Lilia Khousnoutdinova: Dávat a přijímat lásku je dle mého názoru základní potřebou každé lidské bytosti

Lilii Khousnoutdinovou zná většina lidí především díky mediální kauze, málokdo však ví, co všechno tato neuvěřitelně akční žena vlastně zvládá. V dnešním rozhovoru jsme si povídaly o kněžkách, ženství, vztazích i podnikání.

Pomáháte ženám žít spokojený a naplněný život v souladu se sebou a svým tělem. Co je podle Vás základem toho, aby byla žena spokojená?

Věřím, že žena potřebuje ke spokojenosti žít v lásce a mít možnost tvořit. Láska může mít mnoho podob, ale základem štěstí zpravidla bývá samozřejmě šťastný partnerský vztah a rodina. Dávat a přijímat lásku je dle mého názoru základní potřebou každé lidské bytosti. Zároveň se ale potřebujeme projevovat ve světě – tvořit, nacházet způsob, jak se uplatnit, být užitečná, užívat své unikátní dary a uplatňovat talent. Ideální samozřejmě je, pokud toto dokážeme formou, která zároveň přináší finanční hojnost. Mít práci, která je zároveň vášní a posláním, neklást na sebe nesmyslně vysoké nároky a dobře o sebe pečovat, jsou další předpoklady pro pocit štěstí.

S jakými problémy za Vámi ženy přicházejí? Co dnešní ženy nejvíc trápí?

Většinou se to týká právě výše zmíněného – nejčastěji řešíme vztahy nebo uplatnění ve světě. Častým zdrojem nespokojenosti jsou „vyhaslé“ vztahy bez vášně a práce, kterou žena nemá ráda a kterou dělá „jen pro peníze“. V dnešní době se od ženy očekává neadekvátně moc – měla by být úspěšná a vydělávat, zároveň být pečující matkou a manželkou, mít krásnou čistou domácnost, navařit teplou a zdravou večeři a potom všem vypadat sexy v posteli. Splnění všech těchto požadavků je nereálné a mnoho žen svou otrockou snahou jim dostát dojde až k totálnímu vyhoření nebo k rozpadu manželství. Je načase, abychom uznali, že tento model je prostě nesmyslný, že žena není robot a potřebuje taky odpočívat, čerpat síly, starat se o sebe a o své tělo, spát dostatečný počet hodin. Což zpravidla znamená, že nemůže plnit tři role na plný úvazek. Ostatně pro šťastnou a odpočatou ženu je mnohem jednodušší být milující a tvořivá.

Stojíte za mnoha projekty. Jste lektorka, publicistka, designérka, dula, cestovatelka, předsedkyně spolku Přátel Bhútánu v České republice, zakladatelka a členka správní rady, zástupkyně společnosti Nadace Šťastné Česko. Jak si organizujete svůj čas? Jak se Vám daří skloubit rodinný život s prací?

Zní to dost děsivě, když to takto popisujete! V praxi mám hodně různorodé dny. Snažím se ale vždy dbát o to, abych měla dost času pro děti. Tím myslím samozřejmě takový čas, kdy jim dávám svou absolutní pozornost a nevykonávám žádné jiné činnosti. Stejně tak si do kalendáře s partnerem dáváme pravidelně „rande“. A to doslova. Abychom měli dost času pečovat taky o vztah a nezanedbávat jeden druhého.  

Jste úspěšnou podnikatelkou. Máte svůj podnikatelský vzor?

Sama sebe nevnímám jako „podnikatelku“. Prostě tvořím, co mě baví nebo to, co cítím, že je načase udělat. Zároveň, aby něco fungovalo dlouhodobě, musí to být finančně udržitelné, a proto z té tvorby často vznikají „podniky“. Podnikatelský vzor nemám, ale mám mnoho žen, ke kterým vzhlížím z jiného důvodu. Jsou to zpravidla spisovatelky, porodní asistentky, lektorky apod.

Provádíte nějaké rituály na podporu svého podnikání?

Ani ne. Pro své podnikání ceremonie neprovádím. Ale snažím se o to, abychom se v týmech scházeli, sdíleli, zakládali na upřímné komunikaci a podporovali se navzájem. Co považuji za klíčové, je umět oslavit úspěch a „poplácat se po zádech“, když se něco povede. A nehnat se hned bezhlavě za dalším cílem.

Nabízíte několik online programů pro ženy. Který je nejoblíbenější?

Určitě Ecstatic Love. Láska je prostě základ. Když funguje vztah a cítíme v těle vitalitu a vášeň, všechno ostatní snadněji podpoří spokojenost. Druhý nejoblíbenější je pak program Kněžka Bohyně. Zájem o rituály, mýty a archetypy bohyní je velice aktuální.

V dnešní době spousta žen hledá cestu, jak fungovat ve světě, který nabízí mnoho možností a zároveň stereotypů toho, co „správná žena“ všechno „musí“.

Mnoho lidí Vás zná jako kněžku, ale nevědí, co to znamená. Kdo je a co dělá kněžka? Mají kněžky své místo i v dnešním moderním světě?

Kněžka je jednoduše „žena – kněz“, tedy žena, která je vyškolená k vedení rituálů a ceremonií, která poskytuje prostor, kde může člověk smysluplně oslavit velké životní předěly, například narození dítěte, svatbu, ale třeba i rozvod nebo ztrátu blízkého nebo důležité fáze plodného života ženy. Víc o kněžkách v mém pojetí se dozvíte na stránkách Kněžka Bohyně.

Sama jsem se školila tři roky u Katy Jones v chrámu v anglickém Glastonbury. Na její školu jsem narazila, když jsem pro sebe hledala smysluplný svatební obřad, a její pojetí rituálů a role kněžky mě velice oslovily. Následně jsem přidávala inspirace z cest, ze svých setkání s různými podobami rituálů praktikovanými dnes po světě, ale také z historie, kterou jsem původně na Oxfordu studovala.

Obecně se snažím hlavně o to, aby rituály sloužily jako podporující prožitek v období důležitých životných změn a měly i praktickou rovinu. Nejedná se zdaleka jen o abstraktní spirituální záležitost. Například v rámci rituálu „menarche“ (oslava první menstruace) dívce dáváme dobré rady „jak na to“, co s bolestí a diskomfortem, sdílíme své zkušenosti a příběhy tak, aby měla dostatek informací, inspirace, tipů a triků do života. Jde tedy o více než jen krásnou oslavu, která by ji ideálně měla samozřejmě podpořit v pozitivním přístupu k vlastnímu tělu a cyklu plodnosti.

Dle mého názoru jsou rituály a ceremonie jakožto demarkace důležitých životných změn přirozenou lidskou potřebou. Není náhodou, že v každé kultuře najdeme bohatou škálu obřadů nebo ritualizovaných zkoušek dospělosti. Dnes vidíme i akademické práce, které potvrzují význam rituálů a ceremonií pro lidskou psychiku a tvorbu komunity.

Extáze. To je slovo, které se ve spojení s Vámi často objevuje. Co znamená – žít v extázi? Může být extáze součástí běžného života?

To slovo se mi libí právě proto, že může mít mnoho různých odstínů významu a zároveň je jakousi provokací. Extáze – žít dle své pravdy, svobodně milovat a tvořit, naplno a s chutí. Asi takto bych to definovala. Popis na webu tomu celkem odpovídá: „Extáze není cesta k dokonalosti, ale cesta nalezení své pravdy, cesta autenticity… Cesta Extáze, tedy spíše CESTY EXTÁZE – naše cesty jsou různobarevné.“ Nejedná se tedy o žádný univerzální recept, ale spíše o nalezení svého osobitého způsobu.

Prožívat vše do hloubky. Vidět smysl v každém okamžiku svého života. Cítit, kdo jsem, a nebát se být na ostatní „moc“. Dovolit si prožívat a dělat i to, co se „nemá“. Uvolnit se a žít. V dnešní době je to velice aktuální, protože jsme již jako společnost dosáhli určité míry blahobytu, kdy další a další finanční růst už mnoho štěstí navíc nepřináší. A proto zákonitě začínáme zkoumat – co dál? Kam dál? Co potřebujeme? A cesta „dovnitř“, tedy do sebe, je podle mě logickým vyústěním tohoto procesu. Věřím, že přichází doba, kdy cesta nevede k „mít víc“, ale k „jít hlouběji“. A přesně to děláme v rámci programu a kurzu „Cesty extáze“.

Myslíte, že v dnešní technologické době se dostává sexualita a vnímání vlastního těla na vedlejší kolej? 

Ano, o všem přemýšlíme a analyzujeme, jsme hodně „v hlavě“, a řekla bych, že je to mimo zdravou rovnováhu. Technologie nám dávají úžasné možnosti, racionální myšlení je nesmírně užitečné. Nicméně, naplněná sexualita a péče o tělo je základem zdravého a šťastného života. Bohužel, tělo a sexualita jsou již dlouho pošpiněné jakýmsi nánosem „hříchu“, což se ještě prohloubilo v době osvícení, a je určitě načase, abychom znovu nalezli úctu, hloubku a krásu prožitků i mystérií, které lze právě skrze sexualitu a tělo obecně (např. během porodu) prožít. Ostatně, právě ženy jsou zpravidla mnohem blíž principu ztělesněné a každodenní spirituality tím, že jejich život je vázán s rytmem menstruačního cyklu a že musí kombinovat svůj duchovní život s péčí o domov, rodinu a děti.

Jak se díváte na netradiční modely partnerství a otevřené vztahy? Co je podle vás podstatné, aby vztah fungoval?

S otevřeným vztahem mám pozitivní i velmi negativní zkušenosti. Myslím si, že je to fáze, kterou může být užitečné si vyzkoušet a která přináší zajímavé poznání. Takový experiment musí být založen na pravdě a upřímné touze všech zúčastněných, jinak je to katastrofa. Na pravdě ostatně, dle mého názoru, musí stát každý vztah. Dále je potřeba budovat důvěru, kultivovat intimitu, zakládat na loajalitě a úctě vůči druhému a samozřejmě mít kompatibilní (ne nutně stejné!) životní cíle a hodnoty. Důležité je, abychom cítili, že spolu „jsme víc“ než každý zvlášť. Takové to 1+1=2+, nikoli 2.

A v neposlední řadě je třeba vždy na vztah nahlížet s vděčností a nikdy se vzájemně nebrat jako samozřejmost, přistupovat k němu jako k nádherné květině, která bez péče vadne.  

Minulý rok jste doma porodila dcerku Isabelu. Jste původní profesí dula. Jak jste se na porod připravovala?

Díky absurdnímu vývoji našeho vztahu jsem prožívala těhotenství s dcerou na rozdíl od syna bohužel opravdu strašlivě. O to víc jsem se musela snažit, abychom porod ve zdraví přežily a abych i přesto zkusila dát miminku aspoň nějaký pozitivní základ. Teoretickou průpravu jsem měla dokonalou, takže jsem se soustředila na tělo. Masáže, shiatsu, fyzioterapie, tanec – všestranně jsem se snažila uvolňovat stres z těla a dostávat se do maximálně uvolněného stavu. Používala jsem taky zpěv, meditace, často jsem se modlila a věřím, že to vše napomohlo k tomu, abych nejen porodila zdravě a jednoduše, ale že celý porod byl doslova pohádkový. Během celého těhotenství jsem pak sepisovala vše, co mi pomáhalo a co o předporodní přípravě za ty roky vím, abych vytvořila souhrnný program předporodní přípravy Ecstatic Mama. Věřím, že se fakt hodně povedl.  Poslední videa jsme ostatně dotáčeli přímo během první doby porodní mezi kontrakcemi. Takže je hodně autentický (smích).

Pocházíte z Ruska, studovala jste v Oxfordu, hodně cestujete a milujete Bhútán. Co Vás přivedlo do Bhútánu a proč je Vám tak blízký?

Původem jsem Tatarka, což je kulturně dost blízko Mongolsku, a tedy vlastně v něčem i Bhútánu. Cestovala jsem celý život a žila v různých zemích, nicméně je jen málo míst, které jsou pro mne skutečně „speciální“ a ve kterých se cítím jako doma. Bhútán je jedním z nich. Nedávno jsem navštívila naši rodnou vesnici v Muretii, Tatarstánu, a byl to pro mě nesmírně silný a emotivní zážitek. Oxford mám samozřejmě taky velice ráda, je to překrásné městečko a jsem vděčná za roky studia a podporu, kterou jsem tam dostala od špičkových profesorů.

Co byste vzkázala našim čtenářkám?

Zkusme se jako ženy víc podporovat a respektovat, i když jsou naše cesty odlišné. V různorodosti je krása a v sesterství spočívá největší ženská síla.

Děkujeme Lilii za krásný a inspirativní rozhovor o lásce a ženství a přejeme jí mnoho dalších návštěv Bhútánu.