Dva typy šéfa a jak s nimi zacházet.
Ve své praxi se setkávám převážně se dvěma typy šéfů. Interně jim říkám „taťka“ a „mamka“. Různých druhů řízení je samozřejmě více, ale tyto dvě skupiny jsou zastoupeny ve velké převaze, a proto jsem právě je vybrala pro dnešní článek.
Pokud jste vy sama šéfem, pak může být užitečné své roli a tendencím porozumět. Každá životní role s sebou nese jiné výzvy a každý se s každou svojí rolí vypořádává po svém. Jsou role, které člověku vůbec nesednou a jsou role, ve kterých se cítí jako ryba ve vodě.
V poslední době je hodně populární termín leadership. Já osobně tento pojem vnímám jako jakousi ideální situaci v rámci společnosti, kdy šéf nefunguje jako nadřízený, ale spíše jako parťák firemního a také osobního rozvoje zaměstnance. A to může být ideální pozicí. Do role leadera může být obtížné se dostat. Pokud se člověk leaderem nenarodí, pak to vyžaduje hodně tréninku a práce se sebou samým. Na druhou stranu potkat skutečného leadera nebo takového mít za šéfa je pohlazení na duši.
Většinou to ale bývá tak, že než najdeme rovnováhu a staneme se leaderem, projedeme si alespoň jedním ze dvou „extrémů“ a tím je role „mamky“ nebo „taťky“. Jinými slovy buď rolí pečujícího šéfa nebo rolí autoritativního a nekompromisního šéfa. Pojďme si o nich tedy něco více povědět.
Mama šéf
Mama šéf je druhém šéfa, který je orientovaný na tvorbu vztahů. Na pracovišti mu záleží hlavně na tom, aby se zde každý cítil dobře. Má opravdový talent na tvorbu nádherné atmosféry a taky umí naslouchat. Často se řídí svojí intuicí a je velmi oblíbený. Také umí ocenit práci druhých a dbá na rozvíjení vztahů ve firmě třeba pomocí teambuildingů apod.
Na druhou stranu se mam šéf hůře vypořádává s těmi, kdo svoji práci neodvádí svědomitě. Neumí příliš trestat. Někdy sice potrestá, ale necítí se v tom dobře. Nejlepší jsou pro něj tresty typu „strhnutí peněz“, ale k tomuto trestu se přiklání až jako k nejzazší možnosti. Trpí syndromem spasitele a má tendenci vše řešit smířlivou cestou nebo kompromisem. Také si rád udělá práci sám, jen aby se vyhnul možnému konfliktu.
A co s tím?
Existuje několik doporučení, která se dají praktikovat. Uvedu je níže:
- Mama šéf by si měl uvědomit, že jsou lidé placeni za to, že plní jeho úkoly. Pokud je neplní, je potřeba jednat.
- Vztahy jsou důležité ale ne na úkor zdraví firmy.
- Stejnou měrou jako chválí by měl také dávat zpětnou vazbu a upozorňovat na prostor ke zlepšení.
- Respekt si člověk většinou nevyslouží pouze tím, že je hodný a na vše kývne.
Kateřina Tygl: Ženský svět podnikání je laskavý a plný pomoci
Táta šéf
Tento druh šéfa je opakem mama šéfa. Je to typ, který je nekompromisní. Co si usmyslí, to se musí stát a nerad slyší, že něco nejde. Prostě to bude tak, jak on říká. Mnohdy se ho lidé bojí. Pro trest nejde daleko. Je velice orientovaný na výsledek a dává si vysoké cíle a k těm nutí i své podřízené. Neváhá je nechat pracovat přesčas a vystavuje je mnohdy i nadměrné zátěži.
Na druhou stranu umí z lidí vytáhnout to nejlepší. Není možná příliš oblíbený, ale rozhodně se na něj vzpomíná, když se hovoří o nabírání pracovních zkušeností. Tým pod jeho taktovkou podává neskutečné výkony. Management ho miluje.
Doporučení pro tátu šéfa
I táta šéf se mohl řídit doporučeními, pokud by chtěl. Ta by mohla znít nějak takto:
- Cíl a výsledek nejsou všechno.
- Trocha péče o lidi se mnohonásobně vrátí.
- Trestej stejně jako odměňuj.
- Pochvala nic nestojí.
- Více lidem naslouchej a snaž se jim také pomáhat nejen přikazovat.
Rovnováha jako klíč
V životě bývá nejlepší zlatá střední cesta. Pokud by sama jste šéfem a našla jsem se v některé z těchto dvou možností, hledejte kompromis. Snažte se pro tým, ale i pro sebe dělat to nejlepší. Říká se, že nejlepší je činit tak, abyste byla spokojená a sama sebou. Zkuste podle tohoto tvrzení jednat a uvidíte, co to přinese.
