Když se naladíme na vlnu „nostalgické dietologie“, naše prababičky a pradědové to měli s jídlem podstatně jednodušší – z pohledu možností výběru i vlivu toho, co jedí na jejich zdraví. O nezdravé „stravě západního typu“ ani nechyrovali, protože ultra zpracované potraviny v levelu, jaký známe dnes, tehdy neexistovaly.

I když: za velkou louží již koncem 19. století začali ve velkém produkovat snídaňové cereálie. Ano, ty „zdravé“ snídaňové cereálie, které jsou v podstatě prototypem ultra zpracovaných potravinových produktů. O nich bude řeč někdy příště.

Strava našich praprarodičů a jejich praprarodičů byla na našem venkově prakticky až do konce první poloviny 20. století zásadně jiná, než je ta naše. A co je důležité, i podstatně zdravější. Pokud maso, tak jenom výjimečně v neděli a v některé svátky. A běžně každodenně v podstatě téměř vegetariánská dieta.

Postavena zejména na tom, co pole nebo záhumenek, sad, zahrádka, louky, lesy, řeky a jezera, kurníky, chlívky a stáje dali.

Nemám důvod obvykle skromný až chudý a zároveň těžký rurální život našich prapředků na venkově nějak lacině romantizovat a už vůbec ne idealizovat. Je ale faktem, že do jisté doby si do poměrně vysoké míry dokázali svou obživu dopěstovat a dochovat sami.

A do konzumu nebo koloniálu chodívali jednou za čas dokoupit to, co dopěstovat, dochovat, ulovit nebo posbírat na loukách a v lesích nedokázali. Anebo co doma z toho, co dopěstovali, vychovali a nasbírali nedokázali vyprodukovat. Tedy zejména cukr, ocet, sůl, oleje, kakao, čokoládu, kávu, čaj a cizokrajné koření. A pokud nevozili po žních své obiloviny k mlynáři, tak i mouku.

Ve skromném, ale navzdory tomu pestrém jídelníčku našich předků měli významné postavení i luštěniny. A bylo by opravdu fajn, kdybychom se k této tradici dnes vrátili, protože luštěniny bezesporu a právem řadíme mezi superzdravé superpotraviny.

Celebritní superpotravina

Beze jakéhokoliv superlativního přehánění můžeme směle luštěniny pasovat za celebrity mezi superpotravinami. Vždyť jako jedna z mála potravin mají svůj globální svátek.

Světový den luštěnin připadá na 10. února a není to nějaký ironicko-sarkastický úlet partičky šprýmařů, kteří nevědí, co roupama. Naopak, Valné shromáždění OSN v roce 2019 vyhlásilo 10. únor Světovým dnem luštěnin a uznalo tak potenciál luštěnin při dalším dosahování cílů Agendy 2030.

Stalo se tak v návaznosti na úspěch Mezinárodního roku luštěnin, který jsme z iniciativy FAO – Organizace pro výživu a zemědělství OSN – slavili před deseti lety.

Luštěniny tedy měly svůj Mezinárodní rok a každoročně mají Světový den, protože sehrávají zásadní roli při transformaci na efektivnější, inkluzivnější, odolnější a udržitelnější agropotravinářské systémy naší planety.

Produkce a spotřeba luštěnin jsou všude na Zemi, kde přírodní podmínky dovolují jejich pěstování, nejenom důležitou složkou udržitelných potravinových systémů, ale i podstatnou součástí zdravého stravování.

Téma letošního Světového dne luštěnin: Luštěniny světa: od skromnosti k dokonalosti téměř do puntíku vystihuje to, čím pro lidstvo luštěniny byli a jsou. Nenáročnou a dostupnou potravinou prakticky pro každého. A z pohledu výživy v podstatě nutričně dokonalou potravinou.

Proč jsou luštěniny superzdravé superpotraviny

Luštěniny jsou doslova nabity zdraví prospěšnými nutrienty a jsou doporučovány nejenom jako zdravá součást jídelníčků, ale i jako jedna z důležitých složek mnoha diet.

• mají vysoký obsah bílkovin, což je zejména v oblastech, kde nejsou maso a mléčné výrobky fyzicky nebo ekonomicky dostupné činí důležitý zdroj bílkovin
• mají nízký obsah tuku
• jsou bohaté na rozpustnou vlákninu, která může pomáhat při snižování hladiny cholesterolu a při kontrole hladiny cukru v krvi
• tyto vlastnosti předurčují luštěniny jako součást diet při léčbě diabetu, obezity a kardiovaskulárních onemocnění

Chutné luštěniny? Rozhodně ano!

Většina z nás již má zřejmě až nadmíru dost fazolových nebo luštěninových příkrmů na kyselo a taky luštěninových polévek. Vždyť byli pravidelnou součástí jídelníčků v jídelnách předškolních i školních zařízení i mnoha domácností. A tyto recepty mnohým generacím doslova znechutily jejich základní zdravou složku: luštěniny.

Dá se to napravit, máme k dispozici hned několik taktik a technik, jak dokážeme naše děti a samozřejmě i sebe motivovat ke konzumaci těchto superzdravých superpotravin.

• technika utajené ingredience je jednoduché přidání luštěnin v rozmixovaném, nepoznatelném stavu do oblíbených jídel, třeba do omáčky na špagety, karbanátků či fašírek, polévek, dušených pokrmů nebo omáček
• metoda odstranění nechutného je založena na eliminaci „kašovité“ konzistence luštěnin – kterou děti prý až nenávidí – jiným způsobem jejich přípravy
• hravá paradoxní metoda může zaujmout zejména menší děti – když jim na talíř vyskládáme, anebo ještě lépe když spolu s nimi hravě barevně vytvoříme krásný luštěninový talíř, je to jiná porce než barevně nevábná, nemastná neslaná břečka s divnou kašovitou konzistencí
• můžeme se vyhrát i s luštěninovými dezerty, zdravější náhradou vajec v receptech na dezerty a sušenky mohou být třeba vařené černé fazole, nebo zkusme tradiční sladké fazolové pasty, známé z receptů východoasijských dezertů
• edukačně-pěstitelská metoda je založena na zapojení dětí do pěstování vlastních luštěnin na zahrádce, balkóně nebo lodžii ve smyslu hesla: z vlastní zahrádky to přece chutná nejlépe

Pokud se nám ale neosvědčila kupříkladu ani zoufalá taktika „Babi, pomoc!“ – protože to může celé skončit při recepisech velmi podobných těm ze školních a předškolních jídelen – neházejme vařečky do hráchu a pojďme do světa.

Chutná a zdravá kuchařka

Není každý ostřílený kosmopolitní kulinář a mnoho zdravých receptů z kuchyně Mayo Clinic bude pro většinu z nás neznámých, netradičních a možná i překvapivých. Experti a expertky na zdravou výživu jich sesbírali i vytvořili opravdu hodně a nic nám nebrání je vyzkoušet. Každý recept obsahuje i nutriční analýzu a tip od dietologa.

Mně doslova dostaly tyto recepty:

• z předjídel Hummus z pečené červené papriky
• z polévek Toskánský guláš z bílé fazole cennellini
• z hlavních jídel Žlutá čočka se špenátem a zázvorem z jižní Indie
• z příloh Černé fazolové koláčky
• ze salátů francouzský Fazolový salát s balzamikovým vinaigrette
• z dressingů a omáček tradiční mexické Guacamole s fazolí

Proti gustu samozřejmě žádná disputace, každému podle chuti a preferencí. Možná bychom se mohli do této zdravé kuchařky luštěninových receptů z celého světa ponořit nejjednodušeji, jak to jde: vyzkoušet postupně recepty, na které si troufáme, nebo ty, ve kterých najdeme nějaké kulinářské překvapení.

Anebo jít na věc intuitivně a vybírat podle názvu. Vždyť třeba Kreolský hrášek s černýma očima, nebo Cizrnová polenta s olivami či Rančerské vejce přece musí mít něco do sebe.

A když vybrané recepty vyzkoušíme, určitě najdeme jídla, které nám a našim blízkým zachutnají a můžeme je zařadit do domácího jídelníčku.

A buďte bez obav: nejsou to žádné náročné recepty z michelinských restaurací. Nebo sáhodlouhé jako některé z Domácí kuchařky od Magdaleny Dobromily Rettigové, při kterých strávíte v kuchyni klidně i půl dne.

Dobrou chuť přeje

Ján Schneider

Foto: pixabay, pexels, FAO