Děvčátko se sny, které se stalo ženou s vizí

Dnes je jednou z nejznámějších českých floristek pyšnících se oficiálním titulem „Mistr Florista“, který zajišťuje vysoký standard služeb a profesionalitu. Nechyběl jí podnikatelský talent, od 18 let podniká.

„Když moje kamarádky dospávaly po večírcích, já už ve 3 hodiny v noci vyrážela na burzy a do velkoskladů pro čerstvé květiny, abych měla ve svém obchůdku ráno pro zákazníky ty nejkrásnější v širokém okolí“ říká Dagmar Dítětová. Postupně začala svůj okruh činností rozšiřovat směrem k umění, malbě, designu, a interiérové a zahradní architektuře. Už v průběhu studia se účastnila mnoha soutěží, v nichž se umísťovala na medailových místech. „Byly doby dobré i horší. To potká každého, kdo podniká. To, co o nás ale vypovídá, je přístup. Když v životě upadneme, ale zase se zvedneme a jdeme dál. Silnější a zkušenější, než kdy předtím“ – tak o sobě mluví Dagmar Dítětová, kterou její okolí vnímá jako silnou inspiraci. Nebojí se volit nestandardní postupy a inovace – a tím posouvá svět, zvláště ten umělecký a floristický, každý den o kousek dál.

Máš unikátní projekt. Řekni nám více o tom, kde a jak to celé vzniklo.
Od malička jsem něco vyráběla, aranžovala a vymýšlela. Moje maminka říká, že jsem se snad narodila s květinou a nůžkami v ruce. Možná i proto, že jsem vyrůstala v domě se zahradou a všude kolem byly louky a lesy, hodně mě to ovlivnilo. Dnes pro své klienty aranžuji svatby, maluji obrazy, projektuji interiéry a zahrady. Všechny tyto oblasti mají ale jedno společné – snažím se jít netradičními cestami, vymýšlet nové věci a spolupracovat vždy s každým klientem či klientkou individuálně. Nevěsty, kterým aranžuji svatbu, mají často přání, o kterých se domnívají, že nejsou splnitelná. Já jsem tu od toho, abych jim ukázala, že to jde. Nezapomeňte, že takové Versailles za vlády Ludvíka XIV. by nikdy nevypadalo jako dnes, kdyby se nenašlo několik lidí, kteří úplně uhnuli ze zavedených postupů a pustili se do něčeho, co do té doby bylo nemyslitelné.

Jaké byly začátky?
Drsné i krásné. Náchod je město, které v době, kdy mi bylo 18 let, nebylo ničím odlišné od podobně menších měst v České republice. Život tu plynul v zavedených kolejích a cokoliv nového bylo přijímáno velmi pomalu a chladně. Už v 18 letech jsem si tu otevřela první obchůdek s květinami a dekoracemi. Lidé si na něj postupně zvykli a moje květiny se staly známými. Mě to ale táhlo jinam – do větších aranžmá a výzdob akcí a svateb. Postupně jsem začala jezdit po celé České republice a zajišťovat tyto akce na klíč. Jedno jsem si ale od začátku zachovala – využívám dnes pro svou práci spolupracovníky (množství práce by se jinak ani stihnout nedalo), ale každou schůzku s nevěstou či klientem si vždy vedu sama a stejně tak všechny věci navrhuji a vyrábím. Někdy si připadám jako takový šéfkuchař, který ve své kuchyni zkrátka musí být, aby byla kvalita jídla zachována.

foto archív: Dagmar Dítětová

Co na Tobě nevěsty nejvíc oceňují?
To bychom se museli zeptat jich (smích). Mám ráda, když mi chodí poděkování, jak moje dekorace a výzdoby každého ohromily, jak se tam rodina a přátelé cítili příjemně. Udělá mi radost, když někdo, kdo si koupí můj obraz, chce po nějaké době koupit další, protože si na něj zvykl a rád se na něj dívá. Jsem ráda, když lidem svými drobnostmi dělám život hezčím. Psala mi třeba paní, které jsem navrhovala zahradu, že její manžel si po několika desítkách let najednou sám od sebe vezme knížku a jde ven, kam předtím nikdy nešel. To jsou momenty, kdy si uvědomíte, jak moc svou práci milujete.

V čem všem jim dokážeš pomoci?
Ve všem, v čem si pomoci nechají. Není to jen o dekoracích a květinových výzdobách, člověk mé profese musí být i psycholog. Neprodávám auta ani zahradní sekačky. Jsem partnerkou všech vizí, snů a představ. Vymyslím a zrealizuji krásnou svatební květinovou výzdobu včetně mobiliáře, vybavím domov svými originálními plastikami či obrazy, pomůžu interiér z domu změnit na domov, navrhnu zahradu, kde se lidé budou cítit dobře a rádi v nich trávit čas.

Která část práce tě naplňuje nejvíce?
Všechny! Miluju svou práci a mám moc ráda komunikaci a nápaditost. Ráda spolupracuji s lidmi, kteří chtějí vystoupit z řady stejných cest a prošlapat novou. S lidmi, kteří se nebojí z vedlejší koleje udělat nádraží. Květiny nejsou nikdy stejné – jsou jiné ráno, večer, v chladnu i horku. Stejně kreativní jsem já. Když chce někdo obyčejnou kytku, může jít do nejbližšího květinářství. Já jsem prostě jiná (smích).

Co jsi dělala předtím, než ses stala Mistrem Floristou?
Mistr Florista je titul, který se neskloňuje, proto si občas lidé myslí, že to musí být muž. Než jsem dostudovala a tento titul získala, byla jsem mladou holkou, která vymýšlela dekorace a květiny a dělala je převážně pro rodinu a kamarády. A byla jsem malé děvčátko se sny a plány. Ty jsem měla vždycky.

Říkala jsi, že ráda maluješ a vytváříš. Kde bereš inspiraci?
Inspirací je můj každodenní život, počasí, krajina, oheň v krbu nebo třeba písnička v rádiu. Jedu krajinou a vidím zajímavou větev, u které mě okamžitě napadne, jak bych ji dokázala využít. Tak prostě zastavím a naložím ji. Nedávno jsem se dostala úplnou náhodou ke starým trámům a podlahám ze stovek let starých stodol na Vysočině. Chtěli je vyhodit nebo spálit, ale já z nich vyrobila dřevěné plastiky, které se mi nesmírně líbí. A když si na ně sáhneš, cítíš ty tisíce nohou, které po tom dřevě chodily a příběhy, které za ty stovky let tyhle trámy viděly a slyšely.

Tvé podnikání vyžaduje i pracovní víkendy. Jak se Ti daří dělit svůj pracovní a soukromý čas?
Moje práce není od – do, prolíná se samozřejmě se soukromým životem. Já i můj partner máme časově náročná a pracovními dny neohraničitelná zaměstnání, tak to prostě společně propojujeme. Nikdy předtím bych nevěřila, že to může fungovat, ale naopak nás to oboustranně obohacuje. A oba se nesmírně těšíme na jaro, které je obrovskou inspirací. Nezapomeň, že miluju zahrady a nejvíc se těším na tu svoji, až sejde sníh a všechno se zazelená. Čekám to každým dnem! (smích)

foto archív: Dagmar Dítětová

Co bys vzkázala ženám, které se snaží podnikat?
Aby se nebály! Jediné hranice, které existují, jsou ty, které si samy stanovíme. Nebojte se neúspěchu, potkal každého a k životní cestě patří. Steve Jobs přespával na zemi u kamarádů a vracel nalezené lahve, aby měl na jídlo. Michaela Jordana vyloučili z basketbalového týmu. Beatles byli odmítnuti nahrávacím studiem se slovy „Vaše hudba nemá budoucnost a nebude se líbit“. Walt Disney byl vyhozen z novin pro chybějící představivost. Mějte partnera, který vás bude rozvíjet a podporovat, ne brzdit. Obklopujte se lidmi, kteří jsou podobní jako vy, ne těmi, kteří vás zrazují a zpomalují. A hlavně – věřte svým snům a měňte je ve vize. Neříkejte, že něco nejde, prostě běžte a udělejte to. A když bude nejhůř, vzpomeňte na slova Mahátmy Gandhího: Nejdříve vás ignorují. Pak se vám smějí. Pak s vámi bojují. Teprve pak vyhrajete!