Tak už je to zřejmě za námi, nejmrazivější dny i noci doznívající zimy byly podle meteorologů a meteoroložek posledním arktickým výkřikem, že navzdory klimatické krizi to paní Zima nemíní vzdát. A nás všechny, kterým nezbývá nic jiného, než řídit své čtyřkolové mašinky i v arktických podmínkách, sice krátkodobě, ale docela hodně potrápila.

Na našem akčním portálu jsme se koncem minulého i začátkem tohoto roku poctivě věnovali všemu, co potřebujeme vědět o jízdě motorovými vozidly v zimě, když je venku sníh a mráz a na cestách to klouže jako na zamrzlém rybníčku.

Náš nepravidelní zimní seriál ukončíme zopakováním si všeho, co bychom měli vědět o brzdných a jiných dráhách. A již teď vám mohu slíbit, že budeme určitě pokračovat někdy v prosinci, kdy to opět celé vypukne.

Není dráha jako dráha…

Všichni víme – tedy z hodin fyziky a autoškoly bychom měli vědět – že brzdná dráha motorového vozidla nezávisí jenom od rychlosti, ale i dalších fyzikálních faktorů a minimálně jedné neurologicko-fyziologicko-biologické proměnné. Tedy pokud vozidlo není autonomní a neřídí ho „autopilot“ – což je na našem kontinentu v běžném silničním provozu zatím utopie.

Víme snad i to, že na kluzkém povrchu – a pozor, nemusí jít jenom o náledí – brzdíme poněkud déle, v porovnání se standardním povrchem vozovky.

Opravdu ale poznáme rozdíl mezi brzdnou dráhou a dráhou zastavení a víme, co je to reakční čas a reakční dráha? Máme dostatečné znalosti i o tom, co všechno má vliv na to, kdy a jak naše auto dokážeme zastavit? Pojďme si to všechno zopakovat a udělat v tom pořádek.

Reakční, brzdná dráha nebo dráha zastavení? 

Pokud pořád ještě váháte, nevadí, není to žádný chyták, protože všechny tři názvy drah jsou správné. Každý název pojmenovává jiný druh dráhy a všechny tři jsou činiteli rovnice, které výsledkem je zastavení vozidla. Tedy v případě, pokud se nám ho podaří ubrzdit předtím, než dojde ke kolizi.

Výslední rovnice vypadá takto: reakční dráha + brzdná dráha = dráha zastavení.

Reakční dráha je ta, kterou naše vozidlo ujede do okamžiku, kdy rozpoznáme rizikovou situaci, vyhodnotíme ji, zareagujeme a začneme brzdit. Reakční čas řidiče je za ideálních podmínek – kdy je pozorný, soustředěný, není unavený anebo pod vlivem čehokoliv – od 0,6 do 1,6 sekundy.

Reakční dráha, během které jde vozidlo pořád nezměněnou rychlostí, je tedy při různé rychlosti různá. Stav vozovky nebo jiné činitele na ni vliv ale nemají tak, jako při brzdné dráze, do jejíž délky má co mluvit více faktorů a činitelů.

Brzdná dráha je ta, kterou naše vozidlo projde od okamžiku sešlápnutí brzdového pedálu až do momentu zastavení vozidla. Tady vstupuje do hry i stav pneumatik i brzdového systému vašeho vozidla a taky to, co absolutně nemáme možnost ovlivnit: stav vozovky, na které začneme brzdit. Logicky je nám snad všem jasné – i když dopravní policisté a policistky se pravidelně přesvědčují, že to všem jasné není – že pokud je vozovka mokrá, nebo namrzlá, máme s bržděním problém. A brzdná dráha se v těchto podmínkách v závislosti od rychlosti poměrně dramaticky prodlužuje – v porovnání s brzděním na suché vozovce.

Dráha zastavení je součtem reakční a brzdné dráhy.

Podle dopravní policie to se všemi dráhami na různých površích silnic vypadá takto:

Ano, je to opravdu tak, když se řítíme po dálnici stotřicítkou a začneme brzdit na náledí, dráha zastavení je téměř půl kilometru. A když jedeme padesátkou po vesničce střediskové, tak od okamžiku, kdy začneme brzdit až do zastavení ujedeme asi tak délku tenisového kurtu. Když je cesta suchá. Na náledí je to při stejné rychlosti až přibližně šířka fotbalového hřiště.

A co rozestupy?

Vzdálenost mezi jedoucími vozidly je zejména při vyšších rychlostech faktor, na který pokud většina řidiček a řidičů – čest výjimkám – pokud ne zapomíná, tak jednoduše zvysoka však víte co. Navzdory tomu, že rozestupy mezi vozidly jsou při brzdění doslova klíčové. Vzdálenost mezi vozidly je kromě odpovědnosti všech, co sedí za volanty ovlivněna mnoha dalšími faktory. Kromě rychlosti i povětrnostními podmínkami, stavem vozovky a v neposlední řadě i kondicí řidiče nebo řidičky.

Podle dopravních policistek a policistů by měla být minimální vzdálenost mezi vozidly polovinou rychlosti, kterou vidíme na tachometru, v metrech. Takže když chvátáme stovkou, měli bychom se držet za vozidlem jedoucím před námi minimálně ve vzdálenosti 50 metrů. Což je vzdálenost „patníků“, tedy směrových sloupků podél silnice. Z toho nám logicky vyplývá, že v obci nebo městě bychom měli jezdit v rozestupech minimálně 25 metrů. Což je přibližně délka tenisového kurtu. A ruce na šaltpáky, dámy a pánové, takto asi v našich vískách a městech nejezdí nikdo…

Pozor na kamiony

Dopravní policisté a policistky a samozřejmě i likvidátoři pojišťoven znají otřepanou průpovídku nejenom řidičů kamionů, ale třeba i autobusů nebo jiných vozidel, které jsou ve vyšší „hmotnostní“ kategorii než osobní. A ta zní: „No odstup za tím autem jsem nedodržel, protože přece sedím výš a vidím všechno, co vidí řidič přede mnou…“

To je sice pravda, ale tito řidiči jaksi zapomínají na to, že jejich vozidla jsou podstatně těžší a jejich brzdná dráha, a tudíž i dráha zastavení je delší než u osobních vozidel. A kromě toho nákladní vozidla mají většinou jiný typ brzdného systému, který není tak „akční“, jako brzdy osobních aut. Mají tudíž delší takzvanou „technickou prodlevu vozidla“, což je v podstatě „reakční čas“ brzdového systému. U kapalinových brzd osobních automobilů je to podle expertů 0,12 – 0,2 vteřiny, u vzduchových brzd nákladních vozidel až 0,37 – 0,6 vteřiny.

Když se tedy na vás tlačí kamion – kterého řidič zřejmě o minimálních vzdálenostech netuší absolutně nic – a tlačí se proklatě blízko, buď ho nechte, ať si chvátá a pusťte ho před sebe, nebo mu ujeďte vy. Jistě uznáte, že jsou to podstatně lepší a méně rizikové strategie než ho nechat, nech vám funí na zadní nárazník. Protože když vy začnete z jakéhokoliv důvodu prudce brzdit, on nemá šanci své těžkotonážní vozidlo ubrzdit tak rychle, jako vy a váš zadní nárazník ho opravdu nezastaví.

A pojištění máte?

Tak, jak se při jakémkoliv psaní a čtení o jízdě na našich cestách i necestách patří, zopakujme si i „povinné jízdy“ týkající se pojištění:

• mít povinné ručení je nejenom zákonná povinnost, považujme to i za povinnost morální, související s tím, že v cestním provozu neneseme odpovědnost jenom za sebe
• když jezdíme ve vozidle mladším 10 let, expertky a experti na pojištění jednoznačně doporučují sjednat i havarijní pojištění
• když máme vozidlo starší 10 let, havarijní pojištění samozřejmě taky stojí za zvážení, otázka ale je, jestli se i vyplatí
• některá rizika hrozící našim starším vozidlům i nám v silničním provozu dokážeme v dobré pojišťovně připojistit i v rámci povinného ručení

A pro dnešek závěrečná položka na zopakování: protože kinetická energie roste s rychlostí kvadraticky, i malý rozdíl v rychlosti může znamenat nejenom prodloužení brzdné dráhy a dráhy zastavení vozidla, ale i poměrně velký rozdíl v následcích, pokud dojde ku kolizi.

Pohodovou jízdu a šťastný dojezd do cíle přeje

Ján Schneider

člen odborné poroty soutěže Zlatá minca

Foto: pixabay,