Musíme uznat, že opravdu není jenom tak, když OSN uzná, že to, co rádio, rozhlasové vysílání symbolizuje a co přineslo lidstvu stojí za to, aby Valné shromáždění vyhlásilo Světový den rádia. Stalo se tak v roce 2012 a z původně Mezinárodního dne rádia pod kuratelou UNESCO se stal Světový den rádia.

Podle OSN je rozhlas:

• silným médiem pro oslavu lidstva v celé jeho rozmanitosti
• představuje platformu pro demokratický diskurz
• na globální úrovni zůstává nejpoužívanějším médiem
• nízkonákladové médium speciálně vhodné pro oslovení vzdálených komunit a zranitelných lidí, nabízející platformu pro zasahování do veřejné diskuse bez ohledu na úroveň vzdělání lidí
• hraje také klíčovou roli při nouzové komunikaci a pomoci při katastrofách

Jedinečná schopnost oslovit co nejširší publikum umožňuje rozhlasovému vysílání formovat společenskou zkušenost s rozmanitostí, stát se arénou pro všechny hlasy, aby mohli mluvit, být zastoupeny a vyslechnuty. Rozhlasové stanice by podle OSN měly sloužit různým komunitám, nabízet širokou škálu programů, názorů a obsahu a odrážet různorodost publika v jejich organizacích a operacích.

Rádio má jedinečnou pozici na to, aby spojovalo komunity a podporovalo pozitivní dialog o změně. Rozhlasové služby reagováním na potřeby posluchačů poskytují různorodost názorů a hlasů, které jsou potřebné k řešení výzev, kterým všichni čelíme.

UN Radio Classics

Audiovizuální knihovna OSN při příležitosti Světového dne rádia představila UN Radio Classics, online archiv dokumentárních a dramatických programů, ve kterých kromě mnoha jiných účinkují Audrey Hepburn, Kirk Douglas a Bing Crosby. Tyto programy, dostupné zdarma s digitálně remastrovaným zvukem, nabízejí jedinečný způsob, jak zažít klíčové historické momenty Organizace spojených národů a světa během druhé poloviny 20. století.

Audrey Hepburn

Rádio a klimatické změny

Letošní Světový den rádia je věnován „Radiu a klimatickým změnám“ na podporu rozhlasových stanic v jejich novinářském zpravodajství o tomto problému.

„Letos vzdáváme hold různým způsobem, kterými rádio slouží jako nástroj pro přizpůsobení se a zmírnění účinků narušení klimatu v našem rychle se měnícím světě,“ řekla generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay.

V důsledku neustálého nárůstu negativních klimatických vlivů, které sužují planetu, jako je potvrzení, že rok 2024 byl nejteplejším zaznamenaným rokem, hluboká devastace způsobená lesními požáry v Kalifornii nebo velký vliv degradace půdy na miliardy lidí, se důležitost správné komunikace o klimatických událostech stává čím dál tím víc významnější.

Zaměříme-li se na bezprostřední budoucnost lidstva, rok 2025 je rozhodující pro řešení klimatických změn. Podle Pařížské dohody, chceme-li omezit globální oteplování na 1,5 °C, emise skleníkových plynů musí dosáhnout vrcholu nejpozději v tomto roce a poté začít klesat.

Zprávy o nepohodlné pravdě o klimatické změně by měly být šířeny i prostřednictvím rádia objektivně, nezávisle, bez politických a jiných vlivů.

Do výzvy UNESCO při příležitosti dnešního Světového dne rádia se mezi 969 rádií z celého světa zapojil i náš Český rozhlas.

Rádio ve virtuální éře?

Jistě, dnes žijeme v online době a naše děti i vnoučata z generací Y, Z a dalších si život a svět bez netu ani neumí představit. A pokud vůbec poslouchají nějaké rádio, tak zřejmě online a možná ani netuší, že se to dá i jinak a nemají tucha o tom, jak. Pojďme si trošku zavzpomínat a vzhledem na moji poměrně dlouhou rozhlasáckou kariéru se musím omluvit, že budu místy nostalgicky subjektivní…

Mimochodem, víte, proč ortodoxní rozhlasačky a rozhlasáci tvrdošíjně odmítají používat mobily s nakousnutým jablíčkem? Inu, protože tyto hightech zařízení nemají appku na poslouchání klasického rádia, normálně, klasicky šířeného FM vlnami éterem…

Nedávno jsem v jednom privátním rádiu zaslechl vážně míněný povzdech mladého moderátora, že se už v podstatě smířil s tím, že jeho práci mu dříve nebo později vezme AI. Měl ale štěstí, že ve studiu s ním seděla podle hlasu ještě mladší a podle nasazení pořád nevyhořelá kolegyně, která jeho obavu smetla z éteru tím, že tak, jako oni dva – živě – to žádná AI nikdy nedá. Držím palce, aby to tak bylo, aby profese rozhlasaček a rozhlasáků nebyla na rudé listině „vymírajících“ a neztratila se v historii.

Český průkopnický vklad  

Můžeme být opravdu hrdi na to, že pravidelné české rozhlasové vysílání bylo zahájeno již bezmála před 102 lety, 18. května 1923 ve 20:15. Vysílalo se live pouze hodinu z pražských Kbel, z improvizovaného studia blízko vysílače, ze stanu vypůjčeném od Skautů. Byly v něm dvě židle, jeden mikrofon, piano, pár beden a první vysílání zajišťovali tři technici, čtyři hudebníci a jedna operní pěvkyně.

Místo u letiště v Kbelích, kde v roce 1923 stál původní vysílací stan

O založení jedné z prvních – ano, privátních – rozhlasových společností na světě, které pravidelně vysílaly pro veřejnost s názvem Radiojournal, společnost s r.o. se zasloužili dva průkopníci. Byli jimi podnikatel v oboru filmového průmyslu Ing. Eduard Svoboda a redaktor kulturní rubriky novin Národní politika Miloš Čtrnáctý. Jejich průkopnický počin byl vůbec prvním rozhlasovým pravidelným vysíláním na evropském kontinentu, BBC začala vysílat o rok dříve v Londýně.

Z rozhlasu, který byl zpočátku považován za zajímavou technickou atrakci a novinku, se velmi rychle stalo nové médium a vedení Radiojournalu si s plnou vážností uvědomilo společenskou odpovědnost, kterou vysílání přináší. Rozhlas byl postupně vnímán jako důležitý prostředek osvěty, vzdělávání, ale i masového působení na veřejné mínění.

Mimochodem, pravidelné vysílání pro děti zaznělo v českém éteru již 1. září 1925 a o rok později, v listopadu 1926 zahájil zkušební vysílání i Školský rozhlas. Průkopníci českého rozhlasového vysílání se již předtím usilovali o to, aby bylo rozhlasovými přijímači vybaveno co nejvíce českých škol.

Další informace opravdu z první ruky o zajímavé, průkopnické historii vysílání rozhlasu na našem území naleznete na webu Českého rozhlasu.

Hlasatelna brněnského studia Radiojournalu (1928)

Silný hlas v totalitních časech

Jistě, pamětnice a pamětníci vzpomínají i na to, jak v časech totality – fašistické i komunistické – kdy se státní média včetně rozhlasu podílely na totalitní propagandě, zněly pokoutně z rozhlasových přijímačů Londýn, Hlas Ameriky, Svobodná Evropa, BBC a samozřejmě Radio Luxembourg.

Dnes, kdy si můžeme do uší pustit a vyslechnout opravdu cokoliv, je pro mnohé až neuvěřitelné, že v totalitních časech to vůbec nebyla samozřejmost.

Milé rozhlasačky a rozhlasáci, čistý a ničím nerušený zvuk nejenom ve Světový den rádia přeje

Ján Schneider

Titulní foto: UNESCO

Foto: UN Photo, UNESCO, wikimedia, pixabay