Autorka projektu Živé střihy Irena Horáčková: stavím most pro hobby švadleny, aby se snadno dostaly na místo, kde si střih upraví přesně na sebe

Náš akční portál s radostí a respektem pomáhá zvyšovat věhlas přestižního vzdělávacího projektu Akademie pro začínající podnikatelky – Academy for Women Entrepreneurs (AWE). Cílem Akademie je ženám, které podnikají méně než 3 roky, nebo mají podnikatelský nápad, poskytnout potřebné know-how a kontakty, aby mohly svůj podnik rozjet, zlepšit nebo posunout na vyšší úroveň.

Akademii již počtvrté v naší zemi pořádá Business & Professional Women CR (BPWCR), nezisková organizace dlouhodobě podporující ženy v jejich ekonomické nezávislosti. Za programem stojí již druhým rokem koordinátorka Michaela Melicher. Program je veden skvělými facilitátorkami, mezi které patří Julie Válková, Šárka Jiřičná a Lucie Krausová, sama absolventka Akademie. Tato výjimečná iniciativa je pořádána za podpory Velvyslanectví USA v České republice. 4. ročník akademie byl slavnostně ukončen v překrásných prostorách rezidence amerického velvyslance v Praze 23. ledna, certifikáty pro absolventky a ceny za nejlepší projekty byly rozdány.

V závěrečné soutěži o nejlepší podnikatelský záměr triumfovala Anna Homola s projektem Annlock, 2. místo získala Irena Horáčková s projektem Živé střihy a 3. příčku obsadila Petra Jelínková s projektem Síla rukou.

Slovo má Irena Horáčková.

Vaši účast na 4. ročníku Akademie pro začínající podnikatelky AWE jste ukončila kromě jejího úspěšného absolvování i umístěním na 2. příčce v soutěži o nejlepší podnikatelský záměr. Dle mého být druhá nejlepší ze 40 českých podnikatelek, které byly do akademie vybrány, to je velmi solidní úspěch. Jak ho osobně prožíváte?

Ocenění si moc vážím. Vnější uznání sice nenahradí ten vnitřní pocit, že jdu správně, ale chutná jako božský dortík po obědě – nemusel by být, a když je, vychutnám si ho do posledního drobku. Tenhle „sladký“ pocit si nesu v sobě a beru ho jako energii do další práce.

Co vám kromě maximálního ohodnocení vaší práce dala Akademie AWE? Splnila vaše očekávání a mělo smysl věnovat svůj vzácný čas a energii studiu a všemu, co jste musela za těch několik měsíců v rámci studia absolvovat?

Určitě. AWE mi pomohla zastavit se, položit si velké otázky a najít na ně poctivé odpovědi. Získala jsem rámec pro „neviditelné základy“ podnikání – strategii, zpětnou vazbu a komunitu, o kterou se dá opřít. Jako spousta sólo podnikatelů jsem v prvopočátcích nadšeně skládala cihly bez základů. Díky programu jsem je dobudovala a vím, kam dům dál stavět.

Všechny dámy, se kterými jsem měl možnost hovořit – studentky, facilitátorky, vítězky, organizátorky i porotkyně akademie – se každá mírně jinak, po svém, ale v principu unisono shodli na jednom, co je zřejmě esenciální črtou tohoto projektu: vstřícná, přející atmosféra panující mezi studentkami. A možná je to i jeden z klíčových přínosů akademie…budování něčeho, co má oblíbená inspirativní Sonia Simone nazvala „…dobrou komunitou, která může sdílet moudrost kolektivu – inteligentních lidí s pozitivními hodnotami, kteří rozumějí tomu, co děláte a záleží jim na vašem úspěchu…“  Vnímáte, cítíte to podobně?

Komunita je pro mě to nejcennější, co jsem si z AWE odnesla. Předtím jsem se často cítila sama, dnes mám kolem sebe ženy, které rozumějí tomu, co dělám, a upřímně mi přejí. Sdílíme zkušenosti, dáváme si rychlou zpětnou vazbu a držíme si palce – díky tomu rostu rychleji i s větším klidem.

V jakém stadiu byl váš projekt Živé střihy, když jste se do akademie přihlašovala a kde se projekt nachází dnes?

Byla jsem na konci první, divoké intuitivní fáze. Během akademie se projekt zásadně neměnil, ale hodně jsem se změnila já a můj postoj. Naučila jsem se o Živých střizích mluvit sebevědoměji a srozumitelněji. Přepisuju v sobě vzorec „sedni si do kouta a když budeš dost dobrá, najdou si tě“. Dnes už bez rozpaků říkám, že Živé střihy jsou – v tom, co umí – výjimečné i v mezinárodním měřítku.

Kdybyste potkala někde, kde ráda chodíte – mimo svoji profesní bublinu – třeba mladou začínající podnikatelku z úplně jiné branže, doporučila byste jí účast na AWE? A pokud ano, proč?

Určitě. Hlavně kvůli komunitě. Know-how je cenné, ale pro mě bylo až na druhém místě. Nejvíc mi dala přející atmosféra, sdílení a podpora žen, které upřímně drží palce. Ocenění bylo skvělé, ale stejně silný byl moment, kdy za mnou během soutěže spolužačky chodily, vyjadřovaly podporu a pochvalu. Nepřišlo mi, že soupeříme, spíš jsme si navzájem pomáhaly dostat ze sebe to nejlepší.

Každému jazykomilci určitě tak, jako mně chvilku nedalo spát, proč jsou vaše střihy živé. Jak jste došla na tento živý přídomek? Proč jsou vaše střihy živé?

Protože jako jediné (v Česku a jedny z mála ve světě) se umí hýbat a přizpůsobit se vaší představě a postavě. A to ze statických (konfekčních) střihů dělá střihy Živé (na míru). A víte, proč potřebujete, aby střihy byly Živé? Dělala jsem si průzkum mezi 600 ženami a ptala jsem se na jejich míry (jen prsa, pas, boky a výška) a jen 5 % z nich je měla konfekční. A to jsem se neptala na šířku ramen, paže a výšku prsou atd. – pak už nebude konfekční nikdo. Vlastně jsme si zvykly, že oblečení nám vždy trochu nesedí. A tohle můžou Živé střihy díky své živosti, tedy přizpůsobení na míru nositelky, změnit.

Za projektem Živé střihy se skrývá až téměř filmový příběh, který jste krásně popsala na svém webu. Spojení programátorky s doktorátem z MatFyzu a aktivní „domácí švadlenky“ v jedné osobě – ve vás – je podle mě nejenom v českých, moravských a slezských končinách vskutku jedinečné. A výsledkem této vaší – pokud to tak mohu nazvat – „profesní ambivalence“ je vytvoření, naprogramování softvéru, který „dělá střihy“. Popišme, prosím, našim akčním čtenářkám, jak to celé funguje.

Miluju matematiku, zbožňuju ji. A počítače mi daly možnost jí vytáhnout ze zaprášených polic teorie do naleštěných výloh praxe. Takže tam, kde vy vidíte střih a šití, já vidím kouzlo numerického počítání průsečíků bézierových křivek. No a pro zákazníka, kterého toto kouzlo (bohužel:-) nezajímá, mám jinou magii.

I začínající švadlenka si s námi může ušít oblečení, které je na míru. Upravit si střih na míru je totiž náročné na know-how i čas. A u nás nepotřebuje ani jedno. Postup je snadný, vybere si střih, virtuálně si ho ve webovém prohlížeči počítače otevře, virtuálně si ho změří a pomocí šoupátek upraví k obrazu svému a koupí. Získá soubor, který si může vytisknout a získá střih. Anebo má projektor a může si střih vysvítit rovnou na látku.

Takže místo toho, aby čekala na střih na míru od konstruktérky týdny a stál ji tisíce, ho má za sto padesát korun do 5 minut. A k tomu má kromě jiného i podrobný video návod.

Jak to funguje?

Vyberu střih → otevřu ve webovém prohlížeči

Doladím → posuvníky nastavím svoje míry a preferovaný tvar

Střih → vytisknu / promítnu projektorem

Stříhám a šiju → vystřihnu a jedu podle video návodu

Pamětnice éry socialismu si jistě vzpomenou, jaké vzácné byly v těch časech Burdy a jak po celém tehdejším Československu kromě nelegálního kopírování a šíření samizdatů vzkvétalo i kopírování střihů z Burd. Ručně, přes pauzáky…Myslíte si, že i vaše střihy nějak podobně kolují a kopírují se po naší republice? No, v principu to asi není problém, když jde o použití pro vlastní potřebu, nebo takovou tu kamarádskou: jé, to je hezký, nepůjčila by si mi střih? Jak ale dokážete zamezit tomu, aby se vaše autorské střihy nelegálně používaly na komerční šití? Dá se tomu vůbec nějak zabránit, například nějakou licencí?

Úplně upřímně: úplně zabránit sdílení nejde. Každý můj střih je ale personalizovaný – soubor nese podpis svého majitele. Když se soubor objeví veřejně, vím, komu patří, a můžu to vyřešit. Nechci mít podnikání postavené na strachu a paragrafech, mnohem víc spoléhám na férovost komunity a na to, že lidé dnes víc vnímají dopad neoprávněného sdílení na malé tvůrce.

Pro komerční šití nabízím jednoduchou licenci – stojí jen pár desítek korun na kus a pořídíte ji na pár kliků. Dává švadlenám, které si šitím chtějí přivydělat, možnost snadno a rychle šít na míru podle našich střihů. A mně umožňuje dál tvořit nové střihy a návody a zákaznice mají jistotu, že podporují originální práci. Vítězí všichni.

Dle mého je v českých, moravských, slezských i slovenských zemích šití v podstatě vícegenerační, dědičná záležitost. Takové to domácí šití myslím…Jako dítě jsem byl uchvácen babiččinou šlapací Singerkou. Moje maminka měla doma již elektrický „šicí kus nábytku“, polský stolní šicí stroj Lucznik, na kterém mou sestru i mně učila šít. Moji manželku jsem naučil šít na šikovné „kufříkové“ mašince a naše 10letá dcera již sama šije na svém menším šicím stroji. Měla jste to doma podobně? Dědí se i ve vaší rodině šití tak nějak přirozeně? 

Trochu, moje maminka šila, protože to byla v té době nutnost. Takže jsem věděla, že lze v domácích podmínkách ušít prakticky vše. Šila jsem jako malá, ale nepropadla jsem tomu. O to víc si vážím dneška, kdy je šití koníček, ne nutnost. Mluvila jsem se spoustou žen, které šít musely a neměly to rády. Přijde mi smutné, jako by někdo musel jíst jako dítě hromady čokolády a díky tomu ji nesnášel. Našla jsem si k šití cestu znovu až jako dospělá. Byl to pro mě jazyk, kterým jsem kdysi mluvila a zapomněla to. A tak jsem měla druhý začátek snadný a bezbolestný.

Každý, kdo se pokusil rozběhnout své „koníčkovské“ podnikání ve své pracovně – v tom lepším případě, častěji ale v obýváku nebo kuchyni – a povedlo se to, stojí dříve či později na rozcestí. Buď bude po večerech, nocích a víkendech na to pořád sám a vydrží, dokud se nezhroutí, anebo musí začít delegovat a najít někoho, kdo mu bude ochotný a schopný pomoct…Kdy nastal tento moment u vás a jak jste ho dokázala překlenout?

Tohle pro mě je a byla velká výzva. Jsem zvyklá si dělat všechno sama, ale je to jako sedět na patnácti židlích a žádnou neohřát. Moje síla je IT, šití jsem se učila později, takže od začátku mám u sebe konstruktérku-krejčovou jako šicího garanta. A obrovsky se mi ulevilo, když jsem našla moji současnou kolegyni, která si převzala několik těch židlí. Ale stále sedím na několika židlích, které budou šťastné (židle i já), když je pustím. Třeba ta marketingová je plná pavučin a prachu.

Takovou tou typicky českou, sousedskou, nebo kamarádskou črtou – v absolutně pozitivním smyslu – vašeho podnikání je i vaše podpůrná, nebo spíše poradní FB skupina. Protože každý, kdo má doma šicí stroj a odvahu i trpělivost si něco ušít ví, jakou torturou bylo to vůbec první šití podle střihu…Pomáhají a radí si tedy šijící dámy ve vaší poradní skupině navzájem, nebo zavalují svými začátečnickými problémy přímo vás?

Máme skvělou skupinu a platí v ní jednoduché pravidlo: neexistuje hloupá otázka – každý nějak začínal. Hodně dotazů ani nevznikne, protože točím podrobná a srozumitelná videa, kde ukazuju jak i proč. Když se otázky objeví, u „šicích“ témat si členky často poradí navzájem a já pak jen vidím, že už je odpovězeno. Jakmile je to dotaz víc k Živým střihům – třeba nastavení na míru nebo technické detaily – odpovídám já nebo moje kolegyně. Té podpůrné atmosféry si moc vážím, není samozřejmá a je to jeden z důvodů, proč mě tahle práce tak baví.

Oprašme věšteckou kouli v orákulu a podívejme se, kde vidíte váš projekt Živé střihy dejme tomu o pět let? Máte již podrobně rozpracovanou rozvojovou strategii, anebo to necháte tak nějak volně plynout s vědomím, že člověk míní a osud nebo život mění?  

To je přesně to, co ve mně AWE změnila – mám jasnou strategii. Šití umí být frustrující i nádherně naplňující. Chci, aby Živé střihy byly za pět let „šicí nebe“, kde zůstane jen radost. Mám tři směry:

1. Vyladit současné služby

Zrychlit a zjednodušit úpravy na míru, přidat víc střihů, kratší, a ještě názornější videa, chytřejší nápovědu přímo v editoru. Aby cesta od nápadu k ušití byla co nejkratší.

2. Otevřít dveře do světa

Připravit další jazykové mutace, platební možnosti a podporu tak, aby i švadleny v zahraničí zažily stejný komfort jako u nás.

3. Snížit práh pro ty, kdo zatím nešijí nebo ani šít nechtějí.

Krátce: méně frustrace, víc radosti. A jasný plán, jak se k tomu každý rok přibližovat.

Pokud bychom si to na chviličku vyměnili, co byste se ráda optala Ireny Horáčkové? A jaká by byla odpověď?

Zeptala bych se sama sebe: Proč se holka z IT vrhá do šití?

A odpověděla bych:

Protože IT může být most mezi dvěma světy. Miluju dívat se, jak po mém mostě lidé nadšeně přecházejí – zkracuje a zpříjemňuje jim cestu mezi dvěma břehy. Někdy jim most dokonce umožní objevit nové území.

Před mateřskou jsem psala software do EKG přístrojů, psala jsem analýzu signálu, i když nejsem kardioložka. Moje práce kardiologům šetřila čas a zpříjemňovala jim práci. A to mě dalo odvahu se vrhnout i do šití, čára jako čára.

U šití je to stejné. Stavím most pro hobby švadleny, aby se snadno dostaly na místo, kde si střih upraví přesně na sebe. Protože mnoho z nich sem nemělo přístup nebo jen dlouhou oklikou.

Nemohu vám, našim akčním čtenářkám a ani sobě odpustit tradiční závěrečnou Míšinu klíčovou otázku: Co vám v poslední době udělalo radost?

Vybavil se mi jeden moment na chalupě, kdy jsem se koukala na houpající vzrostlé javory a svět v tu chvíli byl absolutně v pořádku. Tenhle moment si teď nosím jako kamínek v kapse a sahám na něj, když si to potřebuju připomenout.

Za rozhovor srdečně poděkoval Ján Schneider

foto: Honza Martinec