Pandemie v České republice vypukla již více než před rokem. Během této dlouhé doby plné stále měnících se opatření všichni zažíváme určitou nejistotu a strach. 

Společenský boj s nemocí Covid-19 je pro lidi velice stresující a často na nás může zanechat následky, ať už jsme nemoc prodělali nebo ne. Pět psycholožek se nám svěřilo, jak jejich práci tato doba ovlivnila. 

Máte jedinečnou šanci se přesvědčit o tom, že V TOM NEJSTE SAMI!

Koronavirus, lockdown, nesmyslná nebo opodstatnělá omezení – s tím vším se musíme už dlouhou dobu potýkat. Většina z nás už na sobě určitě pocítila jistou změnu chování či emocí. Ale jak nemoc Covid-19 ovlivnila lidi, kteří tuto nemoc prodělali?

Je možné, že lidé, kteří překonali COVID-19 můžou následně trpět psychickými problémy? Pokud ano, jakými?

O tom, zda má virus vliv na mozek a zanechává na něm nějaké následky, se spekuluje. Co ale zcela určitě nemocné poznamená, je obrovská nejistota, kterou prošli: “Jak to zvládnu? Nenakazil jsem někoho?” 

U lidí s těžším průběhem nemoci může přetrvat posttraumatická úzkost: zažili strach ze smrti tváří v tvář. To člověka trvale poznamená a může to způsobit nepříjemnosti, třeba citovou oploštělost. Pokud nějakou emoci potlačíme, ztratíme schopnost prožívat i všechny ostatní, včetně těch pozitivních, říká doktorka Lenka Hlavičková.

Doktorka Kateřina Cajthamlová se odkazuje na Českou psychiatrickou společnost, podle které až 18 % pacientů trpí těmito problémy.

Záleží na okolnostech

Mgr. Šárka Červinková tyto problémy potvrzuje. Dle studií se ukazuje, že u pacientů, kteří prodělali nemoc covid-19 se do 3 měsíců od diagnózy objevují psychické problémy – především deprese, úzkost nebo demence. To, co duševní zdraví nejvíce ovlivňuje je lidský kontakt a podpora, která zdárnému zotavení z nemoci napomáhá. 

Tereza R. Bícová říká, že velmi záleží na okolnostech. Např. jak velkou má člověk sociální podporu, okolnosti nemoci, závažnost a podoba nemoci.

Mgr. Lucie Froncová také potvrzuje psychické následky nemoci. Poukazuje především na fakt porušení obrazu “mně se tohle stát nemůže.” V souvislosti s tímto narušením se pak mohou vyskytovat úzkosti typu: “Když se mi stalo tohle, tak se mi může stát cokoliv,” “jaké bude mít nemoce následky,” “nakazím se znovu?”

Agorafóbia a posttraumatická stresová porucha

Úzkost může často vyústit až v sociální fobie či agorafobie (strach z veřejných míst). U některých lidí může dojít k obsesi (posedlost) a kompulzi (nutkaví chování) zejména v souvislosti s hygienickými návyky (např. nadměrné mytí rukou, dezinfikování prostředí atd.). Nakonec se také mohou objevovat poruchy spánku.

Doktorka Sylvie Navarová se nejčastěji setkává s postraumatickou stresovou poruchou. Úzkost ze strachu z dušení se. A stejně jako mgr Š. Červinková a Mgr. L. Froncová dává důraz na sociální kontakty (nejen v nemoci – práce z domu, karanténa atd.), která může od úzkosti přijít i v sociální fobii.

S jakými problémy se na Vás během pandemie lidé nejčastěji obrací?

Všechny psycholožky se shodují, že nejčastějším problémem je úzkost. Dále pak může jít o deprese, rodinné/partnerské vztahy, izolace od přátel, práce z domu a online výuka dětí.

Mgr. Š. Červinková pak dále uvádí syndrom vyhoření, se kterým se potýkají především lidé v “první linii”, jako jsou lékaři či zdravotníci. Častým problémem bývá i strach o své blízké, kteří patří do rizikové skupiny, pocit viny a truchlení nad ztrátou blízkých.

Máte pocit, že Vám přibylo více pacientů?

Ano. Důvody proč vyhledat terapii nejsou příliš vzdálené důvodům předcovidové době. Jedná se o deprese, úzkosti, vztahové potíže, schopnost vypořádat se se stresem, vyhoření a psychosomatika. Nicméně poptávka narostla a jejich symptomy posiluje izolace a nedohledný konec pandemie, říká Mgr. Š. Červinková.

S nárůstem zájmu o terapie se setkává i Mgr. L. Froncová, T. R. Bícová, doktorka L. Hlavičková, PhDr. S. Navarová. 

Naopak doktorka K. Cajthamlová říká: “Spíš než že by pacienti přibyli, změnilo se jejich spektrum. Dominují pacienti s úzkostí, strachem ze selhání či z onemocnění a ti, kdo trpí pocity viny, bezmoci a osaměním.”

PhDr. S. Navarová oceňuje to, že některé zdravotní pojišťovny konečně začaly alespoň částečně hradit psychoterapeutické konzultace z programů prevence. S klienty se nejčastěji baví o základech – co se jim děje, jaká je prevence jejich psychické nepohody, jak na sobě pracovat a co dělat. 

Kdy je podle Vás nutné vyhledat odborníka?

Všechny odbornice se shodují na tom, že vyhledat pomoc je potřeba co nejdříve. Jakmile na sobě člověk zaznamená duševní potíže, které mu brání v každodenní činnosti, zasahují do pracovního výkonu či ovlivňují partnerský/rodinný vztah. V pandemické době je doporučena terapie při potížích se spánkem, změnou chutí k jídlu, změnou nálad apod.

S trochou nadsázky psychologové říkají, že ti, kdo si včas všimnou, že potřebují pomoc a vyhledají ji, jsou na tom psychicky lépe než ti, kdo si potřeby pomoci nevšimnou a bez náhledu na situaci ubližují sobě či okolí, říká MUDr. K. Cajthamlová.

Mgr. Š. Červinková uvádí tyto problémy, při kterých je vhodné vyhledat odbornou pomoc:

• Vaše manželství je z izolace v silném napětí.
• Jste frustrovaní a podráždění z izolace na home officu se svými dětmi.
• Nedostatek motivace. Rezignace.
• Cítíte se provinile a ani nevíte proč.
• Cítíte velkou úzkost z budoucnosti.
• Jste osamělý.
• Nedaří se vám zvládat každodenní povinnosti, které dříve nebyly problém.
• Jste nervózní z vaší finanční situace.
• Bojíte se o své blízké.

Co byste si tedy měli z těchto odpovědí odnést? Jestliže vás trápí jakýkoliv ze zmiňovaných problémů, je třeba jej řešit. Nemusíte se za nic stydět, nejste v tom sami! Pandemie prokazatelně ovlivňuje všechny naše životy. 

Stres, úzkost, frustrace apod. vás můžou postihnout i v případě, že jste nemoc neprodělali. Hlavní je, si tyto problémy připustit a přistoupit k nim zodpovědně. Pro dobrou kondici našeho duševního zdraví je nepochybně důležitý sociální kontakt. Proto zkuste najít alternativy, jak se i během izolace zasmát s přáteli.