Během roku máme možnost zažít několik nocí, které považujeme za magické a vážou se k nim mýty, pověry přetaveny do pohanských i nepohanských rituálů a tradic, z nichž některé přetrvaly dodnes. Pojďme si přiblížit ty, které se vážou k noci z 30. dubna na 1. května a není to jenom o pálení čarodějnic, vater či hranic…

Valpuržina, nebo Filipojakubská noc?

Názvosloví magické noci na přelomu dubna a května můžeme lokalizovat geograficky. V našich končinách zemích českých, moravských a slezských máme Filipojakubskou noc, což se váže ke svátku světců, apoštolů Filipa a Jakuba, který byl 1. května slaven v 19. století.

V částech Německa a v některých oblastech dalších zemí, v nichž se hovoří německy, a i v některých skandinávských teritoriích slaví v noci z 30. dubna na 1. května Valpuržinu noc. Název odkazuje na svátek svaté Valpurgy, ktarý byl slaven 1. května.

Abychom dali zadost i výsledkům pátrání po původu obou svátků, podle některých pramenů jsou Filipojakubská i Valpuržina noc modernějšími verzemi keltského svátku Beltain, který připadá na stejné období. Keltové v předvečer 1. máje vyháněli na pastvy dobytek, pálili vatry, opékali maso a popíjeli pivo.

Podle některých zdrojů má Valpuržina i Filipojakubská noc hebrejský rodokmen.  Jedním ze symbolů hebrejského svátku Lag ba-omer, který se slaví 33 dnů po svátku Pesach – letos připadá na 16. května – je i pálení hranic.

Populární importovaný svátek

Filipojakubská noc, nebo chcete-li pálení čarodějnic můžeme považovat za germánský svátek importovaný na naše území poměrně nedávno, ve středověku. O rituálu, nebo možná zlidovělé tradici pálení ohňů odhánějící čarodějnice poletující v povětří v předvečer prvního máje totiž nenalezneme v staročeských pramenech žádnou zmínku. Ale v polovině 19. století již byl v zemích českých tento svátek zakazován jako pověrečná praktiky.

Nechme raději na etnoložky a možná i kulturní antropology, proč se pálení čarodějnic u nás ujalo – kupříkladu na Slovensku tento svátek neznají – a těší se zejména v zemích českých až mimořádné oblibě.

Dejme bokem i původní – očistní a ochranný před čarodějnicemi – význam rituálů pálení ohňů v předvečer 1. máje a berme to tak, že dnes převládl zábavně-společenský rozměr tohoto svátku. Prostě se rádi bavíme a při ohníčku to má přece své neopakovatelné kouzlo.

Naše ohně je vidět i z nebe

Je to tak, meteorologické satelity pravidelně zachycují z výšky stovek kilometrů v noci 30. dubna naši krajinu posetou malými puntíky filipojakubských vater. Že nevěříte? Tak se podívejte:

Pohled na Česko z polární družice Metop3 během Pálení čarodějnic 30. dubna 2023, foto: ČHMÚ

Stavění Májů

V některých vesnicích dodnes přetrval zajímavý a nepřehlédnutelný zvyk stavění Májů. Představte si vlahou jarní noc 30. dubna, kterou se v českých, moravských, slezských, a i slovenských lesích ozývaly zvuky pil a seker.

To se partičky mládenců lopotí s – pokud možno co největším – stromem, který dokázali unést na ramenou do vsi. Museli ho do rána skácet, odvětvit, oklestit a zbavit kůry tak, že mu nechají jenom vršek. A potom z lesa dopravit na náves a tam ho ozdobit věnci, stužkami a pentlemi a vztyčit.

Pokračováním této tradiční noční lopoty byla i vartovka vztyčeného Máje až do východu slunce nebo prvního kohoutího zakokrhání. Protože konkurenční partičky z vedlejších vesnic zvykly cizí pracně vztyčené Máje potupně podříznout a shazovat, někde dokonce prý i kradnout. A pokud ne celé, tak uloupili alespoň jejich vršky nebo věnce, což prý byla pořádná ostuda pro celou takto okradenou obec. V některých oblastech bylo „povoleno“ takto konkurenční Máje likvidovat dokonce po tři dny a tři noci, což vyžadovalo zajištění hlídací služby.

Májka v Prachaticích, foto: Petr Šmerkl, Wikipedia

I vás napadlo, proč to vlastně ti mládenci dělali a dodnes někde i dělají? Máje prý symbolizovaly stromy života a jaro. Podle skotského antropologa, etnologa a etnografa Jamese George Frazera Máje symbolizovaly přenesení „lesního ducha“ do vesnice a zajištění jeho požehnání. Ano, stavění Májů opět není jenom naše lidová tradice, znají ji i v jiných evropských zemích.

Milým, menším variantem jsou májky zamilovaných junáků, kteří je zvykli vztyčovat pod okny své vyvolené jaké svérázné vyznání lásky. Prvnímu máji, svátku všech zamilovaných a taky celému měsíci lásky se budeme věnovat snad již zítra.

Hodně lásky přeje

Ján Schneider

Foto: ČHMÚ, wikimedia, pixabay, pexels, unsplash