Letos se nám v kalendáři jenom o pouhé dva dny minuly dva významná data, které mají mnoho společného: Den rovného odměňování, Equal Pay Day, který letos připadl na 6. března a Mezinárodní den žen, který díky ženám bojujícím za své práva slavíme každoročně globálně 8. března.

Ten první významný den, Equal Pay Day je „pohyblivý svátek“, vypočítává se totiž podle toho, kolik dní navíc musí pracovat ženy, aby dostaly stejně vysokou odměnu za svou práci, jako muži ve stejných pracovních pozicích. Před dvěma dny jsme o Equal Pay Day psali a jistě se mu v březnu budeme patřičně věnovat, vždyť již brzy, 25. a 26. března se v Praze chystá již 16. ročník české akce Equal Pay Day, která je největší a nejvýznamnější svého druhu v Evropě.

Mezinárodnímu dni žen opět po roce věnujeme několik důležitých odstavců právě teď. V jednom nejmenovaném regionálním rádiu jsem sice zaslechl hned několik „invenčních“ výkladů zkratky MDŽ: máme dnes žúrku, mířím do županu, mezinárodní den žíznivých, mám dost žíněnek, musíme dnes žít, malé děsné žihadlo…Inu kreativitě se meze nekladou, nakonec ale ostaneme u toho tradičního a zaužívaného Mezinárodního dne žen.

Plný konferenční sál Clarion Congress Hotel Prague během loňského 15. ročníku českého Equal Pay Day, foto: Miroslav Lepeška pro BPWCR

Mezinárodní den žen není socialistický relikt

Všichni, kteří jsme se narodili a dospívali ještě v minulém století, máme doposud v živé paměti klasické socíkovské, zprofanované oslavy MDŽ: trapné večírky s pionýrskými recitacemi tvorby režimních autorů, na kterých oslavovali zejména muži…a povadlé karafiáty, které nad ránem donesli domů svým ženám…

Je to tak, naši čeští „komančové“ si i MDŽ ne přivlastnili, ale rovnou ukradli – podobně, jako několik dalších významných globálních svátků – a upravili na svůj obraz. A i proto má MDŽ dodnes pro mnoho žen i mužů takovou divnou, nemastnou-neslanou, šedivou až mírně narudlou komunisticko-socialistickou příchuť.

Pojďme to tedy změnit a zopakovat si, proč je Mezinárodní den žen důležitý svátek pro nás všechny.

Sál Valného shromáždění OSN během oslav Mezinárodního dne žen (IWD) 2025. Foto: UN Photo/Manuel Elías

Pod kuratelou OSN

Svátek všech žen má vskutku bohatou historii spojenou s bojem žen za svá práva nejenom v Evropě a v Americe, ale i v Africe, Asii či na Novém Zélandu. Ženy z této ostrovní země na druhém konci zeměkoule byli průkopnice prosazení ženského volebního práva.

Oslavy Mezinárodního dne žen – oficiálně uznaného OSN v roku 1977 – jsou dnes cíleny především na mladé ženy. Letošní téma Mezinárodního dne žen: „Pro VŠECHNY ženy a dívky: Práva. Rovnost. Posílení,“ vyzývá k akci, která může pomoci odblokovat stejná práva, moc a příležitosti pro všechny, a rodově rovnou budoucnost, ve které nikdo nezůstane pozadu. Ústředním bodem této vize je posílení postavení další generace – mládeže, zejména mladých žen a dospívajících dívek – jako katalyzátorů trvalé změny.

Česká osobnost mezinárodního ženského hnutí

Portrét Františky Plamínkové z roku 2021

Ztělesněním českého boje za práva žen je Františka Plamínková, respektovaná osobnost mezinárodního ženského hnutí. Letos jsme si připomenuli 150. výročí jejího narození. Celoživotní práce i heroická smrt Františky Plamínkové se vepsaly do dějin.

• ještě za monarchie aktivně bojovala za ženská práva a svou usilovnou práci ještě znásobila po vzniku 1. Československé republiky
• byla učitelkou a její zásluhou byl zrušen „celibát“ učitelek, které měly zákonem zakázáno se vdávat a zakládat si rodiny
• byla i zanícenou publicistkou a významnou českou političkou, senátorkou, z její iniciativy bylo prosazeno velební právo žen
• působila ve významných pozicích ve světových organizacích zasazujících se za práva a rovnost žen
• po mnichovském diktátu a fašistické okupaci se vrátila do své vlasti ze zahraničí, aby pro ni pracovala
• její angažovanost během heydrichiády a odmítnutí veřejného odsouzení atentátu na Heydricha byly důvodem jejího zatčení, odsouzení a popravy v roce 1942

Celoživotní práce a hrdinství Františky Plamínkové jsou vzorem a inspirací i dnes a nejenom pro české ženské hnutí.

Pekingská deklarace slaví 30 let

Scéna ze čtvrté světové konference OSN o ženách v Pekingu, Čína, 5. září 1995 Foto: UN Photo/Zheng Yan Hui

Jedním z významných globálních milníků boje žen za svá práva je v pořadí 4. Světová konference o ženách, která proběhla v roce 1995 v Pekingu. Vznikl na ní historicky nejambicióznější a nejprogresivnější plán na dosažení stejných práv pro všechny ženy a děvčata. Pekingská deklarace a Akční platforma před 30 lety načrtla 12 kritických oblastí, ve kterých bylo třeba konat.

Při příležitosti 30. výročí od přijatí první verze tohoto zásadního vizionářského dokumentu byla vydána jeho aktuální revize, mapující stav ve 159 zemích ze 189, které Pekingskou deklaraci do dnešního dne podepsaly. Dokument zrcadlí globální, regionální a národní hodnocení 159 zemí včetně České republiky, sumarizuje pokrok a taky priority pro další činnost.

Globální pokrok v oblasti rovnosti a práv žen jsou za 30 let v některých oblastech významné, vždyť posuďte sami:

• před rokem 1995 mělo jenom 12 zemí naší planety v legislativě zakotveny právní sankce proti domácímu násilí, dnes je v této oblasti ve 193 zemích zavedeno 1 583 legislativních opatření, z nichž je 354 zaměřených konkrétně na domácí násilí
• pro 89 % vlád je dnes ukončení násilí páchaného na ženách nejvyšší prioritou
• dnes existuje již 112 zemí s národními akčními plány pro ženy, mír a bezpečnost – což je výrazný nárůst oproti jenom 19 z roku 2010

SDG 5, rovnost pohlaví, je zásadní pro dosažení 17 globálních cílů udržitelného rozvoje. Foto: UN Women/Amanda Voisard

Mnoho zemí učinilo mnohé kroky v oblasti rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen, od zákazu diskriminace v zaměstnání až po přijetí genderově citlivých akčních plánů v oblasti klimatu. Inovace urychlují pokrok a otevírají se příležitosti k rozšíření osvědčených strategií. Přesto je genderová diskriminace hluboce zakořeněna ve všech ekonomikách a společnostech, což způsobuje chronická omezení práv a nadějí žen a dívek.

Práce na tomto poli je stále více než dost a není to jenom odpovědnost globálních organizací a nositelů změn na vládních nebo jiných rozhodovacích úrovních. Zapojit se může každý a každá z nás, opravdu stačí jenom chtít, najít a vybrat si svou oblast působení.

Dnešní svět je pro ženy a dívky rovnější než kdykoliv předtím, pokrok je ale stále příliš pomalý, příliš křehký a příliš nerovnoměrný. Boj žen za svá práva neskončil, právě naopak, dnes, v době nových výzev musí pokračovat dál.

Dnes si ale chvilku vydechněte, milé dámy, a v pohodě oslavte svůj svátek.

Všechno nejlepší přeje

Ján Schneider

P. S. Vidíme se na 16. ročníku Equal Pay Day?

Foto: UN Photo, UN Women, Wikimedia, BPWCR

Titulní foto: Sima Bahous, výkonná ředitelka UN Women, promlouvá v sále Valného shromáždění během Mezinárodního dne žen (IWD) 2025 v rámci Organizace spojených národů. Foto: UN Photo/Manuel Elías