Grafik a expert na digitální design Roman Káčerek: Pro mě je klíčové, abych při práci přenášel i své vlastní hodnoty – poctivost, autenticitu a upřímnost

Někdy v době koncem minulého století, když měl v Česku doma internet snad jenom Marek Prokop a v zemích českých, oravských a slezských dokázalo být online možná pár nadšenců vyškolených ještě v socialistických výzkumácích, běžní lidé ani moc neřešili weby. Jednak vlastně ani netušili, co to je a v těch zašlých časech to byla doména speciální kasty programátorů, o kterých práci jsme věděli asi tolik, jako o jaderné fúzi nebo kvantové mechanice. Tedy absolutně nic, nebo snad jenom to, že tihle „ajťáci“ – ne v pejorativním smyslu, ale takovém až nadlidském – dělají něco na pomezí kybernetiky a alchymie vymykající se běžnému lidskému pochopu. Dnes má přístup k netu v mobilu, hodinkách, prstenu nebo jiném inteligentním smart zařízení prakticky kdokoliv. Neznamená to ale, že leckdo dokáže naprogramovat, spravovat, optimalizovat, nastavovat, ladit nebo cokoliv kloudného udělat s tím virtuálním čímsi, co se nazývá web. Živočišní druh ajťáků nevyhynul a jeho poddruh – programátoři, webdesigneři a webmasteři, digitální designeři mají stále nad hlavu práce, které ani dnes kromě nich prakticky nikdo nerozumí. A to je dobře, protože jsou to vysoko specializovaní experti a vše, co souvisí s jejich prací, vážně není o fazolkách. Navzdory tomu, že jsme národ kutilský, tak všechno kolem digitálního designu a webů fakticky nelze dělat na koleně, svépomocně a plátat to po svém jako Pat a Mat.  A to je dobře.

Nejenom o tom, co vlastně práce grafika, designéra a tvůrce webů obnáší, jsme pohovořili s Romanem Káčerkem.

Romane, znáte tenhle ajťácký?: „Na břehu rybníka stáli dva, on a off…“

Hezký den, Jáne, já v první řadě děkuji za pozvání a abych se hned ze startu přiznal, miluji IT a s ním obecně kreativní a pro spoustu lidí nepochopitelný smysl pro humor. Na druhou stranu, málokterý vtip si pamatuju :-D ale jeden bych snad v hlavě našel.

„Když dávám večer děti spát, přemýšlím, jestli je mám ‚Uložit‘ nebo ‚Uložit jako’…“

Traduje se, že míra specifické a obvykle vysoce nadprůměrné inteligence lidí pracujících v IT sektoru či IT byznysu vůbec není v přímé úměře k jejich smyslu pro humor. Aneb jinak, že mají specifický i humor, kterému rozumějí jenom oni. Tohle je ale asi podobný mýtus, jako třeba ten, že programátoři nemůžou být zároveň tvořiví, protože matematika a algoritmy s tvořivým vzletem jaksi nejdou dohromady. Opravte mě, pokud se mýlím, ale vy jste digitální designér a není vám cizí ani programování a předpokládám, že k tomu všemu jste úplně normální chlap s nadhledem a smyslem pro humor…

Určitě, za ta léta praxe v různých agenturách, firmách, týmech i od doby, kdy jsem se vydal na vlastní dráhu jsem se setkal s mnoha rozdílnými lidmi a je pravdou, že IT segment má v tomto ohledu specifický svět. Možná i proto často slýcháme, že „ajťáci“ jsou prostě jiní, divní…Na druhou stranu jsem člověk jako každý jiný – jednou nálada super, podruhé třeba není den. Každopádně co se humoru týče, miluji kombinaci ironie, sarkasmu a lidskosti. Mým oblíbeným vtipálkem je třeba Alan Alda ala Hawkeye v seriálu MASH.

Jak byste absolutním laikům a laičkám vysvětlil pár srozumitelnými větami, co obnáší vaše práce?

Pomáhám lidem a firmám udělat jejich značku funkční, smysluplnou, zapamatovatelnou a viditelnou pro jejich zákazníky. Ať jde o web, logo nebo celou vizuální identitu.

Zkusme třeba modelový příklad: jsme partička studentek a studentů scenáristiky a tvůrčího psaní a chtěli bychom mít web, kde můžeme veřejně sdílet svou tvorbu, povzbuzovat se i kritizovat, poskytovat si vzájemnou podporu…něco jako klasický literární kroužek, ale virtuální. Jak nám můžete pomoci? Protože kluci a děvčata to zkusili nějak vytvořit a zavěsit na net a zjistili, že to neumějí a nefunguje to…

Já myslím, že u každého projektu je v první řadě potřeba si uvědomit, pro koho je určený. Pochopit problém a potřebu cílové skupiny. Nepotřebuji, aby mi klient složitě popisoval celou problematiku jeho podnikání. Pro tyhle scénáře mám připravenu sadu jednoduchých a cílených otázek, na které mi jsou schopni lidé odpovědět už během krátkého on-line rozhovoru nebo schůzky. Sám se snažím vžít do role těch uživatelů či návštěvníků webu. Tohle „vžití se do role“ si spousta lidí nedokáže v hlavě „přepnout“ a pak vlastně netvoří pro lidi, ale jen sami pro sebe.

Anebo se soused Pepa rozhodne, že bude mít lepší pneuservis než Kája z vedlejší vesnice. Nutně zřejmě potřebuje nejenom zajímavé a originální logo – a jiné, lepší, jako má Kája – ale zřejmě pěkně od podlahy a od píky vybudovat vizuální identitu své jednochlapové eseročky… Včetně webu samozřejmě. Co pro Pepu můžete udělat?

Tak v tomto případě je Pepa můj ideál vysněného klienta 😊 zrovna nedávno jsem pro drobného živnostníka vizuál pneuservisu řešil. Ze zkušenosti vím, že takoví lidé nemají čas na IT, weby a řeči kolem, kterým ani příliš nerozumí a rozumět nechtějí. A to je naprosto v pořádku, já to chápu a akceptuji. Od toho tady jsem já, abych jim vysvětlil, jaké jsou možnosti a co výsledek přinese nejen jim, ale hlavně jejich zákazníkům. V mém případě tedy ne Pepa, ale Pavel byl naprosto nadšený z výstupů. Vytvořili jsme jednoduché logo, které ho odlišilo, vizuální identitu jako vizitky, servisní listy, samozřejmě webové stránky, a protože se Pavel chce věnovat tomu, co umí nejlépe, nechal na mě i pravidelnou správu webu. Jednou za čas zvedne telefon, napíše mi mail a ví, že se nemusí o nic starat.

Dalším ukázkovým příkladem může být třeba skupinka maminek, které se rozhodly vzájemně si pomáhat s hlídáním dětí a vznikla zajímavá otevřená komunita, která potřebuje i virtuální platformu. Co byste těmto akčním maminám poradil a jak jim pomohl, kdyby za vámi přišli s prosíkem?

Jáne, vy snad znáte mé klienty a jejich potřeby jste teď zcela vystihl – ano, přesně takového klienta mám a vytvořili jsme společně projekt Daruj kousek sebe. V podstatě navazuje na mou spolupráci s jedním nadačním fondem, který řeší právě různé potřeby maminek, samoživitelek a propojuje je s cíleně s konkrétními lidmi, kteří jim dokážou pomoci – ať už třeba s vyzvednutím dětí ze školky, venčením psa nebo třeba opravou pračky.

A co třeba robustní web firmy, kde i šéf IT oddělení vzdal snahu o udržení kontroly nad vzájemně se míchajícími landing či jinými stránkami a podstránkami, které začaly žít vlastním životem? Jak byste tady dokázal pomoci?

Mezi mé klienty patří živnostníci, startupy, střední firmy, ale i velké korporáty. Pokud bych měl uvést příklad z praxe, tak bych s ohledem na velikost zmínil určitě klienta Liftor.cz (na Slovensku Liftor.sk). Tahle společnost sama vyrábí a prodává špičkové polohovací stoly, ergonomické židle a příslušenství nejen do kanceláří, ale i lidem do domácích pracoven nebo dětských pokojíčků. Tehdy přede mnou stála obrovská výzva, kompletně všechno graficky předělat, od loga, konkrétních problematických částí webu a e-shopu, jako byl například proces objednávky, specifický on-line konfigurátor stolu, různé polepy provozoven atd. Aby toho nebylo málo, tak tohle všechno s přesahem do pěti států Evropské Unie. Na druhou stranu, aby všechna sláva nebyla jen na mně, tak u takového projektu se hodně komunikovalo s celým oddělením klientova týmu.

V portfoliu vašich klientů jsou i nadace, ukázkovým příkladem vaší práce v tomto sektoru je profesionální podpora Nadačního fondu Vrba, který pomáhá ovdovělým maminkám, tatínkům a jejich dětem. Zkusme našim akčním čtenářkám a taky potenciálním klientům z nadačních řad přiblížit, v čem spočívá vaše podpora tohoto nadačního fondu. Co všechno dělá „IT pracovník“ Nadačního fondu Vrba Roman Káčerek?

Osobně jsem si prošel zajímavým životním příběhem, který sahá až do mého dětství, kdy mi zemřela maminka. A jak osud chtěl, asi před 9 lety mi jednou zazvonil telefon a na druhé straně byla paní, která mi popsala svůj příběh, situaci a požádala o pomoc. Téma rodin, kterým smrt vzala mámu nebo tátu mě hodně vzalo za srdce, a i vzhledem k tomu, že tahle skupina lidí dodnes nespadá do žádné „škatulky“ podpory ze strany státu, mě vlastně dostala do role grafického a webového otce celé nadace. Vždy najdeme konečné řešení k oboustranné spokojenosti. A jak sama paní ředitelka říká, můj „smysl pro design a estetiku přináší tomuto nelehkému tématu decentní a nadčasovou tvář“.

Romane, musím vyzdvihnout a pochválit ve vaší branži zřejmě unikátní nápad: rozhodl jste se každý rok vybrat jeden spolek, nadaci nebo neziskovku, které vytvoříte brand nebo web bez nároku na honorář. Letos jste takto pomohl nadaci pivoňka nebo třeba Zvířecímu azylu v Jihomoravském kraji… Jak konkrétně dokážete pomáhat neziskovkám, spolkům nebo nadacím – samozřejmě nejenom těm které si vyberete a darujete jim gratis svou práci, ale i těm, kteří jsou nebo se stanou vašimi klienty?

Ano, je to tak. Zkušenost a spolupráce s nadačním fondem Vrba mi vnukla myšlenku sociální pomoci. A pak taky má žena, která dlouhodobě pomáhá spolku v oblasti pomoci pro opuštěná zvířata. Netrvalo dlouho, a protože jsem svou pomoc chtěl spojit s tím, co umím a v čem vynikám, rozhodl jsem se každý rok někomu pomoct. Konkrétně to ale musí být nezisková organizace, spolek nebo nadace, která cíleně míří na sociální potřeby. Nechci zabředávat do detailů, ale z jejich webů a vizuální prezentace je pak i na první pohled vidět, že má pomoc se jim hodí a dává smysl.

Romane, vědí vaši potenciální zákazníci, když se na vás obrátí, co přesně chtějí? Anebo je většinou nevyhnutné na začátku spolupráce nejdříve řízenými, cílenými otázkami zjistit, „vo co go”, kde se nachází a co a kam potřebují pohnout a posunout?

Existují tři skupiny klientů. Pokud pominu ty velikosti a počty zaměstnanců, jsou to převážně menší a střední firmy, kteří hledají odborníka na dlouhodobou spolupráci a rozvoj svého podnikání. Něco už mají za sebou, ale je potřeba to celé zrevidovat, předělat a dále rozvíjet. Druhá skupina klientů jsou jednotlivci, kteří se na mě obrací s žádostí o návrh loga a vizuální identity. Tam je situace jednodušší, protože začínáme na zelené louce. Což mi ve spoustě případů usnadní část rešerše a analýzy současného stavu. Nic není k dispozici, takže nemusíme řešit historické návrhy. A třetí segment jsou různé spolupráce s agenturami a velkými korporáty. Tam záleží především na specifických potřebách a spolupráce je hodně individuální, ale v rámci designu a marketingu jsem dokázal pomoct třeba i světoznámým firmám jako například Xiaomi, drony DJI, Danone a mnoha dalším.

A stává se vám taky to, že kromě trpělivého umění naslouchat musíte zákazníkům někdy i rozmluvit jejich možná nenaplnitelné představy? Protože víme, že opravdový mistr čehokoli to nedává na „jistý prachy“ ve smyslu: „Náš zákazník náš pán a když to tak chce, tak to tak udělám…“  

Ano, a stává se to poměrně často. Mé motto je: „Hodně se ptám, ledacos rozmlouvám“.  Nejde ani tak o nenaplnitelné představy, ale o to dát lidem a klientům ne to, co chtějí, ale to, co skutečně potřebují. Moje práce není jen o estetičnosti nebo technických dovednostech. Každý projekt, který dělám, je spojený s nějakým příběhem. Ať už jde o značku, kterou pomáhám formovat, nebo o vizuální identitu, kterou pro klienta vytvářím. Pro mě je klíčové, abych při práci přenášel i své vlastní hodnoty – poctivost, autenticitu a upřímnost. Všechno, co dělám, by mělo odrážet to, co v životě považuji za důležité.

A asi to dělám dobře, protože mi dokážou naslouchat a není třeba velkého přesvědčování. Přicházím s jasnými argumenty. Moc dobře totiž vím, jak grafika funguje v praxi. S čistým svědomím prozradím, co dává smysl, co udělat a co klient vůbec nepotřebuje. Na druhou stranu občas se setkám s případy, kdy si s klientem nesedneme a uzavřel bych to jednou větou: „Pokud to ani po páté korektuře nebude fungovat, rád vám doporučím konkurenci.“

Můžou se stát vašimi klienty nebo klientkami kupříkladu i ti, kterým mrznou weby jako plnovousy zlatokopů na Aljašce a potřebují, pokud ne akutní resuscitaci, tak minimálně cílenou odviřovací léčbu a pořádnou detox kůru?

Pokud tím Jáne myslíte opravy nefunkčních webů, tak jako správce webů svých klientů se zaměřuji i na činnosti spojené s případným odvirováním či zabezpečením nebo pravidelnou údržbou. Tam vlastně ta spolupráce také občas začíná.

Za více než dvacet let prošly vašima rukama stovky různých projektů, spektrum a portfolio vašich služeb je poměrně široké, ale dovolím si tvrdit, že i vyhraněně specializované. Nebo spíše má specifickou přidanou hodnotu, protože vás nemůžeme považovat „jenom“ za digitálního designéra, tvůrce webů, grafika, doma jste taky v SEO a reklamě. Dá se říci, který z vašich projektů, nebo spíše které vaše dílo je vám nejbližší, na které jste nejvíce hrdý?

Zajímavá, a přitom složitá otázka. Ale odpovím diplomatickým způsobem. Pro mě jsou všichni klienti stejně důležití, ať už to je Pepa, Pavel nebo Karel z pneuservisu nebo firma o 200 zaměstnancích. Nechci vybírat nikoho konkrétního, protože každý projekt má svou hodnotu. A každý klient je specifický, tak stejně i má spolupráce s ním.

Kdybych dnes někde v Česku na místě, kde je kvalitní echo zvolal: „SEO!“, ozvěna by přinesla: „Ungr, Ungr…“  Pavel Ungr je, pokud ne lídr, tak jistě velmistr československého SEO a je tudíž celkem fajn, když vaši práci ohodnotil takhle: „Pokud potřebujete skvělýho profíka na bezpečnost WordPressu, který vám dá dohromady vaše rozhašený weby za rozumný peníze, a přitom velmi rychle, rozhodně doporučuji Romana!“ A další pozitivní hodnocení vaší práce od spokojených klientů také stojí za přečtení…Jaký je to pocit, když se vaše práce doslova chválí sama ústy spokojených klientů?

Pochvala samozřejmě potěší – je to důkaz, že má práce má smysl. Samochvála mi ale není vlastní. Opravdu si cením každé konstruktivní kritiky, protože mi dává možnost posouvat se dál a přinášet lepší výsledky.

Pojďme se více pověnovat vaší designérské práci. Tvrdíte, že design není umění, co by za mě bylo na dlouhou debatu s argumenty za i proti – to možná dáme někdy příště…Navzdory tomu, že tedy design dle vás není umění – nebo přesněji není to „jenom“ umění – co kromě kreativity může váš design přinést vašim klientkám a klientům?

Zeptám se vás Jáne jinak. Byl byste ochoten zaplatit třeba 3 miliony jen za návrh loga? A proč myslíte, že lidé mají problém rozeznat design od umění či luxusu? Je to poměrně hodně obsáhlé téma, proto jsem o tom napsal zmíněný článek. Pokud mi ho ale dovolíte krátce shrnout, tak pro mě (a věřím, že i pro klienty) je design něco, co přináší emoce, dlouhodobou hodnotu a výsledky. Něco, co propojuje estetickou a funkční stránku, je praktické, měřitelné a inovativní. Můžeme tohle tvrdit o umění?

Romane, na vašem webu prezentujícím, proč by si měli všichni vybrat právě vás a v čem jste jiný a lepší než konkurence, mě vcelku intenzivně – v pozitivním smyslu – udřel do očí slogan: „Nezdrhnu, když je hotovo…“ Popišme našim akčním čtenářkám, co to konkrétně znamená…

V dnešní době existuje mnoho grafiků, samouků. A dokonce i ze stran samotných klientů. Já jsem vystudoval polygrafickou školu ve Zlíně (tímto bych chtěl pozdravit všechny mistry odborného výcviku), a dlouho jsem pracoval v samotné produkci a polygrafii. Tohle těm juniorům chybí – praxe. Nemají prostě zkušenosti s technologickými postupy. Já jim to určitě nezazlívám, každý nějak musí začít. Ale narážím na to, že spousta těchto rádoby designérů neví, jak ty věci chodí a firmy a klienti pak pláčou. A abych tedy konkrétně zodpověděl vaši otázku, tak tím chci jasně klientům říct, že se na mě mohou dlouhodobě spolehnout. Že dokážu pracovat samostatně i v týmu. Že jim ušetřím nervy i čas, nabídnu praktické zkušenosti, dokáži si poradit s extrémy a umím řešit nečekané situace. Umím se prostě vyhnout chybám, kteří jiní designéři dělají a které pak stojí klienty čas i peníze.

Mimochodem, to, jaký jste perfekcionista, dokazuje i fakt – pokud to tedy můžu našim akčním čtenářkám prozradit – že na aktuální verzi svého vlastního webu jste dělal 3 roky a vzniklo kolem 20 verzí a nespočet revizí. Profesionál vašeho ražení ale asi nikdy nebude se svým vlastním webem spokojen na 100 %, nebo na těch pověstných 10/10 a chce to mít minimálně na 11/10, že jo?

Kovářova kobyla. Tak myslím taky začíná jeden vtip, který se ale v 90 % případů stává skutečností a běžnou praxí. A můj případ nebyl jiný. Svůj web jsem odložil na druhou kolej. Priorita byla věnovat se klientům. A mezitím projely spousty vlaků. Dnes se k návrhům webů a vůbec tvorbě grafiky stavím trochu jinak. Hodně klientů totiž tlačí čas. Což v případě, že děláte něco sami pro sebe, nehraje až takovou roli. Podle mě je lepší pustit do světa jednoduché, ale funkční řešení a pak ho dál vylepšovat. Získáte tak téměř okamžitě zpětnou vazbu a celý proces netrvá týdny nebo nedej bože – roky. Funkční design nebo web může být v dnešní době otázkou třeba dvou týdnů.

Jestli dovolíte, Romane, s radostí vás zacituji: „Web je ekosystém (s oblibou klientům říkám, že web je jako akvárium) – člověk musí neustále starat a když nejste zrovna akvarista, nechejte to profíkům…“ Kolik máte doma akvárií?

Tak takovou otázku jsem skutečně nečekal. Je vidět, že jste si také dělal přípravu. No, dřív jsem měl dvě velká akvária (Malawi a Tropical – pozn. redaktora), ale nakonec jsem zjistil, že na to vlastně vůbec nemám čas a akvarista ze mě tím pádem asi moc nebude. A pokud klient nemá čas a zkušenosti vymýšlet design, ať to raději přenechá odborníkovi…

Existuje nějaká výzva týkající se vaší práce, která je pro vás vysněnou? Za více než 20 let vaší profesionální kariéry jste se snad potkal se vším, co doba, lidi a čas přinesli do všech oblastí, ve kterých jste pracovně doma. Ve vašem seznamu snů, cílů a životních přání jsem prakticky nic týkající se práce nenašel…tedy kromě splněného cíle: Vytvořit nový web s aktualizovaným portfoliem…Mám na mysli něco podobného, jako když mladý herec chce hrát Hamleta – a některý si ho i zahraje – a když nabere věk a zkušenosti, tak spíše sní o roli Richarda III. nebo krále Leara…

V tomto směru se snažím být hodně skromný a mé cíle se teď spíše obrací na životní a rodinné téma. Věřte nebo ne, ale 20 let práce s klienty a pro klienty už jde vidět a nese s sebou i určitou míru ochuzení. Přeci jen máme hodně dětí a už jsem ve věku, kdy se začínám ohlížet za sebe a přemýšlet, jakou za sebou zanechám stopu – tedy nejen tu virtuální.

Romane, ve vaší branži musíte nejen sledovat aktuální trendy, ale udržet s nimi krok a aktivně s nimi pracovat. Jak vnímáte zběsilý start éry AI? Dovolím si zacitovat inspirativní Soniu Simone, která to ke konci loňského roku zhodnotila takto: „Právě jsme prošli rokem robota – a pokud jste kreativní profesionál, možná jste si všimli způsobu, jakým AI znehodnocuje kreativní práci… Čím více obsahu generovaného AI vidíme, když pokrývá weby svou bezduchou lesklou dokonalostí, tím více vynikne naše skutečná lidská tvořivá práce – a bude ceněná, protože není robotická…“

Pevně jsem doufal, že tohle téma nás v dnešním rozhovoru mine a že se mu vyhnete. Ale věřím, že mi dáte za pravdu, když řeknu, že dnešní doba je uspěchanější a v určitých směrech komplikovanější než třeba v 90 letech. Na druhou stranu přináší obrovské technologické pokroky a s tím spojené i životní a podnikatelské výzvy. Nechci tady nikomu upírat jeho názory na téma AI, ale já v tom mám poměrně jasno. Jsem v těchto ohledech vývoje trochu skeptický a teď vám řeknu, že v rámci komerčního využití má své limity. Ale necháme se překvapit, co přinese v budoucnu. Co mi dokáže přinést dnes? V určitých směrech usnadnit práci, minimálně tu část týkající se rešerší, analýz a obsahového marketingu. Záleží, jak s AI pracujeme a co si od ní necháme na „ty internety“ přenést. AI beru jako nástroj, který využívám pro obecné vyhledávání a praktickou pomoc. Nemyslím si a osobně nemám strach z toho, že by mi umělá inteligence vzala práci. Odborníci a specialisté nejen v IT oboru budou potřeba vždy, ať už tu s námi AI bude nebo ne.

Pokud byste byl na mém místě a měl možnost zeptat se jménem všech našich akčních čtenářek cokoli Romana Káčerka, co by to bylo? A jak by vám Roman Káčerek odpověděl?

Myslím, že na tohle by vám určitě AI nedokázala odpovědět 😊 Za všechny čtenářky a čtenáře bych si tedy položil otázku, jak překonávám kreativní blok?

Odpověď pak může být jednodušší, než si myslíte. Já osobně vypínám. Jsem off-line. Vezmu si volno. Když nedělám design, tak se hrabu v záhonech, dělám různé věci ze dřeva, cestuji a sbírám kešky nebo peču buchty.

Na závěr tradiční Míšina klíčová otázka: Co vám v poslední době udělalo radost?

Má úžasná žena, když uvařila skvělé jídlo, které miluji 😊

Za rozhovor srdečně poděkoval Ján Schneider

foto: archiv Romana Káčerka