Pokud na to nemáme opravdu závažný důvod, neměli bychom naše ratolesti traumatizovat připomínáním, že každé, i ty letní prázdniny nejsou nekonečné a pomalu, ale jistě, den po dni spějí ke svému konci. A je třeba se začít pomalu připravovat na jejich konec a začátek nového školního roku.

Tak se tedy ujistěme, že nám naše dítka nenakukují zpoza zad ve snaze zjistit, co to zase píšeme a čteme a pojďme se vrhnout na jedno zajímavé téma, které s výše popsanými přípravami do jisté míry souvisí.

Zkusili jste si někdy prohodit ruky?

Pokud patříte mezi asi tak 90 % lidské populace a jste praváci nebo pravačky, zkusili jste někdy běžné činnosti, které zvládáte „levou zadní“, tedy přesněji pravou horní končetinou, dát levačkou? Kupříkladu když máte právě asi tak měsíc zlomenou pravačku v gypsu a prakticky nemáte jinou možnost? Pokud ano, dáte mi jistě zapravdu, že to vůbec není lehké.

Otevřít levačkou cokoliv, třeba konzervu, nebo babiččiny povidla…Nebo něco levou rukou napsat, anebo vyklikat myší…Pokud jste to nikdy nemuseli dělat, tak si to na chviličku zkuste. Máte? A teď si představte, že s podobnými problémy se denně v našem světě přizpůsobeném „praváčské většině“ potýkají všichni, kteří to mají obráceně a jsou leváci nebo levačky. Což je odhadem asi tak 6-12 % všech lidí žijících na naší planetě.

Máte doma dítko, které všechno dělá levačkou? Tak jistě víte, že potřebuje nejenom do školy, ale ke každodennímu fungování kupříkladu speciální psací potřeby. Vyrobeny na míru všem, kteří se vymykají „praváčskému normálu“ a dominantní mají levou ruku.

Mimochodem, jednoho leváka pro mnohé „prkotiny“, které si většina praváků a pravaček ani neuvědomuje a se kterými se levorucí musejí potýkat, zřejmě naštvaly a až tak, že vymyslel Mezinárodní den leváků.

Proč zrovna leváci mají svůj svátek?

Inu, protože to mají v našem světě těžší. I proto americký levák Dean R. Cambell rok po tom, co s přáteli založil společnost Lefthanders International, vymyslel v roce 1976 Mezinárodní den leváků a za datum jeho slavení zvolil 13. srpen. Kromě toho, že v tento den slavil své narozeniny, někde se dočetl, že statisticky poměrně často připadá 13. srpen na pátek. Což je vcelku příhodné datum na slavení.

Ideou Mezinárodního dne leváků je od dne zrození tohoto svátku – již úctyhodných 49 let – nejenom připomenout, že leváci jsou poměrně značná skupina obyvatel Země se svými specifickými problémy a potřebami. Neméně důležitým cílem tohoto svátku bylo a pořád je vytvořit platformu na setkávání leváků mezi sebou, a i s praváky.

Ale ano, samozřejmě je povinností nás, píšících praváků v Mezinárodní den leváků šířit osvětu postavenou na faktech, a ne na mýtech o leváctví, kolujících kudy-tudy po virtuálních i nevirtuálních médiích a platformách a jiných informačních zákoutích.

„Přecvičování“ leváků na praváky

Starší a pokročilí jistě pamatují, že kdysi bylo úplně běžné „přecvičování“ leváků a levaček na praváky a pravačky – co se psaní ve škole týče. Výsledkem bylo, že děti psali pravou rukou a všechny ostatní běžné činnosti dělali svou od přírody dominantní, teda levou rukou. Toto „přecvičování“ tedy absolutně nemělo šanci změnit orgánovou dominanci levé ruky a jenom potlačovalo její projevy.

Naštěstí se ve druhé polovině minulého století nejprve v cizině a později i v zemích českých, moravských a slezských změnila tato nesmyslná paradigma. V tehdejším Československu bylo „přecvičování“ zakázáno vyhláškou ministerstva školství v roce 1967.

Mnozí leváci a levačky, kteří museli tuto torturu prožít, mají i v dospělosti, pokud ne hned trauma, tak nepříjemné vzpomínky. Vědkyně a vědci až v polovině minulého století dokázali, že násilné snahy o změnu přirozené laterality – dominance jedné ruky nad druhou – mohou způsobit neurologické nebo emoční potíže. A to bol klíčový důvod, proč bylo toto „přecvičování“ zakázáno.

V každém případě mají leváci a levačky s ručním psaním svou dominantní, tedy levou rukou problém, protože píšou zleva doprava, což je oproti psaní pravou rukou poměrně komplikované. Popisované a technicky vzato i prakticky možné jsou dvě metody psaní levačkou, nazvané podle toho, kde se – vzhledem ke psané řádce –píšící ruka nachází: dolní a horní psaní.

Většina leváků preferuje horní psaní, touto metodou podepisovali dokumenty světového významu například i američtí prezidenti George W. Bush starší, Bill Clinton nebo Barack Obama.

Svět patří pravákům?  

Leváky a levačky tedy již téměř 60 let násilně „nepřecvičujeme“, pořád je ale nesporný fakt, že žijeme v téměř rigorózně pravorukém světě. Dnes je většina náčiní a pomůcek sloužících lidem na manuální práci upravena pro používání pravou rukou. Podobně jsou přizpůsobeny pravákům a pravačkám i veřejné prostory a pracovní prostředí.

I lidské písmo – přesněji téměř všechny druhy písma – vznikli v pravorukém světě a prostředí. Ve většině jazyků se píše i čte zleva doprava, což je směr přirozený pro praváky a pravačky.

Má to samozřejmě svou neprůstřelnou logiku: ve světě, kde je většina lidské populace pravoruká, musí být přece „mainstream“ prostředí, ve kterém lidé žijí, pracují, učí se, odpočívají a dělají všechno to lidské, nastaven pro většinu. A menšina – v tomto případě levorukých – se holt musí přizpůsobit.

My, příslušníci „praváčské většiny“ si možná ani neuvědomujeme, že kupříkladu mnoho nástrojů, nářadí a náčiní běžného užití je pro leváky a levačky buď nepoužitelné, nebo použitelné – kulantně napsáno – problematicky.

• hudební nástroje – ano, Paul McCartney byl levák a měl své baskytary vyrobeny na míru podobně, jako každý levoruký hudebník či hudebnice
• kutilské i profesionální „mašinky do ruky“ jsou uzpůsobeny k držení a ovládání dominantní pravou rukou
• kuchyňské škrabky nebo nůžky jsou taky vyráběny pro praváky
• počítačové a jiné klávesnice i myši jsou taky pro pravoruké

A je toho podstatně více, co není uděláno pro leváky a levačky: třeba gramofony, fotoaparáty, zipy, knoflíkové zapínání pánských kalhot, dvířka mikrovlnek, násypníky myček nádobí nebo praček, výdejní automaty čehokoliv, včetně bankomatů a mnoho, mnoho dalšího.

Ale pozor, opravdu nemůžeme dnešní svět paušalizovat jako „absolutně pravoruký“. Leváci a levačky se světu vytvořenému většinou pro praváky přizpůsobují postupně od dětství. A sice mají toho poměrně hodně „přes ruku“, ale prostě se museli přizpůsobit.

A kromě toho, v našem „praváckém světě“ používáme všichni i předměty, které jsou „podobojí“, tedy stranově neutrální. Třeba kartáče a kartáčky, hřebeny, brýle, klíče…

Dejme šanci leváctví, levákům a levačkám

Samozřejmě ne v smyslu „leváren“, ale pohodového soužití všech levorukých mužů a žen s námi, praváky a pravačkami ve světě uzpůsobeném a přizpůsobeném pravoruké většině. Protože je reálný fakt, že leváci a levačky to mají v našem pravorukém světě poněkud těžší.

O světě leváctví, leváků a levaček se dá psát opravdu mnoho a je to taky potřeba.  Pokud toužíte po dalších podrobnějších, zajímavých informacích z první a levé ruky, vřele doporučuji navštívit stránky dnes snad nejznámějšího českého experta na leváctví Iva Vodičky.

Levoruký pedagog, výtvarník, muzikant, otec dvou leváků, šiřitel osvěty a autor několika prací zejména o metodice psaní a kreslení leváků opravdu ví, o čem píše a dělá to excelentně.

Všechno nejlepší a leváctví zdar!

Ján Schneider

Foto: pixabay, pexels, unsplash, freepik