Čtyři důvody, proč si dělat věci po svém

Taky jste v životě dostávala nevyžádané rady? Taky jste se někdy po těchto radách cítila jako naprostý blbec? V mém okolí se tento fenomén objevuje zejména u novopečených maminek, které dostávají kvantum rad ohledně toho, co a jak mají dělat. Já jsem si nedávno s přítelem pořídila štěňátko (ano, je to to na obrázku výše). Máme ho doma dva týdny a za tu dobu jsem slyšela tolik nevyžádaných rad, že je nedokážu spočítat a ani si je všechny nepamatuji.

Většina z těch rad byla bohužel nabitých „dobrým úmyslem“. Měla esenci toho, že mi chce druhý člověk pomoct svojí zkušeností. Ve své podstatě se ale dělo to, že rady byly servírovány jako ultimátní pravdy a (cituji) „když to tak nebudeš dělat, tak se stane x“. Jinými slovy by se to dalo také přeložit tak, že když rady neuposlechnete, tak si vlastně sama škodíte, děláte něco blbě a podobně. Nejednou jste potom i terčem kritiky a hovorů mezi svými kamarádkami na téma „jak to může dělat takto“. A víte, co vám k tomu řeknu já? Jednu jedinou radu – dělejte si věci po svém. VŽDYCKY. Níže vám dám několik důvodů proč.

Jejich pravda = jejich svět

Ze všeho nejdříve si musíme uvědomit, že rady druhých fungují. Ale fungují jen v jejich světě. Pokud vám někdo říká, abyste dělali něco nějak, nejspíš vám popisuje, jak to funguje jemu. A má pravdu. Ale vy nejste on. Vy jste naprosto jiná osobnost, žijící v jiném světě, která má jiné zkušenosti a logicky vám bude fungovat něco jiného. Může vám samozřejmě fungovat i udělená rada, ale pouze, pokud s vámi bude v souladu a pokud se budete cítit, že to takto chcete udělat.

Vezměte si krásný příklad s mojí kojící kamarádkou. Mnoho matek jí říkalo, jak má či nemá kojit svoje dítě. A každá ta matka popisovala způsob, který vyhovuje či nevyhovuje jejímu dítěti. Ale moje kamarádka nemá jejich děti. Má svoje dítě se svými specifickými potřebami. A tak je i to i v životě. I vy máte specifické potřeby, jiné názory, zkušenosti a myšlenky. A to, co nefunguje jinému, může fungovat perfektně vám a naopak.

Romana Šlehofer: Chceme být jedineční, proto hledáme neustále nové cesty

Zkušenost je více než tisíc rad

Když si představíte, že teoreticky rada kamarádky je dobrá a skutečně byste se jí měla řídit a vy to uděláte, okradete se o svoji vlastní zkušenost. Připomeňme si to dítě snažící se sáhnout na rozpálená kamna. Kolikrát mu řeknete, aby to nedělalo a ono to pořád dělá. ale v momentě, kdy se popálí, už na kamna nikdy nesáhne. Víte proč? Protože vlastní zkušenost je více než tisíc rad.

Jsou to právě vlastní zkušenosti (a to převážně ty špatné), které nás jako osobnost posouvají nejvíce dopředu. Můžeme si tedy vyslechnout tisíc rad, ale pokud se nakonec rozhodneme je neuposlechnout a pokud se spálíme, potom jsme získali více než pokud bychom radu uposlechli.

Nevyžádaná rada jako pocit vlastní důležitosti

Všimla jsem si také zajímavého fenoménu. Většinou ti, co dávají nevyžádané rady, jsou ti, kteří se cítí nějakým způsobem nedoceněni a mají tendenci vyhledávat situace, které jim pomohou potvrdit vlastní důležitost. Většinou jsou takové situace právě příležitost pro poskytnutí nevyžádané rady.

Ale víte co? Tohle je o nich a vůbec ne o vás. Oni jsou přesvědčeni o tom, co je pro vás nejlepší a chtějí vám to ukázat, abyste pak za nimi mohla přijít a děkovat, jak vám nesmírně pomohli. Ale ruku na srdce. Kolik z nás kdy děkovalo za nevyžádanou radu? Já tedy nikdy.

Já vím všechno nejlépe

Víte, co je taky zajímavé na lidech, kteří vám poskytují nevyžádané rady? Že to většinou nejsou lidé, kteří by měli rozhled, připouštěli jiné varianty či kompromisy a byli si vědomi toho, že názory jsou pouze názory a mohou se lišt. Že v podstatě nic jako univerzální pravda neexistuje. Takoví lidé totiž vidí jen jedním směrem – a to je všeobecně velice nezdravé. Málokdy se setkávám s tím, že by mi někdo „podstrkoval“ názor, ke kterému si došel na základě letitých zkušeností, zklamání a přešlapů. Většinou totiž takoví lidé svůj názor vůbec nepodstrkují, a naopak jsou si vědomi toho, že osobní zkušenost je to gro celé věci, a právě proto vás nechají si tu zkušenost udělat. Čili rady od jakýchkoli jiných „profesionálních radičů“ jsou pouze podněty pro aplikaci „jedním uchem tam a druhým ven“.

Věra Koukalová: Ukažte se na úvod jako největší hvězda, pak s vámi ta nálada půjde dál

Buďte sama sebou

Na závěr bych ráda tento článek uzavřela tvrzením, že je podstatné být vždy sama sebou. Ať už vychováváte dítě „blbým“ způsobem, nebo cvičíte štěně „a jste úplně mimo“ nebo děláte cokoli, kde na vás okolí kouká a říká si „tohle přece nemůže myslet vážně“, tak jste to v těch situacích vždycky vy. A ty situace potřebují vás. Dítě potřebuje svoji matku, štěně svého pána a váš život potřebuje vaše ryzí já. A je jedno jestli to bude dobré nebo špatné. Budete to totiž vy. A autenticita je základem spokojeného života.