Někdy se to tak nějak samo od sebe vyvine, že se zadaří napsat povedený článek na zajímavé téma a po čase se to opět vrátí jako dobře hozený bumerang. Při bádání ve zdrojích zjistíte, že téma je širší, zaslouží si a i snese – z pohledu čtivosti – dalších pár zajímavých odstavců. A aniž byste měli přesný záměr nebo plán, jednoho krásného rána – pokud jste ranní ptáčci, nebo během jedné tiché noci, pokud se práci věnujete jako typická sova v době, kdy ostatní ptáčci spí – zjistíte, že píšete seriál. Mně se to přihodilo s tématem spánku, na konci loňského ledna jsem se vás ptal, jestli spíte dobře a ve druhém dílu to byla dokonce již výzva, abyste poslali svou insomnii spát. Ve třetí části jsem se rozepsal o zvířecí klasifikaci lidských chronotypů. Čtvrtý díl našeho nepravidelného seriálu byl věnován důležitosti kvality spánku pro kvalitu našeho života. V pátém dílu jsme slavili Světový den spánku, v šestém pokračování jsme si posvítili na to, kdy spát a kdy vstát. Sedmou část našeho seriálu jsme věnovali několika méně známým způsobům, jak rychle navodit spánek, v osmém dílu jsme řešili vliv úplňku na náš spánek. Deváté pokračování bylo cvičením metody 4-7-8. Jubilejní desáté pokračování bylo pátráním po tom, jestli může změna času na zimní ovlivnit náš spánek.

Jedenáctý díl jsme věnovali různým důvodům nespavosti, v další části jsme zkoumali, jestli může mít spánek vliv na naše kardiovaskulární zdraví.    

Následující pokračování jsme věnovali jedné z poruch spánku, záhadné, zřídkavé až vzácné, zvláštní a rizikové – narkolepsii. Ve 14. dílu našeho seriálu jsme řešili, co s námi a naším spánkem dělá noční práce. Dubnové pokračování hledalo odpovědi na otázku, jaký vztah může mít spánek a demence související s věkem. Loňský letní díl našeho seriálu zkoumal nuance spojitosti spánku a orgasmu. Ve 17. pokračování jsme se zamýšleli nad vlivem spánku na ukládání tuku v našich tělech. Další část našeho nepravidelného seriálu byla věnována spánkové apnoi.

V prvním letošním dílu jsme si zopakovali zásady spánkové hygieny, v únoru jsme hledali možné spojitosti insomnie a citlivosti na bolest.

Dnes budeme zjišťovat, jaký vztah může mít odpolední zdřímnutí s obezitou.    

Každý a každá, kdo noc co noc bojuje s insomnií nebo trpí některou z dalších poruch spánku, velmi dobře zná denní zdřímnutí. Které jsou obvykle pro všechny nespavce a nespavky pravidelnou a v podstatě nevyhnutnou součástí denního režimu.

Schválně, zkuste během dne fungovat jakž-takž v pohodě – psychicky i fyzicky – když toho v noci moc nenaspíte. A o zdravém, nepřerušovaném a přiměřeně dlouhém spánku můžete jenom snít.

Denní zdřímnutí ale není jenom „záchrannou brzdou“ pro všechny, kteří v noci toho moc nenaspí a pokusem alespoň o nějaké „dospání“ probdělých nocí.

Odpolední šlofík, eufemisticky známý i pod jménem siesta je součástí životního stylu mnoha národů, nejenom těch středomořských. A známe ho i my, minimálně z časů raného dětství, kdy jsme nad tím moc nespekulovali a rádi si odpoledne zdřímli.

Je ale denní zdřímnutí v dospělém věku našemu zdraví prospěšné, anebo si zaděláváme na problém? A jaký může mít odpolední šlofík vztah s obezitou?

Spánek a obezita

Vztah spánku a obezity je již kolem dvou dekád pod drobnohledem vědců a vědkyň a zaslouží si i naši pozornost.

O tom, že nezdravý spánek má prokazatelný vliv na ukládání tuku v těle, již víme.

Předmětem vědeckého výzkumu je ale v posledních letech poměrně pestrá „vztahologie“ obezity a spánku, a dokonce i ta ambivalentní či reverzní.

Ano, spánková deprivace, chronický nedostatek spánku je prokazatelně jedním z rizikových faktorů obezity a funguje to i obráceně. Nadváha a obezita generují problémy se spánkem, což může vést k biologickým procesům přispívajícím ke přibírání na váze.

Je to docela prekérně zacyklená smyčka a do vysoké míry i deprimující až frustrující cyklus, ze kterého není snadné jednoduše vyskočit. Jak z toho kola ven? Jak z toho kolotoče sesednout beze ztráty kytičky?

Tyto otázky určitě zodpovíme a faktům vyplývajícím z vědeckého výzkumu vztahů obezity a spánku – z různých pohledů – dáme v našem seriálu jistě ještě patřičný prostor a pozornost.

Dnes se zaměříme na jeden ze střípků této mozaiky: vztah odpoledního zdřímnutí a obezity. 

Může za naši obezitu odpolední šlofík?

Inu, obezita je komplexní metabolický zdravotní stav, kterého mnohé možné, často navzájem související, vzájemně působící i se ovlivňující příčiny opravdu nemůžeme jenom tak smést ze stolu. A všechno to hodit na nevinný odpolední šlofík.

Ale, je tady opět to pověstné ALE: Vědci a vědkyně přišli na to, že náš odpolední šlofík v některých případech až tak nevinný není. Protože není šlofík jako šlofík.

Každý somnolog i každá spánkologička ví, že na délce odpoledního zdřímnutí tuze záleží. Ano, mělo by to být jenom krátké, a tedy ne dlouhé zdřímnutí, a již vůbec ne spánek se všemi svými spánkovými fázemi, trvající podstatně déle. Kolik přesně by ale mělo trvat to „krátké zdřímnutí“?

Spánek v běhu času

Rozlišování „krátkého“ a „dlouhého“ zdřímnutí a krátkého či dlouhého spánku závisí od klíčové proměnné: času. Od toho, jak rychle se do které spánkové fáze prospíme a jak dlouho v ní setrváme. Prudce zjednodušeně: pokud odpolední šlofík trvá déle než hodinu, již ho nemůžeme považovat za „krátké zdřímnutí“.

V čase nad hodinu se již pohybujeme v kategorii „dlouhé zdřímnutí“ a pokud si odpoledne zdřímneme na déle než hodinu a půl, již se dostáváme do REM spánkové fáze. A můžeme toto „zdřímnutí“ rovnou přejmenovat na krátký spánek.

Určitě ho ale nemůžeme srovnávat s rigorózním nočním spánkem, protože během odpoledního spánku určitě „nezabereme“ na 6-8 hodin.

V každém případě je ale délka odpoledního zdřímnutí pro naše zdraví klíčová. A platí to i pro metabolické zdraví, včetně nadváhy a obezity.

Odpolední zdřímnutí, obezita a věda

Před pár lety byla publikována přelomová a pozoruhodně rozsáhlá metaanalýza vědeckých prací věnujících se vztahu odpoledního zdřímnutí a obezity.

Čínští odborníci a odbornice na metabolické zdraví pracovali s úctyhodným „vzorkem“ údajů až 170 134 účastníků dvanácti studií publikovaných do roku 2023. Analyzované studie realizovali vědecké týmy ze Spojených států, Velké Británie, Španělska a Číny a všechny zkoumali souvislost mezi denním zdřímnutím a prevalenční a/anebo incidenční obezitou jako sledovaným výsledkem.

Prevalence označuje celkový počet případů určité nemoci nebo stavu – nových i již existujících – v populaci v určitém časovém okamžiku, nebo za určité období. Incidence měří nebo zaznamenává výskyt nových případů nemoci nebo zdravotního stavu v populaci za určité období.

Cílem metaanalýzy bylo objasnit poněkud nejasný potenciální vztah denního zdřímnutí a obezity.

Zjištění vůbec první metaanalýzy zkoumající potenciální souvislost mezi denním spánkem a obezitou, publikované v roce 2023, můžeme shrnout takto:

• denní spánek může sehrávat významnou roli ve vývoji obezity a byl spojen se zvýšeným rizikem obezity
• mezi trváním denního spánku kratším než jedna hodina a obezitou neexistuje jasný vztah
• pokud denní spánek trval více než hodinu, došlo k významnému zvýšení výskytu obezity
• pokud byly diagnostické kritéria pro obezitu stanoveny na BMI vyšší nebo rovný 25, neexistoval žádný významný vztah denního spánku a obezity
• při diagnostických kritériích obezity nastavených na BMI vyšší nebo rovný 28 anebo 30 bylo zjištěno, že denní spánek významně zvyšuje riziko obezity

Zjištění tedy naznačují, že vztah denního spánku a obezity může být ovlivněn nejenom trváním spánku. Ale i nastavením diagnostických kritérií používanými na stanovení obezity.

Důležité je, že i po úpravě zkreslení a analýze citlivosti zůstala souvislost mezi denním zdřímnutím a obezitou silná.

Autoři a autorky metaanalýzy doporučili, aby další vědecký výzkum směroval k pochopení komplexního vztahu mezi denním zdřímnutím a obezitou. A zároveň navrhli, aby byly na základě dalšího vědeckého výzkumu určeny nejúčinnější strategie na snížení rizika obezity u všech, kteří si rádi přes den pravidelně zdřímnou.

Což se, mimochodem, týká nejenom všech, kteří dodržují tradiční odpolední siestu, ale i těch nespavců a nespavkyň, kteří se během dne usilují dospat nekvalitní noční spánek.

Musíme podotknout, že denní zdřímnutí jako kompenzace nekvalitního nočního spánku jsou poněkud odlišné ve srovnání se „siestovými“ zdřímnutími. Které můžeme definovat jako denní zdřímnutí vykonávané pro potěšení.

Proč denní zdřímnutí zvyšuje riziko obezity?

Čínský vědecký tým sice v studiích zařazených do metaanalýzy nenašel striktně kauzální příčiny, proč denní zdřímnutí trvající déle než hodinu významně zvyšuje riziko obezity.

Vědci a vědkyně ale na základě předchozích studií zformulovali několik hypotéz, které by mohly pomoci vysvětlit doposud nejasné mechanismy, které stojí za spojitostí denního zdřímnutí a obezity. A které mohou být základy dalšího vědeckého výzkumu.

1. denní zdřímnutí může aktivovat sympatický nervový systém SNS, jehož prostřednictvím může ovlivnit obezitu
2. denní zdřímnutí může prodloužit čas spaní, což může snížit termogenezi a energetický výdaj a může vést k obezitě
3. významnou pozitivní souvislost má denní zdřímnutí a depresivní příznaky související se snižováním hladiny estradiolu během přechodu do menopauzy, přičemž je známá významná souvislost mezi menopauzou a obezitou
4. nadměrný denní spánek může zhoršovat noční nespavost a fragmentovaný spánek je spojován s vyšším BMI a zvýšeným rizikem obezity
5. významný vliv na hormonální rovnováhu má cirkadiánní rytmus, nadměrné denní zdřímnutí je spojeno se zvýšenou noční hladinou kortizolu, což může zvýšit inzulinovou rezistenci a vést k abnormálnímu rozložení krevních lipidů a tuku
6. denní zdřímnutí může být známkou nedostatečné nebo špatné kvality spánku, což může být faktorem přispívajícím k souvislosti mezi denním zdřímnutím a obezitou

Tyto hypotézy pomáhají ilustrovat potenciální biologické mechanismy, které mohou být základem vztahu denního zdřímnutí a obezity. A jsou cennými vodítky pro další výzkum v této oblasti. Kupříkladu s přesně stanovenými, standardizovanými kritérii posuzování obezity a objektivním měřením parametrů spánku. Které by zmírnily potenciální zkreslení spojeno so subjektivně hlášenými údaji. Objektivní měření by poskytli přesnější a spolehlivější informace, což může vést k lepšímu pochopení mechanismů vztahu denního zdřímnutí a obezity.

Těšme se tedy na závěry a výsledky dalšího vědeckého výzkumu, a hlavně na doporučení, jestli vůbec, a pokud ano, tak na jak dlouho si můžeme odpoledne zdřímnout.

Pokojné noci a zdravé denní zdřímnutí přeje

Ján Schneider

Foto: pexels, pixabay, unsplash