STYLEMON: Děvče s receptem na štěstí
„Jsem obyčejné slovenské děvče, které vyrostlo na vesnici a učarovala jí móda. Dnes je ze mě žena, která něco v životě už přežila a zjistila recept na životní štěstí. Jsem digitální Nomád, prokazujícím svou kreativitu v online světě, s Jackem Russelem a velkým šatníkem. Černou nudu v něm však nehledej. Protože barvy, tak právě ty dokážou udělat divy nejen s naším zevnějškem, ale i s naší náladou a psychikou. Na mém skromném bílo-žlutém citronová blogu najdeš kopec módní inspirace. Barevné. Povětšinou Sekáčové. Vždy však s velkým úsměvem a pár pozitivními slovy. A možná v těch slovech najdeš zmíněný recept na štěstí.“ píše úvodem o sobě Lenka Madlenová, Stylemon.
Kdy a proč jste začala s blogerstvím?
Odjakživa jsem byla kreativní člověk – už jako dítě jsem tancovala, malovala a milovala jsem módu. Později se přidala i láska k psanému slovu a fotografii. No a když jsem v roce 2014 na internetu poprvé uviděla módní blogerství, věděla jsem, že to je ta správná cesta k mému kreativnímu vyžití.
Jaký máte názor na blogerství jako výdělečnou činnost?
Každý z nás se chce živit tím, co ho baví. A kdo říká, že ne, lže. Každý z nás tajně doufá, že jednoho dne mu bude to, co na světě nejvíce miluje dělat, vydělávat penízky na živobytí. Blogerky blogují kvůli tomu, že to milují a plní si tím sny. A pokud je tento jejich sen věc, která je nejvíce baví, má živit, tak je to naprosto úžasné. Samozřejmě, je třeba znát jistou hranici, nevyužívat to a nezaprodat se, ale to je už na jinou delší debatu.
Foto: archiv Stylemon
Dá se tím uživit?
Jsem ráda, že v dnešní době značky postupně poznávají sílu blogerů a dokonce ve svém marketingovém rozpočtu vyčleňují část na propagaci prostřednictvím blogerů a influencerů. V dnešní době se tím tedy určitě živit dá nebo se tím dá minimálně vydělat pěkná částka, kterou blogerka může následně využít například na zkvalitnění techniky nebo vylepšení designu blogu. Mnozí si však velmi špatně myslí, že jsou to lehce vydělané peníze – vždyť se jen pěkně obléknu a za sekundu vyfotím. Opak je však pravdou a stát se známou a sledovanou blogerkou je těžký běh na dlouhou trať.
Čtěte také: Psaní jako seberealizace a výdělečná činnost
Uměla by jste porovnat CZ x SK blogerství?
Mám pocit, že Česko je blogování více otevřené, blogerky se sledují více a i firmy s blogerkami více spolupracují. Na Slovensku je to každým rokem lepší, ale stále máme co dohánět. V obou zemích je však obrovské množství skvělých a kreativních blogerek a blogerů, kteří si tak plní své sny a to je skvělé. Slováci a Češi jsou neuvěřitelně kreativní!
Foto: archiv Stylemon
Jaké jsou Vaše vztahy s jinými blogerkami?
Právě skvělé vztahy s blogerkami a vznik nových přátele je to, co si na blogování cením úplně nejvíce, protože blogerky jsou ženy, které nelení, jsou aktivní, kreativní, energické a jdou si za svým a plní si sny. Jsou nesmírně inteligentní – mnohé z nich jsou doktorandkami, marketérkami, mluvčími, učitelkami, či úspěšnými podnikatelkami. Dozajista mezi námi nevládne rivalita a závist! Právě naopak – jedna druhou podporujeme, radíme si a konstruktivně kritizujeme.
Existuje komunita blogerek?
Existuje několik sdružení, které pomáhají blogerům v různých ohledech. Například Asociace blogerů nebo Superblogeři. V Česku velmi dobře funguje Elite Bloggers. Jsou to všechno sdružení, která přinášejí blogerům zajímavé spolupráce se značkami, ale i jim odborně radí a vzdělávají je.
Co vás inspiruje při přípravě příspěvků?
Leccos. Lhala bych, kdybych řekla, že je to jedna konkrétní věc. Blogování mě naučilo chodit s očima otevřenýma a vnímat vše okolo. Inspiraci hledám nejen na internetu, ale například i během rozhovorů se zajímavými lidmi. A k vytvoření zajímavého outfitu mi například jako inspirace perfektně poslouží i pěkný dům se zajímavou kombinací barev. Opravdu je třeba chodit s očima otevřenýma.
Foto: archiv Stylemon, autorka Martina Čížková
Kde nacházíte vhodná místa na focení?
Toto je pro mě trošku těžší oříšek. Prostřednictvím mých barevných fotek se snažím na lidi přenášet pozitivní energii, a tak pro focení vyhledávám většinou barevná zajímavá místa. Bohužel, na Slovensku a i v Česku jich je velmi málo. Když tedy na cestě někam uvidím něco pěkně barevného, ihned si to vyfotím do telefonu nebo zapíšu a následně tam jdu fotit.
Pomalá móda je teď in :-) jak se k tomu stavíte Vy?
Toto téma by se dalo rozebrat na několik stran. Ve zkratce se ale snažím podporovat domácí tvorbu a zejména second handy, v těch nakupuji nejčastěji. Všechno však není černobílé a i já občas zajdu do módního řetězce, ovšem s tím, že si koupím věc po delším rozmyšlení a s jistotou, že ji budu naplno nosit několik let. Snažím se tedy o rovnováhu a zejména nenakupovat bezhlavě.
Kdy a jak přišla myšlenka hlásit se k second hand obchodům?
Velmi, velmi dávno. Ještě jako středoškolačka milující módu jsem si nemohla dovolit kupovat si drahé věci v klasických obchodech, a tak jsem našla u nás ve Zvolenu second hand, který byl láskou na první pohled. Našla jsem v něm krásné kousky za pár eur, které mi spolužačky záviděli a i ty jsem následně inspirovala k sekáčovému nákupu. Postupem věku jsem se vzdělávala více a naplno jsem pochopila hlubší smysl second handů a dnes na ně nedám dopustit. Dvě ruce a ani dvě nohy by mi nestačily na spočítání lidi, kteří díky mně a mým radám začali milovat second handy a kdykoliv by je upřednostnili před klasickým obchodem s novým oblečením. Na naší planetě je přece takové obrovské množství oblečení, tak nač si kupovat nové?
Foto: archiv Stylemon
Vaše fotky jsou pozitivní, veselé, plné barev. Proč je právě žlutá Vaší barvou?
Je to čistě o vnitřním pocitu. Žlutá mi dodává energii, zlepšuje náladu a doslova mě dobíjí něčím pozitivním. Momentálně zařizujeme nový byt a obývací pokoj je celý žlutý. Je zajímavé pozorovat lidi, kteří k nám přijdou na návštěvu a vejdou dovnitř. V momentě mají minimálně úsměv na rtech.
Žijete v Brně, jak přišla volba na studentské město / moravskou metropoli?
Do Brna jsem jezdívala na výlety již během vysokoškolských studií, protože jsem tu měla hodně kamarádů, kteří sem odešli na univerzitu. Už tehdy jsem si toto město zamilovala, protože bylo úplně jiné než to malé středoslovenské městečko, odkud pocházím – je tu úžasný kulturní život, neustále se tu něco děje, jsou zde mnohem větší možnosti. Lidé jsou zde pohodoví, klidní a je tu velmi mnoho pejskařů. No a méně kolon než v Bratislavě. V Brně studoval i můj přítel, který zde následně dostal skvělou pracovní nabídku, a tak, po skončení mých studií, mé kroky po čase zamířily právě sem a považuji to za jedno z mých zatím nejlepších životních rozhodnutí.
Máte roztomilé pejsky, jak zapadají do vašeho života plného cestování, závazků i povinností?
Jednoznačně. Psi jsou sice velkou zodpovědností, ale když se jim věnujete, vyrostou z nich skvělí parťáci. Ti moji milují cestování a jsou to takoví lidé v psím těle, do kočáru i do vozu – milují Brno, jeho ruch a vysedávání na kávičce, ale zároveň se vždy těší na příchod domů, na Slovensko na vesnici, kde venku pozorují slepice a vyhánějí sousedovy kočky od nás ze dvora. Jsou inteligentní a vědí, že musím i pracovat, respektují to a vědí, že když jdu s kufrem pryč a oni zůstávají doma na Slovensku s mou rodinou (která je zatím pěkně vykrmí), vrátím se zase za pár dní zpět a to vítání a radost se nedá slovy popsat.
Jaké jsou vaše sny, plány do budoucna?
Mohla bych tu psát sny o perfektní blogerské kariéře či vlastní módní značce. Nicméně, žijeme v uspěchané době a jaksi zapomínáme na to, co je nejdůležitější a co by mělo být našimi skutečnými sny. Pro mě je to pevné zdraví mě a mé rodiny, štěstí a možnost dělat nadále to, co miluji. A samozřejmě chci mít minimálně o dva psy víc!
Co by jste poradila budoucím blogerkám/blogerům?
Aby to dělali kvůli tomu, že je to baví. Že je baví hrát si například s módou nebo na toto téma psát či tvořit krásné fotky, které budou pro druhé inspirací. Zakládat si blog za vidinou úspěchu, slávy a peněz je už předem předurčeno k neúspěchu a na takovém blogu je tento úmysl velmi silně cítit. Blogování však přináší extrémní svobodu projevu, totálně kreativní vyžití a pokud by si jednoho dne mé dítě chtělo založit blog, budu první, která mu s tím bude pomáhat a podporovat ho. S blogováním se člověk vzdělává ve velkém množství různých sfér – žurnalistice, fotografii, marketingu a v mnoho jiném. Naučí se nebát se, projevit se, systematicky tvořit, naučí se sebereflexi a především se naučí přijmout kritiku a pracovat s ní. Naučí se dodržovat termíny a být odpovědnou osobou – protože spolupráce s jakoukoli značkou funguje velmi podobně jako práce, protože máte šéfa, zakázku, stanovený objem práce, který je třeba splnit do deadlinu.