Načítá se

Type to search

ROZHOVORY

Nataliya Yaschuck: Baví mě, když věci nejdou přesně podle plánu

Redakce

Nataliya Yaschuck je dokumentární rodinná fotografka původem z Ukrajiny. Její fotografie zachycují skutečné emoce. Nataliya staví přirozenost nad dokonalost a jakousi pomyslnou správnost. Má tři psy a těší ji dnes trochu zapomenuté umění psaní dopisů a pohledů. Nataliya je neskutečně kreativní a fotit nepřestala ani během korona virové krize.

Zaměřuješ se na dokumentární rodinné focení. Jak takové focení probíhá?

Focení probíhá bez jakýchkoliv očekávání. Ať již z mé strany či ze strany klientů, což je to první, co vysvětluji. Každá rodina je jiná a já nikdy nevím, co přesně mě s nimi během focení čeká. Ale právě v tom je to kouzlo. V rámci dokumentárního focení vstupuji do rodin, účastním se jejich běžných aktivit, nezasahuji do dění a nic nehodnotím, pouze zaznamenávám. Proto rozhodně není potřeba schovávat koš se špinavým prádlem či neumyté nádobí.

„Do dění nezasahuji a nic nehodnotím.“

Jak se ti fotilo doma v karanténě?

Byla to jedna velká improvizace. Zkoušela jsem fotit přes webkameru a vznikla z toho série zajímavých fotografií a hlavně to pro mě byla úplně nová zkušenost. V rámci běžného focení jsem v blízkém kontaktu s klienty, ale ten mi zde zcela chyběl. Najednou jsem stála mimo svoji komfortní zónu, řešila problém s osvětlením a nedostatkem flexibility. Naštěstí mě baví, když věci nejdou přesně podle plánu.

Fotíš již šest let, jaký nejsilnější zážitek sis z focení za tu dobu odnesla?

Zážitků je mnoho a nové stále přicházejí. Během nedávného focení mě potěšila má klientka a máma dvou kluků, která si na základě mých fotografií uvědomila, že na nich vlastně není „přítomna“. Neustále se držela v pozadí. Rodina byla pohromadě a pro ni to znamenalo – teď mohu vypnout. Až dokumentární fotografie jí byly zrcadlem, kdy si uvědomila, že čas s rodinou si chce užít naplno. Už teď se těším na naše další focení.

„Abych rozbila snahu klientů pózovat, dávám jim úkoly.“

Co takové focení bez pózování? Jde to vůbec?

Neosobní fotografie z Instagramu, kdy jedna póza obletěla celý svět, neukazují realitu a mnohdy vedou k nesmyslnému porovnávání a soutěžení. Přitom to, co nás dělá zajímavými, jsme my sami. Abych rozbila tendence klientů pózovat, dávám jim úkoly. Například polibte se co možná nejvíce během 60 sekund či řekněte mi, jak váš protějšek právě teď voní. Najednou plní úkoly a nepřemýšlí, kam se podívat či postavit. Někdo to pojme velmi soutěživě, jiný romanticky a další nevšedně. Na povrch vyplouvají skutečné osoby a jejich povahy. Přesně takové, jaké jsou, v pózách, které jim jsou vlastní.

Není dnes už fotografem vlastně úplně každý?

Určitě ano a nevidím na tom nic špatného. Časté focení a zamyšlení se nad fotografií pomáhá lidem rozpoznat ty kvalitní. Tříbí si tím vlastní vkus. Na mně jako na fotografce je zprostředkovat klientovi další přidanou hodnotu. Zachytit je v momentu, ukázat skutečné emoce. Najednou se uvidí tak, jak se možná již dlouho neviděli. 

Zároveň se neustálým focením připravujeme o prožitek. Fotíme-li, má náš mozek tendence vypnout, proto více fotografií v mobilu rozhodně neznamená více vzpomínek.

„Více fotografií rozhodně neznamená více vzpomínek.“

Jak vidíš vývoj fotografie v budoucnosti?

Ve větším se začíná upouštět od používání filtrů a já osobně věřím, že brzy přijde zlatá éra dokumentární fotografie. Stejně jako se více ptáme po původu jednotlivých produktů a vyžadujeme kvalitnější výrobky, budeme se brzy chtít obklopit jen těmi pro nás opravdu hodnotnými fotografiemi. Méně bude znamenat více i ve světě fotografie.

Jakou používáš techniku a zradila tě někdy?

Nejčastěji používám digitální zrcadlovku Nikon D750 a objektiv s ohniskovou vzdáleností 35mm, která je běžná spíše u reportážního focení. Vyhovujeme, protože mě drží blíže v kontaktu s klienty a zároveň mi pomáhá lépe zaznamenat i okolí. Nový fotoaparát pořizuji vždy až v momentě, kdy cítím jeho limity. A jestli mě technika někdy zradila? To spíš já zradila techniku, když jsem během jednoho focení skončila i s fotoaparátem v rybníce. Když fotím, plně se ponořím do přítomného okamžiku. A tady to platilo doslova.

Před tím, než ses stala fotografkou, sis vyzkoušela více profesí. Co proto tebe znamená úspěch?

Z každého povolání jsem si odnesla nezaměnitelnou zkušenost. Při práci v obchodu to byla komunikace s klienty a z pozice asistentky ředitele to byl řád s systematičnost. Obojí se mi dnes moc hodí. Mojí profesní ambicí je uspořádat výstavu, ukázat svoji práci světu a dalším fotografům. Úspěch je pro mě, ale něčím víc. Úspěch pro mě znamená rozdávat radost. Doručit fotografie ze svatby či rodinného setkání, které přinesou radost a ke kterým se klienti budou rádi a pravidelně vracet.

Tip na závěr: Vyzkoušejte si dokumentární focení s Natalyí. Skrze její fotografie se uvidíte tak, jak již dlouho ne.

Medailonek

Nataliya Yaschuck
Věk: 34
Povolání: dokumentární fotografka
Původ: Ukrajina, ale od roku 2003 žije v Praze
Fotí: Nikon D750 + Nikon D800, nejčastěji objektiv 35 mm

Více informací naleznete na webových stránkách, Instagramu či Facebooku.

Autorka rozhovoru: Andrea Juckem

Redakce

Jsme ženy a podporujeme se navzájem v našich snech. V tom, co nás skutečně naplňuje a dělá nám radost. Virtuální místo pro všechny ženy, které touží po změně a chtějí růst.

  • 1

Přidej komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *

X