Nemusíme bloudit daleko od pravdy, když napíšeme, že naše záda, hřbety, páteře a svalové partie kolem nich jsou části našich těl, které bolí zřejmě každého. Někoho občas, mnohé z nás často a žije mezi námi i hodně lidí, kteří se trápí s chronickou bolestí zad. Ruku na záda, dámy a pánové: nemůžeme si za to většinou sami?
Věřte nebo ne, ale záda nebolí nejenom všechny, kteří se hodiny kroutí jako paragrafy nebo hrbí před monitory, nad psacími stoly či nad stroji a mašinkami v práci, nebo všechny, nepřirozeně se hýbající v sedě při šoférování. Záda bolí i gymnastky, baletky a modelky navzdory tomu a paradoxně i proto, že je mají rovná jako pravítka. A záda často bolí i naše děti a adolescenty, nejenom proto, že nosí až neúměrně těžké školní batohy a tašky, ale i proto, že se hodiny hrbí nad školními lavicemi. A optejte se všech sportovců – rekreačních i profesionálních, ale i lidí s nadváhou či obezitou, jak jsou na tom s bolestí páteří… Máme tedy opravdu pádné důvody neotočit se bolesti našich zad zády. První část našeho seriálu byla úvodem do pestré a široké problematiky bolesti v zádech. Druhý díl jsme věnovali ploténkám, ve třetím pokračování jsme se učili správně sedět. 

A dnes se podíváme na vztah stresu a bolesti zad.

Když se nad tématem zamyslíme na první dobu, vše je jasné: to že nás bolí záda přece klidně může být jeden ze stresorů, který nám nepřidává úsměv na rty. Může to ale být i obráceně? Může stres – nebo lépe jeho nezvládání nebo asi ještě přesněji to, že jsme dennodenně a někteří i každonočně vystaveni nadměrnému stresu čili distresu – za to, že nás bolí záda?

Nahlédněme poněkud výš pod sukénku vědeckého výzkumu – anebo radši korektněji hlouběji do závěrů, výsledků a statistik vědeckého bádání. Týkajícího se všech myslitelných a nezřídka i zdánlivě nemyslitelných neřkuli nesmyslných souvislostí a vztahů stresu a našich duševních i tělesných neduhů. A věřte nebo ne, uvidíme a nalezneme i souvislost stresu a bolesti zad.

Reverzibilní, možná obousměrný vztah

Vědci z Psychiatrické kliniky Yale University School of Medicine se v roce 2017 zamysleli nad tím, jestli jsou chronická bolest a chronický stres dvě strany téže mince. V dostupných vědeckých pracích našli dva navzájem se nevylučující modely spájející bolest a stres.

První považuje bolest za jeden z typů stresu, který zvyšuje zátěž organismu. A kupříkladu chronická bolest hřbetu je chápána jako stresové přetížení vedoucí k zvýšenému riziku deprese, nadměrného užívání alkoholu nebo k nárůstu hmotnosti. V tomto modelu vede chronická bolest k „opotřebování“ – alostatickému přetížení – těla i mozku v důsledku chronické dysregulace, tedy nedměrné aktivity nebo nečinnosti fyziologických systémů s mnoha negativními zdravotními dopady.

Druhý model zobrazuje případy, kde je mechanismus úplně obrácený: alostatické přetížení vyvolává bolest.

Bolest a stres jsou tedy podle vědkyň a vědců sice rozdílné procesy, ale s fyziologickými i koncepčními průniky a překrýváními. Chronický stres může vést ke chronické bolesti a platí to i obráceně, důsledkem chronické bolesti může být chronický stres. Takže hypotéza „dvě strany jedné mince“ byla potvrzena.

Chronický stres zvyšuje riziko bolesti zad

Podle rozsáhlé národní jihokorejské studie publikované v roce 2021 v Nature existuje významná souvislost mezi chronickou bolestí zad a závažností stresu.

Zejména silný stres je spojen s 2,8násobným zvýšením rizika chronické bolesti dolní části zad v porovnání s běžnou populací. Jihokorejští vědci a vědkyně proto apelují, že je potřebné uznat, že stupeň stresu a chronická bolest zad spolu souvisí a doporučují, aby lékaři při léčbě pacientek a pacientů s chronickou bolestí zad brali v potaz i stupeň stresu.

Podle expertek a expertů může být stres spojen s bolestí zad několika způsoby:

• stres může způsobit zvýšenou citlivost na bolest
• chronický stres může vést k zánětlivým reakcím v celém organismu, kterých důsledkem může být i bolest zad
• napětí svalů zad způsobené stresem může vést ke ztuhnutí a bolesti
• součástí stresové reakce organismu může být zúžení cév snižující průtok krve do zádových svalů, což může způsobit i bolest zad
• shrbení při změně dýchacích vzorců v důsledku stresu může vést ke svalovému napětí a bolesti ve střední a horní části zad

Jak zjistíme, že nás bolí záda ze stresu?

Toto může být poměrně složitá samodiagnostika, protože rozmanité typy bolesti zad v jejich různých částech mohou mít opravdu mnoho rozdílných příčin. Máme ale k dispozici, pokud ne rovnou několik indicií, tak spíše znaků, symptomů nebo rovnou stavů naznačujících souvislost bolesti zad se stresem:

• když bolest zad nemá fyziologickou příčinu a zároveň jste čelili fyzickému a emocionálnímu vypětí, způsobenému například náročnou prací či problémy ve vztahu, bolest zad může souviset se stresem
• pokud není nástup bolesti zad náhlý, ale vyvíjí se pomalu v průběhu času, může být způsobena svalovým napětím souvisejícím se stresem
• jestli bolest není intenzivní a nejsou přítomny její doprovodné příznaky: necitlivost, brnění či slabost, může jít o bolest zad způsobenou stresem
• na rozdíl od bolesti zad způsobené zraněním – konzistentní, trvající jistý čas kontinuálně – může bolest způsobená stresem přicházet a odcházet v závislosti na úrovni stresu
• pokud bolest ustoupí po aplikaci dechových či jiných technik zvládání stresu, byla zřejmě způsobena stresem

Dokážeme bolesti zad způsobené stresem předcházet? 

Pokud budeme věřit vědkyním a vědcům – a to bychom teda měli – akceptujme fakt, že stres a bolest jsou vzájemně propojeny stavy a fyziologické procesy, které mohou významně negativně ovlivňovat kvalitu našeho života.

Platí to bezesporu i pro bolest zad. Její diagnostiku a také nasazení vhodné terapie je vhodné nechat v rukou expertek a expertů, lékařek a fyzioterapeutů. Máme-li však pocit, že nás bolí záda proto, že žijeme ve stresu, jednoznačně má smysl léčit příčinu bolesti, a nejen tlumit její příznaky.

Existuje několik technik a strategií, jak dokážeme čelit nadměrnému stresu – distresu nebo i chronickému stresu. A samozřejmě jsou dostupny i techniky a postupy směrující ke zvládaní bolesti. A klidně si k tomu spolu s Mekym a Marthou zapějme „Co bolí, to přebolí…“

Měli bychom ale pořád mít na paměti i to, že stresová reakce organismu je pro nás naprosto přirozená a patří k fyziologickým mechanismům, které lidskému živočišnému druhu pomáhají přežít. A někdy to prostě bez bolesti nejde.

Ján Schneider

Foto: pixabay, pexels