Ale ano, v předvánočním shonu je to důvod na oslavu, vždyť jak pravili naši prastaří otcové a prababičky: „Na Hromnice o hodinu více…“ A tu hodinu navíc počítali od zimního slunovratu, který každoročně nastává kolem 21. prosince. Letos tento okamžik, kdy se sluníčko pomyslně „zastavilo“ během svého nebeského putování, aby se zase začalo vracet, nastal 21. prosince přesně ve 16 hodin a 3 minuty.

Pojďme se tedy na předvánočním kolotoči taky na chviličku zastavit i my a věnovat několik odstavců zimnímu slunovratu.

Nebeská událost

Když nastane astronomická konstelace nazývaná slunovrat, Slunce dosáhne bod nejsevernějšího nebo nejjižnějšího denního oblouku vzhledem k rovníku naší planety. Proto existuje letní slunovrat – nastávající vždy kolem 21. června – a zimní slunovrat kolem 21. prosince.

V okamžiku zimního slunovratu dosáhlo Slunce Obratník Raka, tedy nejsevernější bod své pomyslné nebeské dráhy, z pohledu z naší planety.

Den zimního slunovratu je ze všech dnů v roce nejkratší a noc je nejdelší. V našich zeměpisných šířkách trvá den – od svítání do soumraku – přibližně 8 hodin a těch zbylých 16 hodin je tma. A pokud chcete, tak tedy noc.

Proč právě slunovrat?

Naše krásně zvukomalebné slovo „slunovrat“ je paralelou latinského „solstitium“ se stejným významem, složeného ze „sol“ – slunce a „sistere“ – stát na místě. Slovo slunovrat popisuje z pohledu ze Země zdánlivé „zastavení“ Slunce na severní hranici své dráhy předtím, jako změní směr.

Dnes se nám tedy sluníčko zastavilo a na své nebeské pouti se opět vrací – což neuniklo pozornosti našich prapředků a vznikly rituály, nebo chcete-li oslavy zimního slunovratu. Který byl považován za magický okamžik, přinášející nám mnohá kouzla.

Naši slovanští předkové daly zimnímu slunovratu hned tři názvy, které přetrvaly dodnes.

Kračun, hody, koleda

Od dob, kdy se naši dávní prapředkové, lovci a sběrači stali pěstiteli, byly jejich životy ještě pevnějšími pouty spjaty s ročními obdobími, přírodou a taky úrodou zabezpečujícími živobytí.

A od těch pradávných dob až do dnešních časů přetrvaly v různých končinách a kulturách rozličné způsoby oslav spojeny i s letním a zimním slunovratem. Výjimkou nejsou ani naši slovanští předkové.

Oslavy zimního slunovratu jsou na našem území starší než ty spjaty s legendou o narození Ježíška. A – zjednodušeně napsáno – tak nějak bezbolestně splynuly s lidovými adventními tradicemi.

Zimní slunovrat byl pro naše předky ještě před christianizací a posunu ke slavení křesťanských vánočních svátků důležitým mezníkem. Prakticky šlo o oslavu příchodu nového roku, spjatého se zastavením a návratem Slunce na pouť přinášející konec zimního období s nadějí.

Kračun – nejkratší den roku, koleda nebo hody byly oslavou nového začátku a vítání Slunce jako původce všeho živého. Naši slovanští předkové věřili, že v magickou noc zimního slunovratu je pomyslná hranice mezi světem živých a mrtvých nejkřehčejší a nejtenčí. I proto ke svátečnímu stolu symbolicky zvali své předky kupříkladu tak, že zesnulým prostírali speciální místa u svátečního stolu. Tento zvyk se přenesl i do křesťanských vánočních tradic a přetrval dodnes.

Součástí slovanských „pohanských“ oslav zimního slunovratu bylo i věštění, které taky přetrvalo v lidových adventních tradicích až do dnešních časů.

V den zimního slunovratu – Koledy – obcházeli koledníci v maskách lidské obydlí. A za to, že přinášeli jejich obyvatelům štěstí a požehnání si vysloužili koledu, tedy odměnu ve formě jídla a pití.

Inu a hodování – to slunovratové a samozřejmě i vánoční – pochází ze staroslovanského pojmenování Hody. To označovalo „rok“, tedy dobu mezi dvěma zimními slunovraty, považovanými v předkřesťanských časech za začátek nového a konec starého roku.

Keltské tradice

Předslovanští obyvatele našich zemí taky považovali zimní slunovrat za důležité a magické datum, protože věřili, že je okamžikem znovuzrození Slunce. Keltové věřili, že Slunce jim zajistí bohatou úrodu oplodněním země prvními paprsky po zimním slunovratu. Z keltských oslav zimního slunovratu se dodnes zachovaly některé prvky a tradice, které kromě slovanských národů převzaly i další etnika.

• jmelí stínáno druidy zlatými srpy o zimním slunovratu z dubů bylo zavěšováno v obydlích na jejich ochranu
• symboliku slunečního kruhu dnes známe v podobě adventních věnců
• zapalování obřích vater na kopcích, posilujících sluneční sílu a moc
• obřadní pokrm – kruhový koláč symbolizující Slunce – se do dnešní doby přetransformoval ve vánočních oplatky

Některé megalitické stavby mnoha národů a kultur po celém světě byly záměrně stavěny tak, aby sloužily obřadům souvisejícím se Sluncem během zimního a letního slunovratu. Globálně nejznámější prehistorickou megalitickou stavbou tohoto typu je Stonehenge na Salisbury Plain v anglickém Wilsthiru.

Ať už jsme oslavili zimní slunovrat jakkoliv dle chuti a libosti, anebo i ne, můžeme ho považovat za historicky zajímavou součást tradic spojených s adventním obdobím.

Pohodové svátky přeje

Ján Schneider

foto: pixabay