Ano, dnes je to již 106 let, co byla 28. října 2018 „otci zakladateli“ vyhlášena Československá republika. Všichni jsme se o tomto významném historickém mezníku našich dějin učili ve škole a nebudeme se dnes místo slavení trápit opakováním toho, co víme. Nebo bychom měli vědět…

Ale možná nezaškodí popátrat v historických análech a dát k dobru několik zajímavostí, které jsme se ve škole neučili – anebo pokud i ano, mnozí si je nepamatujeme.

Klíčové datum není jenom 28. říjen

Ano, členové Národního výboru československého Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a Antonín Švehla vydali zákon o zřízení samostatného státu Československo 28. října 1918.

Vyhlášení Československa předcházelo Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatimní vládou – Washingtonská deklarace. Ta byla Ministerstvu zahraničních věcí USA doručena 18. října 1918 a v tisku publikována 19. října 1918.

Washingtonské deklaraci předcházela již 31. května 1918 Pittsburghská dohoda, podepsaná i budoucím prvním československým presidentem Tomášem G. Masarykem.

O připojení Slovenska k Československu se rozhodlo v Martině, kde zejména zásluhou Matúša Dulu, Milana Hodžu a dlaších slovenských politiků byla 30. října podepsaná Deklarace slovenského národa – Martinská deklarace.

Důležitá americká podpora

Československá republika jako jeden z nástupnických států Rakousko-Uherské monarchie byla založena na základě zásady sebeurčení národů a vzniku etnických státních hranic nezávisle na výsledcích první světové války. Tu formuloval americký prezident Woodrow Wilson ve čtrnácti bodech přednesených 8. ledna 1918 na zasedání Kongresu USA.

První československý prezident Tomáš G. Masaryk našel podporu pro samostatné Československo u amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, se kterým ho pojilo politické spojenectví orientované na vybudování nové poválečné demokratické Evropy. Masaryk spojenectví charakterizoval takto:

„Můj styk s presidentem Wilsonem byl čistě věcný, spoléhal jsem, jak v celé své akci, na naši spravedlivou věc a na váhu svých argumentů. Věřil jsem, jako věřím posud, že se slušní vzdělaní lidé dají argumenty poučit a přesvědčit…“

Pohlednice organizace YMCA připomínající vznik samostatného Československa

A co takhle monarchie?

Nejenom legendární diplomat, generál Milan Rastislav Štefánik byl přesvědčením monarchista. I několik dalších členů Národního výboru československého se spíše přiklánělo ne k republice, ale k monarchii, českým „králem“ měl být prý dokonce ruský car…

Buďme tedy rádi, že se Československo stalo demokratickou republikou.

Sokolské stráže a muzika

V památný den 28. října byl Masaryk v USA, kde před 10 dny zformuloval Washingtonskou deklaraci a loboval u presidenta Wilsona. Štefánik se usiloval udržet československé legie na bojištích v zahraničí a dostal legionáře ze Sibiře, Beneš a další politici jednali v Ženevě.

Členové Národního výboru čekali v obecním domě v Praze na kapitulaci monarchie, která byla domluveným impulzem na vyhlášení československé republiky. Když se to celé semlelo, často opomíjenou roli sehráli sokolské stráže, které hlídali důležité objekty a zabránily drancování. No a jeden z členů Národního výboru dostal osvícený nápad: stáhnout do ulic kapely, aby muzikou podpořili pozitivní atmosféru a pomohli zabránit, aby se dav nenechal strhnout nesprávným směrem.

Vše nakonec dopadlo dobře, rakouské a maďarské vojsko, které obsadilo Prahu, dostalo pokyn stáhnout se do kasáren a zrodila se Československá republika. Dožila se sice jenom 20 let, buďme na ni ale právem hrdi.

Ján Schneider

foto: Wikimedia, Velvyslanectví USA v ČR