Jistě není pravidlem, že bychom slavili všechny svátky, nebo spíše světové či mezinárodní dny, které na nás červeně blikají a svítí v kalendářích preventistů, lékařů a zdravotníků. V běžných kalendářích nám totiž běžně neblikají a nesvítí. I proto se usilujeme na našem webu o těchto dnech pravidelně psát, protože je to potřebné. OSN, UNICEF, Světová zdravotnická organizace a další kompetentní instituce vyhlašují tyto svátky z důležitých důvodů. A během nich preventisté, lékaři a všichni, kteří mají z titulu své odbornosti profesionální povinnost šířit zdravotní osvětu, dělají všechno, co je třeba, aby byla veřejnost odborně informována o konkrétním tématu, týkajícím se konkrétního svátku, nebo světového, mezinárodního či evropského dne. A to jsou důvody, proč o těchto svátcích píšeme i my.

Z pohledu OSN jsou mezinárodní dny a týdny příležitostí ke vzdělávání veřejnosti o problémech, které vyvolávají obavy, k mobilizaci politické vůle a zdrojů k řešení globálních problémů. A taky k oslavě a posílení úspěchů lidstva.

4. leden je Světovým dnem Braillova písma.

Možná jste již zažili – alespoň na chvilku třeba v kavárně, kde obsluhují nevidomí v absolutní tmě – jaké to je nic nevidět. Dovolím si tvrdit, že pro člověka, který má štěstí, že vidí, je to až mrazivě nepříjemný zážitek. A přidají se i pocity smutku, když si uvědomí, že ti, co ztratili schopnost vidět nebo se nevidomí již narodili, musí žít ve tmě celý život. A navzdory tomu, že nevidí, chtějí žít pokud možno co nejvíce plnohodnotný život a chtějí taky číst a psát. Díky panu Luisi Braillovi od roku 1824 číst a psát mohou.

Než se rozepíši o Braillově znakovém písmu, počinu, který by si zasloužil klidně i Nobelovku, a taky o jeho významu a dosahu, poslechněte si překrásný český song s příznačným názvem Bílá hůl. Hudba Richard Kybic, text Ladislav Vostárek.

Světový den Braillova písma je mladý svátek

Je to tak, letos Světový den Braillova písma slavíme po šesté, OSN ho vyhlásila rezolucí Valného shromáždění 17. prosince 2018 a stanovila na 4. leden, den narozenin francouzského učitele Louise Brailla, který v důsledku úrazu přišel o zrak jako tříletý. A ve svých 16 letech, během studia na Institution Nationale des Jeunes Aveugles – Národním institutu pro nevidomé děti v Paříži – vytvořil systém znaků dnes známý jako Braillovo písmo.

Podle OSN je Světový den Braillova písma každoročně připomenutím globální důležitosti a dosahu Braillova písma jako komunikačního prostředku, který pomáhá plné realizaci lidských práv nevidomých a slabozrakých lidí.

Lidé se zdravotním postižením – asi jedna miliarda lidí na celém světě – mají menší pravděpodobnost přístupu ke zdravotní péči, vzdělávání, zaměstnání a účasti na běžném životě. S větší pravděpodobností žijí v chudobě, zažívají vyšší míru násilí, zanedbávání a zneužívání a patří mezi nejvíce marginalizované komunity.

Pro stovky milionů zrakově postižených představuje život v jejich stavu několik problémů z hlediska nezávislosti a izolace. Zejména pro ty z nich, kteří spoléhají na používání dotyku ke komunikaci svých potřeb a přístup k informacím.

Luis Braille

Braillovo písmo není jenom abeceda

Luis Braille vycházel při tvorbě svého systému znaků z Barbierova „nočního“ písma Charlese Barbiera, které mělo umožňovat vojákům číst depeše za tmy.

Braillovo písmo, respektive systém zápisu je hmatové znázornění abecedních a numerických symbolů pomocí šesti vypouklých teček pro znázornění každého písmena a čísla. A dokonce i hudebních, matematických a vědeckých symbolů.

Braillovo písmo funguje na principu plastických bodů vyražených do materiálu – nejčastěji tvrdšího papíru – které čtenář vnímá hmatem, doslova je „čte“ svými prsty. Braillovo písmo používají nevidomí a slabozrací lidé ke čtení stejných knih a periodik, jaké jsou tištěny vizuálním písmem.

Braillov systém psaní tvoří znaky ze šesti bodů uspořádaných do obdélníkové mřížky 2×3. Na každém ze šesti míst mřížky je anebo není vyvýšený bod. Tento způsob umožňuje zakódovat 64 různých znaků, s tím, že prázdný znak symbolizuje mezeru.

Později byla k původní šestibodové mřížce přidána další řada a počet symbolů tak vzrostl na 255, což umožňuje zapisovat i znaky s diakritikou. Tato sada je součástí standardu Unicode.

Univerzální Braillův kód pro anglicky mluvící svět byl přijat až v roce 1932, kdy se v Londýně setkali zástupci britských a amerických organizací pro nevidomé a slabozraké. Dohodli se na systému známém jako Standardní anglické Braillovo písmo, stupeň 2. V roce 1957 se anglo-američtí experti opět potkali v Londýně, aby systém dále zlepšili.

Psací stroj pro nevidomé

Braillovo písmo lze ručně psát pomocí takzvané pražské tabulky, speciální destičky s perem, kterým se zrcadlově přes dírky v destičce vytváří na papíru body. Rychlejší psaní Braillovým písmem umožnily speciální psací stroje pro nevidomé. Nástupem počítačové éry ale tyto psací stroje postupně putují do muzeí a nahrazují je speciální počítačové programy a tiskárny. Nástrojem pro nevidomé a slabozraké pro práci s počítačem je „braillský řádek“, tedy hmatový displej převádějící část řádku textu do hmatové podoby.

Braillovo písmo je nezbytné v kontextu vzdělávání, svobody projevu a názoru, jakož i sociálního začlenění nevidomých a slabozrakých, jak je uvedeno v článku 2 Úmluvy o právech lidí se zdravotním postižením.

Braillovo písmo v České republice

Podle různých zdrojů žije v naší zemi kolem 80 tisíc zrakově postižených mužů, žen a dětí, z nich je nevidomých asi 20 tisíc. Oficiální statistiky nejsou k dispozici, a zřejmě i z tohoto důvodu připravila Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) zajímavé statistické cvičení. Na portálu SONS naleznou všichni, kteří chtějí taky základní informace opravdu „z první ruky“ o Braillovu písmu v České republice.

Ján Schneider

Foto: Wikimedia, pixabay, pexels