Máte ideální hmotnost? A jak to víte?

Existuje teorie potvrzovaná každodenním životem, že člověk je bytostně tvor nespokojený. Dokážeme prakticky cokoliv ofrfľať – promiňte za írečitý slovenský výraz, ale v češtině takový nemáme. Nejvíce se tomu blíží snad spílat, to je ale knižní výraz nadávání, takže asi brblat. Dávat hlasitě a opakovaně najevo nespokojenost s poměry, počasím, politikou, barvou vlasů ne sousedky, ale svojí a ruku na ňadro, dámy: také se svou hmotností.

Na této naší vlastnosti krom mnohého jiného stojí i celý byznys točící se nejenom kolem hubnutí a netloustnuití, ale i všech možných i nemožných způsobů udržování „ideální“ hmotnosti. Pokud se na problém hmotnosti, váhy, přepytuji „ideální“ pozorně zaměříme z pohledu vědy, snad bysme to lépe jako inspirativní Sonia Simone nevystihli: „90 % průmyslu na hubnutí tvoří lidé s dobrými úmysly, kteří si vzájemně opakují vědecky neobhájitelné nesmysly.“

Věřte nebo ne, ale je vědecky dokázáno, že až 80% dospělých žen není spokojených se svým tělem, postavou či hmotností. Nebudeme radši pátrat ve vědeckých žurnálech, jaké je v téhle důležité otázce skóre nespokojených mužů, můžeme ale předpokládat, že nebude nulové.

Ideální hmotnost neexistuje, je to něco podobné jako historické, nebo kulturní ideály krásy. Začít můžeme Věstonickou venuší, pokračovat kupříkladu antickou sošností, středověkou korzetovou upjatostí, přes rubensovské barokní kypré tvary snad až po témľť zvrácený „twiggy“ ideál, nebo těžko naturálně dosáhnutelné misskové míry 90-60-90.

Od hypotetického, idealistického nereálného pojmu „ideální hmotnost“ jsme se za destiletí, co se hmotnost globálně řeší, posunuli k pojmu optimální hmotnost. Jak ji ale dokážeme změřit?

Dodnes platí nepsaný „kánon“ BMI indexu, i když – o tom ale o pár odstavců níže. Nejprve trocha teorie, která prý nikoho nezabije.

BMI – body mass index je již léta standardní, i lékaři, dietology a výživovými poradci všeho druhu akceptovaný způsob výpočtu optimální hmotnosti. Princip je jednoduchý: pokud naházíte do BMI kalkulačky svou výšku a hmotnost, výsledkem bude číslo BMI s těmito limitními hodnotami – pro evropskou populaci:

• méně než 18,5 kg/m² = podváha nebo podvýživa
• rozmezí 18,5 – 24,9 kg/m² = optimální, hdravá hmotnost
• mezi 25 – 29,9 kg/m² = nadváha
• rozmezí 30 – 34,9 kg/m² = obezita 1. stupně
• 35 – 39,9 kg/m² = obezita 2. stupně
• 40 kg/m² a víc = obezita 3. stupně

Tohle platí pro dospělé, při výpočtu BMI dětí a adolescentů je to mírně komplikovanější matematika. Do vzorce se započítává kromě výšky a hmotnosti také natální pohlaví a věk, protože děti a teenageři rostou a nabývají věkem i na váze.

A tady někde je to jádro pudla, každý biolog ví, že v přírodě sice platí i zákony klasické newtonovské fyziky postavené na padání jablek na hlavy, ale pokoušet se aplikovat na přírodu s klapkama na očích jednoduchou aritmetiku nedělá dobrotu. Potvrdilo se to i při BMI: matematicky to nějak sedí, proč ale může mít namakanej mladej Adonis podobné, klidně i totožné BMI jako typický český pivkař v nejlepších létech? Nebo vysportovaná fitnesska a máma od dětí v domácnosti?

Tajemství je v rozložení tuku a nejenom v tom, BMI index kupříkladu nezohledňuje to, že váha svalů je vyšší jako váha tělesného tuku. Krom toho jej musíme u dospělých považovat za orientační údaj i proto, že nezohledňuje ani podíl a rozložení tuku v těle, podíl svalové hmoty a tělesné vody a míry pasu a boků. Tedy idnividuální fyzické parametry těla konkrétního člověka. No a vzorec BMI aplikovaný na dospělé rovněž nebere v potaz ani věk, pohlaví a etnický původ.

Jak tedy lze lépe změřit optimální hmotnost?

Inu, je to celá věda a snad se budete divit, nejde tady prioritně o naléhavou potřebu měřit přesně optimální hmotnost v zájmu hubnutí. Důvody, proč se tím vědkyně a vědci zabývají jsou v principu medicínské:

• posouzení výživového stavu člověka
• posouzení malnutrice – špatné výživy nebo podvýživy
• sledování růstu a vývoje dětí
• hodnocení hydratace organismu
• sledování vlivu léčby na tělesné tkáně
• posouzení energetického výdeje a energetických zásob organismu
• hodnocení mineralizace kostí
• posouzení nadváhy a obezity
• sledování účinnosti redukčního režimu
• hodnocení rizika rozvoje onemocnění spojených s nadváhou a obezitou

Kromě BMI existují i další metody měření nejenom hmotnosti, ale i velikosti těla konkrétného člověka, dejme k dobru jenom ty nejznámější:

Poměr obvodu pasu a boků WHR

• čím je vyšší, tím roste riziko kardiovaskulárních onemocnění a dalších stavů souvisejících s nadměrnou hmotností
• zohledňuje i pohlaví, neměří ale přesné procento celkového tělesného tuku nebo poměr svalů a tuku

Poměr obvodu pasu a výšky WtHR

• pokud je obecně výsledek 0,5 a méně, jde o přiměřenou hmotnosti
• pokud je poměr vyšší než 0,52, existuje vyšší riziko výskytu kardiovaskulárních onemocnění

Dietologové a jiní odborníci a lékaři specializující se na léčbu nadváhy a obezity mají k dispozici poměrně slušný arzenál sofistikovaných metod měřících nejenom proporce těla, ale i poměr hmotnosti tuku k celkové hmotnosti, zohledňující uložený i esenciální tuk. Optimální, nebo spíše doporučované hodnoty se liší nejenom od pohlaví, ale i typu postavy či úrovně aktivity konkrétního člověka.

Co s tím naděláme?

Jsme zatím pořád odkázáni na BMI, odborníci jej ale doporučují kombinovat minimálně s měřením poměru pasu a boků. V každém případě ale platí: pokud máte pocit, že vaše hmotnot není v pořádku, pořád jde jenom o pocit. Jestli je to reálný fakt a co je s tím třeba dělat, je nevyhnutné konzultovat s certifikovaným výživovým poradcem nebo dietologem. Protože jenom oni dokážou objektivně posoudit vaši hmotnost a možná rizika s ní související a samozřejmě znají osvědčené metody, co dál. O tom ale někdy příště.

Zatím se zkuste pestře, vyváženě a zdravě stravovat, pravidelně se hýbat, cvičit, přistupovat k životu pozitivně a dopřát si dostatek spánku, odpočinku a relaxu.

Ján Schneider

foto: pexels