uhasit oheň, který se zítra znovu zapálí.

Martina Novotná: Co byste na závěr vzkázali rodičům, kteří si po tomto rozhovoru možná poprvé uvědomují, že něco dělají jinak, než by měli?

Eva Kiedroňová: Především bych jim chtěla říct: nejste zlí rodiče. Velmi často jen nemáte dostatek správných informací – a to není vaše chyba. Rodiče nepotřebují kritiku. Potřebují pochopit souvislosti a dostat praktickou podporu včas. Když rodič pochopí, proč má smysl dělat každodenní, zdánlivě obyčejné věci vědomě, láskyplně a v klidu, jeho intuice se zostří a namísto nejistoty přijde klid.

Miminko nepotřebuje dokonalé rodiče. Potřebuje rodiče, kteří se chtějí učit, vnímat ho a rozumět jeho potřebám. Potřebuje lásku – ale také moudré vedení. A pokud se nám podaří propojit láskyplnost, intuici, vzdělání a prevenci, můžeme dětem dát mnohem víc než jen dobrý start. Můžeme jim dát pevný základ pro celý život.

Chcete se dozvědět více o správné manipulaci a vědomé prevenci?

Probudit potenciál svého miminka, naučit se s ním správně zacházet v souladu s jeho přirozenou biologií a vyhnout se zbytečným vývojovým chybám můžete díky komplexním video programům, online lekcím a praktickým ukázkám certifikované metodiky. Přehled vzdělávacích kurzů Evy Kiedroňové naleznete na její oficiální stránce evakiedronova.cz.

foto: evakiedronova.cz