Vážně víte všechno o hypochondrii?

Každý preventista, lékař i popularizátor věd o zdraví ví, že hypochondrii můžeme velmi snadno najít v pytli výrazně označeném: „Každý přece ví, co to je…“ Problém je v tom, že to prakticky kromě odborníků neví nikdo a hypochondrii provází od doby, kdy byla jako diagnoza popsána mnoho mýtů a nutno napsat, že i negativní, často zesměšňující stigmatizace. Tady je příklad: Víte, co má hypochondr vytesáno na náhrobném kameni? „Já jsem vám to říkal…“

Žerty stranou, všichni, kdo si myslí, že hypochondrie je totální blbost, nebo možná bizarní až komická „úchylka“ některých lidí, kteří nevědí, co roupama, se velmi mýlí.

Co to teda hypochondrie je?

S pojmem pracovali již antičtí lékaři, kterí předpokládali, že zdroj potíží lidí s depresií a i hypochondrů je hypochondrium, tedy „podřebří“, místo pod řebeřními oblouky, které prý téměř všichni hypochondři lokalizovali jako místo, kde jejich obtíže propukly. Terminologie nám zůstala, klasifikace hypochondrie je však dnes někde úplně jinde.

Podle aktuální Mezinárodní klasifikace chorob ICD-11 Světové zdravotnické organizace patří hypochondrie mezi obsedantně-kompluzivní poruchy a je charakterizována přetrvávajícím zájmem nebo strachem z možnosti mít jednu nebo více závažných, progresivních nebo život ohrožujících chorob. Obavy o zdraví jsou nadměrné, vymykající se normálu a souvisejí s nimi abnormální myšlenky, pocity, chování a konání.

Hypochondrie je doprovázena buď opakujícím se a nadměrným chováním souvisejícím se zdravím, například opakovaná kontrola těla na důkaz nemoci, trávení nadměrného množství času hledáním informací o obávané nemoci, opakovaným hledáním ujištění, například odborné konzultace.

Nebo úplně obráceně: hypochondrie může mít projevy maladaptivního vyhýbavého chování souvisejícího se zdravím, nejčastěji jde o vyhýbání se návštěvám u lékaře.

Symptomy hypochondrie vedou k výraznému utrpení nebo významnému zhoršení osobních, rodinných, sociálních, vzdělávacích, pracovních nebo jiných důležitých oblastí fungování. Pokud je běžné každodenní fungování zachováno, děje se to jenom díky značnému dodatečně vynaloženému úsilí.

Lidé hypochondrií trpící se liší v míře přehledu, který mají o přesnosti přesvědčení, která jsou základem jejich zdravotních problémů. Mnoho hypochondrů dokáže racionálně uznat, že jejich myšlenky, obavy nebo chování jsou přehnané nebo nepravdivé. Někteří to ale nedokážou a nesmíme jim to vyčítat, oni vážně za to nemohou.

Úroveň či intenzita přesvědčení se můžou poměrně zásadně menit i během krátkých časových období.

Typy hypochondrie

Hypochondrie se slušným až dobrým přehledem je charakzerizována schopností během většiny času zamýšlet se nad možností, že specifické přesvědčení nemusí být pravdivá. Lidé trpící tímto „lehčím“ typem hypochondrie bývají ochotni přijmout alternativní vysvětlení své zkušenosti.

Hypochondrie se slabým až chybějícím vhledem je typická přesvědčením, které přetrvává většinou nebo stále, že obavy jsou pravdivé a člověk prakticky nemůže přijmout alternativní vysvětlení své zkušenosti. Nedostatek vhledu, který jednotlivec projevuje, se výrazně neliší v závislosti na úrovni jeho aktuální prožívané úzkosti.

Specifickým typem hypochondrie je hypochondriáza, příznačná obvykle vysokou úrovní úzkosti o zdraví, neadekvátním znepokojením ohledně tělesných vjemů a symptomů, gradovaným přežívání úzkosti, včetně záchvatů paniky. Jde obecně o chronický a recidivující stav, který vede k významnému poškození.

Symptomy a klinické projevy charakteristické pro hypochondrii

Lidé trpící hypochondrií velmi často dělají katastrofálně nesprávné interpretace tělesných znaků nebo symptomů, včetně normálních nebo běžných pocitů. Typickým příkladem je obava, že běžná bolest hlavy je příznakem nádoru mozku.

Běžné je také podstupování opakovaných, zbytečných lékařskýchá vyšetření, testů a prohlídek, co často vede ke kritickému zhoršení vztahu mezi lékařem a hypochondrem. Přítomné je i nedměrné vynakládaní času hledáním zdravotních informací na internetu.

A naopak, lidé s hypochondriázou mohou v souvislosti s úzkostí o své zdraví dospět do stadia vyhýbání se kontaktu s čímkoliv, co se týká jejich zdravotního stavu. Paradoxně tak svůj reálný zdravotní stav zanedbávají, protože se vyhýbají lékařským prohlídkám, návštěvám zdravotnických zařízení a taky informacím souvisejících se zdravím.

Spouštěčem hypochondrie může být kupříkladu onemocnění příbuzného nebo někoho známého, ale i pouhá informace o nemoci, nebo vystavení běžným životním stresorům. Typickým je i to, že hypochondři zaujetí svým zdravím v komunikaci s ostatními preferují jako hlavní téma svých rozhovorů, často i monologů.

Lidé s hypochondrií mnohem častěji vyhledávají lékařské služby spíše ze somatických důvodů, než z obav o své duševního zdraví. To často přispívá k úzkosti související se zdravím, v důsledku čekání na výsledky testů a vyšetření, nebo přesvědčení, že jejich obavy se neberou vážně.

Kdo nejčastěji trpí hypochondrií?

Hypochondrie je v dětství a dospívání spíše vzácná, respektive je diagnostikována velmi zřídka. Tato obsedantně-kompluzivní porucha se nejjčastěji projevuje v dospělosti a je relativně běžná, i když často nedostatečne diagnostikovaná u starších lidí.

Projevy a symptomy hypochondrie se projevují obvykle kolem 30. roku věku, globálně trpí hypochondrií kolem 5-7% populace, výskyt může být ale vyšší, protože mnoho případů není diagnostikováno.

Existuje prevence a léčba hypochondrie?

V první řadě: vážně nejde o bizarní, nebo pro mnohé směšnou či komickou kratochvíli lidí, kteří si namýšlejí, že jsou vážne nemocní. Hypochondrie je typ duševní poruchy, která způsobuje všem, kteří jí trpí nemálo starostí a problému a potřebují odbornou pomoc. Diagnostika a léčba jsou tudíž výhradně v rukou psychologů a psychiatrů.

Základní prevencí a zároveň účinnou formou léčby je vědomá snaha o racionální kontrolu i elimminaci neopodstatněných obav o své zdraví. Důležité je i vyhýbání se kyberchondrii, tedy nedměrnému a v konečném důsledku kontraproiduktivnímu vyjhledávání informací o nemocích na internetu. Tato běžná součást každodenního života hypochondrů jim jejich obavy nepomáhá zmírnit, naopak, jenom je názobí, kumuluje a zhoršuje.

Klíčovou terapií je změna kvality života konkrétní lidské bytosti, která si ve své hypochondrii nelibuje, ale jí trpí. Odborníci můžou pomáhat kognitivní behaviorální terapií, s postupným „přesměrováním“ uvažování směrem k realitě, založené na odborných důkazech a faktech. Psychoterapii je možné podpořit v některých případech i medikamentózní léčbou.

Ján Schneider

foto: pexels