Mnozí z nás oslavili dnešní Svátek práce – jak jinak – než prací, hodně dalších využilo volný den na zasloužený relax. O práci to ale dnes nebude, dnes si dáme něco o lásce.

Tak trochu zapomenutý – a neprávem – bard Pavel Dobeš snad promine, že jsem si vypůjčil název jeho překrásného songu. Dnes to bude tedy Něco o lásce, vždyť 1. máj je v našich končinách i svátkem lásky a prvním ze 31. dnů měsíce lásky. Víme ale, proč je to tak?

Může za to Karel Hynek Mácha?

Ale jistě, český národ má štěstí, že jeden z jeho bardů složil překrásnou lyricko-epickou poému s úvodními verši prvního zpěvu, oslavujícími máj jako lásky čas, které nemají prakticky v literatuře jiných zemí obdobu.

„Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.

Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se – milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí –
bloudící co milenci sešly.
Úplné lůny krásná tvář –
tak bledě jasná jasně bledá,
jak milence milenka hledá –
ve růžovou vzplanula zář;
na vodách obrazy své zřela,
a sama k sobě láskou mřela.
Dál blyštil bledý dvorů stín,
jenž k sobě šly vždy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumraku klín,
až posléz šerem v jedno splynou.
S nimi se stromy k stromům vinou. –
Nejzáze stíní šero hor,
tam bříza k boru k bříze bor
se kloní. Vlna za vlnou
potokem spěchá. Vře plnou –
v čas lásky – láskou každý tvor…“

Takže beze přehánění můžeme tvrdit, že v roku 1836 – kdy byla lyricko-epická poéma zakladatele moderní české poezie Máj poprvé vydána – se zrodila ryze česká tradice oslavy 1. máje ve spojitosti s láskou.

Navzdory tomu, že doboví kritikové vyčítali Máchovi kromě jiného i „nečeský Byronismus“.

Socha Karla Hynka Máchy na pražském Petříně, foto: Jan Polák, wikimedia

Lidové nebo zlidovělé tradice?

Prvnímu máji i v našich zemích tradičně předchází stavění Máje i filipojakubská noc. První tradice je známá v různých variantech v několika evropských zemích, jejich pojítkem je Máj jako symbol jara.

Podle skotského antropologa, etnologa a etnografa Jamese George Frazera má ale tradice stavění Májů souvislost s pohanskou vírou v ducha lesa, který je takto i se svou mocí přenesen do vsi, kde je Máj postaven. A takto je pro lidi v obci žijící zajištěno jeho požehnání.

Pálení čarodějnic – ale v přeneseném významu, jde totiž o vatry na kopcích, které měly létající čarodějnice zahánět – v předvečer 1. máje je tradice importovaná z Německa, kde ji v podobné verzi znají pod názvem Valpuržina noc.

Prvomájová rozkvetlá třešeň u keblického hřbitova, foto: Jan Polák, wikimedia

A co líbání pod rozkvetlými stromy?

Možná budete překvapeni tak, jako já, ale ani tradice líbání zamilovaných párů pod rozkvetlou třešní není prastará, neřkuli pohanská. Některé české etnografické zdroje tvrdí, že tento krásný zvyk zřejmě vznikl kolem počátku 20. století a pravděpodobně v městském prostředí. Stalo se tak snad právě v souvislosti s Karlem Hynkem Máchou – pražským rodákem – a pražským Petřínem.

A abychom výčet tradic spojených s láskou a prvním májem měli kompletní, nesmíme zapomenout ani na stavění malých Májek. Ne těch vysokých na návsích, ale malých pod okny vyvolené dívky, jako symbolů lásky.

Láska se na první máj v některých regionech „zvěřejňovala“ taky vyléváním cestiček z hašeného vápna mezi domy milenců. Anebo malování srdcí a nápisů vápnem na vrata zamilovaných párů. Takové milé lidové graffiti…

Ať už jste náš, ryze český svátek zamilovaných a start měsíce lásky oslavili jakkoli, nezapomínejte, že lásky není nikdy dost.

S láskou

Ján Schneider

Foto: wikimedia, pixabay, pexels