Není důvod bloumat daleko od pravdy, když napíšeme, že naše záda, hřbety, páteře a svalové partie kolem nich jsou části našich těl, které bolí zřejmě každého. Někoho občas, mnohé z nás často a žije mezi námi i hodně lidí, kteří se trápí s chronickou bolestí zad. Ruku na záda, dámy a pánové: nemůžeme si za to většinou sami?
Věřte nebo ne, ale záda nebolí nejenom všechny, kteří se hodiny kroutí jako paragrafy nebo hrbí před monitory, nad psacími stoly či nad stroji a mašinkami v práci, nebo všechny, nepřirozeně se hýbající v sedě při šoférování. Záda bolí i gymnastky, baletky a modelky navzdory tomu a paradoxně i proto, že je mají rovná jako pravítka. A záda často bolí i naše děti a adolescenty, nejenom proto, že nosí až neúměrně těžké školní batohy, tašky a aktovky ale i proto, že se hodiny hrbí nad školními lavicemi. A optejte se všech sportovců – rekreačních i profesionálních, ale i lidí s nadváhou či obezitou, jak jsou na tom s bolestí zad a páteří… Máme tedy opravdu pádné důvody neotočit se bolesti našich zad zády. První část našeho seriálu byla úvodem do pestré a široké problematiky bolesti v zádech. Druhý díl jsme věnovali ploténkám, ve třetím pokračování jsme se učili správně sedět. Čtvrtá část našeho seriálu byla věnována vztahu stresu a bolesti zad, páté pokračování bylo o bolesti v křížové oblasti.V prvním dílu roku 2025 jsme zjišťovali, jak jsme na tom s prevencí bolesti zad. V sedmé části jsme hledali možnosti, jak na bolavá záda během těhotenství.

Dnes se pokusíme najít několik odpovědí na otázku, co opravdu zabírá na bolest zad. 

Každý a každá to máme jinak, někdo bolavá záda prý dokáže rozcvičit, jiný nedá dopustit na švejkovský opodeldok, další na mazání od babičky s utajenou recepturou, mnozí se neobejdeme beze účinných medikamentů na předpis.

Na bolest zad neexistuje univerzální všelék, vždyť různé typy bolesti mají různé příčiny a taky možnosti léčby jsou rozmanité. Když nás záda bolí z jakékoliv příčiny a na kterémkoliv místě od kostrče až po poslední obratel krční páteře, opravdu není radno jít na věc – tedy samoléčbu – metodou pokusů a omylů. Protože si můžeme zavdat na ještě vážnější a obvykle i bolestivější problémy.

Někde v tomto momentu bych tento textík mohl ukončit s doporučením: své bolavé záda svěřte do rukou odborníků, kteří mají patřičné vzdělání i praxi, umí odborně vypátrat příčinu bolesti a nasadit adekvátní léčbu.

Ale nedá mi to a rád se podělím o několik informací, které ale, prosím, neberte jako návod nebo instrukce na okamžitou aplikaci, ale jako fakty, které je dobře vědět, respektive si je zopakovat. Určitě vás ani nezavalím zázračnými recepty, zkusím ale i nějak překvapit a můžeme začít hned klasicky.

Kde se vzal opodeldok

Ne, tento zvukomalebný název mazání na Švejkovy bolavé revmatické klouby si nevymyslel Jaroslav Hašek. Opodeldok opravdu existuje a údajně má renesanční rodokmen. Recepis tohoto přírodního balzámu zejména na bolestivé klouby se připisuje Paracelsovi.

Tento švýcarský zchudobnělý šlechtic, který si své komplikované jméno „polatinčil“, protože se považoval za významnějšího lékaře než jeho slavný římský předchůdce Celsus, byl typický renesanční „vševěd“. Tedy nejenom alchymista, astrolog, astronom, přírodovědec, chemik, empirik, filozof, spisovatel, univerzitní profesor… Proslavil se zejména jako novátorský lékař, pro své reformy nazývaný Luther mezi lékaři.

Novotvar „opodeldoc“ je prý složen ze zkratek latinských názvů aromatických rostlin, které Paracelsus zahrnul do receptury svého balzámu. Ta se sice nezachovala, známe ale složení opodeldoku z prvorepublikového Československého lékopisu: medicinální sodné mýdlo, 95 % etylalkohol, voda, kafr, čpavek, levandulová a rozmarýnová silice.

A jestli opodeldok zabírá? Asi ano, když si s ním mazal revma Švejk, a i Květuška v legendární Adéle, která ještě nevečeřela, opodeldokem mazala bolavá záda panu profesoru Bočkovi. A pokud si matně vzpomínám, i jedna z legendárních akčních babiček v kterési z taškařic Zdeňka Trošky nedala na opodeldok dopustit. Můžeme tedy směle tvrdit, že toto tradiční mazání je součástí našeho, českého kulturního povědomí. A snad i medicínsko-historického, vždyť Paracelsus léčil šlechtické rodiny i v zemích moravských.

Cvičit, nebo necvičit?

Možná mnozí a mnohé budete tuze kroutit hlavami, ale to, co zabírá na některé z bolestí zad, je cvičení. Opravdu, vědí to všechny fyzioterapeutky i chiropraktici a samozřejmě i lékařky a lékaři bolestmi zad se zabývající. Samozřejmě, když záda bolí, nerozcvičíme je zdvíháním želez jako Frištenský.

Existují a zaručeně zabírají strečinkové soubory cvičení, určené na úlevu nezápalových bolestí zad, kterých příčinou je svalová spazma – tedy mimovolné stáhnutí svalů.

A to, co mohu vřele doporučit – a jistě nebudu sám – je osvědčená jóga i jako prevence bolesti zad, ale i zdravotní jóga, kupříkladu ta, speciálně určena pro lidi s bolestí zad. Ideálně vedena lékařkou nebo lékařem anebo fyzioterapeutkou či terapeutem s certifikací cvičitele nebo cvičitelky jógy.

Co opravdu zabírá na bolest zad?

Tuto otázku si v roce 2023 položili členové a členky mezinárodního vědeckého týmu z australských, amerických, kanadských a brazilských univerzit a vědeckých institucí. Loni byly v prestižním žurnálu BMJJournals publikovány výsledky a závěry jejich systematického přehledu a metaanalýzy až 301 vědeckých studií.

Vědci a vědkyně analyzovali randomizované kontrolované studie hodnotící nechirurgickou a neintervenční léčbu bolesti dolní části zad ve srovnání s placebem nebo falešnou léčbou u dospělých starších 18 let. Závěry této zajímavé studie rozebereme brzo, nebudu spoilerovat, můžete se ale těšit na opravdu překvapivé zjištění.

S tím, že dva způsoby léčby, které podle této studie zabírají lépe než placebo, jsme popsali výše. Ano, opravdu zabírá – i když mírně, ale přece – cvičení. A taky některé krémy či balzámy s jednou speciální ingrediencí.

Dalším více či méně účinným způsobům léčby bolesti dolní části zad a i těm, které nefungují vůbec, a ano, i těm, které bolest ještě můžou zhoršit, se pověnujeme v dalším pokračování našeho seriálu.

Skvělé léto bez bolesti přeje

Ján Schneider

Foto: pixabay, pexels