Tři způsoby, jak se vypořádat se stresem
Známe to všechny. Někdy se snažíme vyhovět ve všem a všem. Obstaráme děti, domácí zvířátka, splníme pracovní povinnosti, nakoupíme, postaráme se o domácnost, pak věnujeme chvilku naší polovičce a padáme do postele naprosto vyčerpané. A u toho všeho máme většinou stres. Víte proč tomu tak je? Většinou si totiž nenacházíme čas samy na sebe a pod tlakem a tíhou toho, co všechno musíme udělat, co všechno se na nás ještě valí, zapomínáme na dobíjení svých baterek, ty se potom vyplácají a nám nezbude nic jiného než se stresovat nad rozlitým mlékem.
Já sama se mnohdy dostávám do kolečka stresu, do myšlenek typu „musím ještě tohle“, a abych se přiznala, ještě jsem ani nedošlo do bodu, kdy bych se nestresovala vůbec. Došla jsem ale do bodu, kdy si to začínám uvědomovat a aplikuji na sebe tři techniky na odbourání stresu, které jsem objevila v rámci koučování. Ráda bych se s Vámi o ně podělila. Věřím totiž, že Vám pomohou stejně jako mě vypořádávat se se stresem běžných dní a najít si chvilku sama na sebe.
1. Ze všeho nejdřív změňte myšlení
Nejdříve si pojďme říct, že většina stresu souvisí s pocitem, že něco musíme. Teď je otázka, jestli to, co musíme, chceme dělat nebo ne. Někdy totiž musíme dělat věci, které nám nejdou nebo je dělat nechceme a nedej Bože, když to dlouho trvá. V takových chvílích se potom soužíme pod tlakem, že musíme do situace, ve které nám prostě není dobře.
Pak je tady druhá situace – věci, které dělat chceme. Jsou to ty zmíněné starosti s dětmi, domácností a podobně. Pojďme si přiznat, že tyhle věci vlastně děláme rády, i když nás mnohdy vyčerpávají ze všeho nejvíce.
U obou situací je dobré si uvědomit, že se svět nezboří, když něco neuděláte, nebo když vydechnete. Většina stresu totiž pochází z pocitu, že musíte všechno a hned. Ne, nemusíte, vážně ne. Zkuste se od toho pocitu odprostit a prostě si dovolit neuklidit, i když je doma binec (svět se přece nezboří, když bude a poličce trochu prachu). Zkuste zažádat o odložení deadlinu, udělejte cokoli, abyste získala čas pro sebe ve chvíli, kdy cítíte, že ho nemáte a potřebujete. Musíte si uvědomit, že jste postradatelná a že na vás svět nestojí. Já vím, že je to těžké a někdy až nepochopitelné, protože „když to neudělám já, tak kdo?“.
Pravda je ale ta, že pokud se nenaučíte dělat si čas na sebe a pokud se nenaučíte přizpůsobovat situace tomu, abyste se v nich vy cítila době a byla plná energie, potom budete ztrácet sebe samu. Potom budete otrokem. A viděla jste někdy šťastného otroka?
Myšlení je základ. Snažte se tedy nejdříve nad situacemi uvažovat tak, že bez vás se to nezboří, že si i vy můžete oddechnout, že vlastně 99 % věcí na světě vážně počká. Buďte paní svého života. Pokud si budete vědoma toho, že se můžete zastavit a vydechnout, bude se vám dýchat lépe.
2. Odkloňte myšlení
Když si tedy dovolíte připustit, že svět bude fungovat i bez vás a čas sama na sebe prostě potřebujete, pak tu jsou vaše myšlenky. Sedíte v sauně a snažíte se relaxovat ale ne, a ne tu práci z hlavy dostat. Pořád to tam běhá jak zaseknutá kazeta.
Nejlepší je odklonit myšlení a soustředit se vědomě na něco jiného. Vyberte si cokoli. Já si třeba ráda detailně prohlížím jakoukoli věc, která je poblíž, nebo něco počítám nebo dělám něco manuálního nenáročného, někdy si také vymalovávám antistresové omalovánky. Zároveň je podstatné netrestat se za to, když vám do hlavy zpátky myšlenky přijdou. Jednoduše si tohoto všimněte a pusťte je pryč a vraťte se ke své činnosti.
Někdy se také myšlení dá odklonit vyčerpáním. Moje kamarádka psycholožka mi říkala, že nejlepší Relax pro tělo i mysl je boj o vlastní existenci. A má pravdu. Když jste na hranici svých fyzických možností, nemyslíte na nic. Začínáte se soustředit na naplnění svých základních potřeb, a to vám zabere celou mozkovou kapacitu. Takové vyčerpání může být běh nebo jakýkoli jiný sport, ale také extrémnější zážitky jako je třeba skok s padákem nebo kurz přežití v přírodě.
3. Napište samu sebe do diáře
Jak se tohle naučíte, začnete si vědomě sama na sebe dělat čas a to tak, aby přes to nejel vlak. A to je moc fajn. Udělejte si z toho taky rituál. Zkuste si sama na sebe najít čas a klidně si to napište do diáře. Buďte sama pro sebe stejně důležitá jako jsou pro vás důležité vaše ostatní úkoly.
Psaní si sama sebe do diáře je vlastně takový malý rituál, kterým si zajistíte, abyste tak opravdu činila. A je to taky dvousečná zbraň. Pokud si na konci týdne uvědomíte, že se vám čas na sebe najít nepodařilo, můžete se taky pomocí diáře dozvědět proč se to tak stalo. Jsou to právě tyhle malé kroky a rituály, které nás donutí se samy na sebou zamyslet a pozastavit.
Každopádně nezoufejte!
Ať už si vyberete jakoukoli metody či techniku, i třeba tu, o které zde nepíšu, potom věřte jednomu – všechny techniky se týkají toho být sama sebou a vrátit se sama do sebe. Když učiníte jakýkoli krok tímto směrem, nikdy neuděláte chybu.
